Dneska dopoledne Klárka zahájila, jako první v naší rodině, letošní „cyklistickou“ sezónu. A docela si to užívala.
pondělí 1. března 2010
Hobby Historie
Mě, jako vášnivého zájemce o leteckou historii v prvním čísle, zaujal především článek „Eismeerjäger Walter Smejkal“ z pera Jiřího Rajlicha.
Z obsahu prvního čísla:
- "Dvaatřicítka" z Vysočan
Na podzim roku 1923 byl zalétán prototyp průzkumného letounu Aero A.12 . Typ stál na počátku dlouhé vývojové řady letounů Aero, z nichž mnohé vydržely ve službě až do okupace Československa v březnu 1939.
- Sovětský těžký tank IS-3
Po dlouhá desetiletí představovaly výraznou součást obrněné techniky těžké tanky. Mohutné, těžce pancéřované a silně vyzbrojené stroje měly za úkol podpořit průnik do protivníkovy obrany.
- Eismeerjäger Walter Smejkal
Málo známou skutečností je, že u německé Luftwaffe bojovali za druhé světové války i někdejší čs. občané německé národnosti, kteří vedle příslušníků slovenských Vzdušných zbraní tvořili nejpočetnější skupinu.
- Maus v Kubince
Mezi největší a nejtěžší tanky všech dob neodmyslitelně patří Panzerkampfwagen Typ 205 Maus vystavený v tankovém muzeu v Kubince. Článek doplňuje zajímavé, v posledních létech uveřejněné informace.
- Severské MiGy
Vzájemná hospodářská a politická spolupráce mezi Finskem a Ruskem, smluvně zakotvená v roce 1947, se později projevila i v oblasti vyzbrojování finského vojenského letectva - Ilmavoimat.
pondělí 22. února 2010
Pozvánka na promítání filmu
Vyvěšuji zde pozvánku na promítání filmu CESTA K POZITIVNÍMU RODIČOVSTVÍ.
Jedná se o dokument vycházející z autentických výpovědí rodičů, kteří vzpomínají na své dětství, mluví o tom, co oceňovali nebo naopak co jim v dětství nejvíce chybělo. Film tyto vzpomínky propojuje s výchovnými postupy jejich vlastní rodičovské praxe a s úvahami o současné rodičovské roli. Představuje základní prvky pozitivního přístupu k dětem a hledá to nejpodstatnější pro pozitivní výchovu dětí v rodině. Popisuje různé výchovné styly a jejich důsledky pro vývoj dětí, ukazuje, co děti sdělují, když „zlobí“, jaké má rodič prostředky k naplňování pozitivního přístupu k rodičovství a zda se lze vyhnout trestání dětí ve výchově. Po shlédnutí filmu bude následovat diskuse nad shlédnutými příběhy a beseda o tzv. „pozitivním rodičovství“.
Kde se promítá:
* v úterý 9. března 2010 v 17h na ZŠ Tišnov, nám. 28. října, učebna dramatické výchovy
* v úterý 16. března 2010 v 16.30 v MC Studánka, Tišnov (tady je zajištěno hlídání dětí)
Jedná se o dokument vycházející z autentických výpovědí rodičů, kteří vzpomínají na své dětství, mluví o tom, co oceňovali nebo naopak co jim v dětství nejvíce chybělo. Film tyto vzpomínky propojuje s výchovnými postupy jejich vlastní rodičovské praxe a s úvahami o současné rodičovské roli. Představuje základní prvky pozitivního přístupu k dětem a hledá to nejpodstatnější pro pozitivní výchovu dětí v rodině. Popisuje různé výchovné styly a jejich důsledky pro vývoj dětí, ukazuje, co děti sdělují, když „zlobí“, jaké má rodič prostředky k naplňování pozitivního přístupu k rodičovství a zda se lze vyhnout trestání dětí ve výchově. Po shlédnutí filmu bude následovat diskuse nad shlédnutými příběhy a beseda o tzv. „pozitivním rodičovství“.
