středa 17. července 2019

Kalendárium, 17. červenec 1918


   V noci z 16. na 17. července 1918 odvedlo popravčí komando všech sedm členů rodiny – cara Mikuláše II. Alexandroviče, carevnu Alexandru Fjodorovnu Ruskou, dcery Olgu (23), Taťánu (21), Mariu (19) a Anastázii (17) a syna Alexeje (14) do sklepení Ipaťjevova domu. Kromě nich s sebou vzali i jejich doktora, kuchaře a dva sluhy.

   Po přečtení formálního příkazu k popravě následovala smršť kulek. Většina obětí byla zřejmě mrtvá okamžitě, minimálně Alexeje ale vrazi dobyli dvěma dalšími kulkami a Anastázii, kterou před kulkami částečně uchránily šperky ukryté v šatech, ubodali bajonety.

   Těla zavražděných poté pachatelé ve snaze zahladit stopy znetvořili ohněm a kyselinou. Pak byla dočasně „uložena“ v místě zvaném Ganina jama, nepoužívané důlní šachtě asi 25 kilometrů za městem.

   Bolševici ale poté dostali strach, že by těla mohla být objevena, protože se je nepodařilo zcela zničit a jáma byla poměrně mělká. Chtěli je proto odvézt do hlubšího měděného dolu o několik kilometrů dál. Cestou ale jejich auto uvázlo v bažinaté oblasti nazývané Selečí louka. Přímo tam proto těla rozsekali, znovu polili kyselinou a pohřbili.


[1] https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2537437-s-poslednim-carem-skoncovali-bolsevici-brutalne-pred-sto-lety-rodinu-mikulase-ii
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Расстрел_царской_семьи
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Execution_of_the_Romanov_family

Kalendárium, 17. červenec 1916

Den letectva Vojenského námořnictva Ruské federace

   17. července1916 nad Baltským mořem ruští námořní piloti získali první vzdušné vítězství v leteckém  boji během První světové války. Čtyři hydroplány M-9 letadlového nosiče  «Orlice» Baltské flotily vzlétlo do vzduchu a vstoupilo do souboje se čtyřmi německými letouny. Vítězství v této letecké bitvě znamenalo začátek historie ruského námořního letectva. 

   Ve dnech Velké vlastenecké války v letech 1941-1945 byly první sovětské námořní letouny, které udeřily v srdci nepřítele, a staly se hlavní hrozbou pro útočníky v bojích na moři. Během Velké vlastenecké války provedli námořní piloti více než 35 000 bojových letů a zničili více než pět a půl tisíc nepřátelských letounů ve vzduchu a na letištích.



úterý 16. července 2019

Kalendárium, 16. červenec 1975


Konec druhé světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se po únorových událostech roku 1948 dostala do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona a Československo se tak nacházelo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Naše letectvo a útvary protivzdušné obrany se ocitly přímo na linii dotyku obou bloků a do nevyhlášené války se několikrát poměrně krvavě zapojily. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši stíhači připsali na konto několik sestřelů jak vojenských, tak civilních strojů.

