Patnáct nejúspěšnějších sovětských stíhačů na východní frontě

Patnáct nejúspěšnějších sovětských stíhačů na východní frontě:

1. Rečkalov, Grigorij Andrejevič
Речкалов Григорий Андреевич
66 [59+7] {samostatně + ve spoluúčasti}
55. IAP → 16. GIAP, 9. GIAD
I-153, MiG-3, Jak-1, Airacobra
+ 1 na zemi, + 4+5 poškozeno

2. Kožedub, Ivan Nikitovič
Кожедуб Иван Никитович
64 [64+0]
178. GIAP, 176. GIAP
La-5, La-7
2 P-51D-15-NA - friendly fire

3. Gulajev, Nikolaj Dmitrijevič
Гулаев Николай Дмитриевич
60 [55+5]
487. IAP, 129. GIAP
MiG-3, Jak-1, Airacobra
1 taran

4. Vorožejkin, Arsenij Vasiljevič
Ворожейкин Арсений Васильевич
60 [47+13]
70. IAP (Chalchin-Gol), 22. IAP (Chalchin-Gol); 728. IAP
I-16, Jak-7, Jak-9

5. Pokryškin, Alexandr Ivanovič
Покрышкин Александр Иванович
59 [53+6]
16. GIAP, 9. GIAD
MiG-3, Jak-1, Airacobra
+ 2 nezapočítáno, + 0+3 poškozeno

6. Jevstignějev, Kirill Aleksejevič
Евстигнеев Кирилл Алексеевич
55 [52+3]
178. GIAP
La-5

7. Bobrov Vladimír Ivanovič
Бобров Владимир Иванович
51 [27+24]
Španělská občanská válka; 237. IAP, 521. IAP , 129. GIAP, 104. GIAP
I-16, Jak-1, Airacobra

8. Glinka Dmitrij Borisovič
Глинка Дмитрий Борисович
50 [49+1]
45. IAP → 100. GIAP
Jak-1, Airacobra
+ 1 nezapočítáno, + 1 pravděpodobně, + 1 poškozeno

9. Amet-chan Sultan
Амет-Хан Султан
49 [30+19]
4. IAP, 9. GIAP
Hurricane, Jak-7, Jak-1, Airacobra, La-7
1 taran

10. Piškan, Ivan Anikejevič
Пишкан Иван Аникеевич
48 [15+33]
792. IAP, 6. IAP (JZF), 31. GIAP, 73. GIAP
Jak-1

11. Koldunov, Aleksandr Ivanovič
Колдунов Александр Иванович
47 [46+1]
866. IAP
Jak-1, Jak-7, Jak-9, Jak-3

12. Skomorochov Nikolaj Michajlovič
Скоморохов Николай Михайлович
47 [45+2]
167. IAP, 31. IAP
LaGG-3, La-5, La-7

13. Serov Vladimír Georgijevič
Серов Владимир Георгиевич
45 [39+6]
159. IAP
Kittihawk, La-7

14. Didenko Gavriil Vlasovič
Диденко Гавриил Власович
45 [14+31]
7. IAP (Zimní válka); 154. IAP, 795. IAP, OIAG PVO, 652. IAP, 907. IAP, 959. IAP, 2. GIAP, 482. IAP
I-16, MiG-3, Jak-1, La-5
+ 2+1 Zimní válka

15. Archipenko Fedor Fedorovič
Архипенко Федор Федорович
44 [29+15]
17. IAP, 508. IAP, 129. GIAP
LaGG-3, Jak-7, Airacobra

Kalendárium, 20. červenec 1969

„Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“

Trojici astronautů – velitele Neila Armstronga, pilota lunárního modulu Edwina „Buzze“ Aldrina a pilota velitelského modulu Michaela Collinse – v kosmické lodi Apollo 11 vynesla 16. července 1969 raketa Saturn V na oběžnou dráhu Země. V programu Apollo to byl pátý pilotovaný let a třetí let k Měsíci. O tři dny později, 19. července, přiletěli na oběžnou dráhu Měsíce. Dne 20. července 1969 se Armstrong a Aldrin v lunárním modulu spustili na povrch Měsíce a ve 20:17:40 UTC přistáli v Moři klidu (Mare Tranquillitatis). O šest hodin později vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Společně s Aldrinem během dvou a půlhodinové vycházky nasbírali 22 kg měsíčních hornin a po 21 hodinách a 31 minutách pobytu na povrchu odstartovali zpět ke Collinsovi, který zatím čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po spojení s velitelským modulem se všichni vydali na zpáteční cestu k Zemi. Přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969.

