Update stránek Air Aces

Dovolil bych si malé upozornění, že jsem se konečně po delší době dokopal k zásadnějšímu update svých stránek Air Aces http://aces.safarikovi.org/. Přidal jsem několik desítek oprav, úprav a doplnění, přidal nějaké nová jména, nové sestřely a přidal i tři úplně nové stránky s incidentama. Tak snad si to tu najde pár čtenářů se zájmen o leteckou historii. Samozřejmě není to dokonalé, je co zlepšovat, mam doma kvanta nových materiálů, které jsem prostě zatím nebyl schopen zaevidovat a zaeviduju je asi az v nějakém druhém nebo třetím životě :-) Přeci jen je to jen koníček a člověk se tomu věnuje ve volném čase a toho je bohužel málo. 

Pokud budete mít kdokoliv nějaké doplnění nebo připomínky, klidně mě kontaktujte přes e-mail air.aces@gmail.com, rád to doplním.

Kalendárium, 3. - 4. březen 1945

   V noci z 3. na 4. března 1945 došlo k poslednímu z velice výjimečných sestřelů letounové střely V-1. Tuto noc letělo 212 Lancasterů a deset Mosquit k útoku na akvadukt Ladbergen na kanálu Dortmund - Ems, který byl na dvou místech proražen. Celkem sedm Lancasterů se z akce nevrátilo. Nedaleko cílové oblasti se podařilo jednomu z letounů Avro Lancaster I, PD414 / B, jehož pilotem byl Wg Cdr S. G. Birch z 619. bombardovací perutě RAF, sestřelil tednu letounovou střelu V-1. Zřejmě se jednalo o jeden z Diveru letícich na těžce zkoušené Antwerpy.  Úspěšnými střelci byli Sgt J. D. Longworth a Sgt. E. M. Marton.

   K prvnímu podobnému sestřelu došlo v 4: 35 v sobotu 29. července 1944. V noci z 28. na 29. července se vracela posádka letounu Avro Lancaster I, PB286, EM ○ U, z 207. bombardovací perutě RAF pod velením Flg Off G. H. Montgomeryho z bojové mise. Letoun letěl ve výšce 1 070 metrů, když si posádka všimla 330 metrů pod nimi vlevo letící letounové střely V-1. Když se k nim přiblížila, začal na ní střílet zadní střelec Sgt J. Marriott ze vzdálenosti 630 - 540 metrů a pokračoval ve střelbě až do vzdálennosti 270 metrů. Následně začala střela kroužit a ve spirále klesala k zemi. Když dopadla do moře, byl vidět záblesk. Svědky sestřelu byli čtyři členové posádky. Ještě předtím hlásili během bojového letu palubní střelci tohoto letounu sestřel dvou nočních stíhačů, které je napadly. Jeden z nich byl Velitelstvím bombardovacího letectva oficiálně přiznán.

   K dalšímu podobnému sestřelu došlo někdy během srpna 1944. 1/Lt Noble Wright ze 4. BS / 34 BG se vracel se svým letounem Consolidated B-24H-15-FO Liberator pojmenovaným „Dynamite 'N Dodo“ z náletu, když spatřil Diver, kterého jeden z jeho palubních střelců, Sgt George W. Baldwin, sestřelil.

   V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů.  Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.

[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008. 

Kalendárium, 2. březen 1940

V sobotu 2. března 1940 byl Cpl.Chef Josefu Janebovi uznán podíl na vítězství nad nepřátelským letounem v průběhu takzvané podivné války. Jednalo se o první, zatím pouze pravděpodobný, sestřel československých pilotů ve Francii, potažmo ve 2. světové válce

Cpl.Chef Josef Janeba, sloužící u skupiny GC II/5, odstartoval v kabině svého Curtiss Hawku H75 z letiště Toul-Croix-de-Metz společně s Hawky Adj.Chef G. Grase a Adj. P. de Montgolfiera k hlídkovému letu poblíž hranic. V průběhu hlídky Curtissy spatřily u Wölklingenu průzkumný letoun Dornier Do 17P od útvaru 1.(F)/22, na který záhy zaútočily. Letoun se jim podařilo několikrát zasáhnout, ale nepříteli se podařilo uniknout do vzdušného prostoru neutrální Belgie, kam ho již nepronásledovaly. Lehce poškozený Dornier se nad Belgií dostal ještě do souboje s třemi belgickými stroji Hawker Hurricane Mk.I. I přesto, že byl průzkumný letoun vybaven pouze třemi kulomety, dokázal si s belgickými piloty poradit. Během vzdušného souboje sestřelil dva Hurricany a třetí těžce poškodil. Jeden z pilotů belgického letounu zahynul. I přes fakt, že průzkumný stroj dorazil na svou základnu jen s lehkým poškozením, byl pilotům Armée de l’Air uznán jako pravděpodobný sestřel.