   Ve středu 16. července 1975 se pokusil přes Československo o úlet do Rakouska polský civilní pilot Dionizy Bielańsky s dvouplošníkem Antonov An-2, imatrikulace SP-WKW. Jednalo se o práškovací letoun, se kterým normálně ošetřoval pole u Niepołomice poblíž Krakova. Namísto toho však tentokrát polský pilot zamířil na jihozápad. Trasa Bielańskiho letu po vstupu nad naše území není zcela přesně zmapována, jeho přítomnost byla zjištěna až v 15.00 nad Žilinou a potvrzena hlášením z Aeroklubu. Po ověření, že letoun nemá povolení pro vstup do vzdušného prostoru ČSSR, byl vydán zákaz leteckého provozu nad Slovenskem a následně vydán rozkaz ke startu pohotovostního stíhače. Ze základny Mošnov proti narušiteli v 15.20 odstartoval letoun Aero L-29 Delfín, v jehož kabině seděl kapitán Vlastimil Navrátil od 8. slp. Návodčím byl navigován po trase severně od Břeclavi, dále směrem na Malacky a Piešťany. Jako posila z Mošnova vzlétl další Delfín, pilotovaný majorem Andělínem Cebulou, který se odlepil od vzletové dráhy v 15.25. Nakonec odstartoval ještě letoun MiG-21 majora Šimona, jehož úkolem bylo odříznout cestu na jih. Cíl pomáhal najít i vrtulník Mi-4, vyslaný z Trenčína. Poté co unikající Antonov lokalizoval Vlastimil Navrátil, snažil se jej přimět k přistání na letišti v Piešťanech. Dvouplošník nereagoval na signály k následování a pohyboval se jen 10–30 metrů nad zemí. V 15.48 dostal československý pilot z pozemního řídícího stanoviště Sokolnice rozkaz k výstražné palbě, přičemž měl střílet stále ještě mimo dvouplošník. Snažil se jej vymanévrovat, ale bezúspěšně. Když oznámil na základnu, že mu zbývá 450 litrů paliva, dostal povel k návratu na letiště, který byl záhy změněný na příkaz držet se nadále u cíle. Po konzultacích s polskou stranou vydalo velitelské stanoviště v 15.54 rozkaz k sestřelením unikajícího letounu.

   Vlastimil Navrátil věděl, že podle platných nařízení nesmí střílet na letadla spřátelených socialistických států, proto se několikrát dotázal, zda rozuměl správně. Rozkaz mu proto museli zopakovat. Ve své výpovědi ze dne 17. července 1975 uvedl o incidentu toto: „Po přiblížení k cíli na vzdálenost asi 200 m jsem provedl identifikaci státní příslušnosti a vydal signál stanoveným znamením [tj. pohyby letounu] a zelenou světlicí ,Jste letoun narušitel‘ v takové poloze vůči letounu, aby mohl pilot tyto signály spatřit. Na signály narušitel reagoval tak, že snížil výšku nad terénem na minimální možnost a stále pokračoval nezměněným kurzem. Opět jsem se k cíli přiblížil a vydal signál ,Následujte mě!‘ Po opětném provedení zatáčky a přiblížení k cíli jsem vydal signál ,Plňte mé rozkazy, jinak vám nezaručuji bezpečnost!‘ stanoveným znamením [opět pohyby letounu] a červenou světlicí. Letoun stále pokračoval stejným kurzem v minimální výšce. Poté jsem dostal z naváděcího stanoviště Sokolnice rozkaz k provedení výstražné palby, kterou jsem provedl asi ze vzdálenosti 100 m mimo letoun narušitele tak, aby svítící střely mohl pilot letounu zpozorovat. Po provedení výstražné palby jsem setrvával u cíle a manévrováním ho nutil ke změně kurzu. Po opětovném přiblížení se k cíli jsem dostal stanoveným heslem [několikrát opakovaným ,Máš provést ZARJU‘ – sestřelit!‘] rozkaz k sestřelení cíle. V okamžiku obdržení tohoto rozkazu jsem měl výhodnou polohu k provedení okamžité zteče, kterou jsem zahájil a palbou ze vzdálenosti asi 300 m cíl sestřelil.“ Zasažený letoun provedl ještě prudkou zatáčku doprava, během níž v 16.02 narazil do země mezi Trstínem a Jablonicí, dvanáct kilometrů od státní hranice a začal hořet. Pilot sestřeleného letounu zahynul. V té době se již v prostoru nalézal i L-29 majora Cebuly, který měl An-2 sestřelit, kdyby kolega z jakýchkoliv příčin selhal. Po splnění úkolu se Navrátil odpoutal a zamířil k letišti Bratislava, kde přistál s posledními dvěma sty litrů pohonných hmot. Chvíli po něm přistává na stejném letišti i Cebula, který ještě provedl oblet hořícího vraku.

