Ve čtvrtek 4. srpna 1955 provedl zkušební pilot společnosti Anthony W. "Tony" LeVier první let amerického výzvědného letounu Lockheed U-2 „Dragon Lady“ v Groom Lake v Nevadě.
úterý 4. srpna 2020
Kalendárium, 4. srpen 1944
Pátek 4. srpna 1944 se zapsal do dějin Royal Air Force i dějin spojeneckého letectva během druhé světové války. Po svém nasazení do boje proti německým létajícím pumám V-1 (Fieseler Fi 103) dosáhla 616. squadrona RAF, vyzbrojená novými Gloster Meteory Mk.I, svého prvního úspěchu, když během dne padly za oběť Meteorům hned dvě střely V-1.
Po ranním nepříznivém počasí se vyjasnilo a tak v 15.45 odstartovalo šest Meteorů na hlídku na linii Ashford-Robertsbridge. První sestřel si na své konto připsal F/O T. D. „Dixie“ Dean v Meteoru sériového čísla EE216, YQ●E, jenž v 16.16 spatřil jednu V-1 ve výšce asi tisíce stop. F/O Dean se za ní spustil střemhlav, rychle ji dohnal — a zjistil, že se mu všechny čtyři 20mm kanony Hispano zasekly. Dvacet až třicet sekund proto letěl bok po boku létající pumy a postupně dostal špičku svého křídla pod křídlo V-1, aby potom prudce přitáhl, střelu přitom roztočil a poslal střemhlav k zemi asi čtyři míle jižně od Tonbridge.
Do bojového hlášení poté F/O Dean napsal: „V 15:45 jsem odstartoval při poplachu na hlídkový let proti Diverům mezi Ashfordem a Robertsbridge. Letěl jsem ve výšce 1370 metrů rychlostí 547 km/h. Asi šest až osm kilometrů jihovýchodně od Tenterdenu jsem uviděl Diver letící ve výšce 300 metrů odhadovanou rychlostí 587 km/h (16:16). Ze vzdálenosti čtyř kilometrů za Diverem jsem sklesal z výšky 1370 metrů rychlostí 756 km/h. Když jsem se přiblížil a chtěl jsem zaútočit, zjistil jsem, že vzhledem k technické závadě mých 4x 20mm kanonů střílet nebude. Poté jsem asi 20-30 vteřin letěl vedle Diveru. Postupně jsem manévrováním zasunul konec mého křídla několik centimetrů pod křídlo Diveru, poté jsem prudce přitáhl a mé letadlo šlo do stoupání. Diver jsem přitom převrátil na záda a poslal jsem jej střemhlav k zemi asi šest kilometrů jižně od Tonbridge. Po návratu na Manston jsem byl informován o tom, že ROC potvrdil dopad Diveru na pozici, kterou jsem udal. Bylo to první bezpilotní letadlo zničené proudovým letadlem.“
Jen o málo později, v 16.40, zahlédnul svou oběť F/O Jock K. Rodger. Po dvou dvousekundových dávkách V-1 vybuchla ve vzduchu a dopadla na zem asi pět mil severozápadně od Tenterdenu.
F/O Rodger poté do bojového hlášení uvedl: „V 16:40 jsem spatřil Diver letící nad Tenterdenem ve výšce 914 metrů rychlostí 547 km/h. Okamžitě jsem na něj zaútočil, zezadu, ze vzdálenosti 320 metrů jsem vystřelil dvouvteřinovou dávku. Viděl jsem několik zásahů a viděl jsem benzin či olej unikající proudem z Diveru, který pokračoval v ustáleném horizontálním letu. Vypálil jsem po něm další dvouvteřinovou dávku z mých čtyř kanonů, stále ze vzdálenosti 270 metrů. Oba, Meteor i Diver, letěly rychlostí 547 km/h. Diver poté šel dolů a vybuchl na zemi asi osm kilometrů severozápadně od Tenterdenu.“
Byla to první dvě vítězství z celkových patnácti [11+4] , kterých 616. squadrona v boji proti V-1 dosáhla.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
Po ranním nepříznivém počasí se vyjasnilo a tak v 15.45 odstartovalo šest Meteorů na hlídku na linii Ashford-Robertsbridge. První sestřel si na své konto připsal F/O T. D. „Dixie“ Dean v Meteoru sériového čísla EE216, YQ●E, jenž v 16.16 spatřil jednu V-1 ve výšce asi tisíce stop. F/O Dean se za ní spustil střemhlav, rychle ji dohnal — a zjistil, že se mu všechny čtyři 20mm kanony Hispano zasekly. Dvacet až třicet sekund proto letěl bok po boku létající pumy a postupně dostal špičku svého křídla pod křídlo V-1, aby potom prudce přitáhl, střelu přitom roztočil a poslal střemhlav k zemi asi čtyři míle jižně od Tonbridge.
