Víkendové toulání a grilování

I když tento týden už na víkend nebylo předpovězeno pěkné počasí, v sobotu se po mlhavém ránu udělalo docela pěkně slunečno, a tak jsme se s Klárkou rozhodli vyrazit na další celodenní výlet. Tentokráte jsme se chtěli jet podívat do Brna-Medlánek, kde se konal cyklistický závod horských kol seriálu ,,Kolo pro život“, Brno-Medlánky ---> Černá Hora ---> Brno-Medlánky. Do Brna jme dorazili kolem jedenácté hodiny, a tak jsme celý peloton zastihli už na cestě, když právě projížděli Medlánkami. My jsme pak vyrazili směrem na letiště, kde byl připraven doprovodný program, prodávaly se tam cyklistické doplňky, dresy apod. Také tam byly nějaké cyklistické závody pro nejmenší cyklisty. My jsme tam ale hlavně šli vyzkoušet cyklovozík za kolo BeneCYKL® Kozlík, který je jedním z adeptů na koupi pro Klárku. Je to opravdu velice propracovaný vozík, který asi skoro ve vsech parametrech překoná ostatní vozíky. Bohužel je ale dost drahý, takže ještě uvidíme.
Musíme si pořádně rozmyslet, jak moc ho hodláme používat. Výhodou je jeho univerzálnost, kdy se dá stejně jako Croozer Kid for 1 použít nejen jako vozík za kolo, ale i kočárek případně vozík pro in-line bruslení nebo jogging. Jak Kozlíka tak Croozera si chceme postupně půjčit vždy na víkend a podle zkušenosti s nimi se rozhodnout. Pokud bude příští týden pěkně, tak bychom si chtěli jeden z nich půjčit a vyzkoušet. Na letišti jsme si i chvilku popovídali s Katkou a Tomem Kadlecovými, se kterými jsme si tam dali sraz, přece jen jsm,e se už dlouho neviděli.
V Medlánkách jsme zůstali asi do jedné hodiny, kdy jsem se po obědě rozhodli s Klárkou pro procházku po okolí letiště a novou zástavbou v Medlánkách. Baráčky tam jsou moc pěkné, ale trošku nás zklamala hustota výstavby... Přeci jen jako všude jinde jsou peníze až na prvním místě, takže hlavně hodně bytů a zeleň je až na druhém možná třetím místě. Ale baráčky tam jsou opravdu moc pěkné. Cestou jsme potkali i hnízdo včel na stromě, včely se věnovaly sobě a my také, takže žádné problémy. Jelikož se ale rojily přímo na stromě hned vedle chodníku a asi 5m od balkónů, hasiči se museli postarat o jejich přestěhování či likvidaci. Ale to jsme už neviděli, protože jsme tou chvílí seděli ve stínu jedné z medláneckých zahrádek a chladili svá hrdla dobrým douškem piva, resp. kofoly.
Kolem půl čtvrté jsme se ale vydali na cestu domů, protože od pěti hodin jsme se domluvili s Cackovými na grilování. Pepa nám totiž řekl, že tu máme za sousedy jeho bráchu s rodinou, a proto jsme pojali grilovačku jako takovou seznamovací :-) Sice jsme měli ze začátku trošku strach z počasí, ale nakonec se vše vydařilo. Dětem se to také myslím moc líbilo, tak doufám, že nebude dlouho trvat a třeba se zase sejdeme u grilu. Ty mobilní děti běhaly všude kolem, Klárka, ta to pozorovala nejdřív ze šátku a později z kočárku. No a pak jsme tam měli i jednoho čtrnáctidenního účastníka grilování, ale ten to skoro celé uspěšně prospal.

Krosnička je doma

Klárinka nám už pěkně sedí, a tak jsme se začali poohlížet po nějaké dobré krosničce, ať už můžeme s Klárkou konečně pořádně turistit :-) S "masovým" nasazením krosničky počítáme až na dovolené v Českosaském Švýcarsku, ale vyzkoušet jsme se ji rozhodli už nyní. V úterý si mě Evka s Klárkou vyzvedly v práci a vyrazili jsme do města. Chtěli jsme si projít všechny významnější sporty a vyzkoušet si dětské krosničky, přímo s Klárkou. Nakonec jsme okoukli a vyzkoušeli asi tři nebo čtyři krosničky, abychom se utvrdili, že prim u nás hraje VauDe Jolly Comfort IV. Byl opravdu z nich nejpohodlnější, dobře vyřešený zádový systém, Klárka se v něm také cítila spokojeně a moc se nám líbil systém uchycení dítěte.