   Kapitán Navrátil i později tvrdil, že An-2 skutečně sestřelil a právě kvůli pocitu viny prý po čtyřech letech opustil armádu. Zajímavé ale je, že v oficiální zprávě stálé komise pro vyšetřování leteckých nehod se píše: „Protože ani jedné výzvy neuposlechl [Bielansky], byl stíhacími letouny ČSLA sevřen se snahou zabránit mu v úletu. Čím blíž byl k hranicím, tím prováděl nebezpečnější manévry v přízemní výšce kolem 10 m. Při posledním ostrém pravotočivém manévru před vysokými stromy 12 km od hranice zachytil křídlem o zem a havaroval.“ Ve zprávě se nikde nepíše, že by náš stíhač na polský letoun vůbec vystřelil. Důvodem úmyslného překroucení skutečnosti mohla ale být tehdy platná Směrnice pro boj proti narušitelům vzdušného prostoru ČSSR číslo 5. V té se píše, že v případě neuposlechnutí signálů k přistání se má narušitel k němu donutit jen manévrem pohotovostních letounů a stanovenými signály. Ne střelbou. Podle některých zdrojů o sestřelení letadla osobně požádal tehdejší polský ministr národní obrany, generály Wojciech Jaruzelski.






Piloti 8. slp kpt. Vlastimil Navrátil s por. Petr Okáč před letounem L-29 (protože je na přídi vidět původní znak 3. velitelské letky, lze identifikovat tr. č. 3244). Letoun je již po montáži podkřídlových kontejnerů s kulomety vz. 17N na hotovostním stanovišti.

S nestandardními žlutými doplňky působil do roku 1978 z letiště Kuchhyňa L-29 v. č. 993244 patřící 8. leteckému pluku PVOS. Na tomto letounu sestřelil 16. července 1975 V. Navrátil polský letoun An-2, který se snažil uletět do Rakouska.

Ve středu 16. července 1975 se pokusil přes Československo o úlet do Rakouska polský civilní pilot Dionizy Bielańsky s dvouplošníkem Antonov An-2, imatrikulace SP-WKW. Byl zachycen českoslovesnkým hotovostním stíhačem a sestřelen na rozkaz polského ministra národní obrany generála Wojciecha Jaruzelského.

Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.


[2] Fojtík, Jakub: Delfin Aero L-29, Magnet Press Slovakia, Bratislava 2018. ISBN: 978-80-89169-58-0
[3] Irra, Miroslav: Aero L-29 „Delfín“ v československém a českém vojenském letectvu, 1. díl, Aero No. 15, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2015. 
[4] Máče, Jan: Proudový Delfín, Československé letectvo po roce 1945, část 56, in ATM, No. 9, 2010. 
[5] Pejčoch, Ivo: oprava a doplnění k článku Sestřely civilních letounů nad územím Československé socialistické republiky, in Historie a plastikové modelářství, No. 03, 2009. 
[6] Vystavěl, Stanislav: Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce, Historie organizační a personální výstavby následníků 313. (čs.) perutě – 3. letecké divize, jejich leteckých pluků a samostatných stíhacích letek v rokumentech a fotografiích v období od 28. 10. 1945 do 31. 12. 1994, Svět Křídel, Cheb 2015.

Kalendárium, 16. červenec 1212


Dne 16. července 1212 se ve Španělsku konala Bitva Las Navas de Tolosa a byla jednou z nejdůležitějších bitev Reconquisty. Tato bitva byla součástí evropské křížové výpravy, kterou organizoval Rodrigo Jiménez de Rada, křižácký arcibiskup z Toleda. Křesťanské síly Kastílie, Navarry, Aragonu, Leonu, Portugalska a Francie společně s různými křižáky (včetně Templářů, Špitálníků a Rytířů Santiago de Compostella) porazily kalífát muslimských berberů v jižním Španělsku. To předznamenalo začátek úpadku maurské moci.



pondělí 15. července 2019

Kalendárium, 15. červenec 1918


V pondělí 15. července 1918 se ve stanici Děkanskaja v Doněcké oblasti narodil Vladimir Nikolajevič Zalevskij (Владимир Николаевич Залевский), sovětské letecké eso a nejúspěšnější sovětský pilot na letounu Hawker Hurricane s 35 [13+22] sestřely. 