Do bojového hlášení poté F/O Dean napsal: „V 15:45 jsem odstartoval při poplachu na hlídkový let proti Diverům mezi Ashfordem a Robertsbridge. Letěl jsem ve výšce 1370 metrů rychlostí 547 km/h. Asi šest až osm kilometrů jihovýchodně od Tenterdenu jsem uviděl Diver letící ve výšce 300 metrů odhadovanou rychlostí 587 km/h (16:16). Ze vzdálenosti čtyř kilometrů za Diverem jsem sklesal z výšky 1370 metrů rychlostí 756 km/h. Když jsem se přiblížil a chtěl jsem zaútočit, zjistil jsem, že vzhledem k technické závadě mých 4x 20mm kanonů střílet nebude. Poté jsem asi 20-30 vteřin letěl vedle Diveru. Postupně jsem manévrováním zasunul konec mého křídla několik centimetrů pod křídlo Diveru, poté jsem prudce přitáhl a mé letadlo šlo do stoupání. Diver jsem přitom převrátil na záda a poslal jsem jej střemhlav k zemi asi šest kilometrů jižně od Tonbridge. Po návratu na Manston jsem byl informován o tom, že ROC potvrdil dopad Diveru na pozici, kterou jsem udal. Bylo to první bezpilotní letadlo zničené proudovým letadlem.“
Jen o málo později, v 16.40, zahlédnul svou oběť F/O Jock K. Rodger. Po dvou dvousekundových dávkách V-1 vybuchla ve vzduchu a dopadla na zem asi pět mil severozápadně od Tenterdenu.
F/O Rodger poté do bojového hlášení uvedl: „V 16:40 jsem spatřil Diver letící nad Tenterdenem ve výšce 914 metrů rychlostí 547 km/h. Okamžitě jsem na něj zaútočil, zezadu, ze vzdálenosti 320 metrů jsem vystřelil dvouvteřinovou dávku. Viděl jsem několik zásahů a viděl jsem benzin či olej unikající proudem z Diveru, který pokračoval v ustáleném horizontálním letu. Vypálil jsem po něm další dvouvteřinovou dávku z mých čtyř kanonů, stále ze vzdálenosti 270 metrů. Oba, Meteor i Diver, letěly rychlostí 547 km/h. Diver poté šel dolů a vybuchl na zemi asi osm kilometrů severozápadně od Tenterdenu.“
Byla to první dvě vítězství z celkových patnácti [11+4] , kterých 616. squadrona v boji proti V-1 dosáhla.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
Prameny:
[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008.
[2] Cull, Brian: V-1 útočí, Plejáda, Praha 2011.
Rytíři nebes, 311. československá peruť RAF
Srdečně vás zveme na zahájení výstavy
Rytíři nebes, 311. československá peruť RAF
1. října 2020 v 15 hodin Křížová chodba Nové radnice v Brně
Výstavu zahájí primátorka statutárního města Brna Markéta Vaňková a hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek.
Hudební doprovod Pavel Fajt a bubeníci.
