pondělí 22. února 2010

Pozvánka na promítání filmu

Vyvěšuji zde pozvánku na promítání filmu CESTA K POZITIVNÍMU RODIČOVSTVÍ.

Jedná se o dokument vycházející z autentických výpovědí rodičů, kteří vzpomínají na své dětství, mluví o tom, co oceňovali nebo naopak co jim v dětství nejvíce chybělo. Film tyto vzpomínky propojuje s výchovnými postupy jejich vlastní rodičovské praxe a s úvahami o současné rodičovské roli. Představuje základní prvky pozitivního přístupu k dětem a hledá to nejpodstatnější pro pozitivní výchovu dětí v rodině. Popisuje různé výchovné styly a jejich důsledky pro vývoj dětí, ukazuje, co děti sdělují, když „zlobí“, jaké má rodič prostředky k naplňování pozitivního přístupu k rodičovství a zda se lze vyhnout trestání dětí ve výchově. Po shlédnutí filmu bude následovat diskuse nad shlédnutými příběhy a beseda o tzv. „pozitivním rodičovství“.

Kde se promítá:

* v úterý 9. března 2010 v 17h na ZŠ Tišnov, nám. 28. října, učebna dramatické výchovy
* v úterý 16. března 2010 v 16.30 v MC Studánka, Tišnov (tady je zajištěno hlídání dětí)

Doporučujeme účast rodičům, odborníkům z řad pedagogů, sociálním a rodinným pracovníkům a návštěvníkům, které tato problematika zajímá. Další informace získáte u Mgr. Ivety Kosové, ikosova@volny.cz , tel. 777311551.

čtvrtek 18. února 2010

Pár perliček

Klárka nás občas dostane svou dětsky bezelstnou hláškou, je jich dost, bohužel jen některé jsem si zapsala. Tady na blogu to asi nevyzní tak, jako když to vyřkne Klárka svým nezaměnitelným tónem hlasu, přesto se s vámi o něco podělím.

  • Klárka se po odpoledním spaní šla vyčůrat na záchod, já jsem ještě ležela v posteli a četla si knížku. Klárka přinesla stoličku, kterou má na stoupnutí k záchodu, do ložnice a povídá: „Tady jsou kapičky, je to mokrý.“ Já říkám: „To jsou asi tvoje čůránky.“ Klárka odešla, za chvilku to přinesla znovu a hlásí: „Už je to suchý, už jsem to utřela.“ „A čím?“, ptám se. „Přece ručníkem, maminčiným.“
  • Honza si poskládal oblečení, ve kterém chodí běžkovat a nechal to na stolku v obýváku, abych to uklidila až se ráno probudíme. Jenomže Klárka to při první příležitosti rozházela. Říkám jí: „Klárko, co děláš?“ „Dělám tady bordel,“ odpověděla. V duchu nauky z kurzu efektivního rodičovství jsem na to reagovala: „Klári, taťka se s tím tak skládal a teď to budu muset dělat já, přiděláváš mi práci, zlobím se na tebe.“ Na to ona jen bezelstně prohlásila: „Já na tebe nééé.“

úterý 16. února 2010

Vizážistka Klárka

Jak nám Klárka roste, snažíme se pro ni nacházet nové a nové aktivity. Koupili jsme barvičky a malujeme, vystřihujeme si z papíru a tak podobně. Její výtvory pak zavěšujeme na síť, kterou jsme Klárce dali do pokojíčku.
Také se snažíme omezovat takové to „udělej tohle“, „tamto nesmíš“ apod. a místo toho se ji snažíme zaměstnat tak, aby to dělala ráda.
Jestli já něco skutečne nemám rád, tak je to holení, to přímo nesnáším. Proto jsem si říkal, že do toho procesu zkusím zapojit Klárku. Všiml jsem si, jak mě vždycky pozoruje, když si po tlamičce přejíždím tou podivnou vrčící věcí. Tak jsem se jí zeptal, jestli mě nechce oholit a ona samozřejme hned zakejvala hlavou že jo. Tak jsem si ji vzal před zrcadlo ať ji můžu kontrolovat a svěřil jí svou tvář.
A šlo jí to fakt docela dobře. Když jsem se zbavil douhejch fousů, tak jsem si chtěl bradku zarovnat dvoubřitem. Trošku jsem možná riskoval, ale opět jsem to nechal na Klárce. Zde sice hrozilo, že mě podřízně, ale zvládla to skvěle. Tak jsem pěnou napatlal celou tvář a Klárce vedl poprvé ruku a ukázal jí, jak mě musí holit a že to musí hlavně dělat pomalu. Ona přece jen čas od času najednou těma ručičkama začne rozhazovat a to by mohlo být osudné. Ale Klárka ukázala svou šikovnost a oholila mě i žiletkou a ani jednou mě neřízla.

