Kalendárium, 10. červenec 1944

    V ranních hodinách v pondělí 10. července 1944 došlo k velice vyjímečnému sestřelu letounové střely V-1. Toho dne prováděla posádka letounu Grumman TBF Avenger I, JZ127 / H, ze stavu 854. Squadrony FAA operující ze základny Hawkinge ranní protilodní hlídkový let podél francouského pobřeží, když nad Kanálem ve výšce asi 600 metrů spozorovala nepřátelský Diver. Pilotem Avengeru byl Sub-Lt(A) D. P. Davies a na pozici radisty/střelce seděl L/Airman Fred Shirmer. Střelec nezaváhal ani na okamžik a v 5:10 ze vzdálenosti 640 metrů zasáhl a sestřelil pouhými 20 ranami nepřítelskou střelu.  

 

   V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů.  Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.

[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008. 

Kalendárium, 6. červenec 1943

V úterý 6. července 1943, během probíhající bitvy u Kurska, dosáhl svého prvního vzdušného vítězství st. lt. Ivan Nikitovič Kožedub, příslušník 240. IAP, 302. IAD. V kabině stíhačky La-5 zničil během svého 40. bojového letu v souboji s 12 nepřátelskými letouny jeden střemhlavý bombardér Junkers Ju 87. Ivan N. Kožedub do konce Velké vlastenecké války dosáhl 64 potvrzených sestřelů a stal se tak nejúspěšnějším sovětským i spojeneckým stíhacím pilotem celé války.

Ivan Nikitovič Kožedub se narodil v úterý 8. června 1920 se ve vesnici Obražejevka na Ukrajině. V roce 1939 ukončil předvojenský letecký výcvik v Šostkinském aeroklubu. V únoru 1940 byl povolán do Rudé armády a nastoupil do Čugujevské vojenské letecké školy pilotů. Po jejím absolvování zde zůstal jako instruktor a další dva roky sloužil při výcviku dalších pilotů. Ve škole létal na letounech typu UT-2, UTI-4 a I-16. Po vypuknutí války opakovaně žádal o odeslání na frontu, bylo mu však vyhověno až začátkem roku 1943.

V březnu 1943 byl převelen k 240. IAP. Pluk byl vyzbrojen Lavočkiny La-5 a operoval na středním úseku fronty. V průběhu prvního bojového letu 26. 3. 1943 byl napaden dvoumotorovým stíhacím Messerschmittem Bf 110 a s poškozeními se mu jen tak tak podařilo doletět na vlastní letiště. Své skóre otevřel dne 6. července 1943 v bitvě u Kurska, kdy sestřelil Ju 87. Hned druhého dne poté sestřelil další Stuku a 9. července poslal k zemi dva Bf 109. Nadále létal už jako velitel eskadrilji ve stavu 240. IAP. Velkých úspěchů dosáhl v leteckých bojích nad Dněprem, kde v průběhu října 1943 sestřelil 16 německých letadel. Na konci tohoto měsíce měl na svém kontě už 27 sestřelů a byl navržen na vyznamenání titulem Hrdina Sovětského svazu. Titul však obdržel až 4. února 1944. Od května 1944 bojoval Ivan Kožedub na stroji La-5F s číslem 14 vyrobeným za peníze, které státu poskytl kolchozník V. V. Koněv. V průběhu několika dní na tomto stroji sestřelil osm nepřátelských letadel. Dne 31. května 1944 dosáhl svého čtyřicátého vítězství. Podruhé byl titulem Hrdiny Sovětského svazu vyznamenán 19. srpna 1944.

V září byl přeložen k elitnímu 176. GIAP. V té době byl pluk vyzbrojován novými stíhacími letouny Lavočkin La-7. Kožedub tehdy získal stroj s číslem 27, na kterém létal až do konce války. Na konci léta 1944 létal v oblasti Baltského moře. Dne 12. února 1945 se mu v průběhu jednoho bojového letu podařilo poslat k zemi tři Fw 190. Jeho nejcennějším vítězstvím se stalo sestřelení proudového Me 262 v sobotu 17. února. Ve svém posledním leteckém souboji 17. dubna 1945 nad Berlínem sestřelil dva Fw 190. Potřetí byl Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu dekorován 18. srpna 1945. Celkem vykonal 330 bojových letů a na své konto si v průběhu 120 soubojů, za necelé dva roky svého frontového nasazení, připsal 64 sestřelů.

Po skončení války sloužil nadále ve vojenském letectvu. V roce 1949 absolvoval Vojenskou leteckou akademii a v roce 1956 Vojenskou akademii generálního štábu. V průběhu války v Koreji velel 324. IAD vyzbrojeného proudovými MiGy-15. Jeho divize v průběhu svého bojového nasazení sestřelila 239 letounů vojenských sil OSN. Sám Kožedub do bojových akcí ale nezasáhl. Jako trojnásobnému Hrdinovi Sovětského svazu mu nebylo dovoleno bojově létat. V roce 1964 byl jmenován prvním zástupcem velitele Moskevského vojenského okruhu. V roce 1970 byl povýšen do hodnosti geněral-polkovnik aviaciji a od roku 1971 působil na hlavním velitelství VVS. V roce 1978 byl zařazen do Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. Kromě třech Zlatých hvězd Hrdiny Sovětského svazu byl vyznamenán dvakrát Řádem Lenina, sedmkrát Řádem Rudého praporu, Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války I. a II. stupně, a také medailemi, včetně řady zahraničních. V poválečném období pak dvakrát Řádem Rudé Hvězdy, Řádem Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR II. a III. stupně. Dosáhl hodnosti maršal-aviaciji. Zemřel ve čtvrtek 8. srpna 1991.