Pod záštitou primátorky statutárního města Brna Markéty Vaňkové, hejtmana Jihomoravského kraje Bohumila Šimka, ministra obrany ČR Lubomíra Metnara, starostky městské části Brno-Královo Pole Karin Karasové
1. října 2020 v 18 hodin Hvězdárna a planetárium Brno
Beseda s příslušníky 311. československé perutě RAF F/Sgt Jiřím Pavlem Kafkou, F/Sgt Tomášem Lomem a dalšími.
Moderuje Petr Brod.
Pořádají Jan a Sabina Kratochvilovi, ÚSTAV K2001, z. ú., ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno. Spolupořadatelem je statutární město Brno.
We kindly invite you to the opening of the exhibition
Knights of the Heaven
No 311 Czechoslovak Squadron
The exhibition will be opened by Mayor of the Statutory City of Brno Markéta Vaňková and Governor of the South Moravian Region Bohumil Šimek.
Music by Pavel Fajt and drummers.
Under the auspices of Mayor City of Brno Markéta Vaňková, President of the South Moravian Region Bohumil Šimek, Minister of Defense of the Czech Republic Lubomír Metnar, Mayor of Brno-Královo Pole Karin Karasová
October 1, 2020 at 6 pm Brno Observatory and Planetarium
Discussion with members of the 311th Czechoslovak RAF Squadron F/Sgt Jiří Pavel Kafka, F/Sgt Tomáš Lom and others.
Moderated by Petr Brod.
Organized by Jan and Sabina Kratochvil, ÚSTAV K2001, z.ú., in cooperation with Observatory and Planetarium Brno. Co-organizer is Statutory City of Brno.
Souboj nad železnou oponou
Do zářiového čísla časopisu Fakta & svědectví jsem s kolegou připravil článek o jednom incidentu na „vysoké rudé zdi“ :)
Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Souboj nad železnou oponou, in Fakta a svědectví, č. 9, 2020.
Na začátku 50. let se konfrontace východního a západního bloku vyhrotila tak, že vypuknutí 3. světové války hrozilo doslova každým okamžikem. Československá republika se nacházela přímo na dotyku obou stran a naše letectvo bylo připraveno na konflikt. I když, k válce naštěstí nedošlo, přesto se na naší obloze několikrát střílelo. K jednomu z nejvážnějších incidentů došlo 12. března 1954.
...
čtvrtek 30. července 2020
První pražská defenestrace
Dnes si připomínáme výročí tzv. První pražské defenestrace. Je to událost z neděle 30. července 1419, kdy byli protihusitští novoměstští radní zabiti svržením z okna radnice. Událost je považována za počátek husitských válek. Myslím, že jsou tradice v našich dějinách, na které by se rozhodně nemělo zapomínat a někdy by si zasloužily být i oprášeny ;-)
středa 29. července 2020
Kalendárium, 29. červenec 1944
V ranních hodinách v sobotu 29. července 1944 došlo k dalšímu velice vyjímečnému sestřelu letounové střely V-1. V noci z 28. na 29. července se vracela posádka letounu Avro Lancaster I, PB286, EM ○ U, z 207. bombardovací perutě RAF pod velením Flg Off G. H. Montgomeryho z bojové mise. Letoun letěl ve výšce 1 070 metrů, když si posádka všimla 330 metrů pod nimi vlevo letící letounové střely V-1. Když se k nim přiblížila, začal na ní střílet zadní střelec Sgt J. Marriott ze vzdálenosti 630 - 540 metrů a pokračoval ve střelbě až do vzdálennosti 270 metrů. Následně začala střela kroužit a ve spirále klesala k zemi. Když dopadla do moře, byl vidět záblesk. Bylo 4:35 hodin. Svědky sestřelu byli čtyři členové posádky. Ještě předtím hlásili během bojového letu palubní střelci tohoto letounu sestřel dvou nočních stíhačů, které je napadly. Jeden z nich byl Velitelstvím bombardovacího letectva oficiálně přiznán.
