Klárka nás občas dostane svou dětsky bezelstnou hláškou, je jich dost, bohužel jen některé jsem si zapsala. Tady na blogu to asi nevyzní tak, jako když to vyřkne Klárka svým nezaměnitelným tónem hlasu, přesto se s vámi o něco podělím.
- Klárka se po odpoledním spaní šla vyčůrat na záchod, já jsem ještě ležela v posteli a četla si knížku. Klárka přinesla stoličku, kterou má na stoupnutí k záchodu, do ložnice a povídá: „Tady jsou kapičky, je to mokrý.“ Já říkám: „To jsou asi tvoje čůránky.“ Klárka odešla, za chvilku to přinesla znovu a hlásí: „Už je to suchý, už jsem to utřela.“ „A čím?“, ptám se. „Přece ručníkem, maminčiným.“
- Honza si poskládal oblečení, ve kterém chodí běžkovat a nechal to na stolku v obýváku, abych to uklidila až se ráno probudíme. Jenomže Klárka to při první příležitosti rozházela. Říkám jí: „Klárko, co děláš?“ „Dělám tady bordel,“ odpověděla. V duchu nauky z kurzu efektivního rodičovství jsem na to reagovala: „Klári, taťka se s tím tak skládal a teď to budu muset dělat já, přiděláváš mi práci, zlobím se na tebe.“ Na to ona jen bezelstně prohlásila: „Já na tebe nééé.“
Žádné komentáře:
Okomentovat