Už je to téměř tři čtvrtě roku, co jsem se naposledy věnoval rodokmenu, a tak jsem si zase na něj uloupl chvíli času. Stáhl jsem si aktuální verzi genealogického programu Ancestry, který už konečné po mnoha letech vyšel v nové verzi, aktuálně ve verzi 1.0.21.51. Program začal používat nový formát a doznal určitých vylepšení, já jsem však zrovna před pár dny objevil docela nepříjemnou chybu se zalamováním řádků při vkládání doplňujících textů. V programu je integrovaný i program Ancestry2html Martina Širokého, i když já tento program dál používám odděleně. Proto jsem si z Martinových stránek stáhl atuální verzi programu (1.4.2.5) a tu jsem si zase upravil k obrazu svému. Změnil jsem fonty, vzhled a hlavně přidal některá zobrazení. Samotná data v rodokmenu jsem však doplnil jen okrajově, opravil jsem nějaké neúplné informace a doplnil nové fotky portrétů. Aktuální verzi našeho rodokmenu naleznete na "známé adrese" http://rodokmen.safarikovi.org. Nejvetší změny jsou ale patrné ve full verzi pro rodinné příslušníky, která však není samozřejmě volně přístupná.

čtvrtek 19. listopadu 2009
středa 18. listopadu 2009
Výšlap na Klucaninu
neděle 1. listopadu 2009
ZOO Brno
Docela mě překvapilo, že parkoviště před branou bylo poloprázdné. I vevnitř jsme moc lidí nepotkávali, to mě fakt překvapilo, v tom nádherném počasí jsem čekal větší návštěvnost. Ale ta se pak během dne zlepšila, když jsme odpoledne odjížděli, tak už tam bylo lidí docela hodně.
Tentokráte jsme se rozhodli si ZOO projít pořádně a podívat se všude. Klárka si to opravdu užívala, i když ze začátku to tak nevypadalo. Postupně se ale rozpovídala a pokřikovala na zvířátka. Ze všeho nejvíc se jí asi líbilo v pavilonu obojživelníků, plazů a ryb. Tam jsme ji nechali pobíhat, ona se tam proháněla, klepala na sklo, povídala si s rybičkama a želvičkama.
Já jsem v podstatě nikdy celou ZOO v Brně neprošel, i když jsem tam už byl několikrát. Docela mě překvapilo, jak velká ZOO to je. Hlavně je to ale fyzicky náročné ZOO, neboť se nachází na kopci a je pravda, že když si Klárka sedla do kočárku, tak si člověk do kopce mákl.
Klárka si také užívala v dětském koutku. Měli tam zase strašně moc prolízaček, různé sítě, lana a Klárka to zase skoro všechno prolezla. Jen chodit po síti se jí nechtělo, ale šel jsem tam s ní a pak už se nebála. Součástí koutku je i výběh pro kozičky, za kterými je možné jít. Je daleko hezčí než v Liberci. Klárka tam zase plácala kozy po zadku a tahala je za ocas.
Snad jediným zklamáním pro mě zase byly gastronomické služby. Vím, že ceny tam jsou přemrštěné, ale obyčejný smažák s hranolkama za 95 Kč se mi zdá opravdu hodně, kdyby k tomu aspoň byla nějaká ozdoba, ale prd, ... lahvová jedenáctka Starobrno za 29 Kč a obyčejný čaj za stejné peníze mi opravdu připadá hrozné. Ale prostředí stálo za to. Restaurace U Tygra je totiž dělaná tak, že restauraci od výběhu tygra dělí jen tlusté sklo. Takže bylo pěkné pojídat, když se vedle procházel tygřík. Hlavně Klárka tohle prostředí ocenila.
Celkově se včerejší výlet opravdu vydařil. Vždy je pro nás tou největší odměnou Klárčin spokojený výraz a tím nás včera Klárka v ZOO nasycovala pořádně.
pátek 30. října 2009
Asterix slaví padesáté narozeniny
Včera tomu bylo přesne na den 50 let, kdy se v časopise Pilote poprvé objevil příběh o Asterixovi. Od té doby se z kreslené postavy stal fenomén. Na celém světě se prodalo 325 milionů knih s příběhy galského bojovníka proti římskému impériu a před týdnem vydal Albert Uderzo už čtyřiatřicáté pokračování jeho příhod.