Kalendárium, 17. červenec 1953

   V pátek 17. července 1953 v 1.00 severně od Soulu dosáhl Guy Pierre Bordelon, Jr., pilot námořní jednotky VC-3, v kabině svého letounu Vought F4U-5N Corsair (BuNo 124453, NP-21) pátého potvrzeného sestřelu během korejské války a stal se tak jediným americkým leteckým esem US Navy a jediným, který tento status získal na letounu s pístovým motorem. Jeho protivníkem byl severokorejský noční letoun Lavočkin La-11.

Guy Pierre Bordelon Jr. se narodil 1. února 1922 v Rustonu ve státě Louisiana. Křídla námořního pilota získal v roce 1943. Konec války ho zastihl u jednotky FM-2, kde trénoval na letounech Grumman F4F Wildcat. V roce 1951 působil jako pomocný dělostřelecký důstojník na lodi CA-75 Helena, se kterou se vydal do Koreje. Následně se opět vrátil k létání a byl přidělen k noční stíhací peruti VC-3 vyzbrojené letouny Vought F4U-5N Corsair. Do Korejské války opět zasáhl, tentokrát s paluby letadlové lodi USS Princeton (CVA-37). Na přelomu května a června 1953 zintenzivnili komunisté noční nálety pomocí letounů Polikarpov Po-2 a Jakovlev Jak-18 proti spojeneckým základnám a letištím. Jelikož rychlé Starfiry (Lockheed F-94 Starfire) jen s velkými obtížemi zvládali sledovat pomalé severokorejské stroje, byli o pomoc požádáni stíhači VC-3 vyzbrojené nočními Corsairy a britští kolegové z 810. squadrony FAA z HMS Ocean, vyzbrojené letouny Fairey Firefly. Dvě dvojice F4U-5N od VC-3 se přemístily na letiště K-6, odkud startoval i Lt. Bordelon.

Svého prvního úspěchu dosáhl v noci z 29. na 30. června 1953, když v kabině svého stroje, pojmenovaném 'Anne Mo', sestřelil dva letouny. Bordelon byl pozemním stanovištěm naveden na kontakt, ze kterého se po 45 minutách slídění ve tmě, malou rychlostí s vysunutými klapkami vyklubal Jakovlev Jak-18, letící ve výšce 250 metrů. Přesná dávka ze zbraní Corsairu srazila v 22.35 Jak do moře. O pět minut později  se dostal za ocas dalšímu Jaku-18. Po sekundové dávce začal komunistický stroj hořet, ale jeho zadní střelec opětoval palbu a tak jej Bordelon dorazil druhou dávkou. Souboj se odehrál v oblasti Asan-Man, nedaleko Soulu.

Dalších dvou sestřelů dosáhl v noci z 1. na 2. 4ervence. Bordelon tehdy hlídkoval v oblasti Soulu, když byl radarovou stanicí, spolu s dalšími nočními stíhači, naveden skupinu přibližijících se severokorejských strojů. Tentokrát se proti nim postavili stíhací stroje Lavočkin La-11. "Lucky Pierre" přesto nezaváhal a v 21.30 dlouhou dávkou ustřelil 'lavočce' křídlo. Hned na to se Bordelon pustil do dalšího psího zápasu s druhým La-11. Po krátké honičce poslala dlouhá dávka všech čtyř kanonů ráže 20 mm Bordelonova F4U-5N severokorejce do moře.

Svůj poslední sestřel dosáhl v noci z 16. na 17. července 1953 a jeho protivníkem byl opět Lavočkin La-11. 

Některé prameny pak 1. 7. připisují Boredlonovy dva sestřely letounu La-9, Jak-18 nebo dokonce Po-2, totéž platí i pro sestřel z 17. červnece.

