Víkendové trampoty

Minulý čtvrtek jsme odjeli do Hořic, abychom Klárku představili Šafaříkům. Plánovali jsme tam zůstat do soboty, protože v neděli jsme v Tišnově čekali návštěvu. Osud tomu ale nepřál, a tak nás na cestě domů zradilo auto. Dojeli jsme do Býště za Hradcem Králové a tam naše milé autíčko vypovědělo službu. Rozsvítila se kontrolka žhavení a jaksi to ztratilo otáčky a nejelo to. Naštěstí to bylo hned u takového parkovišťátka, tak jsme se tam doplazili a "volali o pomoc". Nastartovat šlo, tak jsme se rozhodli zkusit to znovu a pohnout se dál. Bohužel jsme ujeli jen asi 50 metrů a stáli jsme znovu, naneštěstí tentokrát už na silnici za plného provozu, kolem lítal jeden kamion za druhým a nebylo to nic příjemného, zvlášť když vzadu spinkalo naše sluníčko. Po nějaké době jsem zase nastartovala a pomalinku dojela do další vesnice, kde jsme zaparkovali na benzínce. Tam jsme chtěli počkat na Jirku, aby nás odtáhl zpátky do Hořic. Dohodli jsme se, že mu pojedeme pomalu naproti, ale hnuli jsme se jen o několik metrů a museli jsme zůstat stát a čekat na něho. Přijel za nějakých 45 minut a pak jsme koumali, jak zapojit tažné lano. Nakonec jsme na to přišli a jelo se. Brzdila jsem o sto šest, aby bylo lano pořád napnuté, a tak brzdy po nějaké době začaly trochu smrdět. Bohužel v Hradci v autoservisu nám zavřeli před nosem, tak jsme museli až do Hořic a tam jsme řešili, co dál. Jirka nám našel kontakt na jednoho automechanika s diagnostikou. S ním jsme se potom domluvili na neděli ráno, že nám auto prohlídne. Ráno jsme tam jeli a chlápek zjistil, že chyba je v plynovém pedálu. Slovy laika: to, jak šlapu na plyn se nějakými impulzy přenáší do řízení, no a právě tohle nefungovalo, prý se tam opotřebovávají nějaké kontakty nebo dráty, nerozumím tomu. Naštěstí nový pedál měl být v pondělí a mechanik slíbil, že v pondělí to bude spravené. Honza ale musel v pondělí do práce, takže v neděli večer odjel autobusem domů a já jsem s Klárkou zůstala v Hořicích a čekala, až bude auto spravené. Nedělní návštěvu jsme museli odvolat. Honza potom v pondělí o půlnoci přijel a v úterý ráno jsme jeli domů. Auto jelo perfektně. Původně jsme taky mysleli, jestli to není špatnou naftou, natankovali jsme totiž u Ono plnou nádrž a Jirka říkal, že se to už pár jeho známým stalo. Čekali jsme daleko dražší opravu, tak jsme byli rádi, že to takhle dopadlo, i když tento víkend se nám tímto značně prodražil.

Hlídejte mě

Už nastává doba, kdy budeme muset začít Klárku víc hlídat, aby nám odněkud nespadla. Fotka ukazuje, jak jsme ji našli minulý čtvrtek v noci. Vykopala se ze zavinovačky a z polohy podél té růžové peřinky s medvídky se přesunula na konec postýlky a otočila o devadesát stupňů. Docela mě ten pohled pobavil, tak jsem si to musela vyfotit.

Šátkování

Dlouho jsme se dohadovali, jestli si koupit šátek na nošení miminka nebo klokanku. Existují sice klokanky, které drží i hlavičku, což je u novorozenců potřeba, ale nakonec jsme se rozhodli pro šátek. Vyhrál šátek Guatemala s modrozeleným vzorem. Kurz vázání šátku nás teprve čeká, ale už teď to zkoušíme sami. Taťka zatím jen na opici, já už naostro s Klárkou. Někdy se nezadaří a Klárka je nespokojená, ale v kříži s vnitřní kapsou se jí moc líbí a ve spánku tak může cítit tlukot maminčina srdíčka. Jen bysme měli někde vyštrachat dost velkou bundu, do které by se nám Klárka i s šátkem vešla. Včera jsme totiž byli venku a pod žádnou bundu se mi nevešla a navíc začalo pršet. Ne že by jí teď na začátku listopadu byla zima, ale přijde horší počasí a pak to bude potřeba.

Tak konečně jsme jednou něco vyhráli :-)

Včera nás čekalo docela milé překvapení. Dopoledne zvonila pošťačka, že má pro Evku doporučený balík. Divili jsme se, proč nám píše Mladá Fronta a ještě víc jsme se divili, když jsme balík otevřeli a zjistili, že je v něm stolní hra Carcassonne. Dost příjemné překvapení. Až po chvilce Evce docvaklo, že kdysi z nudy vyplnila křížovku v našem současném populárním časopise Maminka :-) a poslala odpověď. Je to asi poprvé, co jsme něco někam poslali do soutěže a vyhráli. Hned večer jsme hru vyzkoušeli. Já za sebe mám raději Osadníky, ale tahle hra se mi také moc líbí. Možná časem dokoupím nějaké rozšíření.

