La la la...

Pec nám spadla, Skákal pes, Travička zelená, Kalamajka, Já mám koně, vraný koně, Ovčáci, čtveráci, Utíkej Káčo, utíkej, Červená, modrá fiala, Běží liška k Táboru, Cib, cib, cibulenka, Prší, prší, Kočka leze dírou, Adámku náš, copak děláš, Tálinskej rybník, Až já budu velká, Když jsem husy pásala, Maličká su, Pásla ovečky, Holka modrooká, Co jste hasiči, co jste dělali, Komáři se ženili, Kdyby tady byla taková panenka, Zajíček v své jamce sedí sám, Šla Nanynka do zelí, Když jsem šel z hub, Na tom bošileckým mostku. To je seznam písniček, které když odzpívám, tak si můžu být téměř jistá, že Klárka už spinká a já se můžu pokusit položit ji do postýlky. Honza má podobný repertoár. Bohužel, někdy nestačí ani tohle, a tak zpíváme pořád dokola, než se Klárka odebere do říše snů.

Šššš.... teď spinkáme

Už delší dobu se nám nedaří Klárku normálně večer uspat, pokaždé se při ukládání do postýlky vzbudí, a tak následuje další a další pokus. Někdy je to i šestkrát. Navíc už se začíná budit vícekrát za noc. Jednou se mnou dokonce spala celou noc v posteli, protože v postýlce to prostě nešlo. Já jsem pak byla rozlámaná ještě dva dny. Snažím se bránit tomu, aby s námi spala v posteli, i když jí to samozřejmě neuškodí. Dopoledne většinou spáváme spolu na gauči, Klárka mně na břichu, protože v postýlce zase nespí, nebo ji musím třeba hodinu a půl uspávat. A to nestojí za to, když pak sama spí třeba jen půl hodiny. Když jedeme nakupovat, tak už nespí tak dobře a většinu času je vzbuzená. Posledně v Avionu ležela v kočárku na bříšku a byla úplně fascinovaná tím množstvím lidí a barev v regálech, takže ani nemukla.
V noci kolem ní chodíme po špičkách, abychom ji náhodou neprobudili, protože sebemenší zašustění a už sebou v postýlce hází.
Teď "jen" naučit ji usínat samotnou, to bude nejtěžší úkol a zkouška trpělivosti, ale to má ještě čas. Do té doby budeme posilovat, Klárka se dost pronese, má přes šest kilo.

Klárka Skypuje :-)

Klárka nám teď dělá opravdu radost, od neděle se už pravidelně obrací ze zádíček na bříško. Nyní už objevuje, že má v rukách dostatek síly, a tak se začíná "odrážet", zatím jen dozadu a jen o centimetříky. Ale to už je jen otázka času, až přijde na to, že to jde i dopředu.

No a dneska mi Klárka napsala první vzkaz přes Skype. Zatím si se smysluplností nedělá moc starosti, ale to se časem také poddá.

Otočila se!

Klárka se poprvé otočila ze zádíček na bříško! Stalo se to v pátek ráno a my jsme to prošvihli. Ležela na puzzlíkách a najednou byla na bříšku. Měli jsme oba velikou radost, protože už se nějakou dobu pokoušela otočit, ale všechny pokusy ztroskotaly na tom, že nevěděla, co s ručičkou, která jí tam zůstala. Celý pátek a sobotu se Klárka sama snažila, ale nešlo to. Na reprízu jsme si proto museli počkat do dnešního rána, kdy se otočila nejprve na přebalováku a pak na puzzlích. Tak snad si ten pohyb už pamatuje a nezapomene ho a my se budeme moci těšit na další úspěšné pokusy :-)