Ukončil střední školu a aeroklub. V roce 1937 vstoupil do Rudé armády a v roce 1940 ukončil Čugujevské vojenské letecké učiliště pilotů. Od 22. června 1941 se účastnil Velké vlastenecké války v řadách 157. IAP. Létal na letounech Polikarpov I-16, Hawker Hurricane a Jakovlev Jak-7. Bojoval na Severním, Severo-západním, Leningradském, Kalininském a Brjanském frontu. Svého prvního sestřelu dosáhl ml. lt. B. N. Zalevskij v neděli 27. července 1941 nad železniční stanicí Čašča v Leningradské oblasti. Poté co vypotřeboval veškerou munici, tak se mu ve výšce 100 m pomocí dvojitého taranu podařilo zničit nepřátelský bombardovací letoun Junkers Ju 88. Dne 15. srpna 1941 byl ve vzdušném souboji sestřelen a padl do zajetí. Při převozu se mu ale podařilo uprchnout a s pomocí partizánů se dostal zpět ke svému pluku. Obzvlášť úspěšným dnem se pro něj stal 7. březen 1942, kdy se mu během jediného dne podařilo sestřelit celkem dva letouny samostatně a šest letounů ve spoluúčasti. Od Dubna 1942 se stal velitelem zvěna 157. IAP (4. úderná armáda Kalininského frontu), do té doby absolvoval 149 bojových letů, účastnil se více jak 30 vzdušných soubojů, ve kterých sestřelil 11 letounů samostatně a 10 ve spoluúčasti. Příkazem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR obdržel dne 30. ledna 1943 Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu (№ 1038) a Řád Lenina. V pondělí 5. července 1943 byl během probíhající bitvy v Kurském oblouku opět sestřelen a zahynul. Do té doby absolvoval celkem 320 bojových letů, účastnil se 65 vzdušných sestřelů ve kterých získal celkem 17 samostatných sestřelů a 23 ve skupině.

Vyznamenání:
Zlatá hvězda Hrdiny sovětského svazu (№ 1038, 30. ledna 1943),
Řád Lenina (28. května 1942, 30. ledna 1943)
Řád rudého praporu (9. 7. 1943, posmrtně)

Nejúspěšnější sovětští piloti na letounech Hawker Hurricane:
1. Zalevskij Vladimir Nikolajevič / Залевский Владимир Николаевич  13+22
2. Fedotov Ivan Jegorovič / Федотов Иван Егорович  11+6
3. Volkov Aleksej Andrejevič / Волков Алексей Андреевич  11+3
4. Sgibněv Petr Georgijevič Сгибнев Петр Георгиевич  11+0
5. Byčkov Semjon Trofimovič Бычков Семён Трофимович  9+4

Tabulka sestřelů Vladimira Nikolajeviče Zalevského:
na I-16:
27. 07. 1941 1  Ju 88 taranem
15. 08. 1941 1/4  Hs 126
na Hawker Hurricane:
07. 03. 1942 1/6  Ju 88
07. 03. 1942 1/6  Ju 88
07. 03. 1942 1/6  Do 215
07. 03. 1942 1  Ju 88
07. 03. 1942 1/5  Ju88
07. 03. 1942 1/5  Ju88
07. 03. 1942 1/5  Hs 126
07. 03. 1942 1  Ме 109
08. 03. 1942 1  Ju 88
08. 03. 1942 1/3  Ju 88
08. 03. 1942 1  Ме 109
09. 03. 1942 1/4  Ju 88
09. 03. 1942 1/4  Ju 88
12. 03. 1942 1  Do 215
16. 03. 1942 1  Ju 88
18. 03. 1942 1  Ju 88
23. 03. 1942 1  Hs 126
24. 03. 1942 1  Ме 110
30. 03. 1942 1  Ju 88
06. 04. 1942 1  Ju 88
25. 04. 1942 1  Ju 88
01. 05. 1942 1/3  Ju 88
06. 07. 1942 1/5  Ju 88
07. 07. 1942 1/10  Ju 88
07. 07. 1942 1/10  Ju 88
07. 07. 1942 1/10  Ju 88
08. 07. 1942 1/8  Ju 88
08. 07. 1942 1/8  Ju 88
12. 08. 1942 1/6  Ju 88
13. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1  Ju 88
15. 08. 1942 1/2  Ju 88
na Jak-7b
06. 06. 1943 1  Ме 110
05. 07. 1943 1  Ju 88
05. 07. 1943 1  Ю-88

Hawker Hurricane, 157. stíhací letecký pluk, 1942.