Sestřely přiznané československým příslušníkům ve Francii:

Alois Vašátko       12 [3+9]  2  [0+2]  (12- 3)  GC I/5      

František Peřina    11 [2+9]  2                  GC I/5      

Václav Cukr          8 [3+5]  0         ( 6- 0)  GC II/3     

Tomáš Vybíral        7 [1+6]  0         ( 6- 1)  GC I/5      

Josef Stehlík        6 [2+4]  1  [0+1]  ( 5- 1)  GC III/3    

Jan Klán             5 [2+3]  3  [0+3]  ( 4- 2)  GC II/5     

František Chábera    5 [3+2]  2  [1+1]  ( 4- 2)  GC II/5     

Evžen Čížek          5 [2+3]  0         ( 4- 0)  GC III/3    

Ladislav Světlík     4 [0+4]  3  [0+3]  ( 2- 2)  GC II/5     

Václav Jícha         4 [2+2]  0         ( 2- 0)  GC I/6      

Bedřich Krátkoruký   3 [0+3]  1         ( 3- 2)  GC III/2    

František Doležal    3 [1+2]  1  [0+1]  ( 3- 0)  GC II/2     

Václav Šlouf         3 [1+2]  1  [0+1]  ( 2- 1)  GC III/3    

František Glauder    3 [1+2]  0                  GC I/3      

Svatopluk Janouch    3        0         ( 1- 2)  GC I/6      

Jiří V. Kučera       3        0         ( 0- 1)  GC I/6      

Rajmund Půda         3 [1+2]  0                  GC II/4     

Eduard Prchal        3 [2+1]  0         ( 3- 1)  GC I/8      

Stanislav Plzák      3 [0+3]  0                  GC II/2     

Jaroslav Šika        3 [0+3]  0         ( 2- 1)  GC I/8      

Adolf Vrána          2 [0+2]  2  [0+2]  ( 2- 1)  GC I/5      

Stanislav Fejfar     2        1                  GC I/6      

Josef Keprt          2 [0+2]  1  [0+1]  ( 3- 1)  GC III/3    

Otto Hanzlíček       2 [0+2]  1  [0+1]  ( 1- 1)  GC II/5     

Karel Kuttelwascher  2 [0+2]  1                  GC III/3    

František Běhal      2 [0+2]  0                  GC III/3    

František Burda      2 [1+1]  0                  GC I/4      

Jaroslav Gleich      2        0                  GC II/3     

Karel Körber         2 [0+2]  0                  GC II/3     

Antonín Mikolášek    2 [1+1]  0         ( 1- 0)  GC II/3     

Stanislav Peroutka   2 [1+1]  0                  GC II/3     

Karel Pošta          2 [0+2]  0         ( 2- 1)  GC II/4     

Otto Špaček          2 [1+1]  0                  GC I/8      

Jan Truhlář          2 [1+1]  0                  GC II/4     

Josef Duda           1 [0+1]  1  [0+1]  ( 1- 0)  GC II/5     

Bohumil Fürst        1        1  [0+1]  ( 1- 0)  GC II/2     

Josef Jaške          1        1  [0+1]  ( 1- 0)  GC II/5     

Josef Janeba         1 [0+1]  1  [0+1]  ( 1- 0)  GC II/5     

Josef Pípa           1 [0+1]  1  [0+1]  ( 1- 0)  GC I/1      

František Bieberle   1 [0+1]  0                  GC I/6      

Jan Čermák           1 [0+1]  0                  GC III/3    

Josef Decastello     1        0         ( 2- 0)  GC I/8      

Jan Doucha           1 [0+1]  0                  ELD Chateaudun,

                                                 GC II/2

Josef Hanuš          1 [0+1]  0                  GC III/1    

Alois Hlobil         1 [0+1]  0                  GC II/4     

Josef Hranička       1        0                  GC I/6      

Josef Hubáček        1        0                  GC III/3    

Josef Kopřiva        1 [0+1]  0                  GC II/2     

Zdeněk Kothera       1 [0+1]  0                  GC I/8,GC I/5

Jiří Král            1        0                  GC I/1      

Antonín Králík       1        0                  GC I/8      

Tomáš Kruml          1 [0+1]  0                  GC III/3    

Jaroslav Kulhánek    1 [0+1]  0                  GC I/6      

Antonín Navrátil     1 [0+1]  0                  GC I/8      

Jindřich Poštolka    1 [0+1]  0                  GC I/1      

Antonín Zavoral      1        0                  ELD Chartres

Jan Žerovnický       1        0                  GC I/8      

Rudolf Fiala         0        2  [0+2]  ( 1- 0)  GC I/1      

Jinřich Bartoš       0        1                  GC I/3      

Jindřich Beran       0        1  [0+1]           GC III/3    

Stanislav Popelka    0        1  [0+1]           GC I/6      

Vlastimil Veselý     0        1  [0+1]           GC I/9 

Prameny:

[1] Máče, Jan: V období „podivné války“, Československá armáda 1939-1945, část 26, in ATM, No. 3, 2010. 

[2] Ptáček, J. - Rail, Jan: Letci Královehradecka v druhém čs. zahraničním odboji (1939-1945), Muzeum východních Čech v Hradci Králové 2000. 

[3] Rajlich, Jiří: Na frontě podivné války, in Letectví + Kosmonautika, č. 12, 1990 

[4] Rajlich, Jiří: Na frontě podivné války, 2. část, in Letectví + Kosmonautika, č. 12, 1990 

[5] Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie, Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945, 1. část, Ares 1998. 