# datum čas typ místo sestřelu protivník

1 6.7.1943 La-5 Z od Zavidovky 1 Ju 87

2 7.7.1943 La-5 stanice Gostiščevo 1 Ju 87

3 9.7.1943 La-5 Krasnaja Poljana 1 Bf 109

4 9.7.1943 La-5 V od Pokrovky 1 Bf 109

5 9.8.1943 La-5 Prelestnyj 1 Bf 109

6 14.8.1943 La-5 Iskrovka 1 Bf 109

7 14.8.1943 La-5 Kolomna 1 Bf 109

8 16.8.1943 La-5 Rogaň 1 Ju 87

9 22.8.1943 La-5 Ljubotin 1 Fw 190

10 9.9.1943 La-5 S od Iskrovky 1 Bf 109

11 30.9.1943 La-5 JZ od Borodajevky 1 Ju 87

12 1.10.1943 13:25 La-5 Z od Borodajevky 1 Ju 87

13 1.10.1943 13:27 La-5 Z od Borodajevky 1 Ju 87

14 2.10.1943 La-5 Ploskoje 1 Bf 109

15 2.10.1943 La-5 Petrovka 1 Ju 87

16 2.10.1943 La-5 JZ od Andrejevky 1 Ju 87

17 2.10.1943 La-5 JZ od Andrejevky 1 Ju 87

18 4.10.1943 La-5 SZ od Borodajevky 1 Bf 109

19 5.10.1943 La-5 JZ od Krasnyj Kut 1 Bf 109

20 5.10.1943 La-5 Z od Kucevalovky 1 Bf 109

21 6.10.1943 La-5 Borodajevka 1 Bf 109

22 10.10.1943 La-5 Dněprovo-Kamenka 1 Bf 109

23 12.10.1943 La-5 S od Ploskoje 1 Ju 87

24 12.10.1943 La-5 J od Petrovky 1 Bf 109

25 12.10.1943 La-5 J od Domotkaňu 1 Ju 87

26 29.10.1943 La-5 Krivoj Rog 1 Ju 87

27 29.10.1943 La-5 Z od Budovky 1 He 111

28 16.1.1944 14:40 La-5 Novo-Zlynka 1 Bf 109

29 30.1.1944 11:05 La-5 4 km V od Nečajevky 1 Bf 109

30 30.1.1944 11:17 La-5 Z od Lipovky 1 Ju 87

31 14.3.1944 17:10~ La-5 Osijevka 1 Ju 87

32 21.3.1944 La-5 Lebedin - Špola 1 Ju 87

33 11.4.1944 17:50 La-5 Syrka 1 PZL-24

34 19.4.1944 14:35 La-5 S od Iaşi, Rumunsko 1 He 111

35 28.4.1944 La-5 JV od Vulturu, Rumunsko 1 Ju 87

36 29.4.1944 La-5 Horleşti, Rumunsko 1 Hs 129

37 29.4.1944 La-5 Horleşti, Rumunsko 1 Hs 129

38 3.5.1944 La-5F „bílá 14“ Târgu Frumos — Dumbrăviţa, R. 1 Ju 87

39 31.5.1944 La-5F „bílá 14“ V od Vulturu, Rumunsko 1 Fw 190

40 1.6.1944 La-5F „bílá 14“ Cuza Vodă, Rumunsko 1 Ju 87

41 2.6.1944 La-5F „bílá 14“ Z od Stânca, Rumunsko 1 Hs 129B-2

42 3.6.1944 ráno La-5F „bílá 14“ Redyu-Uluj - Tătăr, Rumusnko 1 Fw 190

43 3.6.1944 ráno La-5F „bílá 14“ Redyu-Uluj - Tătăr, Rumunsko 1 Fw 190

44 3.6.1944 La-5F „bílá 14“ SZ od Iaşi (Jassy), Rumunsko 1 Fw 190

45 7.6.1944 La-5F „bílá 14“ Pârliţa, Moldávie 1 Bf 109

46 8.6.1944 La-5F „bílá 14“ Cârpiţi, Rumunsko 1 Bf 109

47 22.9.1944 La-7 „bílá 27“ SZ od Strenči 1 Fw 190

48 22.9.1944 La-7 „bílá 27“ JZ od Ramnieki - Daksty 1 Fw 190

49 25.9.1944 La-7 „bílá 27“ SZ od Valmiera 1 Fw 190

50 16.1.1945 La-7 „bílá 27“ J od Studziana 1 Fw 190

51 10.2.1945 16:15 La-7 „bílá 27“ SZ od okraje letiště Morin 1 Fw 190D

52 12.2.1945 18:30~ La-7 „bílá 27“ Z od Kinitzu 1 Fw 190

53 12.2.1945 18:30~ La-7 „bílá 27“ Z od Kinitzu 1 Fw 190

54 12.2.1945 18:30~ La-7 „bílá 27“ jezero Kietzer See 1 Fw 190

55 17.2.1945 11:20-12:10 La-7 „bílá 27“ 2 km V od Alt Friedlandu 1 Me 262

56 19.2.1945 La-7 „bílá 27“ S od Fürstenfelde 1 Bf 109

57 11.3.1945 17:25 La-7 „bílá 27“ S od Brünchenu 1 Fw 190

58 18.3.1945 13:35~ La-7 „bílá 27“ 8-10 km S od Küstrinu 1 Fw 190

59 18.3.1945 ~13:35~ La-7 „bílá 27“ 5-6 km SZ od Küstrinu 1 Fw 190

60 22.3.1945 18:25-19:20 La-7 „bílá 27“ 5-6 km S od Zeelow 1 Fw 190

61 22.3.1945 18:25-19:20 La-7 „bílá 27“ 6-7 km V od Gusowa 1 Fw 190

62 23.3.1945 La-7 „bílá 27“ stanice Werbig 1 Fw 190

63 17.4.1945 La-7 „bílá 27“ Wriezen 1 Fw 190

64 17.4.1945 La-7 „bílá 27“ Kinitz 1 Fw 190

Prameny:

[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: První sestřely příští války, in Hobby Historie, No. 31, červenec – září 2015.

[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сталинские соколы, НПП Дельта, Москва, 1997.

[4] Бодрихин, Николай Георгиевич: Величайшие воздушные асы XX века, Серия: Война и мы, Издательство: Эксмо, Яуза, 2011. ISBN 978-5-699-50391-9

[5] Бодрихин, Николай Георгиевич: Кожедуб, Серия: Жизнь замечательных людей, Издательство: Молодая гвардия, 2010. ISBN 978-5-235-03292-7

[6] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[7] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[8] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[9] Быков, Михаил Юрьевич: Самолеты советских асов, Боевая раскраска "сталинских соколов", Серия: Война и мы. Авиаколлекция. «Бортовая живопись» , Издательство: Яуза-каталог, 2016. ISBN: 978-5-906716-51-4

[10] Кожедуб, Иван Никитович: Три сражения, Воениздат НКО СССР, 1945.

[11] Кожедуб, Иван Никитович: Верность Отчизне, Ищущий боя, Яуза, Эксмо, 2006. ISBN 5-699-14931-7

[12] Кожедуб, Иван Никитович: Неизвестный Кожедуб, Служу Родине, Яуза, Эксмо, 2009. ISBN 978-5-699-34385-0

[14] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0

Kalendárium, 4. červenec 1956

   Ve středu 4. července 1956 proběhl první operační let amerického špionážního letounu Lockheed U-2 „Dragon Lady“, při kterém bylo dosaženo přeletu území SSSR, tedy primárního cíle projektu. Na rozdíl od prvního letu (proběhl 19. června 1956 a vedl přes Varšavu, Berlín a Postupim) se tentokráte dostalo U-2 nad Ruskem značné pozornosti protivzdušné obrany. Letoun Article 347 byl po celou dobu sledován ruskými radary. Pilot Harvey Stockman přelétl Minsk a Leningrad a po osmi hodinách a pětačtyřiceti minutách přistál ve Wiesbadenu.

Nývlt

 Přátelé, dnes je to přesně 107 let, kdy byl v Sarajevu zavražděn pan Nývlt.

Kalendárium, 22. červen 1954

V úterý 22. června 1954 provedl tovární pilot  Robert Rahn na Edwards AFB v Kalifornii první let na letounu XA4D-1 (BuNo 137812). Jednalo se prototyp amerického jednomístného podzvukového palubního útočného letounu Douglas A-4 Skyhawk. Až do ukončení produkce v únoru 1979 bylo vyrobeno celkem 2960 letounů. Skyhawky sehrály významnou roli v konfliktech jako byly například vietnamská válka, jomkipurská válka či falklandská válka a některé A-4 jsou stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi. 

Dne 4. srpna 1964 provedlo 64 letounů, včetně 15 A-4C z křídla CVW-14 z paluby USS Constellation a 16 A-4E z perutě VA-55 „War Horses“ a VA-56 „Champions“ z křídla CVW-5, působícího z USS Ticonderoga, odvetné útoky proti Severnímu Vietnamu. Letouny napadly čtyři velké základny torpédových člunů na severovietnamském pobřeží. Během operace byl sestřelen jeden A-4C, jehož pilot Lt. Everett Alvarez se stal prvním válečným zajatcem tohoto konfliktu. Dalšího primátu ve vietnamské válce dosáhl A-4C Skyhawk (BuNo148609) 1. května 1967. Během náletu na letiště Kep ostřeloval Lt.Cdr. T. R. „Ted“ Schwartz perutě VA-76 z paluby USS Bon Homme Richard raketami Zuni letadla na zemi, když mu jeho číslo oznámilo, že se za ocasem jeho Skyhawku nachází MiG-17. Schwartzovi se podařilo dostat do polohy za a nad MiG, načež vypálil zbývající rakety Zuni, kterými vietnamský letoun srazil k zemi. Dosáhl tak jediného sestřelu MiGu neřízenými raketami za celou vietnamskou válku.