Junkers Ju 88.

Prameny:
[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 
[4] Жирохов, Михаил Александрович - Котлобовский, Александр В.: «Иду на таран!». Последний довод «сталинских соколов», Серия В воздушных боях, Издательство Яуза, Эксмо, 2007. ISBN: 978-5-699-22730-3 
[5] http://soviet-aces-1936-53.ru/
[6] http://www.warheroes.ru/
[7] http://podvignaroda.ru/
[8] https://ru.wikipedia.org/
[9] http://airaces.narod.ru/
[10] http://aeroram.narod.ru/

neděle 14. července 2019

Kalendárium, 14. červenec 1970

Kpt. František Kružík

   Konec druhé světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho  dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.  

   Československo se tak  dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se tak muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami staly reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto incidenty jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.

   K poslednímu takovému incidentu došlo v úterý 14. července 1970. Ve dnech 13. – 16. 7. probíhalo velké strategicko-operační cvičení „Zenit-70“. Major František Kružík, příslušník 20. sbolp. Náměšť nad Oslavou, ve svém stíhacím bombardéru Su-7 prověřoval připravenost polské protivzdušné obrany, která byla připravená až příliš. Jako cíl č. 7296 jej převzal velitel 2. stíhacího pluku, ten okamžitě nechal zvednout stíhací MiG-21 kapitána Henryka Osierdy, pilota 11. stíhacího leteckého pluku ze základny Olesznica. Ukázalo se však, že jeho letoun MiG-21PFM není v pořádku a tak dostal rozkaz odstartovat v jednom z dvojice strojů z ostré hotovosti. Letoun však nebyl vyzbrojen cvičnými raketami R-3U, nýbrž dvojicí „ostrých“ raket R-3S. Polský stíhač vyhledal cíl a dostihl Kružíkův stíhací bombardér Su-7 asi 35 km od státní hranice, zmáčkl tlačítko fotostřelby a raketou ho poslal k zemi.

   Náš stíhač akci následně popsal: „Letěli jsme tehdy do Polska podle vlastní navigace a naším úkolem bylo dělat cíle pro prověrku bojeschopnosti polské PVOS. Startoval jsem ještě za tmy v 03.20 hod. a v 03.47 hod. jsem se nacházel již asi 50 km v polském vnitrozemí ve výšce 9 500 m. Nahoře už začínalo svítat, ale dole na zemi byla ještě téměř tma. Najednou se ozval výbuch v zádi letadla. Vysadil motor, stroj se převrátil na záda a padal v jakési nestabilní vývrtce. Vůbec jsem nevěděl co se děje. Napadlo mě, že jsem se s někým srazil. Letoun byl neovladatelný a tak jakmile mi to moje poloha v sedačce dovolila, katapultoval jsem se. Po otevření padáku jsem viděl, že letoun hoří dole v polích. Já sám jsem přistál o kus dál také na nějakém obrovském poli, jen v dálce byl vidět statek. Došel jsem tam a trochu je vyděsil. Nebylo divu, když je v tak časnou hodinu budí člověk v podivném oblečení a nemluví polsky. Nakonec jsem se s nimi dorozuměl a oni zavolali policii. Ta pak zařídila další. Teprve v nemocnici jsem se dozvěděl, že jsem byl sestřelen polským stíhačem na „jednadvacítce“…Ten pilot, jmenoval se Henryk Osierda, mě pak přišel do nemocnice navštívit a vyprávěl mi, co se vlastně stalo. Vyhledal podle RL moje Sůčko, umístil jej do středu kříže v zaměřovači a stiskl spoušť. Sám říkal, jak v něm hrklo, když zjistil, že odpálil ostrou raketu a uviděl, že zasažený stroj hoří a padá. Několikrát ještě nad místem zakroužil, jestli nespatří padák, ale mimo dvou ohňů (záď a přední část trupu s křídly dopadly odděleně, pozn. autora) na zemi nic neviděl. Proto šel na přistání nesmírně smutný, že zabil člověka. Když se dozvěděl, že jsem to přežil, byl moc rád a ještě mnohokrát mi to opakoval v dopisech, které jsme si později vyměnili.“

   Jako náhrada za ztracený letoun byl polským letectvem předán letoun Su-7BKL trupového čísla 6023, kterému se u útvaru neřeklo jinak než „Polák“ a do Československa ho 26. února 1971 přelétl osobně kpt. Kružík.

