Role taťky a mamky

Evky jsem si vážil už od té doby, co jsem ji poznal, ale poté, co jsem s ní byl na porodním sálu, tak si jí vážím mnohem víc a má můj bezedný obdiv. Snažím se jí maximálně pomáhat, i když je to asi pořád málo. Když si představím, kolik má přes den práce s Klárkou, snažím se aspoň po večerech přispět svým kouskem. Poté, co Klárku přes noc dvakrát uspávám a ráno v šest vstávám do práce, jsem hotovej, ale stačí si uvědomit, co všechno přes den podstupuje Evka a nestěžuji si. Navíc stačí jen jeden kouzelný pohled Klárky a vše je zapomenuto. Ona má tak strašně okouzlující pohled, že se to snad ani nedá popsat. Budu si asi muset zakázat koukat se na ni před odchodem do práce do postýlky, většinou se se mnou rozloučí tak roztomilým úsměvem, že bych se na všechnu práci vykašlal a zůstal s holkama doma.
Když je Klárka spokojená jsou spokojeni i oba rodiče. Včera a dneska nám Klárka působila starosti, trošku jí skáče teplota a na tvářičce jí vyskakují pupínky a my máme o ni velkou starost. Klárka nám zatím nedokáže říct, co ji bolí, co si přeje, že ji něco štve... Tak je těžké poznat, proč pláče, musíme se naučit poznat to.