středa 17. července 2019

Kalendárium, 17. červenec 1918


   V noci z 16. na 17. července 1918 odvedlo popravčí komando všech sedm členů rodiny – cara Mikuláše II. Alexandroviče, carevnu Alexandru Fjodorovnu Ruskou, dcery Olgu (23), Taťánu (21), Mariu (19) a Anastázii (17) a syna Alexeje (14) do sklepení Ipaťjevova domu. Kromě nich s sebou vzali i jejich doktora, kuchaře a dva sluhy.

   Po přečtení formálního příkazu k popravě následovala smršť kulek. Většina obětí byla zřejmě mrtvá okamžitě, minimálně Alexeje ale vrazi dobyli dvěma dalšími kulkami a Anastázii, kterou před kulkami částečně uchránily šperky ukryté v šatech, ubodali bajonety.

   Těla zavražděných poté pachatelé ve snaze zahladit stopy znetvořili ohněm a kyselinou. Pak byla dočasně „uložena“ v místě zvaném Ganina jama, nepoužívané důlní šachtě asi 25 kilometrů za městem.

   Bolševici ale poté dostali strach, že by těla mohla být objevena, protože se je nepodařilo zcela zničit a jáma byla poměrně mělká. Chtěli je proto odvézt do hlubšího měděného dolu o několik kilometrů dál. Cestou ale jejich auto uvázlo v bažinaté oblasti nazývané Selečí louka. Přímo tam proto těla rozsekali, znovu polili kyselinou a pohřbili.


[1] https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2537437-s-poslednim-carem-skoncovali-bolsevici-brutalne-pred-sto-lety-rodinu-mikulase-ii
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Расстрел_царской_семьи
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Execution_of_the_Romanov_family

edit: Tue Jul 20 12:18:04 AM CEST 2021

Kalendárium, 17. červenec 1916

 
 
Den letectva Vojenského námořnictva Ruské federace

   17. července1916 nad Baltským mořem ruští námořní piloti získali první vzdušné vítězství v leteckém  boji během První světové války. Čtyři hydroplány M-9 letadlového nosiče  «Orlice» Baltské flotily vzlétlo do vzduchu a vstoupilo do souboje se čtyřmi německými letouny. Vítězství v této letecké bitvě znamenalo začátek historie ruského námořního letectva. 

   Ve dnech Velké vlastenecké války v letech 1941-1945 byly první sovětské námořní letouny, které udeřily v srdci nepřítele, a staly se hlavní hrozbou pro útočníky v bojích na moři. Během Velké vlastenecké války provedli námořní piloti více než 35 000 bojových letů a zničili více než pět a půl tisíc nepřátelských letounů ve vzduchu a na letištích.



edit: Sun Jul 17 01:12:14 PM CEST 2022

úterý 16. července 2019

Kalendárium, 16. červenec 1212


Dne 16. července 1212 se ve Španělsku konala Bitva Las Navas de Tolosa a byla jednou z nejdůležitějších bitev Reconquisty. Tato bitva byla součástí evropské křížové výpravy, kterou organizoval Rodrigo Jiménez de Rada, křižácký arcibiskup z Toleda. Křesťanské síly Kastílie, Navarry, Aragonu, Leonu, Portugalska a Francie společně s různými křižáky (včetně Templářů, Špitálníků a Rytířů Santiago de Compostella) porazily kalífát muslimských berberů v jižním Španělsku. To předznamenalo začátek úpadku maurské moci.



pondělí 15. července 2019

Kalendárium, 15. červenec 1918


V pondělí 15. července 1918 se ve stanici Děkanskaja v Doněcké oblasti narodil Vladimir Nikolajevič Zalevskij (Владимир Николаевич Залевский), sovětské letecké eso a nejúspěšnější sovětský pilot na letounu Hawker Hurricane s 35 [13+22] sestřely. 


