Jak nám Klárka roste, snažíme se pro ni nacházet nové a nové aktivity. Koupili jsme barvičky a malujeme, vystřihujeme si z papíru a tak podobně. Její výtvory pak zavěšujeme na síť, kterou jsme Klárce dali do pokojíčku.Také se snažíme omezovat takové to „udělej tohle“, „tamto nesmíš“ apod. a místo toho se ji snažíme zaměstnat tak, aby to dělala ráda.
Jestli já něco skutečne nemám rád, tak je to holení, to přímo nesnáším. Proto jsem si říkal, že do toho procesu zkusím zapojit Klárku. Všiml jsem si, jak mě vždycky pozoruje, když si po tlamičce přejíždím tou podivnou vrčící věcí. Tak jsem se jí zeptal, jestli mě nechce oholit a ona samozřejme hned zakejvala hlavou že jo. Tak jsem si ji vzal před zrcadlo ať ji můžu kontrolovat a svěřil jí svou tvář.
A šlo jí to fakt docela dobře. Když jsem se zbavil douhejch fousů, tak jsem si chtěl bradku zarovnat dvoubřitem. Trošku jsem možná riskoval, ale opět jsem to nechal na Klárce. Zde sice hrozilo, že mě podřízně, ale zvládla to skvěle. Tak jsem pěnou napatlal celou tvář a Klárce vedl poprvé ruku a ukázal jí, jak mě musí holit a že to musí hlavně dělat pomalu. Ona přece jen čas od času najednou těma ručičkama začne rozhazovat a to by mohlo být osudné. Ale Klárka ukázala svou šikovnost a oholila mě i žiletkou a ani jednou mě neřízla.
No a jako takovej hřeb večera jsem jí nakonec svěřil i svou hlavu. Přece jen mi vlasy poporostly tak, že jsem si je začínal nalehávat a to je neklamný důkaz toho, že bych si je měl zase zkrátit. Klárka mně začala holit hlavu strojkem, ale najednou mi dala strojek s tím, že se bojí. Chvilku teda koukala, jak mi hlavu holí mamka, ale za chvilku se zase hlásila o strojek, že mě ostříhá.Takže až budu zase nesnesitelně zarostlej a nebude se mi zase chtít o sebe pečovat, vím, že tu mám jednu skvělou vizážistku, kterou to baví :-)