Několik argentinských A-4 bylo sestřeleno v leteckých soubojích s britskými Sea Harriiery během  falklandské války v roce 1982. V pátek 21. května byly ztraceny dva A-4C (C-309 a C-325), sestřelené raketami AIM-9L vypálené ze Sea Harrierů (XZ492 - Lt Cdr Michael S. Blissett a XZ496 - Lt Cdr Neil Wynell Thomas) 800. perutě. Oba argentinští piloti, teniente Néstor López a Daniel Manzotti, zahynuli. Ve stejný den byl sestřelen Skyhawk (3-A-307) raketou AIM-9L odpálenou ze Sea Harrieru (XZ457) Lt. Clive Morella z 800. squadrony. Capitán de corbeta Alberto Jorge Philippi se úspěšně katapultoval. Současně byl palbou 30 mm kanónu ADEN Morellem sestřelen Skyhawk (3-A-312) teniente de navio José Césara Arca, který se rovněž zachránil katapultáží. Třetí Skyhawk (3-A-314, 0667) 21. května sestřelil palbou kanónů Sea Harrier (XZ500) F/Lt. John Leeming. Argentinský pilot teniente de fregata Gustavo Marcello Marquez zahynul. V úterý 8. června Skyhawkům efektivně čelili piloti Sea Harrierů 800. perutě. V 16:45 hod. zlikvidoval raketou AIM-9L Lt. David Smith na letounu XZ499 Halcón C-204 pilota 1. teniente Rubena Bolzána, který před svou smrtí dokázal jednou 226 kg pumou poškodit vyloďovací člun Foxtrot 4. Na poškozené vyloďovací plavidlo následně zaútočil pumou stejné ráže pilot alférez Alfredo Vázquez za řízením C-228, který Foxtrot 4 potopil. Ihned byl sestřelen Sea Harrierem (ZA177) Flight Lieutenanta Davida Morgana, který na jeho stroj odpálil protiletadlovou řízenou střelu AIM-9L. V ten stejný čas podlehl hlídkujícím Sea Harrierům třetí argentinský Skyhawk (C-226) Juana Arráse, který zásah raketou AIM-9L vystřelenou D. Morganem nepřežil. 

Dalším velice významným uživatelem letounů A-4 Skyhawk se stal Izrael. Letouny byly intenzivně nasazeny v jomkippurské válce v roce 1973, přičemž 53 kusů v ní bylo ztraceno. Izraelské Skyhawky dosáhly i dvou vzdušných vítězství. Dne 12. května 1970 byla dvojice Skyhawků napadena syrskými MiGy-17, přičemž se jim podařilo bez vlastní ztráty jeden sestřelit 30mm kanóny DEFA a druhý salvou neřízených protizemních střel. Obou sestřelů dosáhl Ezra Babban Dotan, pro nějž to byly 4. a 5. sestřel, čímž se stal leteckým esem.

 

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Douglas_A-4_Skyhawk

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Douglas_A-4_Skyhawk

[3] https://www.facebook.com/

Kalendárium, 22. červen 1941

Je půl páté ráno a Josif Vissarionovič Stalin uvnitř Kremlu právě vstřebává informace o invazi nacistického Německa na území Sovětského svazu, známé jako „operace Barbarossa“.

Fotku pořídil šéfredaktor novin Komsomolskaja Pravda, kterému bylo nařízeno, aby fotografii zničil. Jak vidno neposlech. 

SSSR, Moskva, 22. června roku 1941

Okolo Stalinova „vstřebávání“ informací o zahájení útoku na Sovětský svaz koluje historka, že se prý propadl těžké depresi a na několik dní se zavřel na své dače, odkud nevycházel. Bohužel tato historka má hluboké kořeny a tak si dál žije svým životem. A jaká byla skutečnost?

Stalin byl s největší pravděpodobností v mírném šoku a nejspíš i v určité depresi, ale v žádném případě se nikam nezavřel na několik dní. V podstatě se jednalo o pomluvu jeho nástupce Nikity Sergejeviče Chruščova a je to dávno vyvrácená nepravda, která si ale dál žije svým životem. Navíc je tato nepravda poměrně pěkně zdokumentována. Od roku 1924 do roku 1953 se vedly knihy návštěv u Stalina v Kremlu a ty se dochovaly a jsou v archivu a byly několikrát zveřejněny. Stalin pracoval v Kremlu každý den od 22. do 28. června, 29. a 30. tam nebyl, neboť úřadoval na dači a 29. června byl na generálním štábu, kde měl incident s Žukovem.

Záznamy z knihy návštev (obsahují jméno, čas příchodu a odchodu, čas odchodu posledního) za prvních pět dní války:

22 июня 1941 года
1. т. Молотов           вход в 5—45 м.  выход 12—05 м.
2. т. Берия             вход 5—45 м.    выход 9—20 м.
3. т. Тимошенко         вход в 5—45 м.  выход 8—30 м.
4. т. Мехлис            вход в 5—45 м.  выход 8—30 м.
5. т. Жуков             вход в 5—45 м.  выход 8—30 м.
6. т. Маленков          вход 7—30 м.    выход 9—20 м.    
7. т. Микоян            вход в 7—55 м.  выход 9—30 м.
8. т. Каганович Л.М.    вход 8—00 м.    выход 9—35 м.
9. т. Ворошилов         вход 8—00 м.    выход 10—15 м.
10. т. Вышинский        вход 7—30 м.    выход 10—40 м.
11. т. Кузнецов         вход в 8—15 м.  выход 8—30 м.
12. т. Димитров         вход 8—40 м.    выход 10—40 м.
13. т. Мануильский      в 8—40 м.       выход 10—40 м.
14. т. Кузнецов         вход 9—40 м.    выход 10—20 м.
15. т. Микоян           вход 9—50 м.    выход 10—30 м.
16. т. Молотов          вход в 12—25 м. выход 16—45 м.
17. т. Ворошилов        вход в 10—40 м. выход 12—05 м.
18. т. Берия            вход в 11—30 м. выход 12—00 м.
19. т. Маленков         вход 11—30 м.   выход 12—00 м.
20. т. Ворошилов        вход 12—30 м.   выход 16—45 м.
21. т. Микоян           вход в 12—30 м. выход 14—30 м.
22. т. Вышинский        в 13—05 м.      выход 15—25 м.
23. т. Шапошников       в 13—15 м.      выход 16—00 м.
24. т. Тимошенко        в 14—0 м.       выход 16—00 м.
25. т. Жуков            вход 14—00 м.   выход 16—00 м.
26. т. Ватутин          вход 14—00 м.   выход 16—00 м.
27. т. Кузнецов         вход 15—20 м.   выход 15—45 м.
28. т. Кулик            вход 15—30 м.   выход 16—00 м.
29. т. Берия            вход в 16—25 м. выход 16—45 м.
Последние вышли в 16—45 м.

23 июня 1941 года
1. т. Молотов           вход 3—20 м.    выход 6—25 м.
2. т. Ворошилов         вход 3—20 м.    выход 6—25 м.
3. т. Берия             вход 3—25 м.    выход 6—25 м.
4. т. Тимошенко         вход 3—30 м.    выход 6—10 м.
5. т. Ватутин           вход 3—30 м.    выход 6—10 м.
6. т. Кузнецов          вход в 3—45 м.  выход 5—25 м.
7. т. Каганович         вход 4—30 м.    выход 5—20 м.
8. т. Жигарев           вход 4—35 м.    выход 6—10 м.
Последние вышли в 6—25 м.

23 / VI — 41 года
1. т. Молотов           вх. 18 ч. 45    выход 1 ч. 25
2. т. Жигарев           18—25           выход 20 ч. 45
3. т. Тимошенко         18 ч. 59        выход 20 ч. 45
4. т. Меркулов          19—10           вых. 19 ч. 25
5. т. Ворошилов         20 час.         выход 1 ч. 25
6. т. Вознесенский      20 ч. 50        выход 1 ч. 25
7. т. Мехлис            вход 20 ч. 55   вых. 22 ч. 40
8. т. Каганович Л.      23 ч. 15        вых. 1 ч. 10
9. т. Ватутин           23 ч. 55        вых. 0 ч.55 м.
10. т. Тимошенко        23 ч. 55        вых. 0 ч. 55
11. т. Кузнецов         23 ч. 55        вых. 0 ч. 50
12. т. Берия            24 ч.           выход 1 ч. 25 м.
13. т. Власик           0 ч. 50 м.      вых. 0 ч. 55
Последн. вышли 1 ч. 25 мин. 24/VI 41

24-го июня 1941 г.
1. т. Малышев           16.20 — 17.00
2. т. Вознесенский      16.20 — 17.05
3. т. Кузнецов          16.20 — 17.05
4. т. Кизаков (Лен)     16.20 — 17.05
5. т. Зальцман          16.20 — 17.05
6. т. Попов             16.20 — 17.05
7. т. Кузнецов (кр. м. фл.) 16.45 — 17.00
8. т. Берия             16.50 — 20.25
9. т. Молотов           17.05 — 21.30
10. т. Ворошилов        17.30 — 21.10
11. т. Тимошенко        17.30 — 20.55
12. т. Ватутин          17.30 — 20.55
13. т. Шахурин          20.00 — 21.15
14. т. Петров           20.00 — 21.15
15. т. Жигарев          20.00 — 21.15
16. т. Голиков          20.00 — 21.20
17. т. Щербаков         18.45 — 20.55
18. т. Каганович        19.00 — 20.35
19. т. Супрун           20.15 — 20.35
20. т. Жданов           20.55 — 21.30
Последние вышли 21.30 м.

25-го июня 1941 г.
1. т. Молотов           1 ч. 00 — 5. 50
2. т. Щербаков          1.05 — 4.30
3. т. Пересыпкин        1.07 — 1.40
4. т. Каганович         1.10 — 2.30
5. т. Берия             1.15 — 5.25
6. т. Меркулов          1.35 — 1.40
7. т. Тимошенко         1.40 — 5.50
8. т. Кузнецов          1.40 — 5.50
9. т. Ватутин           1.40 — 5.50
10. т. Микоян           2.00 — 5.30
11. т. Мехлис           1.20 — 5.20
Последние вышли 5 ч. 50