Ukončil střední školu a aeroklub. V roce 1937 vstoupil do Rudé armády a v roce 1940 ukončil Čugujevské vojenské letecké učiliště pilotů. Od 22. června 1941 se účastnil Velké vlastenecké války v řadách 157. IAP. Létal na letounech Polikarpov I-16, Hawker Hurricane a Jakovlev Jak-7. Bojoval na Severním, Severo-západním, Leningradském, Kalininském a Brjanském frontu. Svého prvního sestřelu dosáhl ml. lt. B. N. Zalevskij v neděli 27. července 1941 nad železniční stanicí Čašča v Leningradské oblasti. Poté co vypotřeboval veškerou munici, tak se mu ve výšce 100 m pomocí dvojitého taranu podařilo zničit nepřátelský bombardovací letoun Junkers Ju 88. Dne 15. srpna 1941 byl ve vzdušném souboji sestřelen a padl do zajetí. Při převozu se mu ale podařilo uprchnout a s pomocí partizánů se dostal zpět ke svému pluku. Obzvlášť úspěšným dnem se pro něj stal 7. březen 1942, kdy se mu během jediného dne podařilo sestřelit celkem dva letouny samostatně a šest letounů ve spoluúčasti. Od Dubna 1942 se stal velitelem zvěna 157. IAP (4. úderná armáda Kalininského frontu), do té doby absolvoval 149 bojových letů, účastnil se více jak 30 vzdušných soubojů, ve kterých sestřelil 11 letounů samostatně a 10 ve spoluúčasti. Příkazem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR obdržel dne 30. ledna 1943 Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu (№ 1038) a Řád Lenina. V pondělí 5. července 1943 byl během probíhající bitvy v Kurském oblouku opět sestřelen a zahynul. Do té doby absolvoval celkem 320 bojových letů, účastnil se 65 vzdušných sestřelů ve kterých získal celkem 17 samostatných sestřelů a 23 ve skupině.

Vyznamenání:
Zlatá hvězda Hrdiny sovětského svazu (№ 1038, 30. ledna 1943),
Řád Lenina (28. května 1942, 30. ledna 1943)
Řád rudého praporu (9. 7. 1943, posmrtně)

Nejúspěšnější sovětští piloti na letounech Hawker Hurricane:
1. Zalevskij Vladimir Nikolajevič / Залевский Владимир Николаевич  13+22
2. Fedotov Ivan Jegorovič / Федотов Иван Егорович  11+6
3. Volkov Aleksej Andrejevič / Волков Алексей Андреевич  11+3
4. Sgibněv Petr Georgijevič Сгибнев Петр Георгиевич  11+0
5. Byčkov Semjon Trofimovič Бычков Семён Трофимович  9+4

Tabulka sestřelů Vladimira Nikolajeviče Zalevského:
na I-16:
27. 07. 1941 1  Ju 88 taranem
15. 08. 1941 1/4  Hs 126
na Hawker Hurricane:
07. 03. 1942 1/6  Ju 88
07. 03. 1942 1/6  Ju 88
07. 03. 1942 1/6  Do 215
07. 03. 1942 1  Ju 88
07. 03. 1942 1/5  Ju88
07. 03. 1942 1/5  Ju88
07. 03. 1942 1/5  Hs 126
07. 03. 1942 1  Ме 109
08. 03. 1942 1  Ju 88
08. 03. 1942 1/3  Ju 88
08. 03. 1942 1  Ме 109
09. 03. 1942 1/4  Ju 88
09. 03. 1942 1/4  Ju 88
12. 03. 1942 1  Do 215
16. 03. 1942 1  Ju 88
18. 03. 1942 1  Ju 88
23. 03. 1942 1  Hs 126
24. 03. 1942 1  Ме 110
30. 03. 1942 1  Ju 88
06. 04. 1942 1  Ju 88
25. 04. 1942 1  Ju 88
01. 05. 1942 1/3  Ju 88
06. 07. 1942 1/5  Ju 88
07. 07. 1942 1/10  Ju 88
07. 07. 1942 1/10  Ju 88
07. 07. 1942 1/10  Ju 88
08. 07. 1942 1/8  Ju 88
08. 07. 1942 1/8  Ju 88
12. 08. 1942 1/6  Ju 88
13. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1/7  Ju 88
14. 08. 1942 1  Ju 88
15. 08. 1942 1/2  Ju 88
na Jak-7b
06. 06. 1943 1  Ме 110
05. 07. 1943 1  Ju 88
05. 07. 1943 1  Ю-88

Hawker Hurricane, 157. stíhací letecký pluk, 1942.

Junkers Ju 88.