Letoun  Su-7BKL trupového čísla 6023 byl náhradou z Polska za sestrelený stroj 6512.

Někdo se dává hrdě fotografovat před svým autem. Frantiušek Kružík však patří nerozlučně k Su-7.

Tato sedačka zachránila život Františku Kružíkovi pri katapultáži nad polským územím.

František Kružík před „polákem“. Takto nazývali letoun Suchoj Su-7BKL, č. 6023, který byl dodán 20. stíhacímu-bombardovacímu leteckému pluku polskou stranou jako náhrada za sestřelený Suchoj Su-BKL, č. 6512.

Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM Polského vojenského letectva.

Letoun  Su-7BKL trupového čísla 6512 byl v roce 1970 sestřelen nad polskem. Nalétal jen 254 letových hodin. 

Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM náležející Polskému vojenskému letectvu. Tento typ letounu pilotovaný kapitánem Henrykem Osierdou z 11. PLM sestřelil omylem československý Su-7.

Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.


[2] Barcz, Krzysztof - Gołąbek, Adam: Su-7 w polskim lotnictwie, Część druga, in Aero magazin lotniczy, Nr. 10, 2007.
[3] Dúbravčík, Jan: Dvacítka, Historie 20. stíhacího, později stíhacího bombardovacího leteckého pluku, Svět křídel, Cheb 2004.
[4] Dúbravčík, Jan: Su-7 v československém letectvu v letech 1964-1990, 1. díl, Jakab, Nevojice 2010.
[5] Dúbravčík, Jan: Su-7 v československém letectvu v letech 1964-1990, 2. díl, Jakab, Nevojice 2011.
[6] Dúbravčík, Jan - Skoupý Miroslav - Lapuník, Jaroslav - Formánková, Ľudmila: 50. výročí založení leteckého útvaru v Náměšti nad Oslavou, Vydalo Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, Praha, 2006.
[7] Vlach, Jiří: Suchoj Su-7 v Československém letectvu, Svět křídel, Cheb 2016.
[8] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, Svět křídel, Cheb 2008.
[9] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, rozšířené vydání, Svět křídel, Cheb 2017.
[10] Schneider, Dušan: Vzlet povoluji!, Svě křídel, Cheb 1996.
[11] Vlach, Jiří: Suchoj Su-7, V Československém vojenském letectvu, Verze: Su-7BM, Su-7BKL, Su-7U, Svět křídel, Cheb 2016. 

[12] "Spřátelená" raketa, http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=1147. 
[13] Špaček, Radim: „Čajky“ a sestřely mezi spojenci, http://www.valka.cz/clanek_10807.html.

Kalendárium, 14. červenec 1941


Necelý měsíc po zahájení operace Barbarossa, v pondělí 14. července 1941, u obce Orša v Bělorusku použila Rudá armáda poprvé v boji zbraň, která se stala jedním se symbolů II. světové války. Raketomet BM-13 sovětskými vojáky zvaný Катюша, Němci pak pro jejich zvuk Stalinorgel (Stalinovy varhany). Baterie sedmi raketometů pod velením kapitána Ivana A. Fljorova prošla bojovým křtem a němečtí vojáci tak měli možnost se poprvé seznámit s touto obávanou zbraní.
Sovětské raketomety Kaťuša se staly vedle tanku T-34 nebo samopalu Špagin jedním ze symbolů Rudé armády za druhé světové války.