Prameny:
[1] Dorr, Robert F. – Lake, Jon – Thompson, Warren: Korean War Aces, Osprey Aircraft of the Aces  No. 4, Osprey Publishing, 1995.
[2] Kamas, Daniel: Křídla nad Koreou 1950-1953, První střetnutí proudových letounů v dejinách, Votobia 1999. ISBN: 80-7198-354-3
[3] Olynyk, Frank: Stars And Bars, A Tribute to the American Fighter Ace 1920-1973), Grub Street, London 1995.
[4] Olynyk, Frank J.: United States Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat Post World War Two, Victory List No.10, self published, Aurora, Ohio, January 1999.

edit: Mon Jul 17 08:49:57 PM CEST 2023

Kalendárium, 14. červenec 1970

Kpt. František Kružík

   Konec druhé světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho  dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.  

   Československo se tak  dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se tak muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami staly reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto incidenty jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.

   K poslednímu takovému incidentu došlo v úterý 14. července 1970. Ve dnech 13. – 16. 7. probíhalo velké strategicko-operační cvičení „Zenit-70“. Major František Kružík, příslušník 20. sbolp. Náměšť nad Oslavou, ve svém stíhacím bombardéru Su-7 prověřoval připravenost polské protivzdušné obrany, která byla připravená až příliš. Jako cíl č. 7296 jej převzal velitel 2. stíhacího pluku, ten okamžitě nechal zvednout stíhací MiG-21 kapitána Henryka Osierdy, pilota 11. stíhacího leteckého pluku ze základny Olesznica. Ukázalo se však, že jeho letoun MiG-21PFM není v pořádku a tak dostal rozkaz odstartovat v jednom z dvojice strojů z ostré hotovosti. Letoun však nebyl vyzbrojen cvičnými raketami R-3U, nýbrž dvojicí „ostrých“ raket R-3S. Polský stíhač vyhledal cíl a dostihl Kružíkův stíhací bombardér Su-7 asi 35 km od státní hranice, zmáčkl tlačítko fotostřelby a raketou ho poslal k zemi.

   Náš stíhač akci následně popsal: „Letěli jsme tehdy do Polska podle vlastní navigace a naším úkolem bylo dělat cíle pro prověrku bojeschopnosti polské PVOS. Startoval jsem ještě za tmy v 03.20 hod. a v 03.47 hod. jsem se nacházel již asi 50 km v polském vnitrozemí ve výšce 9 500 m. Nahoře už začínalo svítat, ale dole na zemi byla ještě téměř tma. Najednou se ozval výbuch v zádi letadla. Vysadil motor, stroj se převrátil na záda a padal v jakési nestabilní vývrtce. Vůbec jsem nevěděl co se děje. Napadlo mě, že jsem se s někým srazil. Letoun byl neovladatelný a tak jakmile mi to moje poloha v sedačce dovolila, katapultoval jsem se. Po otevření padáku jsem viděl, že letoun hoří dole v polích. Já sám jsem přistál o kus dál také na nějakém obrovském poli, jen v dálce byl vidět statek. Došel jsem tam a trochu je vyděsil. Nebylo divu, když je v tak časnou hodinu budí člověk v podivném oblečení a nemluví polsky. Nakonec jsem se s nimi dorozuměl a oni zavolali policii. Ta pak zařídila další. Teprve v nemocnici jsem se dozvěděl, že jsem byl sestřelen polským stíhačem na „jednadvacítce“…Ten pilot, jmenoval se Henryk Osierda, mě pak přišel do nemocnice navštívit a vyprávěl mi, co se vlastně stalo. Vyhledal podle RL moje Sůčko, umístil jej do středu kříže v zaměřovači a stiskl spoušť. Sám říkal, jak v něm hrklo, když zjistil, že odpálil ostrou raketu a uviděl, že zasažený stroj hoří a padá. Několikrát ještě nad místem zakroužil, jestli nespatří padák, ale mimo dvou ohňů (záď a přední část trupu s křídly dopadly odděleně, pozn. autora) na zemi nic neviděl. Proto šel na přistání nesmírně smutný, že zabil člověka. Když se dozvěděl, že jsem to přežil, byl moc rád a ještě mnohokrát mi to opakoval v dopisech, které jsme si později vyměnili.“

   Jako náhrada za ztracený letoun byl polským letectvem předán letoun Su-7BKL trupového čísla 6023, kterému se u útvaru neřeklo jinak než „Polák“ a do Československa ho 26. února 1971 přelétl osobně kpt. Kružík.