Prameny:
[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 
[4] Жирохов, Михаил Александрович - Котлобовский, Александр В.: «Иду на таран!». Последний довод «сталинских соколов», Серия В воздушных боях, Издательство Яуза, Эксмо, 2007. ISBN: 978-5-699-22730-3 
[5] http://soviet-aces-1936-53.ru/
[6] http://www.warheroes.ru/
[7] http://podvignaroda.ru/
[8] https://ru.wikipedia.org/
[9] http://airaces.narod.ru/
[10] http://aeroram.narod.ru/

neděle 14. července 2019

Kalendárium, 14. červenec 1941


Necelý měsíc po zahájení operace Barbarossa, v pondělí 14. července 1941, u obce Orša v Bělorusku použila Rudá armáda poprvé v boji zbraň, která se stala jedním se symbolů II. světové války. Raketomet BM-13 sovětskými vojáky zvaný Катюша, Němci pak pro jejich zvuk Stalinorgel (Stalinovy varhany). Baterie sedmi raketometů pod velením kapitána Ivana A. Fljorova prošla bojovým křtem a němečtí vojáci tak měli možnost se poprvé seznámit s touto obávanou zbraní.
Sovětské raketomety Kaťuša se staly vedle tanku T-34 nebo samopalu Špagin jedním ze symbolů Rudé armády za druhé světové války.

Vývoj raket začal v Sovětském svazu již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Roku 1933 byl ustanoven Reaktivní vědeckovýzkumný ústav, jehož úkolem bylo vojenské využití raketových střel. V prosinci 1937 byly jako první operačně zavedeny letecké rakety RS-82 (RS - Reaktivní Střela, v originále РС - Реактивный Снаряд)) a bojově nasazeny u letounů I-15 a I-16 u Chalchyn Golu. Zavěšovaly se pod křídla stíhaček Polikarpov v počtu až 4 + 4 kusy a sloužily ke střelbě na vzdušné cíle. Udává se sestřelení celkem 13 japonských letadel pomocí této zbraně. O rok později byly zavedeny těžší RS-132, které měly dolet 7100 m. Ty se pak během druhé světové války (ale nakonec i ty RS-82) ve větším množství používaly z bitevních strojů Il-2 proti pozemním cílům. Z leteckých raket pak byly pro raketové polní dělostřelectvo odvozeny pozemní střely M-13 Kaťuša (ráže 132 mm, dostřel 8,5 km) a mohutnější nadkaliberní M-31 Váňuša (ráže 300 mm, dostřel 2,8 km).
V průběhu války však byly používány i jiné typy, např. M-8 (ráže 82 mm, dostřel 5,5 km) , či M-20 (ráže 132 mm, dostřel 5 km) V květnu 1939 bylo připraveno na zkoušky odpalovací zařízení, kterým byl 24-násobný raketomet na podvozku nákladního automobilu ZIS 6.
Později se začala vyrábět zdokonalená verze pod označením M-132 nebo MU-2 s 8 kolejnicovými rampami pro redukovaný počet 16 střel. Dalšími verzemi byla odpalovací zařízení pro 36 a dokonce i 48 raket. Jako podvozku bylo použito sovětských nákladních automobilů ZIS 5 a ZIS 6. Později se začaly používat automobily dodané z USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker US6). Raketomety „Kaťuša“ byly umísťovány i na podvozcích lehkých tanků (T-40, T-60) a pásových traktorů (STZ-5). Po druhé světové válce byly montovány na podvozky sovětských nákladních automobilů ZIL-151 (ozn. ZIS-151). 

Do konce války bylo vyrobeno na 10.000 raketometů, jejichž slávu připomíná od července 1966 památník nedaleko místa jejich prvního nasazení u Orši.


















sobota 13. července 2019

Kalendárium, 13. červenec 1941


   V neděli 13. července 1941 během bojů v oblasti města Bělci v Moldávii se vydal na dodávku munice svojí rotě u obce Pesec v Chmelnické oblasti člen jezdecké roty 389. střeleckého pluku, 176. střelecké divize 9. armády Jižního frontu rudoarmějec Dmitrij Romanovič Ovčarenko (Дмитрий Романович Овчаренко). Byl však znenadání přepaden padesáti člennou skupinou vojáků a několika důstojníků. Nepříteli se podařilo Ovčarenkovi zabavit jeho pušku. Nicméně Ovčarenko zachoval chladnou hlavu a vytrhl sekeru, která byla v jeho voze a tou usekl hlavu důstojníkovi, který se ho pokoušel vyslechnout. Pohotově se zmocnil tří granátů, které vhodil mezi překvapené německé vojáky a 21 z nich výbuchy zabil. Ostatní se v panice dali na útěk. Ovčarenko se vrhl za dalším důstojníkem, kterého dohnal v zahrádkové oblasti městečka Pesec a také mu sekerou usekl hlavu. Třetímu důstojníkovi se podařilo uniknout. Poté u zabitých důstojníků posbíral všechny důležité dokumenty, průkazy, mapy, zápisy, které pak předal velitelství pluku a svou zásilku úspěšné dovezl na svou rotu.