Kde se promítá:
* v úterý 9. března 2010 v 17h na ZŠ Tišnov, nám. 28. října, učebna dramatické výchovy
* v úterý 16. března 2010 v 16.30 v MC Studánka, Tišnov (tady je zajištěno hlídání dětí)
Doporučujeme účast rodičům, odborníkům z řad pedagogů, sociálním a rodinným pracovníkům a návštěvníkům, které tato problematika zajímá. Další informace získáte u Mgr. Ivety Kosové, ikosova@volny.cz , tel. 777311551.
neděle 21. února 2010
čtvrtek 18. února 2010
Pár perliček
Klárka nás občas dostane svou dětsky bezelstnou hláškou, je jich dost, bohužel jen některé jsem si zapsala. Tady na blogu to asi nevyzní tak, jako když to vyřkne Klárka svým nezaměnitelným tónem hlasu, přesto se s vámi o něco podělím.
- Klárka se po odpoledním spaní šla vyčůrat na záchod, já jsem ještě ležela v posteli a četla si knížku. Klárka přinesla stoličku, kterou má na stoupnutí k záchodu, do ložnice a povídá: „Tady jsou kapičky, je to mokrý.“ Já říkám: „To jsou asi tvoje čůránky.“ Klárka odešla, za chvilku to přinesla znovu a hlásí: „Už je to suchý, už jsem to utřela.“ „A čím?“, ptám se. „Přece ručníkem, maminčiným.“
- Honza si poskládal oblečení, ve kterém chodí běžkovat a nechal to na stolku v obýváku, abych to uklidila až se ráno probudíme. Jenomže Klárka to při první příležitosti rozházela. Říkám jí: „Klárko, co děláš?“ „Dělám tady bordel,“ odpověděla. V duchu nauky z kurzu efektivního rodičovství jsem na to reagovala: „Klári, taťka se s tím tak skládal a teď to budu muset dělat já, přiděláváš mi práci, zlobím se na tebe.“ Na to ona jen bezelstně prohlásila: „Já na tebe nééé.“
úterý 16. února 2010
Vizážistka Klárka
Také se snažíme omezovat takové to „udělej tohle“, „tamto nesmíš“ apod. a místo toho se ji snažíme zaměstnat tak, aby to dělala ráda.
Jestli já něco skutečne nemám rád, tak je to holení, to přímo nesnáším. Proto jsem si říkal, že do toho procesu zkusím zapojit Klárku. Všiml jsem si, jak mě vždycky pozoruje, když si po tlamičce přejíždím tou podivnou vrčící věcí. Tak jsem se jí zeptal, jestli mě nechce oholit a ona samozřejme hned zakejvala hlavou že jo. Tak jsem si ji vzal před zrcadlo ať ji můžu kontrolovat a svěřil jí svou tvář.
Takže až budu zase nesnesitelně zarostlej a nebude se mi zase chtít o sebe pečovat, vím, že tu mám jednu skvělou vizážistku, kterou to baví :-)
pondělí 15. února 2010
Martina Sáblíková má zlato
Včera v noci jsem neodolal a musel se jít dívat na telku na přenos finálové jízdy Martiny Sáblíkové na 3000m na OH ve Vancouveru. Sice mě čekalo těžké ranní vstávání, ale stálo to za to. Je ale pravda, že ty zbývající jízdy po její skvělé jízdě byly infarktové a já si málem rozmačkal palečky, aby se ostatním závodnícím nedařilo :-) Nakonec to všechno dobře dopadlo a Martina zaslouženě získala zlato. Dneska jsem si odpoledne udělal čas a přečetl si nějaké komentáře k jejímu zlatu. Samozřejmě v podstatě všechny byly pozitivní. Jen co se mi nelíbí, tak jsou to ty typicky čecháčkovské komentáře „MY máme zlatou medaili“. No nevím, já žádnou zlatou medaili nezískal. Jediný, kdo ji získal, byla Martina Sáblíková, díky svému talentu a obrovské píli a vytrvalosti. To ona a její tým byli strůjci jejího úspěchu a to je potřeba pořád zdůrazňovat.
