V pondělí, 2. ledna 1492, vstoupili Isabela – královna Kastilská – a její manžel Ferdinand II., vládce Aragonie, do jihošpanělské Granady. Toho lednového dne se zásadním způsobem změnily evropské dějiny. Skončila totiž téměř osm století dlouhá arabská nadvláda nad částí Pyrenejského poloostrova.
Maurové, tedy Arabové ze Severní Afriky, překročili Gibraltarskou úžinu oddělující dnešní území Španělska od Maroka v roce 711. Civilizačně i vojensky byli tehdy na úplně jiné úrovni než víceméně barbarská Evropa a během pár let ovládli téměř celý Pyrenejský poloostrov. Přinesli do Evropy svou vzdělanost, architekturu a také ... své náboženství – islám.
Začala celá staletí bojů, při nichž křesťané z místních království (zejména Galicie, Leónu, Kastilie, Aragonie a Katalánie) získávali kousek po kousku ztracené území zpět. Říkali tomu „reconquista“, což v překladu znamená „znovudobytí“.
V roce 1482 zbýval Maorům jen úzký pruh země při pobřeží Středozemního moře, kde se nacházel Granadský emirát, jemuž vládl emír Abú Addalláh Muhammad XII. zvaný Boabdil, dvacátý druhý a zároveň poslední vladař Granadského emirátu. A právě tehdy zahájili Isabela a Ferdinand poslední velké tažení reconquisty. Na podzim roku 1491 se jim konečně po devítiměsíčním obléhání vzdává i hlavní město, Granada. Podmínky kapitulace se nakonec dohodly 22. listopadu. Muhammad XII. jim výměnou za velkorysé podmínky pro svůj lid slíbí, že po Novém roce jim vydá město do rukou. Muslimové mohli praktikovat islám a emír dostal kontrolu nad bezvýznamnou oblastí Alpujarras.
A tak jim 2. ledna 1492 symbolicky předá klíče od města a Isabela s Ferdinandem vjíždějí do bran jeho skvostného paláce Alhambra, který je dodnes úchvatnou ukázkou maurské architektury i vyspělosti jejich civilizace a jednou z nejnavštěvovanějších památek Španělska. Pyrenejský poloostrov je přesně po 775 letech čistě křesťanský, reconquista slavnostně končí a Isabela s Ferdinandem, jejichž sňatek fakticky propojil dvě bezkonkurenčně největší království na území dnešního Španělska – Kastilii a Aragonii tak stojí u zrodu jednotného Španělska.
Místem, kde se Muhammed XII., řečený Boabdila naposledy zastavil a rozhlédnul zpět na palác Alhambru a okolí je kamenitý výběžek pojmenovaný jako Puerto del Suspiro del Moro, tedy Maurův pohled. Do exilu odcházel s matkou v doprovodu 1 130 dvořanů a služebnictva. Usadil se ve Fezu v Maroku, kde dožil ve svém paláci. Zemřel v roce 1533 a byl pohřben za branami města nedaleko Musaly. Jeho vnukové a pravnukové žili ve městě jako chudáci udržovaní při životě zakátem, almužnami z povinných dávek odváděných muslimy.
.jpg)
