úterý 5. března 2019

Kalendárium, 5. březen 1936


Ve čtvrtek 5. března 1936 porpvé vzlétl z letištní plochy v Eastleigh prototyp legendárního letounu Supermarine Spitfire se sériovým číslem K5054, který pilotoval Joseph „Mutt“ Summers. Supermarine Spitfire byl britský jednomístný stíhací letoun, který sloužíl jak v Royal Air Force, tak v letectvech dalších spojeneckých armád během druhé světové války. Spolu s Hawker Hurricany letoun tvořil základ britského stíhacího letectva během bitvy o Británii.



Celkem vzniklo 24 verzí s mnoha subvariantami lišícími se motory, výzbrojí či výstrojí. Výzbroj se zpočátku u prvních verzí sestávala výhradně z kulometů. Verze Mk.IA nesla osm kulometů Browning ráže 7,7 mm vestavěných do křídla. Protože se brzy ukázalo, že kulomety mají relativně malý účinek, dostaly Spitfiry výzbroj 20mm kanónů British-Hispano. Po testech na několika strojích Mk.I bylo vyrobeno 170 kusů verze Spitfire Mk.IIB, vyzbrojené dvěma 20mm kanóny British-Hispano a čtyřmi 7,7mm kulomety. Ve velkém měřítku, kdy kanóny nesla většina produkce, byl takto vyzbrojen až Spitfire Mk.VB a Mk.VC (začal se vyrábět v létě roku 1941). Ty byly poháněny motory Rolls-Royce Merlin 45, 46, 50 nebo Merlin 55. V největším počtu však byly vyráběny verze Mk.IX a Mk.XVI (Mk.XVI, až na motor vyráběný v licenci u americké automobilky Packard, byl identický s Mk.IX). Ta se od verze Mk.V mimo detailů a zesílené konstrukce draku lišila hlavně motorem Rolls-Royce Merlin 61 a později 63, 66 či 70 (LF Mk.XVI poháněl motor Packard Merlin 266) a čtyřlistou vrtulí. Do služby byla nasazena v červenci 1942, měla být jen dočasným řešením nadřazenosti německých Fw 190A nad tehdejšími stíhacími stroji RAF. Ihned se osvědčila a v její výrobě se pokračovalo. Přibyla také výzbrojní varianta E, u které byla oproti variantě C nahrazena čtveřice kulometů ráže 7,7 mm dvěma kulomety Browning ráže 12,7 mm. Stroje posledních sérií Mk.IX a Mk.XVI dostaly kapkovitý překryt kabiny (podobně jako měly stroje Typhoon, Tempest či P-51D Mustang), zlepšující výhled pilota do zadní polosféry. V roce 1944 také byla nasazena nejlepší verze která se ještě zúčastnila bojů za II. světové války, Spitfire Mk.XIV, poháněná motorem Rolls-Royce Griffon. Bylo postavených více než 20 300 kusů všech verzí a Spitfire zůstal ve službě až do padesátých let 20. století. Stroje byly vyráběny v továrnách v Castle Bromwich nedaleko Birminghamu a v Southamptonu. 





[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Supermarine_Spitfire
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Supermarine_Spitfire

Kalendárium, 5. březen 1958


Ve středu 5. března 1958 poprvé vzlétl letoun Jakovlev Jak-28 / Яковлев Як-28, letoun pilotoval zkušební pilot OKB V. M. Volkov. Jednalo se o sovětský bojový letoun, který vznikl ze svého předchůdce Jak-25, resp. Jak-26. Byl to hornoplošník s velkým šípem křídla, vysokou svislou ocasní plochou a šípovými výškovými plochami umístěnými v polovině svislé ocasní plochy, dva turboreaktivní motory Tumanskij R-11 byly umístěny pod křídly, dvoukolový tandemový podvozek zatahovatelný do přední a zadní části trupu Podporovala dvě kolečka na koncích křídel. Letoun se vyráběl v několika verzích, z nichž nejrozšířenější byla stíhací verze Jak-28P, což byl přepadový stíhací letoun pro každé počasí. U tohoto typu byla prosklená příď prodloužena a vybavena výkonným střeleckým radiolokátorem typu Orjol-D (Skip Spin). Vzduchové vstupní otvory na motorových gondolách dostaly nový tvar s lepšími aerodynamickými vlastnostmi, byly instalovány výkonnější 6 200 kp motory typu R-11AF2-300 s plně přestavitelnou tryskou uvnitř křídelních gondol a pilotní prostor byl prodloužen a vytvořeno tak místo pro druhého člena osádky, který se sem přesunul z dříve prosklené přídě. Do služby se tato verze dostávala od roku 1962.
Letouny Jakovlev Jak-28 byly zařazeny do systému PVO Sovětského svazu, kde se například úspěšně zapojily do akcí proti vysokoletícím špionážním balónům a několik desítek jich sestřelily.








Známé sestřely na letounech Jak-28:
Datum Pilot IAP Letoun Místo výsledek Protivník
13.03.1967 Parfilov 171 Jak-28P Černé moře ½ zničen An-2
13.03.1967 neznámý (NAV) 171 Jak-28P Černé moře ½ zničen An-2
14.12.1969 Černěga, V. G Jak-28P 1 zničen spy balloon
14.12.1969 neznámý (NAV) Jak-28P 1 zničen spy balloon
8.1975 Lomanovskij 171 Jak-28P 1 zničen spy balloon
8.1975 neznámý (NAV) 171 Jak-28P 1 zničen spy balloon
05.09.1975 Sninšikov, A. I. 562 Jak-28P 1 zničen spy balloon
05.09.1975 neznámý (NAV) 562 Jak-28P 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý (NAV) 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý (NAV) 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý (NAV) 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý (NAV) 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý (NAV) 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon
pol. 70. let neznámý (NAV) 174G Jak-28P/PM Archangelská oblast 1 zničen spy balloon



[1] Дроздов, Сергей: Была такая авиация, Эхо былой авиационной мощи, in Авиация и Космонавтика, № 2, 2017.
[2] Gordon, Yefim – Komissarov, Dmitrii: Soviet Air Defence Aviation 1945–1991, Hikoki Publications Ltd, 2012.
[3] Gordon, Jefim – Komissarov, Dmitrij: Sovětské letectvo protivzdušné obrany v letech 1945-1991, Naše vojsko, Praha, 2017.
[4] Гордон, Ефим И. – Мараев, Ростислав В.: Последние из большого семейства, in Авиация и время, № 2, 1998.
[5] Гордон, Ефим И. – Мараев, Ростислав В.: Последние из большого семейства, Статьи про авиатехнику, http://www.aviation-gb7.ru/Jak-28.htm.
[6] Якубович, Николай Васильевич: Неизвестный Яковлев. «Железный» авиаконструктор, Серия Война и мы. Авиаконструкторы, Издательства: Эксмо, 2012 г.
[7] Кушнерёв Валерий Владимирович: Советская военная авиация на Кавказе в годы «холодной войны», in Военный академический журнал, № 2 (10), 2016
[8] https://ru.wikipedia.org/wiki/Як-28
[9] http://www.airwar.ru/