Teď jsme tu zlatou medaili získali MY. Dovedu si ale moc živě představit, že v případě neúspěchu by to byla už zase jen ONA sama, Martina Sáblíková, která ten závod pokazila.
Takže Martino, pryč se skromností. Fanoušci ti pěstičky drželi, ale zlato jsi získala především díky své vlastní vytrvalosti, píli a talentu a já ti přeju ať i tvé další závody jsou stejně zlaté!
Teď jsme tu zlatou medaili získali MY. Dovedu si ale moc živě představit, že v případě neúspěchu by to byla už zase jen ONA sama, Martina Sáblíková, která ten závod pokazila.
Takže Martino, pryč se skromností. Fanoušci ti pěstičky drželi, ale zlato jsi získala především díky své vlastní vytrvalosti, píli a talentu a já ti přeju ať i tvé další závody jsou stejně zlaté!
úterý 9. února 2010
Spolčení pohodlných hlupců
Před nedávnem jsem narazil na článek v Lidových novinách, který si opravdu zaslouží být přečten. A slovy klasika" „můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak asi všechno, co s tím můžete dělat.“ Pan Miloš Čermák má prostě pravdu!
Spolčení pohodlných hlupců
Matematika by měla být u maturity povinným předmětem. Tečka
Děkani vysokých škol píchli do vosího hnízda, když připustili, že by státní maturity mohly aspoň na některých školách nahradit přijímací zkoušky. Ale podmínili to zařazením matematiky mezi povinné maturitní předměty. V zemi, kde se právě zrušení povinné maturity z matematiky bere jako součást demokratických svobod zavedených s novým režimem, je to poměrně nepopulární požadavek.
Součástí maturity by měla být povinná zkouška z matematiky. Tečka. Tady by komentář mohl skončit, protože takový je můj názor. Nemám zvláštní potřebu ho nějak zpřesňovat nebo byť o milimetr posouvat. Ale vždycky mě překvapuje, že si někdo může myslet něco jiného. Jenže takových lidí je překvapivě mnoho. Berou matematiku jako nějakou formu útlaku, nebo dokonce druh diskriminace. Koho? Přece těch, kteří „na matematiku“ nejsou dost chytří. Ale tím mohou obalamutit jen oni sami sebe. My ostatní víme, že je to spolčení hloupých, líných nebo prostě pohodlných.
Speciálně upozorňuji na spojku „nebo“ v předešlé větě. Z toho plyne, že si nemyslím, že komu nejde matematika, je nutně hloupý. Dokonce bych řekl, že to platí pro drtivou většinu „odpíračů“ matematiky. Ono je pohodlné vymluvit se na nedostatečnost svého mozku, lépe řečeno zastávat obvykle nepodloženou domněnku, že mozek těchto lidí exceluje v něčem jiném. Středoškolská matematika nevyžaduje nadprůměrnou inteligenci ani zvláštní talent. Ale je spojena s tvrdou prací, kterou nejde, lidově řečeno, ošulit. Odměnou pak nejsou žádné speciální dovednosti, které člověk v dospělosti používá. Ba naopak, ve většině profesí a oborů lidské činnosti nevyužije z matematiky nic. Ale získá základy pro dobrou duševní kondici a schopnost logicky myslet.