K dalšímu podobnému sestřelu došlo někdy během srpna 1944. 1/Lt Noble Wright ze 4. BS / 34 BG se vracel se svým letounem Consolidated B-24H-15-FO Liberator pojmenovaným „Dynamite 'N Dodo“ z náletu, když spatřil Diver, kterého jeden z jeho palubních střelců, Sgt George W. Baldwin, sestřelil.
Poslednímu podobnému sestřelu došlo v noci z 3. na 4. března 1945. Tuto noc letělo 212 Lancasterů a deset Mosquit k útoku na akvadukt Ladbergen na kanálu Dortmund - Ems, který byl na dvou místech proražen. Celkem sedm Lancasterů se z akce nevrátilo. Nedaleko cílové oblasti se podařilo jednomu z letounů Avro Lancaster I, PD414 / B, jehož pilotem byl Wg Cdr S. G. Birch z 619. bombardovací perutě RAF, sestřelil tednu letounovou střelu V-1. Zřejmě se jednalo o jeden z Diveru letícich na těžce zkoušené Antwerpy. Úspěšnými střelci byli Sgt J. D. Longworth a Sgt. E. M. Marton.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
K dalšímu podobnému sestřelu došlo někdy během srpna 1944. 1/Lt Noble Wright ze 4. BS / 34 BG se vracel se svým letounem Consolidated B-24H-15-FO Liberator pojmenovaným „Dynamite 'N Dodo“ z náletu, když spatřil Diver, kterého jeden z jeho palubních střelců, Sgt George W. Baldwin, sestřelil.
Poslednímu podobnému sestřelu došlo v noci z 3. na 4. března 1945. Tuto noc letělo 212 Lancasterů a deset Mosquit k útoku na akvadukt Ladbergen na kanálu Dortmund - Ems, který byl na dvou místech proražen. Celkem sedm Lancasterů se z akce nevrátilo. Nedaleko cílové oblasti se podařilo jednomu z letounů Avro Lancaster I, PD414 / B, jehož pilotem byl Wg Cdr S. G. Birch z 619. bombardovací perutě RAF, sestřelil tednu letounovou střelu V-1. Zřejmě se jednalo o jeden z Diveru letícich na těžce zkoušené Antwerpy. Úspěšnými střelci byli Sgt J. D. Longworth a Sgt. E. M. Marton.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008.
úterý 28. července 2020
Hellcat F Mk.I
Taková ta „letní“ pohoda :) Technický personál se sluní na křídle britského letounu Hellcat F Mk.I (původně označovaného jako Grumman Gannet Mark I), nebo-li slavném Grummanu F6F-3 Hellcat. Britská Fleet Air Arm obdržela v rámci Lend-Lease Act celkem 1,263 F6F různých verzí. Fotografie byla pořízena u pobřeží Japonci okupované Sumatry (Indonézie), 18. leden 1945.
Kalendárium, 28. červenec 1911
V pátek 28. července 1911 se v Lewishamu, Sydney, narodil Clive Robertson „Killer“ Caldwell. Nejúspěšnější australské letecké stíhací eso 2. světové války a nejúspěšnější spojenecký pilot na letounu P-40.
Létat se naučil roku 1938 v Aero Club of New South Wales. Po vypkunutí 2. světové války vstoupil to RAAF s úmyslem stát se stíhacím pilotem. Přesahoval však věkový limit pro stíhací výcvik, po úpravě data narození v dokumentech nastoupil do výcvikového programu.
V lednu 1941 obdržel křidélka a byl poslán ke své první bojové jednotce No. 73 Squadron operující na Hurricanech na severoafrickém bojišti. Nalétal pouze několik operačních hodin než byl přeložen k No. 250 Squadron operující na jako první jednotka ve Středomoří na letounech na P-40 Tomahawk. Podle několika zdrojů se zapojil do prvního sestřelu P-40, italského CANT Z.1007 nad Egyptem, dne 6. 6. 1941. Sestřel ale nebyl oficiálně potvrzen a tak se oficiální premiera konala o dva dny později s dalším CANTem, ale bez jeho účasti. Krátce poté Caldwell se svou jednotkou bojoval nad Sýrií a Libanonem proti Vichistickým Francouzům.