No a jako takovej hřeb večera jsem jí nakonec svěřil i svou hlavu. Přece jen mi vlasy poporostly tak, že jsem si je začínal nalehávat a to je neklamný důkaz toho, že bych si je měl zase zkrátit. Klárka mně začala holit hlavu strojkem, ale najednou mi dala strojek s tím, že se bojí. Chvilku teda koukala, jak mi hlavu holí mamka, ale za chvilku se zase hlásila o strojek, že mě ostříhá.
Takže až budu zase nesnesitelně zarostlej a nebude se mi zase chtít o sebe pečovat, vím, že tu mám jednu skvělou vizážistku, kterou to baví :-)

pondělí 15. února 2010

Martina Sáblíková má zlato

Včera v noci jsem neodolal a musel se jít dívat na telku na přenos finálové jízdy Martiny Sáblíkové na 3000m na OH ve Vancouveru. Sice mě čekalo těžké ranní vstávání, ale stálo to za to. Je ale pravda, že ty zbývající jízdy po její skvělé jízdě byly infarktové a já si málem rozmačkal palečky, aby se ostatním závodnícím nedařilo :-) Nakonec to všechno dobře dopadlo a Martina zaslouženě získala zlato. Dneska jsem si odpoledne udělal čas a přečetl si nějaké komentáře k jejímu zlatu. Samozřejmě v podstatě všechny byly pozitivní. Jen co se mi nelíbí, tak jsou to ty typicky čecháčkovské komentáře „MY máme zlatou medaili“. No nevím, já žádnou zlatou medaili nezískal. Jediný, kdo ji získal, byla Martina Sáblíková, díky svému talentu a obrovské píli a vytrvalosti. To ona a její tým byli strůjci jejího úspěchu a to je potřeba pořád zdůrazňovat.
Teď jsme tu zlatou medaili získali MY. Dovedu si ale moc živě představit, že v případě neúspěchu by to byla už zase jen ONA sama, Martina Sáblíková, která ten závod pokazila.
Takže Martino, pryč se skromností. Fanoušci ti pěstičky drželi, ale zlato jsi získala především díky své vlastní vytrvalosti, píli a talentu a já ti přeju ať i tvé další závody jsou stejně zlaté!

úterý 9. února 2010

Spolčení pohodlných hlupců

Před nedávnem jsem narazil na článek v Lidových novinách, který si opravdu zaslouží být přečten. A slovy klasika" „můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak asi všechno, co s tím můžete dělat.“ Pan Miloš Čermák má prostě pravdu!

Spolčení pohodlných hlupců
Matematika by měla být u maturity povinným předmětem. Tečka