Nepodceňoval bych ovšem ani tu méně častou variantu, totiž že poznáme ty hloupé. Ona matematika je jedním z mála předmětů, kde se to opravdu poznat dá. A její univerzálnost ji předurčuje k tomu, být maturitním předmětem, tedy žádat, aby si určitou míru znalostí a dovedností osvojili všichni. Ta míra určitě nebude stanovena tak, aby středoškolské vzdělání dokončili jen géniové či nadprůměrně chytří. Ale neberu jako nijak velkou diskriminaci, když do dalších pater vzdělání nepustí úplné pitomce. Občas se mě někdo ptá, zda považuju za důležité, aby například lékař, který mě bude operovat, uměl spočítat trojčlenku. No to si pište, že je to pro mě důležité! Víc než to, jestli umí žonglovat s osmi skalpely v jedné ruce.
Obrana vlastní lenosti
Zařazení matematiky do povinné maturity má důležitou symbolickou hodnotu. Když z ní byla naopak vyřazena, učinilo to z její výuky cosi nadbytečného a extravagantního. Učitelé matematiky se pro část studentů změnili v samoúčelné sadisty, kteří od nich žádají něco, co nikdy nebudou potřebovat. Není divu, že se podle testů žáků v zemích OECD ukázalo, že Česko je třetí mezi zeměmi, ve kterých se znalost matematiky od roku 1995 nejvíc zhoršila. Není to proto, že by se učila méně nebo že by ji učili méně dobří učitelé. Je to proto, že je matematika jako něco zbytečného neoblíbená až nenáviděná. Podle téhož výzkumu dokonce nejvíc ze zkoumaných zemí.
Učení matematiky podporuje logický úsudek a systematické myšlení. Obojí představuje kvalitu samo o sobě, takže se nenechme zavléct do diskusí, k čemu jsou filozofovi kvadratické rovnice či zdravotním sestrám geometrie. Dá se říct, že v „éře Googlu“ bude schopnost jasně a racionálně myslet ještě mnohem důležitější. Informace a data lze všechny najít na webu. Co tam nenajdete, je schopnost s nimi pracovat a používat je v souvislostech. Prostě přemýšlet.
Dám malý příklad. Před pár týdny zveřejnily Lidové noviny článek na toto téma. Studentka filozofie v něm popisuje, jak ohromné útrapy jí středoškolská matematika způsobovala a jak ji dodnes pouhé pomyšlení na ni stresuje. Toť přímo esence sebeobrany lenosti, kterou popisuji výše! Autorka článku s ní ovšem zjevně sympatizuje a dodává, že i takoví „géniové vědy“ jako Edison nebo Einstein měli se školní matematikou potíže. Že je to „známo“.
Má to dva háčky. Za prvé Edison nebyl žádný génius vědy a za druhé Einstein v matematice od mala exceloval. Ano, když se to pokusíte vyhledat na Googlu, najdete tvrzení o jeho potížích se školní matematikou ve stovkách tisíc odkazů. Jenže to není pravda! Je třeba zapojit hlavu, oddělit odkazy relevantní od nedůležitých a pokusit se najít spolehlivá fakta. A podle nich byl Einstein už na základní škole v matematice nejlepší ve třídě. Diferenciální i integrální počty zvládl v patnácti. Na střední škole studoval matematiku z vysokoškolských učebnic. Že v ní byl slabý, je mýtus, který se rozšířil už za jeho života a jejž on sám vyvracel. Proč byl a je tak populární? Protože se hloupým, líným nebo pohodlným lidem, kteří se matematiku nechtějí učit, hodí do krámu.
Takže ještě jednou. Matematika by u maturity měla být povinným předmětem. Tečka.
Spolčení pohodlných hlupců
Matematika by měla být u maturity povinným předmětem. Tečka
Děkani vysokých škol píchli do vosího hnízda, když připustili, že by státní maturity mohly aspoň na některých školách nahradit přijímací zkoušky. Ale podmínili to zařazením matematiky mezi povinné maturitní předměty. V zemi, kde se právě zrušení povinné maturity z matematiky bere jako součást demokratických svobod zavedených s novým režimem, je to poměrně nepopulární požadavek.