Po svém prvním bojovém nasazení nad Asií se vrátil do pouští severní Afriky. Dne 26. 6. 1941 při doprovodu bombardérů útočících na Gazalu v Lybii Caldwell při svém třicátém bojovém letu dosáhl svého prvního oficiálního vzdušného vítězství nad Bf 109 E pilotovaném Leutnanten Heinzem Schmidtem z I./JG 27 nad Capuzzo, následovaném polovinou sestřelu Bf 110 z III./ZG 26 a dvěmi Ju 87 z II./StG 2 30.června 1941.
Při střeleckém výcviku Caldwell vyvinul vlastní techniku známou jako střílení stínu,při které střílel na stín svého letadla na povrchu pouště, což se později ujalo v pouštním letectvu pro nácvik správného předsazování při střelbě.
4. 7. 1941 Caldwell byl svědkem toho, jak německý stíhač zaútočil na P/O Donalda Munroa na padáku a zabil ho. O několik měsíců později ho novináři obdařili přezdívkou “Killer″protože začal sestřeleným nepřátelům na padáku oplácet stejnou mincí.
29. 8. 1941 při osamoceném návratu na základnu na něj zaútočili současně dva Bf 109 E-7 ze dvou stran. Útočníkem byl expert Leutenant Werner Schröer se svým číslem. Caldwell byl třikrát zraněn, jeho letoun byl zasažen více než stovkou 7,9mm kulometných střel a pěti zásahy 20mm kanonu, ale stačil sestřelit německého Katschmarka (číslo) a poškodit velitele.
23. 11. 1941 Caldwell poslal dolů další německé eso, Gruppenkommandera II./JG 27 Hauptmanna Wolfganga Lipperta, který se při výskoku zranil o směrovku, padl do zajetí a zraněné nohy mu byly amputovány. O deset dní později zemřel na gangrénu. Za tuto akci byl Caldwell navržen na DFC. 5. 12. 1941 Caldwell v průběhu několika minut sestřelil pět Ju 87 za což byl opět navržen na vyznamenání a tak 26. 12. 1941 obdržel najednou DFC i Bar.
24. 12. 1941 se Caldwell střetl s dalším Expertem Hauptmannem Erbo hrabětem von Kageneck (69 vítězství) z III./JG 27. Cladwell si nárokoval poškození, po válce bylo změněno na vítězství. Poškozený Bf 109 se podařilo dotáhnout na letiště a přistát s ním, pilot ale podlehl o několik dní později zraněním utrpěným v souboji.
V lednu 1942 byl Caldwell povýšen do hodnosti Squadron Leader a převzal velení Sq. No. 112 RAF, kde v tom čase sloužilo více polských pilotů, což bylo jedním z důvodů z pozdějším vyznamenání Kryz Walecznych. V jejím čele si připsal další čtyři vítězství než byl povolán zpět do Austrálie, která potřebovala zkušené piloty na domácí frontě. Celkové skóre v té době čítalo 22 vzdušných vítězství na P-40 včetně deseti Bf 109 a dvou Macchi C.202 při 550 letových hodinách.
Po návratu do Austrálie v průběhu roku 1942 převzal velení No. 1 (Fighter) Wing RAAF, složeného z Sq. No. 54 RAF, Sq. No. 452 RAAF a Sq. No. 457 RAAF létajících na Supermarine Spitfire Mk.VC. Začátkem roku 1943 byl wing přesunut do Darwinu k obraně před japonskými nálety.
Caldwell při svém prvním letu nad Darwinem dosáhl sestřelu stíhačky A6M Zero a bombardéru B5N Kate. Wing zpočátku utrpěl těžké ztráty díky nezkušenosti pilotů a komplitacím s typizovanými motory verze C. Caldwell byl v srpnu 1943 vyznamenán DSO, stažen z bojů a nasazen jako velitel leteckých instruktorů u jednotek OTU. Celkově se jeho skore roku 1943 vyšplhalo na hodnotu celkových 28,5 vzdušných vítězství přičemž podsledním z nich bylo Mitsubishi Ki-46 Dinah ze 202. Sentai sestřelené 17. 8. 1943.
