V sobotu 14. května 1955 byla ve Varšavě podepsána Varšavská smlouva, oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, která představovala vojenský pakt mezi Sovětským svazem a jeho satelitními státy ve východní a střední Evropě. Její vznik byl přímou odpovědí na vstup Spolkové republiky Německo do Severoatlantické aliance (NATO) dne 9. května 1955, čímž se Západní Německo začlenilo do západního obranného systému a bylo mu umožněno opětovné vyzbrojování.
Příprava paktu započala již v roce 1954, kdy se východní blok začal obávat obnovení vojenské síly Německa a jeho možného zapojení do potenciálního konfliktu mezi Západem a Východem. Sovětský svaz tak inicioval vytvoření obranné aliance, která by formálně sjednotila ozbrojené síly socialistických států a zároveň upevnila jeho kontrolu nad satelity v Evropě.
Smlouva byla uzavřena mezi Sovětským svazem, Polskem, Československem, Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem, Albánií a Německou demokratickou republikou (NDR). Každý členský stát se zavázal ke vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku na některého z nich, čímž byla vytvořena kolektivní obranná struktura podobná té, kterou představovalo NATO. Albánie se postupně přestala na činnosti paktu aktivně podílet po roce 1961 a de facto z něj vystoupila v roce 1968.
Organizačně Varšavská smlouva zahrnovala Sjednocené velení ozbrojených sil, v jehož čele vždy stál sovětský maršál. Za dobu existence Varšavské smlouvy se jich vystřídalo pět. Prvním byl v letech 1955 až 1960 v poslední době tolik propíraný Ivan Stěpanovič Koněv. Následovali další účastníci Velké vlastenecké války: Andrej Antonovič Grečko (1960–1967), Ivan Ignaťjevič Jakubovskij (1967–1976), Viktor Georgijevič Kulikov (1977–1986) a Nikolaj Vasiljevič Ogarkov (1986–1991). Politický poradní výbor měl koordinovat politické a vojenské kroky členských zemí. V praxi však šlo o nástroj hegemonie Moskvy nad ostatními členy. Jedním z klíčových projevů této dominance byla vojenská intervence v Československu v srpnu 1968, kterou provedly armády pěti členských států paktu s cílem potlačit reformní hnutí Pražského jara. Varšavská smlouva sehrála významnou roli během studené války, kdy představovala vojenské protiváhy NATO ve sféře bipolárního rozdělení světa.
V roce 1991 byla smlouva nejprve vojensky deaktivována (v březnu) a následně formálně rozpuštěna 1. července 1991 v Praze.
Vznik Varšavské smlouvy tak představuje jedno z nejvýznamnějších geopolitických uskupení druhé poloviny 20. století a je klíčovým dokladem o vojenské a ideologické bipolaritě světa během studené války.
Žádné komentáře:
Okomentovat