Letoun  Su-7BKL trupového čísla 6023 byl náhradou z Polska za sestrelený stroj 6512.

Někdo se dává hrdě fotografovat před svým autem. Frantiušek Kružík však patří nerozlučně k Su-7.

Tato sedačka zachránila život Františku Kružíkovi pri katapultáži nad polským územím.

František Kružík před „polákem“. Takto nazývali letoun Suchoj Su-7BKL, č. 6023, který byl dodán 20. stíhacímu-bombardovacímu leteckému pluku polskou stranou jako náhrada za sestřelený Suchoj Su-BKL, č. 6512.

Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM Polského vojenského letectva.

Letoun  Su-7BKL trupového čísla 6512 byl v roce 1970 sestřelen nad polskem. Nalétal jen 254 letových hodin. 

Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM náležející Polskému vojenskému letectvu. Tento typ letounu pilotovaný kapitánem Henrykem Osierdou z 11. PLM sestřelil omylem československý Su-7.

Prameny:

[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.

[2] Barcz, Krzysztof - Gołąbek, Adam: Su-7 w polskim lotnictwie, Część druga, in Aero magazin lotniczy, Nr. 10, 2007.

[3] Dúbravčík, Jan: Dvacítka, Historie 20. stíhacího, později stíhacího bombardovacího leteckého pluku, Svět křídel, Cheb 2004.

[4] Dúbravčík, Jan: Su-7 v československém letectvu v letech 1964-1990, 1. díl, Jakab, Nevojice 2010.

[5] Dúbravčík, Jan: Su-7 v československém letectvu v letech 1964-1990, 2. díl, Jakab, Nevojice 2011.

[6] Dúbravčík, Jan - Skoupý Miroslav - Lapuník, Jaroslav - Formánková, Ľudmila: 50. výročí založení leteckého útvaru v Náměšti nad Oslavou, Vydalo Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, Praha, 2006.

[7] Vlach, Jiří: Suchoj Su-7 v Československém letectvu, Svět křídel, Cheb 2016.

[8] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, Svět křídel, Cheb 2008.

[9] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, rozšířené vydání, Svět křídel, Cheb 2017.

[10] Schneider, Dušan: Vzlet povoluji!, Svě křídel, Cheb 1996.

[11] Vlach, Jiří: Suchoj Su-7, V Československém vojenském letectvu, Verze: Su-7BM, Su-7BKL, Su-7U, Svět křídel, Cheb 2016. 

[12] "Spřátelená" raketa, http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=1147. 

[13] Špaček, Radim: „Čajky“ a sestřely mezi spojenci, http://www.valka.cz/clanek_10807.html.

Kalendárium, 10. červenec 1944

    V ranních hodinách v pondělí 10. července 1944 došlo k velice vyjímečnému sestřelu letounové střely V-1. Toho dne prováděla posádka letounu Grumman TBF Avenger I, JZ127 / H, ze stavu 854. Squadrony FAA operující ze základny Hawkinge ranní protilodní hlídkový let podél francouského pobřeží, když nad Kanálem ve výšce asi 600 metrů spozorovala nepřátelský Diver. Pilotem Avengeru byl Sub-Lt(A) D. P. Davies a na pozici radisty/střelce seděl L/Airman Fred Shirmer. Střelec nezaváhal ani na okamžik a v 5:10 ze vzdálenosti 640 metrů zasáhl a sestřelil pouhými 20 ranami nepřítelskou střelu.  

 

   V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů.  Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.

[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008. 

Kalendárium, 6. červenec 1943

V úterý 6. července 1943, během probíhající bitvy u Kurska, dosáhl svého prvního vzdušného vítězství st. lt. Ivan Nikitovič Kožedub, příslušník 240. IAP, 302. IAD. V kabině stíhačky La-5 zničil během svého 40. bojového letu v souboji s 12 nepřátelskými letouny jeden střemhlavý bombardér Junkers Ju 87. Ivan N. Kožedub do konce Velké vlastenecké války dosáhl 64 potvrzených sestřelů a stal se tak nejúspěšnějším sovětským i spojeneckým stíhacím pilotem celé války.