   Příkazem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu z 9. listopadu 1941 byl Dmitriji Ovčarenkovi za „příkladné plnění úkolů velení na frontě v boji proti nacistickým vetřelcům a projevenou odvahu a hrdinství“ vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu a řádem Lenina.

   Poté byl Dmitrij Ovčarenko jmenován do funkce kulometčíka a dál plnil své povinnosti. V bojích při osvobozování Maďarska byl v oblasti Šeregejec kulometčík 3. tankové brigády D. Ovčarenko těžce raněn. Byl odvezen do nemocnice, kde 28. ledna 1945 svým zraněním podlehl.




čtvrtek 11. července 2019

Neskutečný příběh Věry Sosnarové


V únorovém čísle časopisu Paměti a dejiny vyšel velice zajímavý článek o Věře Sosnové od Adama Hradílka. Věra Sosnarová je v Česku známá jako jedna z posledních žijících pamětnic sovětských gulagu. Dlouhé roky veřejně vystupuje jako oběť téměř dvacetiletého věznění a krutého zacházení v táborech sovětského Gulagu. V roce 2008 se příběh Věry Sosnarové dočkal knižního zpracování z pera spisovatele Jiřího Kupky. Pod názvem Krvavé jahody – Krutý osud Češky, která zažila osmnáct let ponížení v ruských gulazích. Historik Adam Hradilek na základě archivního výzkumu dokládá, že skutečnost poválečného pobytu paní Sosnarové na území Sovětského svazu se velmi podstatně liší od vyprávění jí samotné i mediální interpretace jejího osudu. 

 „Na základě výše uvedených zjištění je jasné, že prakticky nic z toho, co o Věře Sosnarové na veřejnosti od první reportáže TV Nova v roce 2002 zaznělo, se nezakládá na pravdě. Desítky rozhovorů, které poskytla médiím, i besedy s ní pořádané jsou protkány výroky, jež odporují historickému poznání represí v Sovětském svazu i skutečným životním peripetiím Věry Sosnarové a její rodiny.“

HRADILEK, Adam. Neskutečný příběh Věry Sosnarové. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2019-07-11]. Dostupné online.

pondělí 8. července 2019

Kalendárium, 8. červenec 1893

Josef Novák před Albatrosem D. III (Oef.) 153.137 v Torresella 6.2.1918.

V sobotu 8. července 1893 se v obci Dobřichov v okrese Kouřim v tehdejším Rakousko-Uhersku narodil Josef Novák, stíhací pilot K. u K. Luftfahrtruppe, který sloučil u Flik 3, Flek 8, Flik 29 a Flik 41J. Stal se posledním českým stíhacím esem Velké války.

Otec mu zemřel ještě v dětství. V letech 1907-1910 navštěvoval střední průmyslovou školu v Opatovicích kde se vyučil strojníkem. Po vypuknutí války narukoval k pěšímu pluku 36 (Infanterieregiment 36, IR 36) s tradicí od roku 1683. Ale na přelomu let 1914-1915 díky svému oboru je poslán jako člen pozemního personálu k Flik 3 (Fliegerkompagnie 3, 3. letecká setnina). V létě 1915 je poslán k Flek 8 (Fliegerersatzkompagnie 8, 8. náhradní letecké setnina) v Szombathely jako pilotní žák. Dne 10. dubna 1916 získává Rakouský pilotní diplom FAI číslo 350. Ve škole zůstal jako pomocný učitel létání. 

Dne 23. června 1916 byl povýšen na desátníka a přidělen na ruskou frontu k nově založené Flik 29 pod velením Čecha Hauptmanna Oskara Šafáře (3 vítězství). Dne 19. srpna 1916 však velitel zahynul v boji a velení přebírá další Čech Hauptmann Karel Huppner. Ve stejný den absolvoval Josef Novák potřebný počet letů a splnil tím podmínky pro udělení diplomu a odznaku polního pilota. O týden později, v sobotu 26. srpna 1916, dosáhl Novák spolu se svým pozorovatelem, poručíkem Leinerem prvního vzdušného vítězství. Toho dne ve svém dvojmístném průzkumném Hansa Branderburg C.I přinutili k přistání poblíž obce Kolomea ruský letoun neurčeného typu.  Ve čtvrtek 22. března 1917 se Josef Novák pro nemoc přesunul do Vídně ke cvičné jednotce Flek 8, kde působil jako instruktor létání. Na vlastní žádost a na doporučení velitele je přiřazen 15. června 1917 k Flik 41J na italské frontě. Té velí Hauptmann Godwin Brumowski.