Takže bylo rozhodnuto, že se poohlédneme po VauDe Jolly Comfort IV. Jen jsme se chtěli podívat pořádně po internetových obchodech, kde se dal koupit v průměru o 500,- levněji. Pak ale dostala Evka geniální nápad - co se podívat na ceny v Rakousku. A to byl docela údiv, na internetu šel sehnat někdy i o 1500;- levněji a v kamenném obchodě asi o 1300,-. Kontaktovali jsme tedy ještě ten večer Pepu Cacka do Vídně, jestli by byl tak hodný a mohl se nám podívat po té krosničce. A on byl hodný a neuvěřitelně rychlý. Hned ve středu ráno kontaktoval jeden obchod a měli tam přesně tu krosničku, co jsme chtěli (VauDe Jolly Comfort IV Baby Carrier Light Brown), tak ji hned zamluvil, pak k tomu ještě navíc doobjednal opěrku hlavy a odpoledne to cestou z práce už vyzvedl. No a v pátek odpoledne jsme ji už měli doma :-) Pepo dík! Ještě chvilku počkáme, ale od června bychom už chtěli s Klárkou začít zatěžkávací zkoušky :-) První cesta asi povede ke zdolání Klucaniny a rozhledny.

Víkendové toulky přírodou

Tento, již druhý, prodloužený víkend se, myslím, vydařil po všech stránkách. Počasí bylo více jak vydařené, a tak jsme se s Evkou a Klárkou rozhodli ho strávit výlety po okolí Brna. Byly to v podstatě pro Klárku první opravdu "celodenní" výlety a zdá se, že si je opravdu užívala a navíc, již druhý den večer pozorujeme, že spinká jak neviňátko :-)

V sobotu jsme se rozhodli pro výlet do Mariánského údolí. Vyrazili jsme od Perníkářova mlýna proti proudu říčky "Říčky". Na to, že jsme vyráželi kolem desáté hodiny, mě docela i překvapilo, jak málo lidí tam bylo, což nám samozřejmě zas tak moc nevadilo. Klárka spala jen v autě cestou do Brna, takže cestu kočárkem si pěkně užívala a koukala na nové, pěkné prostředí. Ale u vodní nádrže Pod Hrádkem, už začala pofňukávat, tak jsme ji vzali z kočárku do náruče a směřovali k Muchově boudě, kde jsme měli naplánovaný oběd. Trošku jsme si nadávali, že jsme nevzali šátek, a tak jsme ji museli tahat v rukách... už se pronese holčina jedna roztomilá. Už aby Klárka pevně seděla, protože první, co si pořídíme bude dětská krosnička (zatím je favoritem Vaude Jolly Comfort IV ).

U Muchovy boudy jsme si rozprostřeli celtu a trošku si odfrkli. S Evkou jsme si dali "pifko" :-) a já neodolal domácí klobáse. Klárka si pak pochutnala na dobroučké kašičce. Ještě jsme chvilku blbli s Klárkou na louce a vydali se dál proti proudu říčky, směrem na Ochoz. Nakonec jsme došli jen k bývalé vápence. Tam totiž končila pěkná cesta a začala kamenitá lesní zpevněná cesta. Tak jsme to otočili a vydali se na zpáteční 5,5km cestu. Klárce ten krásný čerstvý vzduch opravdu prospíval, a tak spala skoro dvě a tři čtvrtě hodinky. Protože jsme ji nechtěli budit při přendávání do auta, tak jsme se obětovali a dali si u Perníkářova mlýna ještě točenou Kofču.