Ivan Nikitovič Kožedub se narodil v úterý 8. června 1920 se ve vesnici Obražejevka na Ukrajině. V roce 1939 ukončil předvojenský letecký výcvik v Šostkinském aeroklubu. V únoru 1940 byl povolán do Rudé armády a nastoupil do Čugujevské vojenské letecké školy pilotů. Po jejím absolvování zde zůstal jako instruktor a další dva roky sloužil při výcviku dalších pilotů. Ve škole létal na letounech typu UT-2, UTI-4 a I-16. Po vypuknutí války opakovaně žádal o odeslání na frontu, bylo mu však vyhověno až začátkem roku 1943.

V březnu 1943 byl převelen k 240. IAP. Pluk byl vyzbrojen Lavočkiny La-5 a operoval na středním úseku fronty. V průběhu prvního bojového letu 26. 3. 1943 byl napaden dvoumotorovým stíhacím Messerschmittem Bf 110 a s poškozeními se mu jen tak tak podařilo doletět na vlastní letiště. Své skóre otevřel dne 6. července 1943 v bitvě u Kurska, kdy sestřelil Ju 87. Hned druhého dne poté sestřelil další Stuku a 9. července poslal k zemi dva Bf 109. Nadále létal už jako velitel eskadrilji ve stavu 240. IAP. Velkých úspěchů dosáhl v leteckých bojích nad Dněprem, kde v průběhu října 1943 sestřelil 16 německých letadel. Na konci tohoto měsíce měl na svém kontě už 27 sestřelů a byl navržen na vyznamenání titulem Hrdina Sovětského svazu. Titul však obdržel až 4. února 1944. Od května 1944 bojoval Ivan Kožedub na stroji La-5F s číslem 14 vyrobeným za peníze, které státu poskytl kolchozník V. V. Koněv. V průběhu několika dní na tomto stroji sestřelil osm nepřátelských letadel. Dne 31. května 1944 dosáhl svého čtyřicátého vítězství. Podruhé byl titulem Hrdiny Sovětského svazu vyznamenán 19. srpna 1944.

V září byl přeložen k elitnímu 176. GIAP. V té době byl pluk vyzbrojován novými stíhacími letouny Lavočkin La-7. Kožedub tehdy získal stroj s číslem 27, na kterém létal až do konce války. Na konci léta 1944 létal v oblasti Baltského moře. Dne 12. února 1945 se mu v průběhu jednoho bojového letu podařilo poslat k zemi tři Fw 190. Jeho nejcennějším vítězstvím se stalo sestřelení proudového Me 262 v sobotu 17. února. Ve svém posledním leteckém souboji 17. dubna 1945 nad Berlínem sestřelil dva Fw 190. Potřetí byl Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu dekorován 18. srpna 1945. Celkem vykonal 330 bojových letů a na své konto si v průběhu 120 soubojů, za necelé dva roky svého frontového nasazení, připsal 64 sestřelů.

Po skončení války sloužil nadále ve vojenském letectvu. V roce 1949 absolvoval Vojenskou leteckou akademii a v roce 1956 Vojenskou akademii generálního štábu. V průběhu války v Koreji velel 324. IAD vyzbrojeného proudovými MiGy-15. Jeho divize v průběhu svého bojového nasazení sestřelila 239 letounů vojenských sil OSN. Sám Kožedub do bojových akcí ale nezasáhl. Jako trojnásobnému Hrdinovi Sovětského svazu mu nebylo dovoleno bojově létat. V roce 1964 byl jmenován prvním zástupcem velitele Moskevského vojenského okruhu. V roce 1970 byl povýšen do hodnosti geněral-polkovnik aviaciji a od roku 1971 působil na hlavním velitelství VVS. V roce 1978 byl zařazen do Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. Kromě třech Zlatých hvězd Hrdiny Sovětského svazu byl vyznamenán dvakrát Řádem Lenina, sedmkrát Řádem Rudého praporu, Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války I. a II. stupně, a také medailemi, včetně řady zahraničních. V poválečném období pak dvakrát Řádem Rudé Hvězdy, Řádem Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR II. a III. stupně. Dosáhl hodnosti maršal-aviaciji. Zemřel ve čtvrtek 8. srpna 1991.