Často zde létal jako číslo svému veliteli Hauptmann Godwin Brumowski. Zde uskutečnil 110 bojových letů a 43 krát se utkal s nepřítelem. V úterý 17. července 1917 Novák letěl na Hansa Brandenburg D.I. KD 28.33 a podílel se na sestřelu italského Voisinu, mezi Monte Sabotino a Monte Santo. Italové však ten den postrádali průzkumný Farman který nouzově přistál do řeky Piavy, oba letci se zachránili. Dne 18. srpna Novák sestřelil Caudrona, který nouzově přistál na vlastní straně a nebyl Novákovi oficiálně uznán. Hned následující den, v neděli 19. srpna, Novák sestřelil ve spoluúčasti v oblasti Karbinje-Ivangrad italský Savoia-Pomilio SP.3 od 39. Squadriglie. Své čtvrté vítězství si český stíhač připsal 25. srpna 1917, kdy opět ve trojici napadl dvě dvojmístná průzkumná letadla, pod ochranou čtyř stíhaček SPAD a jeden z průzkumných letounů přinutili. Mělo se jednat o letoun Sopwith, ale ve skutečnosti se jednalo o průzkumný SAML od 114. squadriglie da Ricognizone. V úterý 28. srpna 1917 si Josef Novák v kabině letounu Hansa Brandenburgcích D.I připsal svůj poslední pátý sestřel. Během bojové akce se Novák s Brumowskim utkali s nepřátelským průzkumným dvojplošníkem Savoia Pomilio, který nakonec musel nouzově přistát na nepřátelské straně fronty. Podle italských zdrojů se jednalo o stroj Savoia-Pomilio SP.3 od 22. Squadriglie. Při vyhodnocování výsledků boje se však objevili nějaké administrativní potíže ohledně potvrzení jejich vítězství a z vyšších míst nebyl sestřel oficiálně uznán, kdežto podle velitelství Fliku 41J ano a jedná se o Brumowskiho 25. a Novákovo páté potvrzené vzdušné vítězství. Josef Novák se tak zařadil mezi stíhacího esa Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppen.

Josef Novák létal u Flik 41J na strojích Hansa Brandenburg D.I. čísel 28.33, 28.40, 28.13, Albatros D. III Oeffag 53.60, 153.85 a se znaky "J a N" na horním křídle a nápisem Lil na trupu čísla 153.137. 
                                                                                                                                                                                                              
V létě 1918 odchází od jednotky a 19. září 1918 je povýšen na Stabsfeldwebel. Dlouho se uvádělo, že Josef novák během války získal tři potvrzených a jednoho nepotvrzeného sestřelů. Podle dostupných archivních materiálu se však ukazuje, že získal celkem pěti potvrzených a jednoho nepotvrzeného sestřelů.

Kolik letounů ve skutečnosti Josef Novák dosáhl je otázkou. Existuje několik různých svědectví, které hovoří o tom, že Josef Novák předal až 19 svých sestřelů nejúspěšnějšímu leteckému esu Rakousko-Uherska hauptmannu Godwin von Brumowskimu. V zápisu zpravodajského důstojníka britského 14. wingu na italské frontě se lze dočíst: „Velké eso Brumowski kterému je přisuzováno 35 leteckých vítězství, se nezdá být mezi rakouskými letci příliš populární. Zvláště ne mezi piloty poddůstojníky, kteří uvádějí, že si nárokuje všechna vítězství dosažená letci jeho setniny.“ Osobní mechanik velitele FliK 41 František Šimek tvrdil o Josefu Nováku a Hauptmanu Godwinu Brumowském, že Novák své sestřely Brumowskému prodával, přičemž měl od něho dostávat za každý sestřel 500 korun a 500 lir jako bonus od velení armády: „Ač úzké to bylo letiště, ještě na krátký čas se přistěhovala k nám letka číslo 63 kvůli jejich povodni. U této letky byl přidělen velmi dobrý letec, Čech, Rudolf Němec, byl to dobrý přítel Nováka, se kterým se tam denně scházívali. Já byl přítomen také při jedné rozmluvě, když Němec se ptal Nováka, kolik mu to Brumowski ještě dává za sestřelené letadlo a odpověď byla 500 korun.
...
Josef Novák přenechal majoru von Brumowskimu celkem 19 kusů sestřelených letadel a tímto počtem měl Brumowski celkem 35 sestřelů. Novák tam žil okázalým kavalírským životem a každému byl příjemný. Mám stále v paměti jak Brumowski poklepal Novákovi na rameno a pronesl slova – Jste chloubou mé setniny.“

Krátce po vzniku samostatného Československa se přihlásil do služeb Leteckého sboru. Je přijat se stejnou hodností jakou dosáhl v letectvu Rakouska-Uherska, tedy Štábní šikovatel. S První polní leteckou setninou bojoval na Těšínsku a Slovensku na přelomu let 1918-1919. Zemřel 3. ledna 1934 v nemocnici v Praze na Bulovce.