Součástí maturity by měla být povinná zkouška z matematiky. Tečka. Tady by komentář mohl skončit, protože takový je můj názor. Nemám zvláštní potřebu ho nějak zpřesňovat nebo byť o milimetr posouvat. Ale vždycky mě překvapuje, že si někdo může myslet něco jiného. Jenže takových lidí je překvapivě mnoho. Berou matematiku jako nějakou formu útlaku, nebo dokonce druh diskriminace. Koho? Přece těch, kteří „na matematiku“ nejsou dost chytří. Ale tím mohou obalamutit jen oni sami sebe. My ostatní víme, že je to spolčení hloupých, líných nebo prostě pohodlných.
Speciálně upozorňuji na spojku „nebo“ v předešlé větě. Z toho plyne, že si nemyslím, že komu nejde matematika, je nutně hloupý. Dokonce bych řekl, že to platí pro drtivou většinu „odpíračů“ matematiky. Ono je pohodlné vymluvit se na nedostatečnost svého mozku, lépe řečeno zastávat obvykle nepodloženou domněnku, že mozek těchto lidí exceluje v něčem jiném. Středoškolská matematika nevyžaduje nadprůměrnou inteligenci ani zvláštní talent. Ale je spojena s tvrdou prací, kterou nejde, lidově řečeno, ošulit. Odměnou pak nejsou žádné speciální dovednosti, které člověk v dospělosti používá. Ba naopak, ve většině profesí a oborů lidské činnosti nevyužije z matematiky nic. Ale získá základy pro dobrou duševní kondici a schopnost logicky myslet.
Nepodceňoval bych ovšem ani tu méně častou variantu, totiž že poznáme ty hloupé. Ona matematika je jedním z mála předmětů, kde se to opravdu poznat dá. A její univerzálnost ji předurčuje k tomu, být maturitním předmětem, tedy žádat, aby si určitou míru znalostí a dovedností osvojili všichni. Ta míra určitě nebude stanovena tak, aby středoškolské vzdělání dokončili jen géniové či nadprůměrně chytří. Ale neberu jako nijak velkou diskriminaci, když do dalších pater vzdělání nepustí úplné pitomce. Občas se mě někdo ptá, zda považuju za důležité, aby například lékař, který mě bude operovat, uměl spočítat trojčlenku. No to si pište, že je to pro mě důležité! Víc než to, jestli umí žonglovat s osmi skalpely v jedné ruce.
Obrana vlastní lenosti
Zařazení matematiky do povinné maturity má důležitou symbolickou hodnotu. Když z ní byla naopak vyřazena, učinilo to z její výuky cosi nadbytečného a extravagantního. Učitelé matematiky se pro část studentů změnili v samoúčelné sadisty, kteří od nich žádají něco, co nikdy nebudou potřebovat. Není divu, že se podle testů žáků v zemích OECD ukázalo, že Česko je třetí mezi zeměmi, ve kterých se znalost matematiky od roku 1995 nejvíc zhoršila. Není to proto, že by se učila méně nebo že by ji učili méně dobří učitelé. Je to proto, že je matematika jako něco zbytečného neoblíbená až nenáviděná. Podle téhož výzkumu dokonce nejvíc ze zkoumaných zemí.
Učení matematiky podporuje logický úsudek a systematické myšlení. Obojí představuje kvalitu samo o sobě, takže se nenechme zavléct do diskusí, k čemu jsou filozofovi kvadratické rovnice či zdravotním sestrám geometrie. Dá se říct, že v „éře Googlu“ bude schopnost jasně a racionálně myslet ještě mnohem důležitější. Informace a data lze všechny najít na webu. Co tam nenajdete, je schopnost s nimi pracovat a používat je v souvislostech. Prostě přemýšlet.