[6] Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie, Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945, Naše vojsko/Ares 2003.

[7] Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie, Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945, rozšířené vydání, Svět křídel 2008.

[8] Rak, Zbyněk: Českoslovenští stíhací letci v bitvě o Francii, Bakalářská práce, Fakulta filozofická, Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2015.

[9] Šnajdr, Miroslav: Curtiss H-75A1 až A3 (H 75-C1), Aero No. 8, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2015. 

Kalendárium, 23. únor 1603

Ve středu 23. února 1903 zemřel v Paříži François Viète, francouzský matematik a „otec moderní algebry“.

   Povoláním byl právník. Záliba v astronomii ho přivedla k trigonometrii a algebře. Jeho matematické práce však byly psány neobyčejně těžkým jazykem a proto dlouho nevešly v obecnou známost. Až po jeho smrti je uspořádal F. van Schouten a vydány byly až v roce 1646 pod názvem Opera Vietal.

   Viète vybudoval algebru jako učení o algebraických rovnicích, založené na označování písmeny. Jako první již v roce 1591 zavedl symbolické označování nejen neznámých, ale také koeficientů v rovnicích. Díky tomu bylo poprvé možno vyjadřovat řešení rovnic obecnými formulemi a samotné algebraické výrazy považovat za objekty, nad nimiž je možno provádět vhodné operace.

   Sám Viète si nejvíce cenil svého objevu závislosti mezi koženy a koeficienty algebraických rovnic (Viètovy formule).

   Pro přibližné řešení algebraických rovnic předložil metodu totožnou s pozdější metodou Newtonovou. V trigonometrii podal kromě jiného úplné řešení problému o určení rovinného a sférického trojúhelníku pomocí tří daných prvků. Našel rozvoje funkcí cos nx a sin nx v mocninách cos x a sin x. Jako první vyšetřoval nekonečné součiny.  

   V Matematickém kánonu (1579) uveřejnil tabulky funkcí sinus, kosinus, tangens, kotangens, sekans a kosekans. Rozluštil kód, který používali Španělé ve válce proti Francii.

${\displaystyle \pi =2\times {\frac {2}{\sqrt {2}}}\times {\frac {2}{\sqrt {2+{\sqrt {2}}}}}\times {\frac {2}{\sqrt {2+{\sqrt {2+{\sqrt {2}}}}}}}\times {\frac {2}{\sqrt {2+{\sqrt {2+{\sqrt {2+{\sqrt {2}}}}}}}}}\times \cdots }$

François Viète je autorem historicky prvního nekonečného součinu pro vyjádření π.

[1] Fuchs, Eduard: Teorie množin pro učitele, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999. 

Kalendárium, 23. únor 1945

Jedna z nejikoničtějších fotografií 20. století - Druhé vztyčovnání vlajky na hoře Suribači. Autor Joe Rozenthal.

V pátek 23. února 1945 byla na hoře Suribači (摺鉢山) na osstrově Iwodžima vztyčena americká vlajka. Z tohoto okamžiku vznikla jedna z nejikoničtějších fotografii 20. století. Není bez zajímavosti, že jedním z mužů na fotografii byl i Michal Strank, který se narodil v roce 1919 v Československu ve spišské vesnici Jarabina a byl rusínského původy.

   Vyhaslý 166 metrů vysoký vulkán Suribači na ostrově Iwodžima byl nejvyšší dominantou, se které se dal přehlídnout celý zbytek ostrova. Jeho obrana byla svěřena plukovníkovi Kanehiko Acučimu, jež velel 1600 mužům vyzbrojených těžkými kulomety, minomety, 140mm a 152mm děly schopných ostřelovat celou jižní část ostrova a okolního pobřeží. Hora byla obklopena prstencem bunkrů a pevnůstek. 

   Dobytí této hory bylo svěřeno 28. pluku 5. divize námořní pěchoty pod velením plukovníka Liversedgema. Za podpory plamenometných tanků Sherman, letectva, děl několika minolovek a torpédoborců se jeho mužům podařilo horu dobyl po 3 dnech od vylodění. Třetí den bitvy se jednotlivé prapory dostaly až do těsné blízkosti hory Suribači. V té době již obránci utrpěli těžké ztráty a z původních 1600 obránců zbylo necelých 400 vojáků. Většina z nich byla zraněná a vyčerpaná a část se jich pokusila projít americkými liniemi. Velká část z nich byla objevena a zničena, zbytek se ukrýval v nitru hory. 

