Ve středu 23. února 1903 zemřel v Paříži François Viète, francouzský matematik a „otec moderní algebry“.
Povoláním byl právník. Záliba v astronomii ho přivedla k trigonometrii a algebře. Jeho matematické práce však byly psány neobyčejně těžkým jazykem a proto dlouho nevešly v obecnou známost. Až po jeho smrti je uspořádal F. van Schouten a vydány byly až v roce 1646 pod názvem Opera Vietal.
Viète vybudoval algebru jako učení o algebraických rovnicích, založené na označování písmeny. Jako první již v roce 1591 zavedl symbolické označování nejen neznámých, ale také koeficientů v rovnicích. Díky tomu bylo poprvé možno vyjadřovat řešení rovnic obecnými formulemi a samotné algebraické výrazy považovat za objekty, nad nimiž je možno provádět vhodné operace.
Sám Viète si nejvíce cenil svého objevu závislosti mezi koženy a koeficienty algebraických rovnic (Viètovy formule).
Pro přibližné řešení algebraických rovnic předložil metodu totožnou s pozdější metodou Newtonovou. V trigonometrii podal kromě jiného úplné řešení problému o určení rovinného a sférického trojúhelníku pomocí tří daných prvků. Našel rozvoje funkcí cos nx a sin nx v mocninách cos x a sin x. Jako první vyšetřoval nekonečné součiny.
V Matematickém kánonu (1579) uveřejnil tabulky funkcí sinus, kosinus, tangens, kotangens, sekans a kosekans. Rozluštil kód, který používali Španělé ve válce proti Francii.
François Viète je autorem historicky prvního nekonečného součinu pro vyjádření π.
[1] Fuchs, Eduard: Teorie množin pro učitele, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999.
Žádné komentáře:
Okomentovat