Narozeniny Asterixe a Obelixe - Zlatá kniha (34.)
| Nakladatelství: | EGMONT|
| Rok vydání: | 200910 |
| Rozměr: | 287x218x7 mm |
| Jazyk: | česky |
| Vazba: | Brožovaná bez přebalu lesklá |
| V nabídce od: | 2009-10-22 |
| ISBN: | 978-80-252-1330-8 |
| EAN: | 9788025213308 |
Asterix - malý válečník bystrého rozumu, všemi mastmi mazaný. Bez váhání mu může být svěřeno jakékoli nebezpečné poslání. Asterix čerpá svoji nadlidskou sílu z kouzelného nápoje druida Panoramixe.
Obelix - nerozlučný Asterixův přítel, je povoláním dodavatel menhirů a miluje divočáky. Je kdykoli připraven všeho nechat a následovat Asterixe do nových dobrodružství, hlavně když v nich budou divočáci a pořádné rvačky.
Je rok 50 př. Kristem. Celá Galie je obsazena Římany... Celá? Ne! Jedna vesnice, obývaná nepoddajnými Galy, ještě stále odolává nájezdníkům. Posádky římských legionářů v opevněných táborech Grogarum, Akvarium, Laudanum a Malobonum nemají snadný život...
Asterix a jeho věrný přítel Obelix slaví letos na podzim 50. narozeniny. A právě u příležitosti jejich kulatin vychází 22. října po celém světě nové album, v kterém najdete jako obvykle plno kresleného i psaného humoru.
Doufejme, že nás vydavatelství Egmont v brzké době potěší zatím posledním nevydaným dílem této série a tím by v českém jazyce vyšla kompletní série. Jedná se o díl 32 - Asterix et la rentrée gauloise (2003). Příčemž stejně jako u Zlaté knihy nejde o klasické album s uceleným příběhem.
Vyčerpávajícím způsobem se o fenoménu Asterix dozvíte na stránkách http://asterix.comics.cz/.
sobota 24. října 2009
Letec po hvězdách
Rád bych všechny zájemce o leteckou historii upozornil na novou knížku "z klávesnice" mého dobrého přítele Pavla Vančaty, která by určitě neměla chybět v žádné dobré knihovně :-)
Letec po hvězdách
Válečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF
Pavel Vančata
Jedním z československých letců v RAF, kteří si vedli podrobný deník byl i navigátor 311. československé bombardovací perutě, příslušník kanadského královského letectva - Royal Canadian Air Force (RCAF), Jan Gellner.
Před 2. světovou válkou brněnský právník a ve volném čase horolezec, za války nejprve navigátor vycvičený v prvním kurzu leteckých pozorovatelů v rámci British Commonwealth Air Training Plan a držitel britského vyznamenání Distinguished Flying Cross (DFC) později přecvičený na pilota, v poválečných letech administrativní důstojník RCAF až do roku 1958 a nakonec v kanadský novinář, redaktor a uznávaný vojenský komentátor.
O tom, že život Jana Gellnera byl opravdu pestrý a zajímavý, se může čtenář sám přesvědčit nyní, kdy dostává do ruky vůbec poprvé jeho unikátní osobní válečný deník zachycující období let 1940-1941, kdy u 311. perutě nejprve působil jako instruktor astronavigace a později rovněž začal operačně létat. Během operačního turnusu vykonal 37 náletů nad okupovanou Evropou i samotným Německem. Mezi jeho největší válečné úspěchy patří útok na německý křižník Prinz Eugen v červenci 1941. Kromě jeho operační činnosti deník zachycuje mimo jiné také jeho setkání s britskou královnou, pozadí Inspektorátu čs. letectva v Londýně či jeho názory na československé exilové čelní představitele.