   Za této situace byla úkolem dobýt vrchol hory pověřena 3. četa roty E 2. praporu 28. pluku. Akci velel výkonný důstojník roty poručík Harold G. Schrier. Dříve než vyrazili, jim velitel praporu podplukovník Johnson předal vlajku o rozměrech 137 x 71 cm, kterou dostal od posádky jednoho z invazních člunů. Po zhruba půl hodině dosáhli okraje kráteru bez jakéhokoli odporu. Zbývalo splnit druhou část úkolu: vztyčit vlajku. Jako žerď jim posloužila pohozená 6 metrová ocelová trubka. Poručík Schrier k ní vlajku přivázal a společnými silami tyč zarazili do země na severním okraji kráteru. S fotoaparátem byl u historického momentu Louis R. Lowery. Řev rozjařených mariňáků, kteří si vykračovali po půdě prosáklé krví tisícovek kamarádů, byl prý slyšet celou cestu dolů, kde už hrdiny očekávaly troubící lodě. Jenže spontánní oslavy dolehly až k uším japonských vojáků, kteří se skrývali v labyrintu uvnitř vulkánu. Ze sluje vyrazili dva japonští vojáci jeden mávaje mečem byl záhy zastřelen i druhý útočník byl zabit, ale až po té co se mu podařilo hodit ruční granát do míst, odkud fotografoval seržant Lowery. Ten se zachránil tak že se skulil po úbočí a zastavil se až 20 metrů níž. Fotoaparát, který upustil se rozbil, ale naštěstí film se podařilo zachránit. Fotograf magazínu Leatherneck si rychle běžel pro nový přístroj.

   

   Na úpatí hory narazil na fotografa Associated Press (AP) Joea Rosenthala, vojenského fotografa Boba Campbella a kameramana Billa Genausta, kteří směřovali na vrcholek, aby zvěčnili historický okamžik. Když pochopili, že na ně dějiny nepočkaly, chtěli se otočit. Lowery ale trojici přemluvil, že vrchol je opravdu skvělé místo na fotografování. Reportéři tedy pokračovali a kolem poledne dorazili na špičku sopky. Mezitím se pár metrů od nich začal psát příběh, který měl už za několik okamžiků vyvrcholit jednou z nejznámějších fotografií dějin. Americká vlajka sice na hoře Suribači vlála, ale vzhledem k rozměrům byla z větší dálky špatně viditelná. Námořní pěšáci proto obstarali jinou, větší, o délce 2,2 metrů, kterou si půjčili od posádky tankové výsadkové lodi LST-779. A právě druhé vztyčování vlajky se stalo jednou z nejslavnějších fotografií války v Pacifiku. Není bez zajímavosti uvést co se stalo s prvním snímkem pořízeným seržantem Lowerym. Neměla být právě Loweryho fotka snímkem dějin? Rosenthalova fotografie ji jednoduše přebila, ale podle historiků Albeeho a Freemana tomu významně pomohl i rozkaz generála Vandegrifta. Ten zakázal Rozenthalův snímek jakkoli zpochybňovat. Mezi lety 1945-1947 například nesměl být v časopisu Leatherneck publikovaný jakýkoliv záběr Loweryho z prvního vztyčování vlajky.

První vztyčování vlajky na hoře Suribači. Autor Louis R. Lowery.

Americký letoun TBM-3 Avenger, letící nad horou Suribači.

Michal Strank.

Prameny:

[1] Hubáček, Miloš: Válka končí v Pacifiku I. - Pevnost Iwodžima, Nakl. Ladislav Horáček-Paseka 2000. 

[2] Histroie válek, Facebook, https://www.facebook.com/groups/historievalek/

[3] Raising the Flag on Iwo Jima, WikipediA ― The Free Encyclopedia, https://en.wikipedia.org/wiki/Raising_the_Flag_on_Iwo_Jima

[4] Štefan, Petr: Do dějin vstoupilo až druhé vztyčení vlajky, byl u toho i Čechoslovák, https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/do-dejin-vstoupilo-az-druhe-vztyceni-vlajky-byl-u-toho-i-cechoslovak.A100819_180412_zahranicni_stf   

Kalendárium, 22. únor 1975

V sobotu 22. února 1975 poprvé vzlétl prototyp letounu Suchoj Su-25 (изделие «Т-8»), v kódu NATO nazývaný Frogfoot. 

   Jedná se o sovětský jednomístný dvoumotorový celokovový hornoplošník s přímým křídlem, klasicky koncipovanými ocasními plochami a tříbodovým zatahovatelným podvozkem určený k poskytování přímé letecké podpory (close air support, CAS) pozemním jednotkám (ničením tanků, obrněných vozidel a dalších pozemních a případně i jiných cílů). 

   Na základě analýz byla zjištěna potřeba specializovaného letadla pro přímou palebnou podporu, podobného jako byl Il-2 Šturmovik nebo Iljušin Il-10 z období druhé světové války a po ní, tj. silně chráněného a s vysokou palebnou silou. Tehdy zavedené stíhací bombardéry nebyly pro takový účel optimální.

   Oproti jeho americkému konkurentu Fairchild A-10A je rychlejší a má lepší manévrovací schopnosti. Má však vyšší minimální rychlost, potřebnou pro CAS a dokáže nést o dost méně munice a výzbroje, než americký protivník. Letoun je vyzbrojen dvojhlavňovým 30 mm kanónem v přídi a na křídlech má 10 závěsníků. Je velice nenáročný na údržbu - všechno servisní zařízení může být uloženo do kontejneru a být převáženo samotným letounem. V případě nouze může létat i na motorovou naftu!

   Sériová výroba začala v roce 1978 a celkem bylo vyrobeno okolo 1 320 kusů, z nichž mnohé slouží v různých armádách dodnes. Operačně byl letoun použit v mnoha válečných konfliktech od osmdesátých let (Válka v Afghánistánu, Občanská válka v Angole, Irácko-íránská válka, ...), až po současnost (Občanská válka v Sýrii).   