Děkani vysokých škol píchli do vosího hnízda, když připustili, že by státní maturity mohly aspoň na některých školách nahradit přijímací zkoušky. Ale podmínili to zařazením matematiky mezi povinné maturitní předměty. V zemi, kde se právě zrušení povinné maturity z matematiky bere jako součást demokratických svobod zavedených s novým režimem, je to poměrně nepopulární požadavek.
Součástí maturity by měla být povinná zkouška z matematiky. Tečka. Tady by komentář mohl skončit, protože takový je můj názor. Nemám zvláštní potřebu ho nějak zpřesňovat nebo byť o milimetr posouvat. Ale vždycky mě překvapuje, že si někdo může myslet něco jiného. Jenže takových lidí je překvapivě mnoho. Berou matematiku jako nějakou formu útlaku, nebo dokonce druh diskriminace. Koho? Přece těch, kteří „na matematiku“ nejsou dost chytří. Ale tím mohou obalamutit jen oni sami sebe. My ostatní víme, že je to spolčení hloupých, líných nebo prostě pohodlných.
Speciálně upozorňuji na spojku „nebo“ v předešlé větě. Z toho plyne, že si nemyslím, že komu nejde matematika, je nutně hloupý. Dokonce bych řekl, že to platí pro drtivou většinu „odpíračů“ matematiky. Ono je pohodlné vymluvit se na nedostatečnost svého mozku, lépe řečeno zastávat obvykle nepodloženou domněnku, že mozek těchto lidí exceluje v něčem jiném. Středoškolská matematika nevyžaduje nadprůměrnou inteligenci ani zvláštní talent. Ale je spojena s tvrdou prací, kterou nejde, lidově řečeno, ošulit. Odměnou pak nejsou žádné speciální dovednosti, které člověk v dospělosti používá. Ba naopak, ve většině profesí a oborů lidské činnosti nevyužije z matematiky nic. Ale získá základy pro dobrou duševní kondici a schopnost logicky myslet.
Nepodceňoval bych ovšem ani tu méně častou variantu, totiž že poznáme ty hloupé. Ona matematika je jedním z mála předmětů, kde se to opravdu poznat dá. A její univerzálnost ji předurčuje k tomu, být maturitním předmětem, tedy žádat, aby si určitou míru znalostí a dovedností osvojili všichni. Ta míra určitě nebude stanovena tak, aby středoškolské vzdělání dokončili jen géniové či nadprůměrně chytří. Ale neberu jako nijak velkou diskriminaci, když do dalších pater vzdělání nepustí úplné pitomce. Občas se mě někdo ptá, zda považuju za důležité, aby například lékař, který mě bude operovat, uměl spočítat trojčlenku. No to si pište, že je to pro mě důležité! Víc než to, jestli umí žonglovat s osmi skalpely v jedné ruce.
Obrana vlastní lenosti
Zařazení matematiky do povinné maturity má důležitou symbolickou hodnotu. Když z ní byla naopak vyřazena, učinilo to z její výuky cosi nadbytečného a extravagantního. Učitelé matematiky se pro část studentů změnili v samoúčelné sadisty, kteří od nich žádají něco, co nikdy nebudou potřebovat. Není divu, že se podle testů žáků v zemích OECD ukázalo, že Česko je třetí mezi zeměmi, ve kterých se znalost matematiky od roku 1995 nejvíc zhoršila. Není to proto, že by se učila méně nebo že by ji učili méně dobří učitelé. Je to proto, že je matematika jako něco zbytečného neoblíbená až nenáviděná. Podle téhož výzkumu dokonce nejvíc ze zkoumaných zemí.
Učení matematiky podporuje logický úsudek a systematické myšlení. Obojí představuje kvalitu samo o sobě, takže se nenechme zavléct do diskusí, k čemu jsou filozofovi kvadratické rovnice či zdravotním sestrám geometrie. Dá se říct, že v „éře Googlu“ bude schopnost jasně a racionálně myslet ještě mnohem důležitější. Informace a data lze všechny najít na webu. Co tam nenajdete, je schopnost s nimi pracovat a používat je v souvislostech. Prostě přemýšlet.
Dám malý příklad. Před pár týdny zveřejnily Lidové noviny článek na toto téma. Studentka filozofie v něm popisuje, jak ohromné útrapy jí středoškolská matematika způsobovala a jak ji dodnes pouhé pomyšlení na ni stresuje. Toť přímo esence sebeobrany lenosti, kterou popisuji výše! Autorka článku s ní ovšem zjevně sympatizuje a dodává, že i takoví „géniové vědy“ jako Edison nebo Einstein měli se školní matematikou potíže. Že je to „známo“.
Má to dva háčky. Za prvé Edison nebyl žádný génius vědy a za druhé Einstein v matematice od mala exceloval. Ano, když se to pokusíte vyhledat na Googlu, najdete tvrzení o jeho potížích se školní matematikou ve stovkách tisíc odkazů. Jenže to není pravda! Je třeba zapojit hlavu, oddělit odkazy relevantní od nedůležitých a pokusit se najít spolehlivá fakta. A podle nich byl Einstein už na základní škole v matematice nejlepší ve třídě. Diferenciální i integrální počty zvládl v patnácti. Na střední škole studoval matematiku z vysokoškolských učebnic. Že v ní byl slabý, je mýtus, který se rozšířil už za jeho života a jejž on sám vyvracel. Proč byl a je tak populární? Protože se hloupým, líným nebo pohodlným lidem, kteří se matematiku nechtějí učit, hodí do krámu.
Takže ještě jednou. Matematika by u maturity měla být povinným předmětem. Tečka.