Deník je doplněn Gellnerovým podrobným životopisem zpracovaným na základě dobových dokumentů z českých, britských a kanadských archivů a vzpomínek pamětníků. Publikace obsahuje více než 170 dobových fotografií a autentických dokumentů, které ilustrují nejen jednotlivé etapy Gellnerova života, ale přibližují i události a osoby vystupující v jeho deníku. Většina z nich je publikována vůbec poprvé.
Letec po hvězdáchVálečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF
Pavel Vančata
- Nakladatel: Ostrov
- ISBN: 978-80-86289-64-9
- Formát: 320 stran, 25x18cm, česky, vázaná vazba
- Rok vydání: 2009 (1. vydání)
Jedním z československých letců v RAF, kteří si vedli podrobný deník byl i navigátor 311. československé bombardovací perutě, příslušník kanadského královského letectva - Royal Canadian Air Force (RCAF), Jan Gellner.
Před 2. světovou válkou brněnský právník a ve volném čase horolezec, za války nejprve navigátor vycvičený v prvním kurzu leteckých pozorovatelů v rámci British Commonwealth Air Training Plan a držitel britského vyznamenání Distinguished Flying Cross (DFC) později přecvičený na pilota, v poválečných letech administrativní důstojník RCAF až do roku 1958 a nakonec v kanadský novinář, redaktor a uznávaný vojenský komentátor.
O tom, že život Jana Gellnera byl opravdu pestrý a zajímavý, se může čtenář sám přesvědčit nyní, kdy dostává do ruky vůbec poprvé jeho unikátní osobní válečný deník zachycující období let 1940-1941, kdy u 311. perutě nejprve působil jako instruktor astronavigace a později rovněž začal operačně létat. Během operačního turnusu vykonal 37 náletů nad okupovanou Evropou i samotným Německem. Mezi jeho největší válečné úspěchy patří útok na německý křižník Prinz Eugen v červenci 1941. Kromě jeho operační činnosti deník zachycuje mimo jiné také jeho setkání s britskou královnou, pozadí Inspektorátu čs. letectva v Londýně či jeho názory na československé exilové čelní představitele.
Deník je doplněn Gellnerovým podrobným životopisem zpracovaným na základě dobových dokumentů z českých, britských a kanadských archivů a vzpomínek pamětníků. Publikace obsahuje více než 170 dobových fotografií a autentických dokumentů, které ilustrují nejen jednotlivé etapy Gellnerova života, ale přibližují i události a osoby vystupující v jeho deníku. Většina z nich je publikována vůbec poprvé.
pondělí 5. října 2009
čtvrtek 24. září 2009
sobota 5. září 2009
Jeskyně Balcarka
Tak se se čtrnáctidenním zpožděním vracím k dalšímu výletu po jeskyních. Už to pomalu vypadalo, že poslední výlet nestihneme o prázdninách, ale nakonec se zadařilo. V pátek 21. srpna 2009 jsem si vzal dovolenou, že budeme balit na dovolenou, ale vše jsme zvládli o den dřív, proto jsme ještě den před odjezem do Jizerských hor vyrazili na malý výlet do další z jeskyní Moravského krasu. Klárce se v nich strašně moc líbí, tak jsme byli zvědaví, co řekne na Balcarku :-) Po jídle jsme se vydali směrem na Ostrov u Macochy do jeskyně Balcarka. Trošku jsme se oblíkli, Klárce dali premiérově úplně novou sportovní bundu a vyrazili na prohlídku.
Musíme říct, že Balcarka byla opravdu nádherná. Co se týká cesty, tak se šlo dosti úzkejma cestičkama dolů, pak zase nahoru, bylo to dost náročné. Co se týká krápníkové výzdoby, tak Balcarka patří asi mezi nejbohatěji vyzdobené jeskyně Moravského krasu. Zatímco v předešlých jeskyních se jednalo spíš o velké dómy, kde byla výzdoba, tak v Balcarce na vás vykukovaly krápníky z kdejakého zákoutí, které byly i pěkně nasvíceny, takže to vypadalo všechno moc pěkně. Tentokráte jsem měl z práce půjčenou zrcadlovku, takže zase byly pěkné fotky. Klárce se tam také moc líbilo, i když tentokrát jsme ji nechali celou prohlídku v krosničce.