25 июня 1941 года
1. т. Молотов           вход 19—40 м.    выход 1—15 м.
2. т. Ворошилов         вход в 19—40 м.  выход 1 — 15 м.
3. т. Малышев           вход 20—05 м.    выход 21 —10 м.
4. т. Берия             вход в 20 —10 м. выход 21—10 м.
5. т. Соколов           вход 20—10 м.    выход 20—55 м.
6. т. Тимошенко         в 20—20 м.       выход 24—00 м.
7. т. Ватутин           в 20—20 м.       выход 21 — 10 м.
8. т. Вознесенский      20—25 м.         выход 21—10 м.
9. т. Кузнецов          вход 20—30 м.    выход 21—40 м.
10. т. Федоренко        вход в 21—15 м.  выход 24—00 м.
11. т. Каганович        вход 21—45 м.    выход 24—00 м.
12. т. Кузнецов         вход 21—5. м.    выход 24—00 м.
13. т. Ватутин          вход 22—10 м.    выход 24—00 м.
14. т. Щербаков         вход 23—00 м.    выход 23—50 м.
15. т. Мехлис           вход в 20—10 м.  выход 24—00 м.
16. т. Берия            вход 00—25 м.    выход 1 — 15 м.
17. т. Вознесенский     00—25 м.         выход 1—00 м.
18. т. Вышинский        в 00—35 м.       выход 1—00 м.
Последние вышли  в 1—00 м.

26-го июня 1941 года
1. т. Каганович Л.      12 ч. 10         вых. 16 ч. 45
2. т. Маленков          12 ч. 40         вых. 16 ч. 10
3. т. Буденный          12 ч. 40 м.      вых. 16 ч. 10
4. т. Жигарев           12—40            16 ч. 10
5. т. Ворошилов         12 ч. 40         16 ч. 30 м.
6. т. Молотов           12 ч. 50         вых. 16 ч. 50
7. т. Ватутин           вх. 13 час.      вых. 16 ч. 10
8. т. Петров            13 ч. 15 м.      вых. 16 ч. 10
9. т. Ковалев           14 час.          вых. 14 ч. 10 м.
10. т. Федоренко        14 ч. 10         вых. 15 ч. 30
11. т. Кузнецов         14—50            вых. 16 ч. 10
12. т. Жуков            15 час.          вых. 16 ч. 10 м
13. т. Берия            15—10            вых. 16—20
14. т. Яковлев          15—15            вых. 16 ч.
15. т. Тимошенко        13 ч.            вых. 16 ч. 10
16. т. Ворошилов        17—45            вых. 18 ч. 25
17. т. Берия            17 ч. 45         вых. 19—20
18. т. Микоян           17—50            выход 18 ч. 20
19. т. Вышинский        18 ч.            выход 18 ч. 10
20. т. Молотов          19 час.          выход 23 ч. 20
21. т. Жуков            21 час.          вых. 22 ч.
22. т. Ватутин          21 ч.            22 ч.
23. т. Тимошенко        21ч.             выход 22 ч.
24. т. Ворошилов        21 час           выход 22 ч. 10
25. т. Берия            21 час           вых. 22 ч. 30
26. т. Каганович Л.     21—05            выход 22—45
27. т. Щербаков         22 час.          вых. 22 ч. 10 м.
28. т. Кузнецов         22 час.          вых. 22 ч. 20
Последн. вышли 23 ч. 20

Jak je vidět, tak některé dny úřadoval 2x, velmi brzo ráno a pak večer do noci.

Prameny:
Jaroslav Belák
https://www.facebook.com/groups/historievalek/
http://istmat.info/node/2116
https://marafonec.livejournal.com/14089139.html

Kalendárium, 22. červen 1941

Začátek Velké vlastenecké války nezačal moc slavně pro jednoho z pozdějších nejúspěšnějších sovětských stíhací pilotu - Alexandra Ivanoviče Pokryškina.

Přátelská palba, v angličtině Friendly Fire, je výraz pro vojenský útok, který je veden na spřátelené jednotky, původně zamýšlený jako útok na nepřítele. Nejčastěji k němu dochází kvůli mylné identifikaci cíle jako nepřátelského, nebo kvůli poruše či nepřesnosti zbraní. Některé prameny uvádějí, že například během války ve Vietnamu v důsledku přátelské palby zemřelo dokonce 18 % z celkového počtu 58 220 mrtvých vojáků Armády Spojených států. Tyto incidenty se nevyhnuly ani pilotům stíhacích letounů ve všech válečných konfliktech.

Jedním z protagonistů podobného incidentu se na samém začátku války s nacistickým Německem stal i Alexandr Ivanovič Pokryškin, jenž začal válku v hodnosti staršij lejtěnant u 55. stíhacího leteckého pluku a pro kterého první letecký souboj v neděli 22. června 1941 skončil neštěstím – tzv. „přátelskou střelbou“ sestřelil sovětský lehký bombardovací letoun Suchoj Su-2, který omylem považoval za německý. Příčinou bylo zřejmě to, že s nasazením tohoto letounu na úseku fronty, kde operovali, nebyli sovětští stíhací piloti seznámeni, natož aby znali jeho siluety. Pilot Pokryškinem sestřeleného Su-2 přežil, navigátor Semjonov bohužel ne. Sestřelený Suchoj patřil do stavu 211. bombardovacího leteckého pluku. Již o čtyři dny později svou chybu napravil a ve čtvrtek 26. června Pokryškin sestřelil první nepřátelské letadlo, stíhačku Messerschmitt Bf 109. K souboji došlo v oblasti Jassy - Stěfanešty.

Během Velké vlastenecké války absolvoval trojnásobný Hrdina Sovětského svazu Aleksandr Ivanovič Pokryškin okolo 600 bojových letů, účastnil se 145 vzdušných soubojů ve kterých sestřelil celkem 59 nepřátelských letounů [53 samostatně a 6 ve spoluúčasti], dále 2 sestřely mu nebyly započítány a 3 letouny ve spoluúčasti poškodil. 