Hory, hory, zelené hory

Jako každý rok, i letos jsme chtěli strávit nějaký čas na horách. Tentokrát jsme ale nejeli sami, byla s námi Klárka a taky Mirča s Pavlem a Beátkou a Mirčina kamarádka z chatu Klára s Pavlem, Verčou a roční Markétkou. Do pondělí s námi byl i Honza. Jeli jsme s nimi na chalupu v Koutech nad Desnou, kde oni už párkrát byli.
Leden jak vyšitý, ale počasí veskrze jarní. Po sněhu v nížinách ani památky, jen okolo Lanškrouna se v příkopách hnědaly jakési zbytky něčeho, co snad kdysi býval sníh. Ani v Koutech to nebylo lepší, na místní sjezdovce leželo sotva 20 cm rozbředlého sněhu a pokud se ho nedostávalo, prosvítalo pod ním bahno. A lilo jako z konve, a nepřestalo až do úterý.
Naštěstí chalupa byla pěkně vytopená a děti nám poskytly zábavu, jinak by se člověk asi ukousal. S kočárem ven jsme chodili jen na chvilku, než malá usnula. Pak jsme ji nechali spát na studené verandě. Odpoledne jsme chodili ven i za deště, aby se člověk aspoň někam podíval a nekoukal pořád jen na televizi.
První dva dny spinkala Klárka jako budulínek, usnula jen co jsem ji šupla do postýlky. Následující dny se ale staly hororem, tedy jen pokud jde o uspávání. Udolávala jsem Klárku třeba do desíti večer, než konečně zavřela oči a nechala je zavřené i po uložení do postýlky. Zatímco Beátka a Markétka zalehly před osmou a samy usnuly, Klárka se bránila, asi jí postýlka nevyhovovala, a tak jsem na ni zkoušela různé triky, jen aby zabrala.
Večer jsme hrávali hry, člověče, nezlob se na tričku, Phase 10 a žolíky.
V pondělí ráno odjel Honza domů, pořád pršelo. Odpoledne jsme jeli do Loučné na bowling, ale obě dráhy byly obsazené, tak jsme si je rezervovali na úterý na jednu hodinu. Cestou zpět na chalupu jsme vyjeli až na Červenohorské sedlo, abychom se podívali, jak to tam vypadá. Mlha byla, že by se dala krájet, po haldách sněhu ani památky a někde dole v mlze jezdil jenom jeden vlek.
V úterý ráno jsme jeli nakoupit do Kauflandu v Šumperku, protože nám chybělo pečivo. Zabili jsme tím jedno dopoledne. Odpoledne ve dvě hodiny už jsme stáli na bowlingové dráze a metali koule po kuželkách. Někomu to šlo líp, někomu hůř, jako třeba mně, já to s těma děravýma koulama prostě neumím.
Ve středu jsme se dohodli, že pojedeme lyžovat na sedlo, počasí bylo perfektní, v úterý a přes noc dokonce trošičku nasněžilo, ale asi jen dva centimetry. Zato krásně svítilo sluníčko. Vyjeli jsme všichni na sedlo, my ženský jsme šly lyžovat a chlapi se starali o děti. Za ty dvě hodiny lyžování jsme toho měly celkem dost, nahoře to totiž bylo vydřený až na blato, ale na druhé straně tam byl i led a dole to už bylo rozbředlý. Nic moc svezení.
Ve čtvrtek jsme dali volnost chlapům, a tak Honza s Pavlem vyrazili na běžky, Pavel S. zůstal doma, protože si hned o víkendu v zápalu hry s míčkem na ping pongovém stole udělal něco se zádama a pořád ho to bolelo. Kluci jeli autem na sedlo a odtud na běžkách na Praděd. Prý na ně na Pradědu čekala nádherná inverze a je pravda, že fotky to dokazují. Někdy kolem druhé jsme si všichni dali sraz na sedle a jeli jsme do Loučné do rybárny na pozdní oběd. Moc dobře tam vaří.
V pátek jeli chlapi zase na běžky, ale až odpoledne a ze sedla vyrazili opačným směrem, na Keprník. Počasí jim přálo, sluníčko svítilo, jen stopa tam nebyla vyrolbovaná. Keprník pokrývala ledová krusta, a tak raději sešli dolů pešky a až pod hranicí klečí nasadili běžky. My ostatní jsme šli s kočárama cestou k dolní nádrži vodní přečerpávací elektrárny. Sice tam byl stín a tudíž chladno, ale byl tam nádherný ledopád a také dobrá cesta. Večer jsme se pomalu začali všichni balit, protože správce měl přijet ráno v deset.

