Sice je už po vánocích a člověk řeší spíš tu novoroční kocovinu, nicméně my jsme si s Evkou dopřáli před pár týdny ještě jednoho malýho Ježíška. Jeden dárek byl spontánní a ten druhý vynucený. V prvém případě jasme se rozhodli si pořídit před zimní dovolenou nový foťák. Přece jen starý kompakt nám už dosluhuje. Urazila se nám krytka baterie, což není zas tak závažný problém, to spraví kus izolepy. Problém byl, že už i fotky z něho byly čím dál horší kvality. "Školní" zrcadlovka, kterou jsem si také čas od času půjčoval, už také pomalu odchází, přeci jen už má skoro dvakrát protočený tachometr. Proto jsem se rozhodli si koupit vlastní foťák a s Evkou jsme se shodli, že bychom určitě chtěli klasickou digitální zrcadlovku, než nějaký kompakt. Tak jsme prošli internet, pročetli nějaké recenze, nechali si poradit od pár přátel a nakonec se rozhodovali mezi čtyřma foťákama a dvěma značkama: Nikon D40 a D60, resp. Canon 1000D a 450D. Do finále se dostal Nikon D60 a Canon 450D, z nichž vyšel vítězně Nikon D60.
Měli jste vidět Evina rozzářená očička, když si doma rozbalila krabičku s foťákem. Celý večer strávila studováním funkcí a další dny mi do práce chodily každou chvíli nějaké nové fotečky Klárky. K foťáku jsme si pořídili 8GB kartu, takže na dovolené opravdu šetřit fotkama nemusíme. Přeci jen je lepší mít ruku pořád na spoušti a naflákat tisíce fotek a až doma si je v klidu projít a ty nepovedené vymazat a nechat si jen ty nejlepší.
Druhý dáreček byl "vynucený" a obdaroval jsem se jím já sám. Teď už vím, že mobil do dětských rukou nepatří, obzvlášť do tak hbitých, jako je má Klárka. Jedno ráno si totiž chtěla zase hrát s mým mobilem. Nechtěl jsem, ale pak na mě udělala ten svůj neodolatelnej úsměv a já zase změkl. Bohužel se po chvilce rozhodla vykoupat můj mobil v ranním čaji. I když ji měla Evka v náruči, nezabránilo to Klárce se zručností sobě vlastní odhodit můj mobil směrem k mému rannímu čaji. Každý basketbalový trenér by po ní asi hrábl, s jakou zručností zasítila.
Měli jste vidět Evina rozzářená očička, když si doma rozbalila krabičku s foťákem. Celý večer strávila studováním funkcí a další dny mi do práce chodily každou chvíli nějaké nové fotečky Klárky. K foťáku jsme si pořídili 8GB kartu, takže na dovolené opravdu šetřit fotkama nemusíme. Přeci jen je lepší mít ruku pořád na spoušti a naflákat tisíce fotek a až doma si je v klidu projít a ty nepovedené vymazat a nechat si jen ty nejlepší.
Druhý dáreček byl "vynucený" a obdaroval jsem se jím já sám. Teď už vím, že mobil do dětských rukou nepatří, obzvlášť do tak hbitých, jako je má Klárka. Jedno ráno si totiž chtěla zase hrát s mým mobilem. Nechtěl jsem, ale pak na mě udělala ten svůj neodolatelnej úsměv a já zase změkl. Bohužel se po chvilce rozhodla vykoupat můj mobil v ranním čaji. I když ji měla Evka v náruči, nezabránilo to Klárce se zručností sobě vlastní odhodit můj mobil směrem k mému rannímu čaji. Každý basketbalový trenér by po ní asi hrábl, s jakou zručností zasítila.
Mně holt nezbylo než se podívat po novém mobilu, zoxidované kontakty nedávaly naději na opravu. Bylo to těžké loučení, protože jsem se svým Sony Ericsson K750i byl opravdu spokojen a určitě bych mu byl ještě nějaký ten rok věrný. Při výběru nového nebylo pochyb, že zůstanu věren své oblíběné značce. Nakonec jsem upgradeoval na Sony Ericsson K770i a jsem nadmíru spokojen. Navíc se mi díky free prográmku MyPhoneExplorer podařilo poměrně bez problémů ze zálohy přenést veškeré nastavení na nový mobil a přechod mezi verzemi byl bezeztrátový.
Žádné komentáře:
Okomentovat