 

edit: Mon 22 Feb 2021 02:19:09 PM CET

Chance Vought A-7E "Corsair II", #401, BuNo 158819, VA-72 "Blue Hawks", USS John F. Kennedy.

Takovej zajímavej „killmark“ ;-) ... aneb Chance Vought A-7E "Corsair II", #401, BuNo 158819, náležející jednotce VA-72 "Blue Hawks", USS John F. Kennedy.

Kalendárium, 9. únor 1920

V pondělí 9. února 1920 se narodil Grigorij Andrejevič Rečkalov. Zřejmě nejúspěšnější spojenecké letecké eso Druhé světové války s celkem 66 [59+7] sestřely. 

Dlouhá desetiletí po skončení „Velké vlastenecké války“ sovětská propaganda glorifikovala jako dvě největší esa tohoto konfliktu Ivana Kožeduba a Alexandra Pokryškina. Až nejnovější výzkumy ruských historiků ukazují, že z největší pravděpodobností nejvyššího počtu sestřelů dosáhl muž, který byl vždy v jejich stínu.

Grigorij Andrejevič Rečkalov se narodil ve vesnici Chudjakovo ležící v Irbitském okrese Permské gubernie v rolnické rodině. V roce 1938 vstoupil do řad Rudé armády a následujícího roku ukončil Permskou vojenskou leteckou školu pilotů a již v září 1939 byl v hodnosti seržanta začleněn do sestavy 55. IAP. Ten byl zformován v Kirovogradu ve stejném měsíci a ve výzbroji měl Polikarpovy I-15bis a modernějšími I-16. S tímto plukem se Rečkalov v červnu 1940 účastnil „osvobození“ Besarábie, do té doby náležející rumunskému království. Začátek Velké vlastenecké války ho nezastihl u jeho pluku. Byl totiž v Oděse na lékařské prohlídce kvůli přetrvávajícím potížím se zrakem. Výsledek prohlídky byl zdrcující: Neschopen létání! Na základně 55. IAP však již byla válka v plném proudu a o lékařské posudky se ten den – a již nikdy potom - nikdo nezajímal. Celou válku létal v sestavě 55. IAP, který byl v březnu 1942 přejmenován na 16. gardový stíhací letecký pluk. 

   Na začátku války létal na obstarožním Polikarpovu I-153 „Čajka“, na kterém získal svůj první sestřel ve čtvrtek 26. června 1941, když k zemi poslal německý Messerschmitt Bf 109. Později byl pluk přezbrojen na letouny MiG-3, Jak-1 a nakonec obdržel americké stroje Bell P-39 Airacobra.

   Ve středu 30. prosince 1942 získal za „4 samostatně a 2 ve skupině sestřelené letouny a za úspěšné splnění 153 bojových letů“ řád Rudého praporu. Dne 5. května získal za splnění 25 bojových letu na letounu Airacobra a sestřelení tří nepřátelských letounu v období od 6. do 22. 4. 1943 druhý řád Rudého praporu.

   Do května 1943 velitel zvěna 16. GIAP (216. SAD / 4. VA / Severo-kavkazský front) gardový st.-lt. G. A Rečkalov absolvoval 194 bojových letů, účastnil se 54 vzdušných soubojů, ve kterých sestřelil 16+1 nepřátelských letounů. Vyhláškou prezídia Nejvyššího sovětu SSSR mu byla od 24. května 1943 udělena Zlatá hvězda (№ 994) Hrdiny Sovětského svazu a řád Lenina.

   K červnu 1944 zástupce velitele 16. GIAP (9. GIAD / 7. IAK / 5. VA / 2. ukrajinský front) gardový kapitán G. A. Rečkalov absolvoval  celkem 415 bojových letů a ve 112 vzdušných soubojích měl sestřelit samostatně 51 letounů a 4 ve spoluúčasti. Za to mu byla vyhláškou prezídia Nejvyššího sovětu SSSR dne 1. července 1944 udělena druhá Zlatá hvězda (№ 25/II) Hrdiny Sovětského svazu.

   Od července 1944 se stal velitelem 16. gardového stíhacího leteckého pluku a od března 1945 pilot - instruktor po technice pilotáže 9. gardové stíhací letecké divize.

   

   Starší prameny mu zpravidla připisovaly 56 samostatných sestřelů a šest ve spoluúčasti. Michail Bykov mu v nejnovějších monografiích o sovětských leteckých esech připisuje 61 samostatných sestřelů a 4 sestřely ve spoluúčasti. Andrej Vladislavovič Marčukov ve své monografii Герои-покрышкинцы о себе и своем командире, Правда из прошлого, 1941-1945, z roku 2014, na základě podrobného studia archivních materiálu dospěl k tomu, že Grigorij Andrejevič Rečkalov s největší pravděpodobností během Velké vlastenecké války sestřelil celkem 59 letounů samostatně, 7 ve spoluúčasti a jeden letoun zničil na zemi. Nárok na devět dalších sestřelů (4 samostatné a 5 ve spoluúčasti) mu byl zamítnut a jsou vedeny jako nepotvrzené sestřely.