Letoun Mikojan-Gurjevič MiG-3, bílá 5, na kterém létal na začátku války Alexandr Ivanovič Pokryškin. 

Suchoj Su-2 M-88 náležející 211. bombardovacímu leteckému pluku.

Kalendárium, 12. červen 1908

V pátek 12. června 1908 se v osadě Gorlovka, Doněcké oblasti narodil Gavriil Vlasovič Didenko (Гавриил Власович Диденко), sovetské letecke eso s 48 sestřely. Jedná se o spojeneckého pilota s největším počtem sestřelů během jediného dne s 14 [0+14] vítězstvími (0+12 Ju 88 + 0+2 Do 215). 

Dokonce to byl ctyřnásobné eso jediného dne:
20. 8. 1941 - 5 [2+3] sestřelů
5. 5. 1942 - 7 [2+5] sestřelů
19. 11. 1942 - 5 [1+4] sestřelů
2. 6. 1943 - 14 [0+14] sestřelů

Nejlepším britem byl Nicholas Gresham Cook s 10 [8+2] sestřely (29. 5. 1940), nejlepším jihoafričanem Marmaduke Thomas St John Pattle s 7 [6+1] sestřely (29. 4. 1941), nejlepším australanem Leslie Redford Clisby s 6 sestřely (12. 5. 1940), nejlepší kanaďan Richard Joseph Audet s 5 sestřely (29. 12. 1942), nejlepší novozélanďan Brian John George Carbury s 5 sestřely (31. 8. 1940), nejlepší polák Antoni Głowacki s pěti sestřely (24. 8. 1940), nejlepším američanem William L. Leverette se 7 sestřely (9. 10. 1943).

Mezi piloty osy získal nejvíce sestřelů během jediného dne Emil Lang s 18 sestřely  (3. 11. 1943), nejvíc sestřelů během noci získal Martin Becker s 9 vítězstvími (14./15. 3. 1945). Nejlepším japoncem byl Hirojoshi Nishizawa s 15 sestřely (4. 8. 1943), nejlepším finem Ilmari Juutilainen s 6 sestřely (30. 6. 1944).

V roce 1930 vstoupil Gavriil Vlasovič Didenko do Rude armády, sloužil v 41. střeleckém pluku. V roce 1932 ukončil Leningradskou vojenskou teoretickou školu pilotů, v prosinci 1933 Engelskou vojenskou školu pilotů. Sloužil v rámci Leningradského vojenského okruhu. V květnu 1940 byl převelenk k 7. IAP vyzprojeného letouny I-16. S touto jednotkou se účastnil zimní války, během níž sestřelil dva letouny sám a jeden ve spoluúčasti.

Během velké vlastenecké války postupně sloužil v následujících jednotkách:
154. IAP, 6. — 11. 1941,  I-16, MiG-3
795. IAP Krymský front, 3. — 7. 1942, Jak-1
OIAG PVO Stepní front, 9. — 11. 1942, Hawker Hurricane, Jak-1
652. IAP PVO, 11. 1942 — 3. 1943, od 12. 1942 velitel pluku,  Jak-1
907. IAP Západní a Střední front PVO, 3. — 8. 1943, velitel pluku, La-5
959. IAP Západní front PVO, 8. 1943 — 3. 1944, velitel pluku, Hawker Hurricane
2. GIAP, 3. — 5. 1944, La-5
482. IAP, 5. 1944 — 5. 1945, La-5, La-7

Během války byl sám celkem pětkrát sestřelen (prosinec 1941, 5. 5. 1942, ...), z toho dvakrát zraněn.

V nagradnom listě k udělení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu se uvádí, že k březnu 1945 gardový major G. V. Didenko absolvoval celkem 365 vojových letů, účastnil se celkem 80 vzdušných soubojů, ve kterých získal 22 samostatných sestřelů a 37 ve spoluúčasti.

Různé prameny mu udávaly počet sestřelů 22+37, 25+37, 26+37... V nejnovější monografii od Michaila Bykova (Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4) je mu připisováno 16+32 sestřelů, z toho 2+1 v době Zimní války.

Byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu (10. 4. 1945 № 4610), 2x Řádem Lenina (2. 12. 1941, 10. 4. 1945 № 24111), 2x Řádem Rudého praporu (1940, 22. 7. 1941), medailemi.

Prameny:
Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.
Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
Киселёв, Олег - Быков, Михаил Юрьевич - Жирохов, Михаил Александрович: На «ишаках» и «чайках» против летчиков Финляндии, 7-й Краснознаменный истребительный авиационный полк в боях с финской авиацией 1939 – 1944, Москва, 2015. 
Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999.
http://soviet-aces-1936-53.ru/
http://www.warheroes.ru/
http://podvignaroda.ru/
http://airaces.narod.ru/
https://ru.wikipedia.org/wiki/Диденко,_Гавриил_Власович
...

