Při pronásledování poručíka Wilfreda Maye z 209. perutě RAF se v neděli 21. dubna 1918 za von Richthofenův Fokker Dr.I, serial 425/17, dostává další pilot na Sopwith Camelu, kapitán A. Roy Brown od téže peruti. Chce pomoci kolegovi v tísni a zahajuje palbu na trojplošník Rudého barona, který přechází do střemhlavého letu, aby se roztříštil o povrch louky v údolí řeky Sommy, nedaleko cihelny, jejíž objekty dodnes stojí při silnici spojující osady Bray a Corbie.
Kdo byl jeho skutečným přemožitelem? Jak již bylo uvedeno, zásluhy o sestřelení Rudého barona se přičítaly kapitánu Brownovi. Leč on nebyl jediný, kdo na červeně zbarvený trojplošník 21. dubna 1917 pálil. Vzájemné pronásledování všech tří letounů se totiž odehrávalo v tak malé výšce, že německý letoun bylo možno účinně ostřelovat i ze země. A australští vojáci na březích Sommy tak činili a někteří byli i přesvědčeni, že Rudý baron byl sestřelen jejich palbou. Některé prameny připisují jeho sestřel Cedric Bassett Popkinovi z australské 24th Machine Gun Company, či dalšímu australanovi Willy John "Snowy" Evansovi z 53rd Battery, 14th Field Artillery Brigade, respektive Robertu Buiemu z téže 53rd Battery.
V roce 1969 se rozhodl vnésti jasno do celé záležitosti americký major J. O'Dwyer, záložní důstojník USAF, sám aktivní pilot a letecký akrobat. Požádal o spolupráci tým lékařů, patologů a kardiochirurgů, a shromáždil všechna dostupná hlášení o leteckém souboji mezi Mayem, Richthofenem a Brownem. Porovnáním a rozborem původního hlášení, které Brown nadiktoval ihned po návratu z letu, a jeho pozdějších publikací dospěl major O'Dwyer k názoru, že Brownovo tvrzení o sestřelu odporuje jeho líčení o pohybu letounů a principům balistiky. Jestliže v prvním hlášení Brown uvádí, že střílel po červeném trojplošníku, který "šel dolů po vertikále", neznamená to ještě, že Brown byl skutečnou příčinou konce Rudého barona. Detailním rozborem pohybu obou letounů O'Dwyer dokázal, že ač Brown po Richthofenovi střílel, jeho palba se o pár sekund opozdila, takže to nemohla být střela z jeho kulometu, která Richthofenovi prostřelila srdce. Právě polohu střelného kanálu této jediné osudné střely pokládá O'Dwyer za rozhodující důkaz proti Brownovi. Všichni vojenští lékaři, kteří ohledávali tělo se shodli na tom, že dráha střely vedla zezadu dopředu a zprava doleva. Rudý baron byl tedy zasažen do pravé poloviny zad na úrovni devátého žebra a střela vyšla z těla na prsou v blízkosti levé prsní bradavky. Zranění vedlo do dvou sekund ke smrti. Jestliže kapitán Brown ve své publikaci, uveřejněné na přelomu let 1927/28, uvádí, že poté co dávka střel šla podél a do trupu červeného trojplošníku, se jeho pilot otočil a ohlédl, nemohla to být ani jedna z těchto střel, jež by ukončila jeho život. Nemůžete zkrátka udělat takový pohyb s dírou ráže 0.30 v plících a srdci, tvrdí MUDr. Joseph P. Shea, kardiochirurg nemocnice sv. Vincenta v Bridgeportu, stát Connecticut, jeden z lékařských expertů, jehož si O'Dwyer zvolil jako odborného konsultanta.
Neznamená to, že by Brown byl lhář. Naopak, jeho další líčení dává klíč k záhadě. Poté se zachvěl a jeho tělo v kokpitu skleslo, uvádí Brown. Je-li tedy tento popis přesný (a proč by nebyl), musel být von Richthofen zasažen až v tomto okamžiku a vzhledem k natočení těla při ohlédnutí a vzhledem k poloze letounu, zasažen ze země! Vyděšen proudem střel z Brownova kulometu, který se náhle začal kolem něho valit, se instinktivně ohlédl, aby si upřesnil polohu nového protivníka a přitom byl zasažen. Kdo byl tím čarostřelcem? Pravděpodobně někdo z australských pěšáků.
Manfred von Richthofen
Manfred von Richthofen
Arthur Roy "Brownie" Brown DSC & Bar
Fokker Dr. I 1/48 - 425/17, Rittmeister M. Freiherr von Richthofen, JG 1, Cappy, Francie, duben 1918.
Sopwith Camel B7270, na němž v dubnu 1918 vzlétal u 209. perutě RAF z letiště Bertangles Capt. A. Brown. Brown 21. 4. 1918 na tomto stroji získal potvrzený sestřel Manfreda von Richthofena.
[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Manfred_von_Richthofen
[2] http://www.militaria.cz/cz/clanky/mrozoviny/legenda-zvana-rudy-baron.html
[3] ...