V sobotu ráno jsme ještě dobalili poslední zbytky, uklidili chalupu a potom se každý rozjel svým směrem.

Prádlo, prádlo a zase prádlo :-(

Nedá mi to, abych se s váma nepodělil o jednu zajímavou fotku, jak to vypadá, když se "tříčlenná" rodina vrátí z týdenní dovolené na horách. O našich zážitcích ze "zimní" dovolené se s váma podělíme v jednom z dalších příspěvků, až se k tomu jeden z nás dostane. Přiložená fotka ukazuje várku prádla po čtyřech plných pračkách. Toto byl pohled z úterka. Ve středu k tomu přibyla i jedna pračka povlečení a další s ručníky a myslím, že minimálně jedna nebo dvě pračky ještě čekají v koši.
A nyní ještě to nejhorší, prohnat tu velkou kupu "skrz žehličku" :-) Vypadá to, že tento víkend bude opravdu dlouhý a úmorný...

Novinky v rodokmenu

Po dovolené jsem si zase udělal po částech čas na rodokmen a doplnil další informace o osobách. Také se snažím průběžně doplnit k osobám i fotografie, obzvlášť u těch žijících a mám připraveno i několik fotek pra, pra předků na nascanování. Ale odkládám to, až se to po dovolené trošku uklidní. Příští týden začíná nový semestr, v pátek už mám první přednášku pro dálkaře, a tak mám nyní trošku "hoňku".
Jinak jsem si zase pohrál trošku se zdrojákama pro generování stránek, tak doufám, že nový vzhled je zase o něco pěknější.

V neveřejné verzi pro rodinu jsem doplnil kontakty a trošku zestandardizoval formát místa bydliště, narození a úmrtí, protože nová verze generátoru bude už pracovat i s těmito daty.
Také jsem na naše stránky dal webovou prezentaci dvou rodokmenů zpracovaných programem Ancestry. Prvním je Rodokmen Karla IV., jehož autorkou je Alča, a Rodokmen Antická mytologie od Martina "Nethara" Doležala.

Zajímavý odkaz

Rád bych všechny upozornil na velmi zajímavé stránky mého kolegy Dalibora Martíška ze Strojní fakulty VUT v Brně. Myslím si, že články na stránce http://martisek.blog.denik.cz/ stojí opravdu za přečtení. Jeho článek o průměrném platu je velice srozumitelný a myslím si, že každý člověk pak konečně pochopí, jak to s tím "mýtickým" průměrným platem ve skutečnosti je. Mně osobně velice zaujal a současně strašně rozesmutněl článek "Předčasný pohřeb neuvěřitelně staré dámy". Ale to je asi dáno mým odborným zaměřením :-)

Rodokmen

Už to bylo skoro rok, co jsem se naposled věnoval rodokmenu, tak jsem si ušetřil nějaký čas a zase doplnil další nové osoby, co se mi za ten rok nashromáždily. Na prvním místě samozřejmě Klárku :-) Databázi spravuji v programu Ancestry, se kterým jsem nadmíru spokojen. Jen generování do html stálo, upřímě řečeno, za prd. Naštěstí se našel nadšený programátor a na světě je zajímavá aplikace Ancestry2html. Předevčírem jsem si ji stáhl, "očuchal" a zamiloval si ji.
Nejlepší na tom je, že je to napsáno velice čistě, intuitivně a hodně přehledně... Myslím si, že stačí, aby člověk znal skutečně jen základy HTML a velmi rychle pochopí, jak si příslušné zdrojáky upravit tak, aby to dělalo to, co já chci. Což jsem také udělal, a tak z našich stránek s rodokmenem v podstatě nezůstal kámen na kameni. Pokud vás zajímá, jak to s naším rodem vypadá, hledejte na http://rodokmen.safarikovi.org/. V současnosti sonduji, jak je to s matrikami ohledně rodu Šafaříků, a tak snad do budoucna se mi podaří pohnout se hlouběji do historie našeho rodu.

Svítání

Všude dobře, doma nejlíp... Takhle se u nás probouzí nový den:

Takto nás přivítal Nový rok v úterý 1. ledna 2008.

Dneska nás čekalo probuzení do ranní mlhy, pondělí 14. ledna 2008.