V květnu 1944 Caldwell převzal velení No. 80 Figher Wing. Jednotka operovala z Morotai v souostroví Moluky a byla vyzbrojena novými Spitfiry Mk.VIII. Byla tu jenom slabá nepřátelská vzdušná aktivita a tak většina misí představovala útoky na silně bráněné pozemní cíle – pro což zrovna chladiče Spitfirů nebyly nejlepší díky své citlivosti na zásah. Protesty pilotů proti těmto nasazením nebyly brány na vědomí, a tak Caldwell a několik starších důstojníků na protest rezignovali. Následné vyšetřování uvolnilo tři starší důstojníky.
Caldwell byl umlčen obviněním z podílu na směnném obchodu, kdy letecky dopravený alkohol byl prodáván místnímu americkému kontingentu. V lednu 1946 byl odsouzen a následně degradován do hodnosti Flight Leiutenant. Následně v únoru 1946 Caldwell odešel ze služby u letectva.
Poté působil v importní/exportní firmě s oděvy, kde se dopracoval k partnerství a později k plnému vlastnictví.
Clive „Killer“ Caldwell byl nejlépe skórujícím australským esem a nejlepším esem na strojích P-40. Jeho bojový účet činil 28,5 jistých vzdušných vítěství, 6 až 14 pravděpodobných a 13 až 15 poškozených letadel protivníka + dva letouny na zemi (různé zdroje).
Zemřel 5. 8. 1994
Autor: Karl Schlange
https://www.valka.cz/Caldwell-Clive-Robertson-t105320
Seznam sestřelů:
6. 6. 1941 1/2 Z1007 zničen
26. 6. 1941 1 Me 109 zničen
26. 6. 1941 1 Me 109 poškozen
30. 6. 1941 1 Me 110 zničen
30. 6. 1941 2 Ju 87 zničen
9. 7. 1941 1 G50 zničen
12. 7. 1941 1 Me 109 poškozen
3. 8. 1941 1 Me 109 poškozen
10. 8. 1941 1 Me 109 poškozen
14. 8. 1941 1 Me 109 pravd. zničen
16. 8. 1941 1/2 G50 zničen
19. 8. 1941 1 Me 109 poškozen
25. 8. 1941 1 Me 109 poškozen
28. 8. 1941 1 Me 109 unconfirmed
29. 8. 1941 1 Me 109 zničen
14. 9. 1941 2 Me 109 poškozen
26. 9. 1941 1 Me 109 poškozen
27. 9. 1941 1 Me 109 zničen
30. 9. 1941 1 Me 109 poškozen
18. 10. 1941 1 Me 109 poškozen
11. 11. 1941 1 Me 109 poškozen
22. 11. 1941 1 Me 109 zničen
22. 11. 1941 1 Me 109 poškozen
26. 11. 1941 1 Me 109 poškozen
28. 11. 1941 1 Me 109 pravd. zničen
30. 11. 1941 1 Me 109 pravd. zničen
5. 12. 1941 5 Ju 87 zničen
14. 12. 1941 1 Me 109 poškozen
17. 12. 1941 1 Me 109 pravd. zničen
18. 12. 1941 1 Me 109 poškozen
19. 12. 1941 1 Me 109 pravd. zničen
22. 12. 1941 2 Me 109 zničen
22. 12. 1941 1 Me 109 poškozen
28. 12. 1941 2 Ju 87 OTG
8. 1. 1942 1 Me 109 poškozen
26. 1. 1942 1 Me 109 poškozen
21. 2. 1942 1 Me 109 zničen
23. 2. 1942 1 Me 109 poškozen
6. 3. 1942 1 Me 109 poškozen
9. 3. 1942 1 Me 109 pravd. zničen
11. 3. 1942 1 Me 109 zničen
11. 3. 1942 1 Me 109 poškozen
12. 3. 1942 1 Me 109 pravd. zničen
14. 3. 1942 1 Me 109 zničen
14. 3. 1942 1 MC202 zničen
23. 4. 1942 1 Me 109 zničen
2. 3. 1943 1 Zero zničen
2. 3. 1943 1 e/a zničen
2. 5. 1943 1 Zero zničen
2. 5. 1943 1 Hap zničen
20. 6. 1943 1 Zero zničen
20. 6. 1943 1 Betty pravd. zničen
28. 6. 1943 1 Betty pravd. zničen
30. 6. 1943 1 Zero zničen
30. 6. 1943 1 Betty pravd. zničen
17. 8. 1943 1 Dinah zničen
Vyznamenání:
Distinguished Service Order (DSO) - 14.10. 1943
Distinguished Flying Cross and Bar (DFC) – 26.12. 1941
1939-1945 Star
Air Crew Europe Star
Africa Star "North Africa 1942-43" Clasp
Pacific Star
Defence Medal
War Medal 1939–1945
Australia Service Medal 1939-45
Krzyż Walecznych 2.8. 1942
Prameny:
[1] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.