Miloš Čermák
LN, 26. ledna 2010
http://extra.cz/blog/

sobota 6. února 2010

Výtvarné hrátky

Zima je dlouhá, na sněhu to Klárku už přestává bavit, a tak se jí musím postarat o zábavu doma. A nemyslím tím čtení knížek nebo hraní si. My malujeme, tiskneme, lepíme, prostě tvoříme. Nedávno jsme na utěrky obtiskly naše dlaně, spirály vyškrabané do zbytku vyhořelé svíčky a kolečka pomocí hrdla lahve natřeného barvou. Já jsem to potom přes pečící papír zažehlila a teď máme krásně dekorované utěrky, které slouží běžnému provozu. Naposledy jsme vyráběly ovečku s kožíškem z vaty a tak trochu kašírovaného ježka. Předkreslila jsem Klárce šablony zvířátek, vystřihla je a ona je potom sama vodovkama vybarvila. Chvilku jsme počkaly, než to uschne a potom Klárka nanesla ježkovi na tělíčko lepidlo a polepovala to natrhaným a pomačkaným barevným papírem. Bohužel lepidlo v tyčince se moc neosvědčilo, přilepí spíš rovné plochy, proto jsme vzaly tekuté. Líp drží. Na ovečku jsme pro změnu nalepily vatu. Všechny takovéto výtvory si potom Klárka vyvěšuje na dekorační síť, kterou má na zdi v pokojíčku. Když jsme tam daly ježka, začalo z něho lepidlo kapat na zem, Klárka to s tím množstvím trošku přehnala. Když to viděla, prohlásila "Ježečku, chudáčku malej, ty seš prasátko, ty ses počůral." Ježek se počůral ještě několikrát, ale dělá nám parádu a Klárka si svých výtvorů váží, má z nich radost a to je hlavní. Každopádně takovéto hrátky nám zaberou skoro celé dopoledne a obě se u toho skvěle bavíme. Člověk se jen nesmí ohlížet na ten nepořádek kolem a překousnout i barvou zapatlané tričko, lepidlo ve vlasech atp. Co nás čeká jako další zatím nevím, třeba batikované tričko. Inspiraci hledám různě po webu, hodně hezkých nápadů i šablon je na www.i-creative.cz a různé postupy např. na www.tvorenicko.com.

čtvrtek 4. února 2010

Firefox 3.6 je tu, stejně tak jako Xmarks pro Google Chrome

Ve čtvrtek 21. ledna 2010 vyšla nová verze webového prohlížeče Firefox, aktuálně ve verzi 3.6. Nová verze je sice aktuálně nabízena v rámci automatických aktualizací prohlížeče, ale pouze tehdy, když se ji uživatel v nabídce Nápověda pokusí provést. Proto je docela potěšující, že i přesto ji v současnosti používá už 10% uživatelů Firefoxu. Já sám jsem na ni zatím ale nepřešel, vždycky s přechodem otálím, až všechna má oblíbená rozšíření budou pod novou verzí fungovat. Ještě chybí jedno důležité rozšíření a také už budu moci přejít.
Čas od času používám i Google Chrome, proto mě potěšilo, že konečně funguje synchronizace bookmarku pomocí Xmarks i pro Chrome. To je super, Xmarks uz zvládá synchronizaci mezi Firefoxem - Safari - Google Chrome a Internet Explorerem. Je pravda, že posledně jmenovaný prohlížeč jsem úplně vytěsnil ze svého repertoáru. Když se potřebuju podívat, jak můj web funguje pod IE, tak jen přepnu ve Firefoxu zobrazovací jádro pomocí IETabu. Xmarks funguje skvěle a už si bez něj práci na internetu nedokážu předsatvit, pořád mám po ruce svuj aktuální bookmark, co víc si přát... Snad jen, kdyby ho časem ještě rozšírili o synchronizaci s Operou a „svět by byl úplně dokonalý“ :-)

pondělí 1. února 2010

Deníček v novém

Už je to bezmála dva a půl roku, co jsme začali vést tento deníček, a tak jsme si s Evkou řekli, že by to možná chtělo trošku pozměnit vzhled :-) Aby nebyl už moc okoukaný. Tak jsem si trošku pohrál se šablonama a výsledek je takový, jaký vidíte. Doufám, že se vám líbí, včetně příspěvků v něm a zachováte mu přízeň i nadále. Také jsem pro jednodušší orientaci před nějakým časem přidal na postranní lištu vyhledávací okno. A pokud jste pravidelní čtenáři a nestydíte se za to, tak se můžete přihlásit jako pravidelní čtenáři.
Mějte se moc pěkně a zachovejte nám i nadále svou přízeň.