V noci z 11. na 12. dubna 1944 sovětský civilní a vojenský pilot Alexandr Petrovič Mamkin v letadle P-5 odvezl 12 syrotků, jejich vychovatelku a dva raněné z partyzánského oddílu z území kontrolovaném partyzány v týlu nepřítele.
Na začátku dubna 1944 dokončovalo německé velení soustředění svých sil k provedení rozsáhlé trestné operace „Jarní svátek“ (německy Frühlingsfest) proti oddílům Polocko-Lepeľského partyzánského svazu, která začala ráno 11. dubna. Bylo nutné urychlit evakuaci dětí, která probíhala v rámci druhé etapy operace „Hvězdička“.
K 10. dubnu se na území kontrolovaném partyzány v týlu nepřítele, konkrétně v Polocko-Lepeľské partyzánské zóně, nacházelo ještě 26 dětí z polockého sirotčince. Alexander Mamkin mezitím během druhé etapy operace „Hvězdička“, která začala koncem března, provedl osm úspěšných nočních letů do partyzánské zóny – pokaždé odvážel letadlo maximálně naložené dětmi a zraněnými partyzány.
Během dalšího letu v noci z 11. na 12. dubna 1944 měl Mamkin evakuovat do sovětského týlu celkem 13 osob: sedm dětí v kabině střelce, tři další děti a vychovatelku ve speciálním nákladním kontejneru pod trupem letadla a dva těžce zraněné partyzány v aerodynamických kontejnerech zavěšených pod křídly. Po startu z partyzánského letiště na zamrzlém jezeře Večeľje (Ušačský rajón, Vitebská oblast), nedaleko frontové linie, bylo letadlo za svítání ostřelováno nepřátelským protiletadlovým dělostřelectvem a nad samotnou frontou napadeno německým nočním stíhačem. Tentokrát zasáhly střepiny motor, který vzplanul, a pilot utrpěl zranění hlavy.
Těžce raněný pilot překonal frontovou linii, přičemž stále ovládal hořící letadlo. Podle instrukcí měl nabrat výšku a opustit stroj pomocí padáku, ale protože měl na palubě pasažéry, neudělal to. Oheň se rozšířil až do pilotní kabiny – hořelo oblečení, tavily se sluchátka i letecké brýle. Přesto Mamkin udržel obtížně ovladatelné letadlo až do nalezení vhodného místa k přistání na severovýchodě Polockého rajónu (Vitebská oblast), nedaleko vesnice Trudy u břehu zamrzlého jezera Bolnyrja – místo již bylo za frontovou linií v zóně Rudé armády. Zde letadlo nouzově přistálo a dojelo po ledu jezera.
V té době již prohořela i přepážka oddělující pilotní kabinu od prostoru pro cestující a některým dětem začalo hořet oblečení. Při nouzovém přistání byl pilot vymrštěn z kabiny do sněhu a ztratil vědomí.
Na místo dorazili vojáci Rudé armády, kteří Mamkina odvezli do nemocnice, ale popáleniny a zranění byla příliš vážná. O šest dní později, 17. dubna 1944, Alexander Mamkin v nemocnici zemřel. Všech 13 pasažérů tohoto jeho posledního letu přežilo. Celkem během druhé etapy operace „Hvězdička“ evakuoval Alexander Mamkin více než 90 lidí – dětí, vychovatelů a zraněných partyzánů.
V dokumentu Zpráva o bojové činnosti 105. pluku letectva letecké divize GVF se uvádí:
„V noci z 11. na 12. dubna byl letoun R-5, pilotovaný gardovým poručíkem Mamkinem, při návratu z týlu nepřítele s 13 pasažéry na palubě (včetně 10 dětí) náhle napaden a zapálen stíhačem nepřítele ve vzduchu. Pilot, navzdory plamenům, přeletěl frontovou linii a úspěšně přistál s hořícím letounem na území pod sovětskou kontrolou. Všechny děti a partyzáni zůstali nezraněni. Pilot však utrpěl těžké popáleniny a bez nabytí vědomí zemřel hrdinskou smrtí. Letoun shořel.“
Alexander Petrovič Mamkin, gardový poručík, se narodil v roce 1916 ve vesnici Kresťanskoje ve Voroněžské oblasti. Od roku 1931 pracoval v kolchoze, v roce 1934 nastoupil na orlovský finančně-ekonomický institut. Roku 1936 byl přijat do 9. ročníku Balašovské školy civilního letectva. V roce 1938 se stal kandidátem členství ve VKS(b). Po škole pracoval v Tádžikské správě civilního letectva. Od roku 1942 jako člen 105. gardového OAP GVF vykonal nejméně 70 nočních letů do německého týlu k partyzánům na letounu R-5. Byl vyznamenán Řádem rudého praporu (21. 4. 1944), Řádem vlastenecké války I. stupně (31. 8. 1943) a medailí „Partyzánovi vlastenecké války“ I. stupně. Pohřben ve městě Veliž ve Smolenské oblasti.
Žádné komentáře:
Okomentovat