# datum čas typ místo sestřelu protivník

1 6.7.1943 La-5 Z od Zavidovky 1 Ju 87

2 7.7.1943 La-5 stanice Gostiščevo 1 Ju 87

3 9.7.1943 La-5 Krasnaja Poljana 1 Bf 109

4 9.7.1943 La-5 V od Pokrovky 1 Bf 109

5 9.8.1943 La-5 Prelestnyj 1 Bf 109

6 14.8.1943 La-5 Iskrovka 1 Bf 109

7 14.8.1943 La-5 Kolomna 1 Bf 109

8 16.8.1943 La-5 Rogaň 1 Ju 87

9 22.8.1943 La-5 Ljubotin 1 Fw 190

10 9.9.1943 La-5 S od Iskrovky 1 Bf 109

11 30.9.1943 La-5 JZ od Borodajevky 1 Ju 87

12 1.10.1943 13:25 La-5 Z od Borodajevky 1 Ju 87

13 1.10.1943 13:27 La-5 Z od Borodajevky 1 Ju 87

14 2.10.1943 La-5 Ploskoje 1 Bf 109

15 2.10.1943 La-5 Petrovka 1 Ju 87

16 2.10.1943 La-5 JZ od Andrejevky 1 Ju 87

17 2.10.1943 La-5 JZ od Andrejevky 1 Ju 87

18 4.10.1943 La-5 SZ od Borodajevky 1 Bf 109

19 5.10.1943 La-5 JZ od Krasnyj Kut 1 Bf 109

20 5.10.1943 La-5 Z od Kucevalovky 1 Bf 109

21 6.10.1943 La-5 Borodajevka 1 Bf 109

22 10.10.1943 La-5 Dněprovo-Kamenka 1 Bf 109

23 12.10.1943 La-5 S od Ploskoje 1 Ju 87

24 12.10.1943 La-5 J od Petrovky 1 Bf 109

25 12.10.1943 La-5 J od Domotkaňu 1 Ju 87

26 29.10.1943 La-5 Krivoj Rog 1 Ju 87

27 29.10.1943 La-5 Z od Budovky 1 He 111

28 16.1.1944 14:40 La-5 Novo-Zlynka 1 Bf 109

29 30.1.1944 11:05 La-5 4 km V od Nečajevky 1 Bf 109

30 30.1.1944 11:17 La-5 Z od Lipovky 1 Ju 87

31 14.3.1944 17:10~ La-5 Osijevka 1 Ju 87

32 21.3.1944 La-5 Lebedin - Špola 1 Ju 87

33 11.4.1944 17:50 La-5 Syrka 1 PZL-24

34 19.4.1944 14:35 La-5 S od Iaşi, Rumunsko 1 He 111

35 28.4.1944 La-5 JV od Vulturu, Rumunsko 1 Ju 87

36 29.4.1944 La-5 Horleşti, Rumunsko 1 Hs 129

37 29.4.1944 La-5 Horleşti, Rumunsko 1 Hs 129

38 3.5.1944 La-5F „bílá 14“ Târgu Frumos — Dumbrăviţa, R. 1 Ju 87

39 31.5.1944 La-5F „bílá 14“ V od Vulturu, Rumunsko 1 Fw 190

40 1.6.1944 La-5F „bílá 14“ Cuza Vodă, Rumunsko 1 Ju 87

41 2.6.1944 La-5F „bílá 14“ Z od Stânca, Rumunsko 1 Hs 129B-2

42 3.6.1944 ráno La-5F „bílá 14“ Redyu-Uluj - Tătăr, Rumusnko 1 Fw 190

43 3.6.1944 ráno La-5F „bílá 14“ Redyu-Uluj - Tătăr, Rumunsko 1 Fw 190

44 3.6.1944 La-5F „bílá 14“ SZ od Iaşi (Jassy), Rumunsko 1 Fw 190

45 7.6.1944 La-5F „bílá 14“ Pârliţa, Moldávie 1 Bf 109

46 8.6.1944 La-5F „bílá 14“ Cârpiţi, Rumunsko 1 Bf 109

47 22.9.1944 La-7 „bílá 27“ SZ od Strenči 1 Fw 190

48 22.9.1944 La-7 „bílá 27“ JZ od Ramnieki - Daksty 1 Fw 190

49 25.9.1944 La-7 „bílá 27“ SZ od Valmiera 1 Fw 190

50 16.1.1945 La-7 „bílá 27“ J od Studziana 1 Fw 190

51 10.2.1945 16:15 La-7 „bílá 27“ SZ od okraje letiště Morin 1 Fw 190D

52 12.2.1945 18:30~ La-7 „bílá 27“ Z od Kinitzu 1 Fw 190

53 12.2.1945 18:30~ La-7 „bílá 27“ Z od Kinitzu 1 Fw 190

