Ve středu 4. ledna 1989 došlo v zálivu Velká Syrta, v blízkosti teritoriálních vod Libye, k „Druhému incidentu v zálivu Syrta“. Incident nepřímo navazoval na podobnou událost ze srpna 1981, kdy na americké F-14 zaútočily a sestřelily dva Suchoje Su-22, v kódu NATO „Fitter“. Obě střetnutí byla důsledkem Kaddáfího rozhodnutí z roku 1973, jímž prohlásil záliv Syrta za teritoriální vody Libye.
Letadlová loď USS John F. Kennedy (CV-67) Námořnictva Spojených států proplouvala ráno 4. ledna 1989 necelých 200 km od Libyjského pobřeží. Cílem její cesty byl izraelský přístav Haifa. Ve vzuchu právě cvičily dvoumotorové stroje Grumman A-6 Intruder a včasnou výstrahu zajišťovaly Grumman E-2 Hawkeye. Letecké krytí poskytovaly dva páry letounů Grumman F-14 Tomcat od perutí VF-14 a VF-32.
Letoun včasné výstrahy E-2 zaznamenal start dvou MiGů-23 ze základny nedaleko Tobruku a řízení leteckých operací jim naproti vyslalo jeden z obou párů F-14 Tomcat - s volacím znakem Gypsy 207 letěla dvojice Commander Joseph Bernard Connelly a Commander Leo F. Enwright ve stroji BuNo 159610, s volacím znakem Gypsy 202 letěla osádka Lieutenant Herman C. Cook III a Lieutenant Commander Steven Patrick Collins ve stroji Buno 159437. Obě stíhačky začaly protivníka sledovat radarem. Víceméně standardní reakcí libyjských pilotů v takové situaci byl obrat zpět na libyjské území. Tentokrát však oba MiGy pokračovaly dál v severním kurzu a čelně proti americkým stíhačům. Současně obsluhy na E-2 slyšeli, jak jsou naváděny pozemním stanovištěm.
Obě strany zahájily své taktické manévry. Aby se Američané dostali do pozice pro standardní záchyt, otočili se od Migů, zatímco MiGy reagovaly změnou kurzu za Tomcaty a klesáním. Tomcaty rovněž klesly až na 900 m, níže než MiGy, aby jim znemožnily zaměření raket R-23. Po další změně kurzu MiGy zrychlily a přibližovaly se k Američanům. Osádky Tomcatů vvšak mezitím dostali povolení střílet, pokud by vyhodnotili jednání Libyjců za nepřátelské. Ještě dvakrát otočili od obou MiGů-23, ale ty vždy reagovaly dalším pokusem o přiblížení. Po pátém pokusu nařídil Commander Leo F. Enwright odjištění raket AIM-7 Sparrow a AIM-9 Sidewinder. V té době byli protivníci od sebe vzdáleni okolo 30 km, a blížily se k sobě vzájemnou rychlostí 1900 km/h. Ze vzdálenosti 22 km Enwright odpálil raketu Sparrow, která však zanedlouho selhala. Druhá raketa, odpálená z 19 km, minula také. Následovala série dalších manévrů, které již proběhly v těsné blízkosti. Američané se rozdělili a libyjské MiGy-23 sledovali letoun Connellyho a Enwrighta. V tom okamžiku odpálil Lieutenant Commander S. P. Collins, obsluhující zbraňové systémy v druhém Tomcatu, třetí Sparrow. Jeden z MiGů byl zasažen a zničen. Druhého krátce na to sestřelila osádka Connelly / Enwright, tentokrát raketou AIM-9 Sidewinder. Oba libyjští piloti se úspěšně katapultovali, a Američané se vrátili na letadlovou loď.
Prameny:
[1] Brown, Craig: Debrief, A Complete History of U.S. Aerial Engagements 1981 to the Present, Schiffer Military History, 2007.
[2] Máče, Jan: Legenda s pěti sestřely, 2. díl, in Modelář, No. 3, 2020.
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/1989_air_battle_near_Tobruk