Před Albatrosem D. II (Oef) 53.15 stojí zleva: Zgsf. Josef Novák, Hermann Richter, Ferdinand Jaschek, Fw. Karl Kaszala, Zgsf. Jaroslav Hašek, Radames Iskra.

Fp. Zgsf. Josef Novák před Albatrosem D. III (Oef.) 53.60 v létě 1917.

Fp. Stfw. Josef Novák před Albatrosem D. III (Oef.) 153.137 v Torresella v zimě 1917-18.

Vyznamenání:
Stříbrná medaile Za statečnost I.třídy - 3x, 
Stříbrná medaile Za statečnost II.třídy - 2x, 
Karlův vojenský kříž 1916, 
Pruská válečná záslužná medaile

Seznam sestřelů
Pořadí sestřelu Datum Nepřátelský letoun
1 26. 8. 1916 neidentifikováno
2 17. 7. 1917 Voisin
- 18. 8. 1917 Caudron - neuznaný
3 19. 8. 1917 Sopwith
4 25. 8. 1917 Sopwith
5 28. 8. 1917 Savoia Pomilio 

"Kádéčko" 28.33. V jeho kokpitu usedali Oblt. (npor.) Benno Fiala, Zgsf. (čet.) Josef Novák a Lt. Leo Bisce. pro nás je samozřejmě nejzajímavější fakt, že 17. 7. 1917 na tomto stroji dosáhl svého 2. potvrzeného vítězství právě Josef Novák, výrazná postava čs. letectví. Letoun byl nakonec ztracen, když s ním havaroval Oblt. Kálmán Fischer (držitel německého pilotního odznaku), jenž sloužil u Flik 41J jako Kanzleioffizier (hlavní úředník). Letoun byl vyzbrojen synchronizovaným kulometem napravo do motoru a byl vybaven novějším typem směrovky. Kromě černobílého markingu byl celý v barvě materiálu.

Na tomto stroji Albatros D.III (Oeffag) létal počátkem roku 1918 u polní letecké setniny 41J rakousko-uherského letectva z letiště Torresella v severovýchodní Itálii Feldpilot Josef Novák. Dne 8. 3. 1918 na něm prodělal těžký souboj s přesilou nepřátelských stíhačů. Novák dokázal s těžce poškozeným strojem nouzově přistát za rakouskými liniemi. Letoun později absolvoval úspěšnou opravu, při níž musely být vyměněny nosné plochy. S výjimkou rudého pruhu na trupu je celý stroj v barvě materiálu.

Oeffag D.III rakousko-uherské polní letecké setniny 41J, letiště Torresella v severovýchodní Itálii, jaro 1918. Jako svůj osobní stroj jej v prvních čtyřech měsících roku 1918 používal Feldpilot Josef Novák. Kromě něj s letounem létali také další příslušníci Flik 41J, např. Godwin Brumowski (35 sestřelů), Friedrich Navratil (10 sestřelů) i Hans Schraffl, jenž byl 6. 5. 1918 za jeho řízením sestřelen a zahynul. Letoun byl celý v barvě materiálu, na horní nosné ploše počáteční písmena pilotova jména, na boku trupu dosud nerozluštěný rébus; existuje domněnka, že jde o písmena "Lil" a tedy o zkratku křestního jména některé z četných dámských obdivovatelek Josky Nováka. Na obrázku jsou také zachyceny dvě originální popisky používané firmou Oeffag: označení osy trupu a šipka, kde je třeba trup zvedat.