[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999.
[3] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell: A History of the Mediterranean Air War, 1940-1945, Volume One: North Africa, June 1940-January 1942, Grub Street Publishing; June, 2012. ISBN-13: 978-1908117076
[4] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell - Olynyk, Frank - Bock, Winfried: A History of the Mediterranean Air War 1940-1945, Volume Two: North African Desert, February 1942 - March 1943, Grub Street Publishing; June 19, 2014. ISBN-13: 978-1909166127
[5] Grant, Jim: Les As de l'Aviation, "Serial Killer" Caldwell, Aéro Journal, Histoire de l'Aviation, No. 26, 2002.
[6] Polák, Tomáš: Group Captain Clive Robertson Caldwell, in Aero Plastic Kits revue, No. 35, 1995.
[7] https://acesofww2.com/australia/caldwell/
[8] https://en.wikipedia.org/wiki/Clive_Caldwell
edit: Thu Jul 29 04:53:17 PM CEST 2021
edit: Thu Jul 29 04:53:17 PM CEST 2021
pondělí 27. července 2020
Kalendárium, 27. červenec 1972
Ve čtvrtek 27. července 1972 se poprvé vznesl z letecké základny Edwards AFB k nebi McDonnell Douglas F-15. Jedná se o americký stíhací letoun určený k vybojování a udržení vzdušné nadvlády. Byl navržen tak, aby v případě potřeby mohl útočit i na pozemní cíle. První stroje F-15 byly zařazeny do amerického letectva v roce 1976.
Jednalo se o nástupce legendárního letounu F-4 Phantom II, pracovně pojmenovaném FX. V roce 1967 vydalo USAF pod vlivem MiG-25 nové požadavky. FX byl přejmenován na F-15 a roku 1969 byl vybrán McDonnell Douglas.
Největší slávu tomuto letounu přineslo bojové nasazení v barvách Izraelského vojenského letectva.
V letech 1979-81 sestřelily izraelské F-15A třináct syrských MiGů-21 a dva MiGy-25. Sýrie tvrdí, že přišla o 13 letadel a sestřelila 5 stíhaček F-15.
V neděli 7. června 1981 izraelské F-15A/B doprovázely stíhačky F-16, které bombardovaly irácký jaderný testovací reaktor Osirak u Bagdádu v rámci Operace Opera.
V roce 1982 během války v Libanonu izraelská letadla F-15 sestřelila 16 MiGů-21 jistě a 3 sestřely zůstaly nepotvrzeny, 18 MiGů-23 a 1 vrtulník Aérospatiale Gazelle. Syrské záznamy uvádějí osm sestřelených F-15.