Paseme koníky

K prvním krůčkům mě čeká ještě dlouhá cesta, ale snažím se seč mi síly stačí. Prozatím pasu koníčky, i když většinou se mi na bříšku nelíbí. Maminka ale říká, že musím, tak jí občas udělám radost. Dneska ráno to chtěl na vlastní oči vidět i taťka, tak jsem pásla. Za odměnu mi večer přinesl nějaké hračky a podložku, abych měla na čem trénovat.

Vyrážka

Klárka má už několik dní na hlavičce vyrážku. Nejdřív ji měla jen na čele, pak to ustoupilo a přestěhovalo se to na tvářičky a tam se to drží. Nevíme, z čeho to je, ale snad je to jen reakce na něco, co jsem snědla já, třeba na jahody v knedlíkách nebo na vajíčka. Člověk si to ani neuvědomí a už to má v žaludku. Problém je, že to bych nemohla jíst skoro nic, co mám ráda. Musím se tomu teď vyhýbat, kořeněná jídla, výrazné chutě, jižní plody, jako mandarinky, pomeranče, kiwi (žádná škoda, to mi stejně nikdy nechutnalo), rajčata, ovocné čaje, ale taky džusy, kečup a hořčici a dokonce i čokoládu. Tak nevím, asi si nechám napíchnout kapačku s umělou výživou :-)
No, snad je to opravdu jen vyrážka po nějakém jídle a brzo to zase zmizí. Hlavně, aby to nebyl atopický ekzém, to by se nevyspala ani Klárka (jak hrozně by ji to svědilo) ani my. A hlavně je to strašný svinstvo, radši bych, abych to dostala já místo ní.
Tak jsme dnes spolu byly na kožním a vyfasovaly jsme zinkovou mast, musím jí tím mazat obličejík a doufat, že to zmizí. Jinak koupat můžeme akorát tak dvakrát týdně a můžeme při tom použít Oilatum. Škoda, koupání bylo takový náš malý rituál. Taťka Klárku vysvlékl, položil ji do vaničky a tam jsem si ji už převzala já a povídaly jsme si spolu. Koupání se nám moc líbilo. Tak snad ta vyrážka brzo zmizí a budeme koupat zase.

Role taťky a mamky

Evky jsem si vážil už od té doby, co jsem ji poznal, ale poté, co jsem s ní byl na porodním sálu, tak si jí vážím mnohem víc a má můj bezedný obdiv. Snažím se jí maximálně pomáhat, i když je to asi pořád málo. Když si představím, kolik má přes den práce s Klárkou, snažím se aspoň po večerech přispět svým kouskem. Poté, co Klárku přes noc dvakrát uspávám a ráno v šest vstávám do práce, jsem hotovej, ale stačí si uvědomit, co všechno přes den podstupuje Evka a nestěžuji si. Navíc stačí jen jeden kouzelný pohled Klárky a vše je zapomenuto. Ona má tak strašně okouzlující pohled, že se to snad ani nedá popsat. Budu si asi muset zakázat koukat se na ni před odchodem do práce do postýlky, většinou se se mnou rozloučí tak roztomilým úsměvem, že bych se na všechnu práci vykašlal a zůstal s holkama doma.
Když je Klárka spokojená jsou spokojeni i oba rodiče. Včera a dneska nám Klárka působila starosti, trošku jí skáče teplota a na tvářičce jí vyskakují pupínky a my máme o ni velkou starost. Klárka nám zatím nedokáže říct, co ji bolí, co si přeje, že ji něco štve... Tak je těžké poznat, proč pláče, musíme se naučit poznat to.

Vítejte na nové doméně

Tak, po menších porodních bolestech se náš deníček, za výrazné pomoci Pepy Cacka, přestěhoval na novou doménu blog.safarikovi.org. Snad se vám tu bude líbit.

Nové fotky v naší galerii

Dnes jsme přidali do naší fotogalerie fotky Klárky, které jsme nechali nafotit v D. A. Foto, když bylo Klárce 14 dnů. U focení byla moc hodná, jen se počůrala a pokakala, ale to vůbec nevadilo. Teď bude mít památku. Mrkněte na naši fotogalerii.

Každý začátek je těžký

Včera jsem ztratila nervy a bezmocně se rozplakala. Kvůli Klárce. Dřív jsem brečela štěstím, že ji máme, ale včera to bylo zoufalství. Třikrát mi totiž zvracela a já jsem tomu mohla jen bezradně přihlížet.
Doktorka už měla bohužel "padla", a tak jsem se s tím problémem musela porvat sama. Zavolala jsem do porodnice, kde mi poradili přikládat ji na kratší dobu. Tak to zkouším, nelíbí se jí, že jí beru "dudlík", ale má to pozitivní efekt, od té doby nezvracela.

Přesto jsem ještě dnes zašla za doktorkou, má stejný názor. Takže, budeme zkoušet, co nám nejvíc vyhovuje a snad zanedlouho najdeme společnou řeč.