54 12.2.1945 18:30~ La-7 „bílá 27“ jezero Kietzer See 1 Fw 190

55 17.2.1945 11:20-12:10 La-7 „bílá 27“ 2 km V od Alt Friedlandu 1 Me 262

56 19.2.1945 La-7 „bílá 27“ S od Fürstenfelde 1 Bf 109

57 11.3.1945 17:25 La-7 „bílá 27“ S od Brünchenu 1 Fw 190

58 18.3.1945 13:35~ La-7 „bílá 27“ 8-10 km S od Küstrinu 1 Fw 190

59 18.3.1945 ~13:35~ La-7 „bílá 27“ 5-6 km SZ od Küstrinu 1 Fw 190

60 22.3.1945 18:25-19:20 La-7 „bílá 27“ 5-6 km S od Zeelow 1 Fw 190

61 22.3.1945 18:25-19:20 La-7 „bílá 27“ 6-7 km V od Gusowa 1 Fw 190

62 23.3.1945 La-7 „bílá 27“ stanice Werbig 1 Fw 190

63 17.4.1945 La-7 „bílá 27“ Wriezen 1 Fw 190

64 17.4.1945 La-7 „bílá 27“ Kinitz 1 Fw 190

Prameny:

[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: První sestřely příští války, in Hobby Historie, No. 31, červenec – září 2015.

[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сталинские соколы, НПП Дельта, Москва, 1997.

[4] Бодрихин, Николай Георгиевич: Величайшие воздушные асы XX века, Серия: Война и мы, Издательство: Эксмо, Яуза, 2011. ISBN 978-5-699-50391-9

[5] Бодрихин, Николай Георгиевич: Кожедуб, Серия: Жизнь замечательных людей, Издательство: Молодая гвардия, 2010. ISBN 978-5-235-03292-7

[6] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[7] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[8] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[9] Быков, Михаил Юрьевич: Самолеты советских асов, Боевая раскраска "сталинских соколов", Серия: Война и мы. Авиаколлекция. «Бортовая живопись» , Издательство: Яуза-каталог, 2016. ISBN: 978-5-906716-51-4

[10] Кожедуб, Иван Никитович: Три сражения, Воениздат НКО СССР, 1945.

[11] Кожедуб, Иван Никитович: Верность Отчизне, Ищущий боя, Яуза, Эксмо, 2006. ISBN 5-699-14931-7

[12] Кожедуб, Иван Никитович: Неизвестный Кожедуб, Служу Родине, Яуза, Эксмо, 2009. ISBN 978-5-699-34385-0

[14] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0

Kalendárium, 4. červenec 1956

   Ve středu 4. července 1956 proběhl první operační let amerického špionážního letounu Lockheed U-2 „Dragon Lady“, při kterém bylo dosaženo přeletu území SSSR, tedy primárního cíle projektu. Na rozdíl od prvního letu (proběhl 19. června 1956 a vedl přes Varšavu, Berlín a Postupim) se tentokráte dostalo U-2 nad Ruskem značné pozornosti protivzdušné obrany. Letoun Article 347 byl po celou dobu sledován ruskými radary. Pilot Harvey Stockman přelétl Minsk a Leningrad a po osmi hodinách a pětačtyřiceti minutách přistál ve Wiesbadenu.

Nývlt

 Přátelé, dnes je to přesně 107 let, kdy byl v Sarajevu zavražděn pan Nývlt.