Kalendárium, 19. říjen 1921

Ve středu 19. října 1921 se v Reykjavíku narodil Þorsteinn Elton Snæbjörnsson Jonsson, nejúspěšnější islandské stíhací letecké eso 2. světové války s osmi jistými sestřely, jedním pravděpodobným sestřelem a tři letouny poškodil.

Flying Officer Thorsteinn Elton Jonsson

RAF No.143687, 1006762 (důstojník)

Narodil se 19. října 1921 v Reykjavíku. Jeho otec byl Islanďan, matka, která zemřela v roce 1936, Angličanka a malý Thorsteinn tak v její rodné zemi trávil spoustu času.

V dubnu 1940, poté co Němci obsadili Dánsko, se kterým byl Island spojen personální unií, odplul Jonsson do Británie. Chtěl vstoupit do RAF a stát se pilotem.

Do RAF byl přijat v červnu 1940, jeho pilotní výcvik začal v říjnu 1940 a dokončil ho v červenci 1941, kdy byl v hodnosti Sergeant poslán do Skotska k 17. peruti. Ta se svými Hurricany prováděla hlavně hlídky nad konvoji. U ní však Jonnson zůstal jen necelé dva měsíce, protože byl v září poslán k 111. peruti do North Wealdu. Na jejích Spitfirech pak podnikal akce nad okupovanou Evropou, ale žádný úspěch ve vzdušném boji nezískal. V září 1942 se peruť přesunula do Suffolku, kde se začala připravovat na službu v zámoří. V říjnu se piloti přesunuli do Gibraltaru, odkud 11. listopadu 1942 přeletěli do Alžírska, kde se podíleli na ochraně spojeneckého vylodění (operace Torch). Během tohoto měsíce sestřelil tři letouny jistě, jeden pravděpodobně a další poškodil. Poslední vítězství na černém kontinentě získal 18. ledna 1943, kdy u Bou Arada sestřelil stíhací Bf 109.

V březnu 1943 mu skončil operační turnus, byl povýšen na důstojníka a vrátil se zpět do Británie. Zde obdržel z rukou krále Jiřího VI. vyznamenání DFM. Zbytek roku pak strávil jako instruktor u 56. OTU a TEU (Tactical Exercise Unit) v Tealingu.

Do akce se vrátil v lednu 1944, kdy byl poslán k 65. peruti, která právě dokončovala přezbrojení na stíhačky Mustang Mk.III. Jeho jednotka tvořila součást 122. křídla, které kromě šedesátpětky tvořily ještě perutě čísel 19. a 122. První vítězství u nové jednotky získal 19. dubna, když poškodil jeden Bf 109, největších úspěchů však dosáhl během podpory vylodění v Normandii v červnu a červenci.

Hlavním úkolem perutí Mustangů RAF byly útoky na dopravu a letiště v týlu nepřítele a stíhací sweepy. Jonsson byl poprvé úspěšný ráno 24. června během akce, které se zúčastnily všechny perutě křídla. V okolí města Dreux narazili stíhači RAF na asi třicet nepřátelských stíhaček, pravděpodobně od III./JG 54. Rozpoutala se bitva, ve které piloti Mustangů nárokovali 9-0-2 vítězství, ztratili však čtyři vlastní letouny, shodou okolností všechny od 65. perutě. Naštěstí se tři piloti zachránili a dokonce se všichni vyhnuli zajetí. Jonsson si z tohoto letu přinesl dvě vítězství nad Fw 190.

Další úspěch si Jonsson připsal o měsíc později. Dne 25. července byla jeho jednotka na ozbrojeném průzkumu a v oblasti Dreux – Rambouillet narazila na německé stíhačky. Jonsson si připsal 1-0-1 vítězství nad stodevítkami. Poslední úspěch pak získal o čtyři dny později, když jeho jednotka narazila v oblasti Dreux – Conches na formaci stodevítek, které pravděpodobně patřily do III./JG 3. Piloti 65. perutě okamžitě odhodili pumy, vrhli se na stodevítky a při jediné vlastní ztrátě si připsali 2-0-2 vítězství, úspěšnými střelci byl Jonsson a velitel perutě S/Ldr D. P. Lamb. Jednalo se zároveň o poslední vítězství Mustangů RAF během podpory vylodění.

Perutě Mustangů se poté totiž začaly více věnovat doprovodu těžkých bombardérů a Jonsson tak do konce svého druhého turnusu v prosinci 1944 žádný další úspěch nezískal a jeho skóre se zastavilo na čísle 8-1-3 vítězství.

Jonsson se poté vrátil na Island a působil zde u neoperačních jednotek. V květnu 1945 byla ale zpět v Británii, kde prošel výcvikem na vícemotorových letadlech a poté nastoupil k 187. peruti. Ta se svými Dakotami létala hlavně do Indie. RAF opustil Jonsson definitivně v prosinci 1946.

Vrátil se domů na Island, kde 20 roků létal u aerolinií Loftleidir a Icelandair, tři rok strávil na stáži u belgické Sabeny v Kongu. Během občanské války v Nigérii na konci 60. let podnikl přes 400 humanitárních letů do oblasti Biafry, která bojovala za samostatnost. Poté až do roku 1987 létal pro lucemburský Cargolux, mimo jiné s letouny DC-8 a Boing 747.

Na důchod se vrátil domů na Island, napsal dvě autobiografické knihy, jednu o jeho dětství a válečných zážitcích, v druhé popsal život pilota aerolinií. Obě patří na Islandu mezi bestsellery.

Thorsteinn Elton Jonsson, jediné islandské stíhací eso 2. světové války, zemřel v prosinci 2001.

Autor Michal Rak

https://forum.valka.cz/topic/view/59712/Jonsson-Thorsteinn-Elton

Prameny:

Shores C., Williams C.: Aces High, Grub Street, London, 1994

Shores C.: 2nd TAF, Osprey, Oxford, 1970

Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 4, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002

Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 5, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2004

www.ww2talk.com

www.geocities.com

Vzdušná vítězství T. E. Jonssona:

Datum	Peruť	Typ letounu	Místo	Nepřítel
15.11.1942	111.	Spitfire V	Bone	He 111 zničen
17.11.1942	111.	Spitfire V	Bone	Ju 88 zničen
			Bone	Ju 88 pravděpodobně
19.11.1942	111.	Spitfire VC	oblast Bone	Ju 88 poškozen
22.11.1942	111.	Spitfire V	Bone	Bf 109 zničen
18.1.1943	111.	Spitfire V ER500	Bou Arada	Bf 109 zničen
19.4.1944	65.	Mustang III		Bf 109 poškozen
24.6.1944	65.	Mustang III	oblast Dreux	2x FW 190 zničen
25.7.1944*	65.	Mustang III FZ112	Dreux	Bf 109 zničen
			Dreux	Bf 109 poškozen
29.7.1944*	65.	Mustang III FZ112	Dreux	Bf 109 zničen

* Shores uvádí 26. a 30. červenec, použita data uváděná Foremanem a Franksem.