   Celkově absolvoval 452 bojových letů z nichž 39 na I-153, 33 na I-16, 115 na MiG-3, 10 na Jak-1 a 255 na P-39.

Tabulka sestřelů:

Datum        čas        nepř. letoun    místo
1941
26. 6. 1941    13.45 – 14.55    Bf 109        Ungeny
27. 6. 1941    13.25        Hs 126        víchodně od Bokši
11. 7. 1941    ?        Ju 88        Balta
21. 7. 1941    13.00        ¼ Fw 200    Syndžereja
1942
21. 5. 1942    ?        ¼ Bf 109 np    ?
25. 5. 1942    ?        Bf 110 *    Izjum
27. 5. 1942    ?        Bf 110 **    Izjum
6. 7. 1942    ?        ¼ Fw 189    Podgorodnoe
9. 7. 1942    ?        Bf 109        Berestovaja
10. 7. 1942    ?        Bf 109        Zolotarevka
10. 7. 1942    ?        Bf 109        Zolotarevka
léto 1942    ?        1/n Ju 88
1943
11. 4. 1943    10.50        Bf 109        s. od Abinskaja 
12. 4. 1943    12.00        Bf 109        Troickaja-Mingrelskaja-Olginskij
15. 4. 1943    10.20 – 11.15    Ju 88        j. od Gostogajevskij-Nikolajevskij
16. 4. 1943    16.25 – ?    Bf 109        Abinskaja
17. 4. 1943    15.32 – ?    Bf 109        Myšako
21. 4. 1943    11.30 – 12.40    Bf 109        Cemesskaja buchta
21. 4. 1943    17.30 – ?    Bf 109        j. od Novorosijsk
29. 4. 1943    7.20        Bf 109        Blagodarnyj
4. 5. 1943    8.35 – 8.40    Bf 109        j. od Neberžajevskoja
4. 5. 1943    8.35 – 8.40    Bf 109        j. od Neberžajevskoja ? 
4. 5. 1943    16.30        ½ Bf 109    Semencovskij
5. 5. 1943    ?        ⅙ Ju 87 np    ?
5. 5. 1943    14.30        Bf 109        z. od Krymskaja
6. 5. 1943    10.25        Bf 109        s. od Neberdžaevskaja
8. 5. 1943    13.00 – 13.15    Bf 109        z. od Nižnebakanskaja
8. 5. 1943    13.00 – 13.15    Ju 87        z. od Verchnebakanskaja
8. 5. 1943    13.00 – 13.15?    Ju 87 np    z. od Verchnebakanskaja ?
14. 5. 1943    13.50 – ?    Bf 109        s. z. od Neberdžaevskaja
26. 5. 1943    ?        Bf 109 np    ? 
28. 5. 1943    15.55 – ?    Bf 109        j. od Kijevskoje
16. 8. 1943    8.30 – 9.20    Bf 109        s. od Ivanovskij
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    Bf 109        j. od Krasnopolje
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    ¼ Fw 190 np    j. od Krasnopolje
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    ¼ Fw 190 np    j. od Krasnopolje
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    ¼ Fw 190 np    j. od Krasnopolje
23. 8. 1943    ?        ⅓ He 111    Dmitrijevka
23. 8. 1943    ?        ⅓ He 111    Dmitrijevka
26. 8. 1943    13.45 – 14.40    Ju 88        j. od Kvašino
29. 8. 1943    11.35 – 12.45    Bf 109        Novospasskij
29. 8. 1943    11.35 – 12.45    Bf 109        Marfinskaja
30. 8. 1943    17.10 – 18.12    Ju 87        j. od Novo-Chrešatik 
30. 8. 1943    17.10 – 18.12    Bf 109 np    j. od Novo-Chrešatik 
2. 9. 1943    16.00 – 16.50    Bf 109        Kalinin
19. 9. 1943    11.30 – 12.35    He 111        s. od Melitopol
26. 9. 1943    ?        Bf 109        Bolšoj Tokmak
1. 10. 1943    ?        Ju 87        Dmitrijevka
1. 10. 1943    ?        Ju 87        Karsrus
1. 10. 1943    ?        Ju 87        Radostnyj
16. 10. 1943    12.15 – 13.15    Ju 88        z. od Nogajsku
24. 10. 1943    16.45 – ?    Bf 109        s. od Michajlovky
24. 10. 1943    16.45 – ?    Bf 109        Burčak
16. 10. 1943    15.50 – 16.50    Ju 88        s. z. od Veseloje
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87        j. z. od Perekopu
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87        z. od Perekopu
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87        z. od Buděnovky
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87 np    ? 
1. 12. 1943    16.15 – 17.10    Ju 87        s. z. Čučaja
8. 12. 1943    9.30 – 11.05    Ju 52        j. z. od Tanderovské kosy
12. 12. 1943    15.15 – 17.05    Ju 52        Adžalykskij liman 
29. 12. 1943    ?        He 111 na zemi    letiště j. od Oděsy
29. 12. 1943    15.15 – ?    Fi 156        Vygoda
1944
23. 5. 1944    14.00 – ?    Fi 156        j. v. od Porčešti
30. 5. 1944    19.50 – ?    Bf 109        Tautošti
31. 5. 1943    9.40 – ?        Fw 190        s. v. od Čuza Voda
3. 6. 1944    19.25        Ju 87        Bogonos
3. 6. 1944    19.25        Bf 109        Bogonos
16. 7. 1944    19.40 – ?    Ju 87        jižní okraj Sušna
22. 7. 1944    18.55        Fw 190        s. v. od letiště Zamosťje
2. 8. 1944    19.50 – 21.10    Fw 190        Jasljani
31. 8. 1944    19.30 – 20.30    Bf 109        Ostrovec
24. 10. 1944    16.35 – 18.10    Ju 52        Žarnovice
1945
26. 1. 1945    14.15        Bf 109        Brande
20. 2. 1945    15.30 – 16.35    Fw 190        s. od Krummels
20. 2. 1945    15.30 – 16.35    Fw 190        j. od Šaděvalde