Kalendárium, 10. červen 1967

   Dnes slaví narozeniny stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-23 / Микоян-Гуревич МиГ-23, jehož první let provedl zkušební šéf-pilot OKB A. V. Fedotov v sobotu 10. června 1967 (prototyp «23-11»). Jedná se o sovětský proudový stíhací letoun s měnitelnou geometrií křídel. Spolu s podobně starým strojem MiG-25 "Foxbat" byl zamýšlen jako třetí generace sovětských stíhacích letounů. Letoun byl i prvním sovětským pokusem o letoun se schopností "look-down/shoot-down" (možnost útočit z výšky na cíle proti pozadí země) a jeden z prvních se schopností vzdušného boje za hranicí viditelnosti. Výroba se rozeběhla v roce 1970 a bylo vyrobeno více než 5 000 letounů. Dnes MiG-23 nadále zůstává ve výzbroji vojenských letectev některých zemí. 

   Křídlo šlo nastavit do tří poloh 16°, 45° a 72°. Podvozek umožňoval start i z nezpevněných a neupravených drah. Nasávací otvory motoru byly umístěny po stranách trupu, v přídi letoun nesl rozměrný radar Safír-23, který umožňoval odpálit rakety i mimo vizuální kontakt.

   Koncem 70. let se „bedny“ (slangový výraz pro „třiadvacítky“ odvozený od rozměrných nasávacích otvorů vzduchu krabicového tvaru na bocích trupu) zapojily do poměrně intenzivních bojů na Blízkém východě. Ve střetech s izraelským letectvem je užíval Egypt, Sýrie, Libye, Irák a Alžírsko. Tehdy však již musely čelit moderním strojům F-15 a F-16, které nad nimi měly převahu. Hlavní roli nicméně hrál lepší výcvik izraelských pilotů. „Třiadvacítky“ bojovaly i v irácko-iránské válce v průběhu 80. let.

   Do Československa byly dodávány od léta roku 1978 stroje verze MiG-23MF. Sloužily u protivzdušné obrany státu u 1. a 11. slp. Na konci roku 1977 začaly k 28. sbolp přicházet první bitevní stroje MiG-23BN, určené k útokům na pozemní cíle. V rámci našeho PVO si letoun připsal i několik ostrých zásahů proti narušiteli:

   V sobotu 1. září 1984 major Pavel Hronek od 1. slp. držel hotovost během právě probíhajícího cvičením varšavské smlouvy Štít 84 společně s majorem Dudou. Po vyhlášení poplachu byli navedeni na civilní Piper, který však zcela ignoroval jejich výzvy. Proto mjr. Hronek vypálil výstražnou dávku z kanónu GŠ-23L. Pak narušitel otočil a zamířil na letiště v Plané. Jednalo se o poslední případ výstražné střelby proti narušiteli.

   Ve čtvrtek 4. května 1989 došlo k dalšímu zásahu proti narušiteli. Tentokrát se jednalo o rakouský Piper PA-32-R300, který v 18.20 narušil naši hranici v prostoru Frymburk. Posádka Karl Anton Buda a ing. Wolfram Neuer si s letounem zakoupeným ve Spojených státech chtěla zaletět na výlet do Švýcarska k Bodamskému jezeru. Došlo však k tomu, že autopilot nasadil kurz 30° místo 210° a tak se po nějaké chvíli ocitli oba letci nad naším územím u Nové Včelnice. Proti narušiteli vzlétla hotovostní dvojice pilotů major Fiala a nadporučík Friedrich s letouny L-39ZA a dovedli zbloudilý letoun na letiště Hosín. Odtud druhého dne po vyřízení všech nezbytných formalit odletěl domů. Na zásahu se podíleli také major  Weinpold a kapitán Mládek na letounech MiG-23ML.

   K poslednímu úspěšnému zásahu letounu MiG-23ML došlo v úterý 1. května 1990, kdy byl doveden k přistání německý pilot Günther Kirchhof s letounem FA-200 Aero Subaru, jenž k nám zabloudil během přeletu z Maďarska do Straubingu. Zasahovali piloti npor. Ivan Tovačovský (L-39ZA) a pplk. Peter Okenica (MiG-23ML) od 1. slp. v Českých Budějovicích.

Prameny:  

[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Žhavé nebe nad Československem, Letecké souboje československých stíhačů nad naším územím 1918–1989, Euromedia Group, a. s. v edici Universum, Praha 2021. ISBN: 978-80-242-7486-7

[2] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 

[3] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014. ISBN: 978-80-87311-44-8
[4] Irra, Miroslav: MiG-23 MF/ML v československém a českém Vojenském letectvu, Jakab Publishing s.r.o., Nevojice 2018. ISBN: 9788087350584
[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/MiG-23
[6] https://ru.wikipedia.org/wiki/МиГ-23
[7] https://www.valka.cz/10867-MiG-23-Bedny-1-cast

edit: Fri Jun 10 05:13:07 PM CEST 2022

Kalendárium, 3. červen 1974

V pondělí 3. června 1974 se nad „Vysokou ‚rudou‘ zdí“ odehrál poněkud zvláštní zásah našich hotovostních stíhačů. Díky nepřesné činnosti hotovostní směny byl donucen k přistání na letišti Planá vlastní vrtulník Mi-2 od vrtulníkové letky Leteckého oddílu Ministerstva vnitra, který prováděl oblet státní hranice, přičemž na palubě se nacházel i velitel Pohraniční stráže generálporučík Ing. František Šádek. Kronika VS 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích tuto událost zaznamenala jako „nezapomenutelné datum“. 

Prameny:

[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, in Historia Bellica, No. 3, 2018.