Prameny:
[1] Meindl, Karl: Luftsiege der k.u.k. Luftfahrttruppe. Russische Front 1914 – 1916, Österreichischer Fliegerhistoriker, Sonderheft 28, o. J., Vienna, ÖFH, 2001.
[2] Meindl, Karl: Luftsiege der k.u.k. Luftfahrtruppen – Italienische Front – 1. Teil 1917 / Band 5, Selbsverlag Karl Meindl, Ansfelden 2004.
[3] Meindl, Karl: Luftsiege der k.u.k. Luftfahrtruppen – Italienische Front – 2. Teil 1917 / Band 6, Selbsverlag Karl Meindl, Ansfelden 2005.
[4] Rajlich, Jiří: Na křídlech světové války, Epizody ze života aviatiků v rakousko-uherském letectvu, Svět křídel, Cheb 2014.
[5] Veinfurter, Robert: Das Fliegende Personal der k.u.k. Fliegerkompagnien im Ersten Weltkrieg, ÖFH Sonderband 34, Österreichische Flugzeug Historiker, Vienna 2017.
[6] Zahálka, Jan – Tesař, Petr Aharon: Polní pilot Josef Novák, in Historie a plastikové modelářství, No.07, 1996. 

neděle 7. července 2019

Kalendárium, 7. červenec 1937


Ve středu 7. července 1937 došlo k incidentu na mostě Marca Pola - Japonci uměle vyvolané potyčky mezi nacionalistickou revoluční armádou Čínské republiky a japonskou císařskou armádou na starobylém kamenném mostě Lu-kou přes řeku Jung-ting-che na předměstí Pekingu. Incident se stal záminkou pro vypuknutí tak zvané Druhé čínsko-japonské války. Ta je především v Asii někdy považována za počátek druhé světové války.

sobota 6. července 2019

Kalendárium, 6. červenec 1892


Ve středu 6. července 1892 se v Watermael-Boitsfort, Belgie, narodil Willy Omer François Jean Coppens de Houthulst. 

Nejlepší balónové eso 1. světové války s 34 sestřely.
Nejlepší belgické stíhací letecké eso 1. světové války s 37 sestřely.

Willyho Coppense zastihla Velká válka jako pěšáka 3. praporu, který se připravoval na Východní frontu, kde měl bojovat po boku ruské armády proti rakousko-uherským a německým vetřelcům. Těsně před odplutím v roce 1915 si Coppens vyžádal u svého velitele dovolenou, během níž chtěl projít pilotním výcvikem. Protože však v Belgii - navíc z velké části už okupované německou armádou - žádná pilotní škola nebyla, musel Coppens přeplout La Manche a dvouměsíční výcvik absolvovat ve Velké Británii. Nejprve u soukromé pilotní školy, a protože byl dobrý, pokračoval dál po přezkoušení na vojenské bázi v Etampes. Po vyřazení létal nejdříve jako pilot pozorovacích a průzkumných letounů, ale v srdci toužil stát se stíhačem. To se mu vyplnilo až po absolvování 70 bojových letů.

Teprve 15. července 1917 je přiřazen ke stíhací escadrille No. 1 v Les Moeres. Na své první vzdušné vítězství si musel počkat půl roku, až do 17. března 1918 (tedy do doby poslední německé strategické ofenzivy), ale pak už nebyl k zastavení. Hned další den sundal z oblohy silně bráněný německý pozorovací balón a brzy se stává skutečným spojeneckým přeborníkem na ničení těchto důležitých prostředků nepřítele. Do září 1918 má na svém kontě více jak 30 vzdušných vítězství a stanul na čele belgických leteckých es. Svůj nejslavnější den zažívá postavou malý, ale duchem velký Coppens 4. září 1918. Nejprve promptně sestřelil německý pozorovací „buřt“, ačkoliv byl chráněn nejen silným protiletadlovým flakem a když se mu do cesty postavil německý stíhač, promptně ho dvěma krátkými dávkami jediného kulometu Vickers ráže 7,7 mm poslal k zemi za balonem. Za pouhé tři minuty zahlédl nad pevnostní linií Houthulst další pozorovací balón a svou speciálně vymyšlenou taktikou (při které se maximálně snažil využívat před útokem krytů mraků, aby se pak vrhl na balón z převýšení v kolmém piké) ho rovněž sundal.

Za toto své trojnásobné vítězství během jednoho dne (a jednoho letu) byl podporučík Willy Coppens vyznamenán řádem francouzské Čestné legie, který mu připjal osobně francouzský premiér Georges Clémenceau. Za jeho úspěchy mu poděkoval také belgický král, který ho osobně pasuje do šlechtického stavu a jmenuje rytířem z Houthulstu (na paměť místa jeho trojnásobného vítězství).

I v dalších dnech Coppensova vítězná šňůra pokračovala. 

Němci tohoto drzého Belgičana tak nenáviděli, že na něj nastražili past v podobě balonu napěchovaném pouze výbušninou, ale Coppens tento balon stačil sestřelit dříve, než vystoupal do plné výše.