V pozdějším období si izraelské „patnáctky“ připsaly ještě jeden MiG-25RB (31. 8. 1982) a dva MiGy-23 (19. 1. 1985). V úterý 4. února 1986 přinutila dvojice Bazů k přistání na letišti Ramat David libijský Gulfstream II. Podle nepotvrzených zpráv si měli izraelské patnáctky připsat i sestřel čtyř MiGů-29 (2x 2. 6. 1989 a 2x 14. 9. 2001)
Saudskoarabské F-15C sestřelily 5. června 1984 dvě íránské stíhačky F-4 Phantom II poté, co narušily jejich teritoriální vody.
V roce 1991 během operace Pouštní bouře zaznamenaly americké F-15C 34 sestřelů (5× MiG-29, 2× MiG-25, 8× MiG-23, 2× MiG-21, 2× Su-25, 4× Su-22, 1× Su-7, 6× Mirage F1, 1× Il-76, 1× Pilatus PC-9, 2× vrtulníky Mi-8). Saudskoarabské F-15 sestřelily dvě irácké Dassault Mirage F1.
V roce 1999 během války v Kosovu americké F-15C sestřelily 3 jugoslávské MiGy-29 použitím raket AIM-120 AMRAAM.
Prameny:
[1] Aloni, Shlomo: Israeli F-4 Phantom II Aces, Aircraft of the Aces 60, Osprey Publishing Limited, 2004.
[2] Aloni, Shlomo: Israeli F-15 Eagle Units in Combat, Osprey Combat Aircraft 67, Osprey Publishing Limited, 2006.
[3] Brown, Craig: Debrief, A Complete History of U.S. Aerial Engagements 1981 to the Present, Schiffer Military History, 2007.
[4] Davies, Steve: F-15C Eagle Units in Combat, Combat Aircraft 53, Osprey Publishing, January 1 2005.
[5] Davies, Steve - Dildy, Doug: F-15 Eagle Engaged, The World's Most Successful Jet Fighter, Osprey Publishing, 2007.
[6] Dildy, Doug - Cooper, Tom: F-15C Eagle versus MiG-23/25, Iraq 1991, Osprey Duel 72, Osprey Publishing, 21 Apr 2016.
[7] McCarthy, Donald J., Jr.: The Raptors: All F-15 and F-16 Aerial Combat Victories, Schiffer Military History, 1 edition, March 28, 2017.
[8] Weiss, Ra'anan - Koren, Alon: McDonnell Douglas / Boeing F-15 Baz, Aircraft of the Israeli Air Force No. 5, IsraDecal Publications, 2006.
Kalendárium, 27. červenec 1944
Pátek 27. července 1944 se zapsal do dějin Royal Air Force i dějin spojeneckého letectva během druhé světové války. Došlo k prvnímu bojovému nasazení první spojenecké proudové stíhačky Gloster Meteor Mk.I od 616. Squadrony, která se zapojila do bojů v rámci Anti-Diver operací proti německé letounové střele Fieseler Fi 103, známé jako V-1.
V bojovém deníku squadrony se lze dočíst: „... Meteory jdou do boje. Historický počin! První britské proudové letadlo letí na obranu Británie proti létající pumě. V 14:30 odstartoval Flg Off McKenzie (EE219/YO-D) na hlidkový let mezi Ashfordem a Robertsbridge, je to linie, skrze kterou přilétá do Británie nejvíc létajících pum. Hlídkové lety bez zvláštních příbod vykonali Wg Cdr McDowall (EE21S/YO-C), Wg Cdr Wilson (HJW), Flg Off Rodger (EE219/YO-D), Wt Off Wilkes (EE213/YO-A).“
Sqn Ldr Watts (EE213/YQ-A) měl smůlu, když chtěl nedaleko Ashfordu otevřít skóre sestřelených Diverů peruti, selhaly mu kanony. Flg Off Dean (EE215/YQ-C) spatřil jeden Diver a letěl za ním rychlostí 652 km/h. K pumě se přiblížil na vzdálenost 900 metrů, její rychlost odhadoval na 628 km/h, návodčím byl ale vzhledem k blízkosti balonů z útoku odvolán.
Prameny:
[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008.
[2] Cull, Brian: V-1 útočí, Plejáda, Praha 2011.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)