S Klárkou jsme pak sešli k propadání, ale docela nám to trvalo, protože Klárka musela po cestě všechno pořádně prozkoumat. Také jsme narazili na několik horolezců, a tak se klárka koukala jak lezou po skále. Přímo k propadání Klárka sešla úplně sama, jen jsem ji jistil za ruku, protože to bylo přeci jen strmé klesání. U samotného propadání byl docela velký opar. Klárka po kládě přešla s Evkou na druhou stranu a zdolaly jeden z místních velkých kamenů, ze kterého mi pak zamávaly.
Když jsme si všechno pěkně prohlídli, tak jsme se vydali po stejné trase zpět. V Rudicích se nám Klárka hned rozeběhla k dětskému hřišti, ale nakonec jsme ji ukecali, že se tam zastavovat nebudeme. Hřiště bylo v dost dezolátním stavu a ty houpačky jsme s ní nechtěli riskovat.
I když jsme původně plánovali jen využít všech tří slev a stavit se ve Sloupsko-šošůvské jeskyni, Kateřinské jeskyni a jeskyni Balcarka, tak po tom, jak se ty výlety Klárce strašně moc líbily, tak koketujeme s tím, že ještě v září bysme při hezkém počasí vyrazili i do Punkevních jeskyní, včetně projížďky na lodičkách. To by se jí podle nás mohlo opravdu moc líbit. Tak uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne.
neděle 9. srpna 2009
Kateřinská jeskyně
Včera bylo nádherné počasí, a tak jsme se s Klárkou a Evkou rozhodli realizovat druhou ze tří plánovaných návštěv v Moravském krasu. Za svůj cíl jsme si zvolili tentokráte Kateřinskou jeskyni. Plán byl jednoduchý, vyrazíme dopoledne, stavíme se v jeskyni, pak se naobědváme a odpoledne vyrazíme na projížďku po okolí.Po ránu jsme se tedy pořádně posilnili, sbalili si všechny věci, složili vozík do auta, kola přimontovali na střechu a vyrazili přes Lipůvku a Blansko k hotelu Skalní mlýn. Spodní parkoviště bylo již plné, a tak jsme parkovali na horním, které bylo hned v sousedství našeho cíle - Kateřinské jeskyně. Já jsem skočil zjistit, kdy je nejbližší prohlídka a protože byla zhruba za dvacet minut, tak jsem rovnou koupil lístky, ulovil další razítka do našeho sešitku a šel se oblíct k autu za Klárkou a Evkou. Přeci jen průměrná teplota v jeskyních je celoročně kolem sedmi osmi stupňů. Prohlídka trvá zhruba 40 minut, a tak jsme nechtěli nic nechat náhodě. Když jsme před vstupem viděli některé odvážlivce jen v tričku, šortkách a sandálech, trochu mně jich až bylo líto.
Kateřinská jeskyně je co do délky trasy ze všech zpřístupněných jeskyní nejkratší, zato se tam nachází největší podzemní dóm ve střední Evropě. Také výzdoba tu není tak velká, jako třeba ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, které jsme navštívili posledně, některé stropy se propadly, a tak o svou výzdobu přišly a teď se tam teprve tvoří nové. Nejzajímavější částí, co se výzdoby týká, je asi Bambusový lesík tvořený vzácnými, několik metrů vysokými hůlkovými stalagmity a také barevně nasvícený útvar Čarodějnice, který se dostal do znaku jeskyně.
Snad jediným záporem byl počet návštěvníků, na to jak často tam byly prohlídky, že jsme se tam navzájem míjeli, tak mohli ten počet nějakým způsobem omezit. A ještě jedna věc, foťák. Našeho milovaného Nikona jsme poslali tento týden na opravu, když nám ho Klárka na Šumavě tak pěkně poházela po zemi a místo něj jsme oprášili náš malý kompakt Nikon. Ten má však dost slabý blesk, takše fotky jsou docela nic moc. Možná jsme si spíš měli vzít starého Pentaxe a fotit na klasický kinofilm.
úterý 4. srpna 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)