Velice pěkná kresba z nasazení německého nočního stíhacího letounu Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 s originálním popiskem:
Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 Red 12 / W.Nr.111980 of 10./NJG 11, Flown by Leutnant Herbert Altner, Magdeburg/Germany, 6 April 1945.
Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 „Red 12“ / W. Nr. 111980 z 10./NJG 11, pilotovaný poručíkem Herbertem Altnerem, Magdeburg/Německo, 6. dubna 1945.
Je tu ale hned několik nepřesností. Letoun Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 „Red 12“ / W. Nr. 111980 od 10./NJG 11 byl ztracen už v noci z 27. na 28. března 1945.
V noci vzlétlo 82 letounů Mosquito k náletu na Berlín, který probíhal mezi 21.26 a 21.50 hodin. Tři z těchto letounů byly ztraceny. Další čtyři menší skupiny Mosquitů napadly čtyři jiná města a jedna z nich položila miny do řeky Labe. Při těchto operacích byl ztracen ještě jeden letoun. Zatímco Mosquita směřovala k Berlínu, začala u dánského pobřeží působit rušicí clona Mandrel a letouny 100. skupiny RAF současně provedly klamný nálet s použitím radarových odrazových pásků Window směrem na Bremerhaven. Německé velitelství noční stíhací obrany (2. Jagddivision) reagovalo vysláním osmnácti stíhacích letounů určených k pronásledování nepřítele, takzvaných Verfolgungsnachtjäger, ze tří skupin (Gruppen). Tyto stroje dostaly rozkaz přesunout se do prostoru FF Quelle u Hemmooru poblíž Stade, kde měly po dobu přibližně hodiny a půl kroužit a vyčkávat na další pokyny. Jeden z nasazených letounů byl ztracen.
Když se svaz Mosquitů, jehož počet odhadovalo velitelství 1. Jagddivision přibližně na šedesát strojů, přiblížil k Berlínu, vyslala kolem 21.00 hodin 10. Staffel Nachtjagdgeschwader 11 (10./NJG 11) do vzduchu šest letounů Me 262. Šlo o dosud nejvyšší počet proudových stíhačů nasazených při noční operaci. Jejich posádky ohlásily dva jisté sestřely (Abschüsse), avšak za cenu ztráty jednoho vlastního letounu Me 262. Zničeným strojem byl první dvoumístný Me 262 B-1a/U1 vybavený palubním radarem SN-2, který byl u 10./NJG 11 operačně nasazen. Letoun nesl označení „Rote 12“ a pilotoval jej poručík Herbert Altner, zkušený stíhač, který během války získal 23 uznaných vzdušných vítězství. Jeho palubním radiotelegrafistou (Funker) byl poddůstojník Reinhard Lommatzsch v hodnosti Unteroffizier.
K havárii došlo poté, co poručík Altner při zachycení Mosquita příliš rychle stáhl výkon motorů. Následkem toho došlo k úplnému zhasnutí spalování v turbínách a posádka byla nucena opustit letoun na padácích poblíž Havelbergu, přibližně 30 km severoseverozápadně od Stendalu. Reinhard Lommatzsch při této události zahynul. Poručík Altner si do svého letového deníku (Flugbuch) stručně poznamenal: „Vyskočil jsem na padáku, radiotelegrafista nalezen mrtev.“
Poručík Czypionka a feldwebel Becker si každý nárokovali po jednom jistém sestřelu Mosquita, což pro jejich Staffel představovalo 26. a 27. vzdušné vítězství. Poručík Czypionka pilotoval Me 262 s označením „Rote 6“ a pravděpodobně sestřelil Mosquito od 692. peruti RAF, které bylo následně vedeno jako nezvěstné beze stopy. Feldwebel Becker letěl na svém obvyklém stroji Me 262 „Rote 2“. U Nauen zaútočil na Mosquito od 139. peruti RAF zespodu a zezadu. Jediná dávka dvaceti třícentimetrových výbušných granátů britský letoun roztrhala a jeho hořící trosky dopadly poblíž obce Pessin.
Lt. Herbert Altner skutečně v noci na dvoumístném stroji Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 sestřelil letoun de Havilland Mosquito, ale stalo se tak v noci z 3. na 4. dubna 1945 nad Teltowem na jižním okraji Berlína, v prostoru mapového čtverce GG 6, ve výšce 6 500 metrů. Čas události je uveden jako 23.40 hodin.
V noci podniklo 94 letounů de Havilland Mosquito nálet na Berlín, kde bombardovaly v čase mezi 00.42 a 01.00 hodin. Ve snaze odlákat nově zesílenou obranu tvořenou proudovými letouny Me 262, která působila nad hlavním městem Říše, bylo přibližně hodinu a půl před hlavním náletem vysláno šest Mosquitů k bombardování Berlína a Magdeburgu. Jejich úkolem bylo odvést pozornost německých stíhacích jednotek od hlavního úderu. Skupinu doprovázelo šestnáct Mosquitů od 100. skupiny RAF (No. 100 Group), určených k průniku do nepřátelského vzdušného prostoru a k vyhledávání a napadání stíhačů, kteří by proti diverzním letounům vzlétli. V reakci na přiblížení šesti Mosquitů směřujících k Berlínu a Magdeburgu, doprovázených těmito stíhacími hlídkami, vyslala 10. Staffel Nachtjagdgeschwader 11 (10./NJG 11) přibližně ve 22.50 hodin z letiště Burg u Magdeburgu pět proudových letounů Me 262.
Přestože oblačnost dosahovala 7–9 desetin, berlínské světlomety poskytly německým proudovým stíhačům značnou podporu. Jejich posádky si nárokovaly dva jisté sestřely (Abschüsse). Ve skutečnosti byl však sestřelen pouze jeden letoun Mosquito, patřící ke 139. peruti RAF, který se zřítil poblíž Doberitzu západně od Berlína. Druhý případ se týkal Mosquita od 157. peruti RAF, náležející k 100. skupině, který při letu nad jižním okrajem Berlína osvětlily světlomety. Na tento letoun čtyřikrát zaútočila dvoumístná proudová stíhačka Me 262 B-1a/U1 s označením „Rote 8“, pilotovaná poručíkem Herbertem Altnerem, jehož novým palubním radiotelegrafistou byl feldwebel Fryba. Altner si připsal sestřel Mosquita jako svůj 23. vzdušný úspěch a zároveň 33. sestřel své Staffel. Napadený britský letoun však útokům unikl, byť utrpěl lehké poškození. Hlavní nálet 94 Mosquitů na Berlín, který následoval přibližně o hodinu a půl později, se již nesetkal s žádným odporem a všechny zúčastněné letouny se bezpečně vrátily na své základny.
Napadeným letounem bylo Mosquito NT369 od 157. peruti, jehož poškození bylo klasifikováno jako lehké (AC damaged). Záznam britské strany uvádí, že Mosquito letělo ve výšce 23 000 stop nad jižním předměstím Berlína, kde jej zachytily světlomety. Mezi 23.35 a 23.45 hodin na něj zaútočil proudový letoun, a to celkem čtyřikrát. Mosquito utrpěl lehké poškození obou motorů a ztratil přibližně 3 000 stop výšky. Pilotovi se podařilo útočníka setřást prudkým úhybným manévrem ve tvaru vývrtky. Po úniku pokračoval v letu a ve 02.15 hodin bezpečně přistál ve Swanningtonu.