Vývoj raket začal v Sovětském svazu již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Roku 1933 byl ustanoven Reaktivní vědeckovýzkumný ústav, jehož úkolem bylo vojenské využití raketových střel. V prosinci 1937 byly jako první operačně zavedeny letecké rakety RS-82 (RS - Reaktivní Střela, v originále РС - Реактивный Снаряд)) a bojově nasazeny u letounů I-15 a I-16 u Chalchyn Golu. Zavěšovaly se pod křídla stíhaček Polikarpov v počtu až 4 + 4 kusy a sloužily ke střelbě na vzdušné cíle. Udává se sestřelení celkem 13 japonských letadel pomocí této zbraně. O rok později byly zavedeny těžší RS-132, které měly dolet 7100 m. Ty se pak během druhé světové války (ale nakonec i ty RS-82) ve větším množství používaly z bitevních strojů Il-2 proti pozemním cílům. Z leteckých raket pak byly pro raketové polní dělostřelectvo odvozeny pozemní střely M-13 Kaťuša (ráže 132 mm, dostřel 8,5 km) a mohutnější nadkaliberní M-31 Váňuša (ráže 300 mm, dostřel 2,8 km).
V průběhu války však byly používány i jiné typy, např. M-8 (ráže 82 mm, dostřel 5,5 km) , či M-20 (ráže 132 mm, dostřel 5 km) V květnu 1939 bylo připraveno na zkoušky odpalovací zařízení, kterým byl 24-násobný raketomet na podvozku nákladního automobilu ZIS 6.
Později se začala vyrábět zdokonalená verze pod označením M-132 nebo MU-2 s 8 kolejnicovými rampami pro redukovaný počet 16 střel. Dalšími verzemi byla odpalovací zařízení pro 36 a dokonce i 48 raket. Jako podvozku bylo použito sovětských nákladních automobilů ZIS 5 a ZIS 6. Později se začaly používat automobily dodané z USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker US6). Raketomety „Kaťuša“ byly umísťovány i na podvozcích lehkých tanků (T-40, T-60) a pásových traktorů (STZ-5). Po druhé světové válce byly montovány na podvozky sovětských nákladních automobilů ZIL-151 (ozn. ZIS-151). 

Do konce války bylo vyrobeno na 10.000 raketometů, jejichž slávu připomíná od července 1966 památník nedaleko místa jejich prvního nasazení u Orši.


















sobota 13. července 2019

Kalendárium, 13. červenec 1941


   V neděli 13. července 1941 během bojů v oblasti města Bělci v Moldávii se vydal na dodávku munice svojí rotě u obce Pesec v Chmelnické oblasti člen jezdecké roty 389. střeleckého pluku, 176. střelecké divize 9. armády Jižního frontu rudoarmějec Dmitrij Romanovič Ovčarenko (Дмитрий Романович Овчаренко). Byl však znenadání přepaden padesáti člennou skupinou vojáků a několika důstojníků. Nepříteli se podařilo Ovčarenkovi zabavit jeho pušku. Nicméně Ovčarenko zachoval chladnou hlavu a vytrhl sekeru, která byla v jeho voze a tou usekl hlavu důstojníkovi, který se ho pokoušel vyslechnout. Pohotově se zmocnil tří granátů, které vhodil mezi překvapené německé vojáky a 21 z nich výbuchy zabil. Ostatní se v panice dali na útěk. Ovčarenko se vrhl za dalším důstojníkem, kterého dohnal v zahrádkové oblasti městečka Pesec a také mu sekerou usekl hlavu. Třetímu důstojníkovi se podařilo uniknout. Poté u zabitých důstojníků posbíral všechny důležité dokumenty, průkazy, mapy, zápisy, které pak předal velitelství pluku a svou zásilku úspěšné dovezl na svou rotu.


   Příkazem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu z 9. listopadu 1941 byl Dmitriji Ovčarenkovi za „příkladné plnění úkolů velení na frontě v boji proti nacistickým vetřelcům a projevenou odvahu a hrdinství“ vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu a řádem Lenina.

   Poté byl Dmitrij Ovčarenko jmenován do funkce kulometčíka a dál plnil své povinnosti. V bojích při osvobozování Maďarska byl v oblasti Šeregejec kulometčík 3. tankové brigády D. Ovčarenko těžce raněn. Byl odvezen do nemocnice, kde 28. ledna 1945 svým zraněním podlehl.