Na dnešek jsme si pro změnu naplánovali výlet z Veverské Bítýšky na Šmelcovnu údolím Bílého potoka. Tušili jsme, že v druhé části trasy bude terén horší, ale podcenili jsme délku trasy. Hned na začátek cesty jsme se posilnili vynikající točenou zmrzlinou a vyrazili na cestu. Nakonec jsme došli jen kousek "za chaloupky" a po zhruba pěti kilometrech to otočili. Přeci jen se blížil čas oběda a navíc jsme se dozvěděli, že Lažanský mlýn je zavřený. Tak jsme se vraceli zpět do Bítýšky, že tam nakrmíme nejen sebe, ale hlavně Klárku. Cestou jsme potkali pár cyklistů s dětskými vozíky za kolem, tak jsme po nich mlsně pokukovali, protože pořád koketujeme s myšlenkou si takový vozík také pořídit. Klárce se už opět moc nelíbilo v kočárku, ale tentokráte jsme byli "vyzbrojeni" šátkem, tak si ji Evka uvázala na bok a to se Klárce móóóc líbilo. Koukala všude kolem sebe a pořád nás obdarovávala nádhernejma úsměvama... to se hned lépe cestuje. Ve Veverské Bítýšce jsme nakonec zakotvili v Hospodě u Kocourků, před kterou jsme parkovali. No, jedinou slabinou bylo, že měli jen desítku a neměli kofču, zato tam dělají úplně úžasné mexické fazole.
S plnými bříšky jsme se vydali směrem ke Svratce a podél řeky šli až k přístavišti. Klárka už zase spokojeně spala, a tak jsme si u přístaviště opět rozprostřeli celtu a koukali na naloďování turistů na Dallas. Klárce se ale zastesklo po pravidelném kolíbání, a tak se probudila a jasným hlasem nám dala najevo, že s ní máme chodit a ne se povalovat na břehu přehrady :-) Tak jsem se sbalili a vyrazili směrem na Mečkov. Ještě před chatama jsme to však otočili po červené směr Veverská Bítýška.

Doufejme, že i dalši týdny bude dobré počasí a my budeme s Klárkou moci vyrazit na další výlet. Zrovna teď mi Evka poslala námět na další výlet: Závod horských kol Brno – Černá Hora – Brno. Nejde ani tak o ten závod, jako se jít podívat na přívěsný vozík BeneCYKL® Kozlík, který je spolu s Croozer Kid for 1 adeptem na koupi, pokud bychom se pro vozík nakonec rozhodli :-) Oba si ale chceme předem půjčit a vyzkoušet.

Video 4 - Tak už lezu po kolínkách

O tom, že už Klárka stojí, jsme psali minule. Pořád se jí ale nějak nedařilo sedět a lézt po kolínkách. Klárka zjistila, že rychle a efektivně to jde i pouhým přitahováním se ručičkama, a tak se tohoto osvedčeného způsobu držela. Proto jsem se ji poslední dny intenzivně snažil ukázat, jak se leze po kolínkách, co má dělat s ručičkama a nožičkama. Docela se jí to líbilo a se zájmem mě pozorovala. No a včera se má snaha projevila. Po nesmělých náznacích během soboty najednou přešla včera z plazení na chůzi po všech čtyřech. Je pravda, že ručičky má někdy rychlejší než nožičky, ale to předpokládám zase během pár dní dopiluje k dokonalosti :-)

Klárka dělá pokroky

Tento víkend nám Klárka připravila hned dvě velká překvapení.
Už delší dobu se docela obstojně pohybuje plazením po celém bytě, takže už ji musíme mít více na očích. Ale má to i své výhody, to ji takhle položíme doprostřed obýváku, aby si pěkně hrála, jenže jí se tam nelíbí, tak se sama otočí a "doručkuje" si do svého pokojíčku a tam si sama hraje :-) Také se už snaží si sednout, ale pořád se jí to nějak nedařilo. Tak jsme si říkali, kdy to přijde.
Tento čtvrtek jsme jeli k babičce a dědovi do Hořic a hned večer nás Klárka doslova šokovala, když se doplazila k mamce, vzepřela se o ni a sama se postavila na nožičky. A protože se nám to všem strašně moc líbilo, tak nám to při každé příležitosti Klárka zopakovala. V sobotu už dokonce zvládla udělat dva dřepy... zvedla se, pak dřepla (né, že spadla na zadeček, prostě jen dřepla) a tohle ještě jednou zopakovala. Také už zvládla dva nesmělé krůčky, to když se postavila příliš daleko, tak se přišoupla blíž. Jako kdyby chtěla "sedací" období úplně vynechat a místo toho rovnou přešla na stojací :-) To, že se zvládne i sama posadit, nám nakonec také k našemu příjemnému údivu tento víkend ukázala. Když jsme se včera v poledne balili domů, Klárka se doplazila k mamce, aby na ni pořádně viděla, ale protože na bříšku to pro ni už nebylo moc pohodlné, tak se převalila na bok a poté se i sama posadila - poprvé - sice na malou chvilku, ale posadila :-)
Tento víkend Klárka opravdu "bodovala".

Monitor funguje!