Štěstí už čerstvého kapitána Coppense opustilo až těsně před koncem války, 14. října 1918. Při náletu na německou pozorovací „jitrnici“, kterou zapálil (byl to jeho už 26. balónový skalp) ho do nohy zasáhne německý šrapnel. Prudká bolest Coppense málem omráčila, jeho letoun spadl do vývrtky a pilotovi se ho podařilo vybrat jen těsně nad zemí. S posledních sil ho posadil těsně za frontou a pak omdlel.




Vyznamenání: 
Militacy Cross (MC), 
Distinguished Service Order (DSO), 
čestnou legií (Legion d´Honneur), 
Croix de Guerre s palmovou ratolestí (franc.), 
řádem Bílého orla (srbsko), 
řádem Koruny, 
řádem Leopolda II, 
Croix de Guerre s 27 palmovými rotolestmi (belgie)


Seznam sestřelů:
1 25 Apr 1918 1220 Hanriot 9me Scout St. Joris
2 08 May 1918 0710 Hanriot 9me Balloon Zarren
3 08 May 1918 0955 Hanriot 9me Balloon Houthulst
4 15 May 1918 0807 Hanriot 9me Balloon Houthulst
5 19 May 1918 0945 Hanriot 9me Balloon Houthulst
6 05 Jun 1918 0640 Hanriot 9me Balloon Houthulst
7 09 Jun 1918 0922 Hanriot 9me Balloon Zonnebeke
8 10 Jun 1918 0747 Hanriot 9me Balloon Ploegsteert
9 24 Jun 1918 0645 Hanriot 9me Balloon Warneton
10 24 Jun 1918 0646 Hanriot 9me Hannover CL Ploegsteert
11 30 Jun 1918 0630 Hanriot 9me Balloon Bovekerke
12 30 Jun 1918 0830 Hanriot 9me Balloon Gheluvelt
13 30 Jun 1918 0834 Hanriot 9me Balloon Passchendaele
14 14 Jul 1918 0930 Hanriot 9me Balloon Passchendaele
15 16 Jul 1918 1855 Hanriot 9me Balloon Bovekerke
16 19 Jul 1918 1920 Hanriot 9me Balloon Ruyterhoek
17 20 Jul 1918 0557 Hanriot 9me Balloon Houthulst
18 22 Jul 1918 0730 Hanriot 9me Balloon Gheluwe
19 22 Jul 1918 0731 Hanriot 9me Balloon Wervicq
20 22 Jul 1918 0734 Hanriot 9me Balloon Comines
21 24 Jul 1918 1920 Hanriot 9me Balloon Ruyterhoek
22 03 Aug 1918 0750 Hanriot 9me Balloon Reutel
23 10 Aug 1918 0605 Hanriot 9me Balloon Leffinge
24 10 Aug 1918 0625 Hanriot 9me Balloon Ruyterhoek
25 10 Aug 1918 0745 Hanriot 9me Balloon Leffinge
26 24 Aug 1918 1455 Hanriot 9me Balloon Ploegsteert
27 24 Aug 1918 1457 Hanriot 9me Balloon Warneton
28 03 Sep 1918 1102 Hanriot 9me Balloon Tenbrielen
29 04 Sep 1918 0923 Hanriot 9me Balloon Wercken
30 27 Sep 1918 1105 Hanriot 9me Balloon Leffinge
31 27 Sep 1918 1106 Hanriot 9me Balloon Leffinge
32 29 Sep 1918 1005 Hanriot 9me Two-seater Leffinge
33 02 Oct 1918 1520 Hanriot 9me Balloon Leffinge
34 03 Oct 1918 0814 Hanriot 9me Balloon Lendeleede
35 05 Oct 1918 0820 Hanriot 9me Balloon Cruypenaerde
36 05 Oct 1918 0600 Hanriot 9me Balloon Praatbos
37 14 Oct 1918 0605 Hanriot 9me Balloon Torhout



Prameny:
[1] Pieters, Walter M.: Above Flanders' Fields: A Complete Record of the Belgian Fighter Pilots and Their Units During the Great War 1914-1918, Grub Street, London, 1998.
[2] http://www.theaerodrome.com/aces/belgium/coppens.php
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Willy_Coppens
[4] https://www.valka.cz/10313-Letecka-esa-1-sv-valky-Willy-Coppens
[5] https://www.securitymagazin.cz/historie/neskutecny-pribeh-belgickeho-meresjeva-1404059323.html