Dám malý příklad. Před pár týdny zveřejnily Lidové noviny článek na toto téma. Studentka filozofie v něm popisuje, jak ohromné útrapy jí středoškolská matematika způsobovala a jak ji dodnes pouhé pomyšlení na ni stresuje. Toť přímo esence sebeobrany lenosti, kterou popisuji výše! Autorka článku s ní ovšem zjevně sympatizuje a dodává, že i takoví „géniové vědy“ jako Edison nebo Einstein měli se školní matematikou potíže. Že je to „známo“.
Má to dva háčky. Za prvé Edison nebyl žádný génius vědy a za druhé Einstein v matematice od mala exceloval. Ano, když se to pokusíte vyhledat na Googlu, najdete tvrzení o jeho potížích se školní matematikou ve stovkách tisíc odkazů. Jenže to není pravda! Je třeba zapojit hlavu, oddělit odkazy relevantní od nedůležitých a pokusit se najít spolehlivá fakta. A podle nich byl Einstein už na základní škole v matematice nejlepší ve třídě. Diferenciální i integrální počty zvládl v patnácti. Na střední škole studoval matematiku z vysokoškolských učebnic. Že v ní byl slabý, je mýtus, který se rozšířil už za jeho života a jejž on sám vyvracel. Proč byl a je tak populární? Protože se hloupým, líným nebo pohodlným lidem, kteří se matematiku nechtějí učit, hodí do krámu.
Takže ještě jednou. Matematika by u maturity měla být povinným předmětem. Tečka.
Miloš Čermák
LN, 26. ledna 2010
http://extra.cz/blog/
LN, 26. ledna 2010
http://extra.cz/blog/
sobota 6. února 2010
Výtvarné hrátky
čtvrtek 4. února 2010
Firefox 3.6 je tu, stejně tak jako Xmarks pro Google Chrome
Ve čtvrtek 21. ledna 2010 vyšla nová verze webového prohlížeče Firefox, aktuálně ve verzi 3.6. Nová verze je sice aktuálně nabízena v rámci automatických aktualizací prohlížeče, ale pouze tehdy, když se ji uživatel v nabídce Nápověda pokusí provést. Proto je docela potěšující, že i přesto ji v současnosti používá už 10% uživatelů Firefoxu. Já sám jsem na ni zatím ale nepřešel, vždycky s přechodem otálím, až všechna má oblíbená rozšíření budou pod novou verzí fungovat. Ještě chybí jedno důležité rozšíření a také už budu moci přejít.
Čas od času používám i Google Chrome, proto mě potěšilo, že konečně funguje synchronizace bookmarku pomocí Xmarks i pro Chrome. To je super, Xmarks uz zvládá synchronizaci mezi Firefoxem - Safari - Google Chrome a Internet Explorerem. Je pravda, že posledně jmenovaný prohlížeč jsem úplně vytěsnil ze svého repertoáru. Když se potřebuju podívat, jak můj web funguje pod IE, tak jen přepnu ve Firefoxu zobrazovací jádro pomocí IETabu. Xmarks funguje skvěle a už si bez něj práci na internetu nedokážu předsatvit, pořád mám po ruce svuj aktuální bookmark, co víc si přát... Snad jen, kdyby ho časem ještě rozšírili o synchronizaci s Operou a „svět by byl úplně dokonalý“ :-)
Čas od času používám i Google Chrome, proto mě potěšilo, že konečně funguje synchronizace bookmarku pomocí Xmarks i pro Chrome. To je super, Xmarks uz zvládá synchronizaci mezi Firefoxem - Safari - Google Chrome a Internet Explorerem. Je pravda, že posledně jmenovaný prohlížeč jsem úplně vytěsnil ze svého repertoáru. Když se potřebuju podívat, jak můj web funguje pod IE, tak jen přepnu ve Firefoxu zobrazovací jádro pomocí IETabu. Xmarks funguje skvěle a už si bez něj práci na internetu nedokážu předsatvit, pořád mám po ruce svuj aktuální bookmark, co víc si přát... Snad jen, kdyby ho časem ještě rozšírili o synchronizaci s Operou a „svět by byl úplně dokonalý“ :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)