Dneska nás ráno ve čtyři hodiny probudil ječivej zvuk monitoru dechu. Rychle jsme vystartovali za Klárkou. Evka rychle chytla Klárku za hlavičku, aby zjistila zda dýchá. Naštěstí se ukázalo, že se jedná o "planý poplach", ale v tu chvíli v nás strašně zatrnulo. Klárka se totiž rozhodla, jako obvykle, pochodovat během spánku po celé postýlce. Nyní se však natočila napříč postýlky, ale zcela mimo podložku monitoru dechu, takže ten správně spustil poplach. Sice jsme už takto Klárku našli několikrát, ale většinou už byla vzhůru a házela sebou tak, že monitor to její řádění zaznamenal. Tentokrát se ale Klárka přetočila mimo monitor a v klidu si spala dál, tudíž monitor nic nezaznamenal.
Ale musím říct, ještěže taková "udělátka" existují a nelituju ani korunu za ne zrovna nejlevnější přístroj. Raději se několikrát probudím k planému poplachu, než jednou zaspat :-(

Klárce je půl roku

Naše Klárka měla v pátek 4. ledna právě půl roku. Udělali jsme malou prezentaci toho, čím nám dělá radost a co už umí a vůbec, jak vyrostla.
Také jsme po delší době přidali do fotogalerie nějaké nové fotky. Kromě zmiňované prezentace zde naleznete fotky z šestého měsíce Klárčina života :-) Je to divoch, už se pěkně plazí po celém bytě, takže člověk na ni musí pořád dávat pozor. Pokouší se už sednout si a je to pěkný brepta. Jejími nejoblíbenějšími "hračkami" jsou v posledni době šňůry od počítače a odpadkový koš a koš s použitejma plínkama :-) A také nás strašně ráda "šmíruje", když se koupeme nebo sprchujeme.
Její půlroční výročí se navíc pěkně krylo s vítáním občánků. Říkali jsme si, jestli tam náhodou nebude divočet, jak má v poslední době zvykem, ale přes den moc nespala, tak tu "slávu" málem prospala.

Co se v mládí naučíš ...

Myslím, že přiložená fotka mluví sama za sebe. Samozřejmě jsem zabránil, aby si Klárka sklinku naklonila ještě víc, i když se o to její ručky snažily. Ale je vidět, že je opravdu šikovná a dokáže rozpoznat, v jakém nápoji je nejvíce vitamínů, minerálů, iontů, polyfenolů a dalších zdraví prospěšných látek :-)

Vybírám si hračku

Ta mamka je fakt hrozná, furt mě musí fotit :-). To si takhle jedno odpoledne hovím v obýváku na zemi a v klidu si listuju v katalogu a vybírám si nějakou pěknou hračku, kterou by mně mohli mamka s taťkou koupit... a v tom přilítne mamka a blesk, blesk, ...

Nevydařená „Čajka“

Konec 2. světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.

Československo se tak dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami stali reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto události jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.
K jednomu takovému incidentu došlo v sobotu 26. září 1964, kdy československé letectvo ztratilo vůbec první z dlouhé řady „jedenadvacítek“.

Okolo 13.00 se z žateckého letiště odlepila dvojice MiGů-21F-13, za jejichž řízením seděli dva zkušení letci 3. sboru PVOS. Let byl původně naplánován na dopolední hodiny, ale kvůli povětrnostním podmínkám byl odložen na odpoledne. Ten den bylo krásné podzimní počasí, ale velmi špatná dohlednost. Ve vedoucím letounu letěl náčelník stíhacího letectva 3. sPVOS pplk. Štefan Bolcha, který měl na čísle inspektora techniky pilotáže 3. sPVOS mjr. Václava Ohema. Jejich úkolem bylo provést tzv. „čajku“. Tímto termínem se mezi našimi letci označovaly lety, které směřovaly do vzdušného prostoru okolních států Varšavské smlouvy. V jednotném systému protivzdušné obrany státu v rámci Varšavské smlouvy bylo zvykem, že se do členských států paktu vysílaly kontrolní letouny jako cíle, proti kterým startovaly tamní hotovostní síly PVOS. Jednalo se o poměrně rozšířenou praxi, a tak se naše letouny objevovaly v NDR, Polsku a Maďarsku. Jejich letectva pak na oplátku prováděla nepravidelně stejné akce k prověření naší PVOS.

...

Pokud vás ukázka z mého článku zaujala a chcete si přečíst článek celý, stačí si koupit nové číslo časopisu Revi, které vyšlo minulé pondělí.