* podle některých pramenů Ju 88
** podle některých pramenů Bf 109

Vyznamenání:

2x Hrdina Sovětského svazu (24. 5. 1943, 1. 7. 1944)

Leninův řád

4x Řád Rudého praporu

Řád Alexandra Něvského (2. října 1943)

Řád Vlastenecké války 1. třídy

2x Řád Rudé hvězdy (26. října 1955; 1956)

medaile „Za bojové zásluhy“ (24. června 1948)

medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

jubilejní medaile „Dvacet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

jubilejní medaile „Třicet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

jubilejní medaile „Čtyřicet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

další medaile SSSR

Prameny:

[1] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сталинские соколы, НПП Дельта, Москва, 1997.

[2] Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.

[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сто сталинских соколов. В боях за Родину, Серия: Сталинские соколы, Издательство: Яуза, Эксмо, 2006. ISBN 5-699-14045-X

[4] Бодрихин, Николай Георгиевич: Величайшие воздушные асы XX века, Серия: Война и мы, Издательство: Эксмо, Яуза, 2011. ISBN 978-5-699-50391-9

[5] Brzkovský, Marek: Sestřel! Hlásím sestřel! Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války, Svět Křídel, Cheb 2018. ISBN: 978-80-7573-037-4

[6] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[7] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[8] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[9] Быков, Михаил Юрьевич: Самолеты советских асов, Боевая раскраска "сталинских соколов", Серия: Война и мы. Авиаколлекция. «Бортовая живопись» , Издательство: Яуза-каталог, 2016. ISBN: 978-5-906716-51-4

[10] Марчуков, Андрей Владиславович: Герои-покрышкинцы о себе и своем командире. Правда из прошлого. 1941-1945, Серия Сражения в воздухе. Военная авиация XX века, Издательство Центрполиграф, 2014. ISBN 978-5-227-05021-2

[11] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0

[12] Табаченко,Александр: Покрышкинский авиаполк, «Нелакированные» боевые хроники, 16-й гвардейский истребительский авиационный полк в боях с люфтваффе. 1943-1945, Серия Сражения в воздухе. Военная авиация XX века, Издательство Центрполиграф, 2014. ISBN 978-5-227-04802-8

[13] Тимофеев, Алексей В.: Александр Покрышкин, Великий летчик Великой войны, Яуза, Эксмо, 2009 г.

edit: Fri Jun 26 03:54:35 PM CEST 2026

Kalendárium, 8. únor 1894

Ve čtvrtek 8. února 1894 se v městečku Owen Sound v provincii Ontario v Kanadě narodil William Avery Bishop, nejúspěšnější letecké eso Britského impéria a po René Fonckovi druhý nejúspěšnější pilot spojenců v první světové válce s 72 potvrzenými sestřely.

Tabulka sestřelů:

Poř. č. Datum Čas Typ zničeného letounu Klasifikace sestřelu
60. peruť
1. 25.03.1917 9:35 Albatros D.II zničen
2. 31.03.1917 7:30 Albatros D.II zničen
3. 07.04.1917 17:00 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
4. 07.04.1917 17:01 balón zničen
5. 08.04.1917 9:30 Albatros C zničen ve spoluúčasti
6. 08.04.1917 9:30 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
7. 08.04.1917 10:10 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
8. 20.04.1917 14:58 dvousedlovka zničen v plamenech
9. 22.04.1917 11:20 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
10. 23.04.1917 15:30 Albatros C zničen
11. 23.04.1917 15:59 Albatros D.III zničen
12. 27.04.1917 8:55 balón zničen
13. 29.04.1917 11:55 Halberstadt D.II zničen v plamenech
14. 30.04.1917 11:15 dvousedlovka zničen
15. 02.05.1917 10:10 Albatros C.III zničen
16. 02.05.1917 10:12 Albatros C.III sražen do neřízeného pádu
17. 04.05.1917 13:36 AEG C.IV zničen ve spoluúčasti
18. 07.05.1917 9:50 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
19. 07.05.1917 15:00 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
20. 26.05.1917 10:16 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
21. 27.05.1917 9:40 dvousedlovka zničen
22. 31.05.1917 11:30 Albatros D.III zničen
23. 02.06.1917 4:30 Albatros D.III zničen
24. 02.06.1917 4:35 Albatros D.III zničen
25. 02.06.1917 4:40 Albatros D.III zničen
26. 08.06.1917 12:10 Albatros D.III zničen
27. 24.06.1917 11:23 Albatros D.III zničen v plamenech
28. 25.06.1917 12:05 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
29. 26.06.1917 10:55 Albatros D.III zničen v plamenech
30. 26.06.1917 10:56 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
31. 28.06.1917 11:30 Albatros D.III zničen
32. 10.07.1917 20:10 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
33. 12.07.1917 13:40 Albatros D.III zničen
34. 17.07.1917 19:45 Albatros D.III zničen v plamenech
35. 17.07.1917 19:55 Albatros D.III zničen
36. 20.07.1917 12:05 Albatros D.III sražen do
37. 28.07.1917 18:10 Albatros D.III zničen v plamenech
38. 29.07.1917 7:10 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
39. 05.08.1917 20:00 Albatros D.III zničen v plamenech
40. 05.08.1917 20:00 Albatros D.III sražen do neřízeného pádu
41. 06.08.1917 15:45 Albatros D.III zničen
42. 09.08.1917 9:00 Albatros D.III zničen
43. 13.08.1917 19:02 Albatros D.III zničen v plamenech
44. 13.08.1917 19:02 Albatros D.III zničen v plamenech
45. 15.08.1917 20:20 Albatros D.V sražen do neřízeného pádu
46. 16.08.1917 19:03 dvousedadlovka zničen
47. 16.08.1917 19:05 Albatros D.V zničen
85. peruť
48. 27.05.1918 16:32 dvousedadlovka zničen
49. 28.05.1918 15:55 Albatros D.V zničen
50. 28.05.1918 15:55 Albatros D.V zničen
51. 30.05.1918 15:42 dvousedadlovka zničen
52. 30.05.1918 15:45 Albatros D.V zničen
53. 30.05.1918 19:53 Albatros D.V zničen
54. 31.05.1918 15:05 Pfalz D.III zničen
55. 31.05.1918 20:15 Pfalz D.III zničen
56. 01.06.1918 20:10 Pfalz D.III zničen
57. 02.06.1918 20:15 Pfalz D.III zničen
58. 04.06.1918 11:28 Albatros D.V zničen v plamenech
59. 04.06.1918 11:37 Albatros D.V sražen do neřízeného pádu
60. 15.06.1918 18:55 Pfalz D.III zničen
61. 16.06.1918 20:20 dvousedadlovka zničen
62. 16.06.1918 20:25 Albatros D.V zničen
63. 17.06.1918 10:25 dvousedadlovka zničen v plamenech
64. 17.06.1918 10:50 dvousedadlovka zničen
65. 17.06.1918 10:55 Albatros D.V zničen
66. 18.06.1918 10:45 Albatros D.V zničen
67. 18.06.1918 10:45 Albatros D.V zničen
68. 19.06.1918 9:58 Pfalz D.III zničen
69. 19.06.1918 9:58 Pfalz D.III zničen
70. 19.06.1918 9:58 Pfalz D.III zničen
71. 19.06.1918 10:00 Pfalz D.III zničen
72. 19.06.1918 10:10 dvousedadlovka

Malá statistika sestřelů:

45 zničených, z toho 2 ve spolupráci

16 sražených do neřízeného pádu

11 zničených v plamenech

Podle názvu strojů:

31x Albatros D.III (stíhací)

12x Albatros D.V (stíhací)

10x blíže nespecifikovaná dvousedadlovka

9x Pfalz D.III (stíhací)

2x Albatros D.II (stíhací)

2x pozorovací balón

2x Albatros C (průzkumný)

2x Albatros C.III (průzkumný)

1x Halberstadt D.II (stíhací)

1x AEG C.IV (průzkumný)

Podle typů strojů:

55 stíhacích strojů

15 průzkumných strojů

2 pozorovací balóny 

Seznam vyznamenání:

18.06.1917 Distinguished Service Order (DSO)

10.08.1917 Victoria Cross

25.15.1917 Military Cross

09.01.1918 Distinguished Service Order (DSO)

03.08.1918 Distinguished Flying Cross

08.06.1944 Order of Bath Companion (Mil.) 3rd Class

Canadian Volunteer Service Medal / Medaille canadiene du voluntaire

Canadian Efficiency Decoration (ED)

Order of Legion of Honour 5th Class / Ordre de la Légion d'Honneur Chevalier

Croix de Guerre with palm

1914 Star

British War Medal Silver

Mentioned in Despatches

War Medal 1939-1945

Coronation Medal 1937

Coronation Medal 1953

King George V Silver Jubilee Medal

Prameny:

[1] Franks, Norman: SE 5/5a Aces of World War I, Aircraft of the Aces 78, Osprey Publishing, June 2007. 

[2] Revell, Alex: No 60 Sqn RFC/RAF, Aviation Elite Units 41, Osprey Publishing, September 2011.

[3] Shores, Christopher: British and Empire Aces of World War 1, Aircraft of the Aces 45, Osprey Publishing, December 25 2001.

[4] Shores, Christopher - Franks, Norman - Guest, Russell: Above The Trenches: A Complete Record of The Fighter Aces And Units of The British Empire Air Forces 1915-1920, Grub Street 1991.