Kalendárium, 7. březen 1945

   Ve středu 7. března 1945 se 9. obrněná divize americké 1. armády generála Courtneyho Hodgese zmocnila jediného nepoškozeného Ludendorffova železničního mostu přes Rýn u Remagenu, což umožnilo přesunout na východní břeh celkem pět divizí. Tento most tak přispěl k rychlému přesunu amerických tankových svazů na východní břeh a tím ke zkrácení války o několik týdnů, i když se po 10 dnech zřítil. V té době již ale bylo předmostí zajištěno a přes tok Rýna bylo postaveno několik pontonových mostů. 

   Dne 7. března 1945 v 1:00 ráno obdržel velitel LXVII. Armeekorps (General der Infanterie Otto-Maximilian Hitzfeldt) ze štábu 15. Armee rozkaz převzít odpovědnost za obranu Remagenu. Vzhledem k tomu, že jednotky jeho sboru byly na zmateném ústupu, jmenoval velitelem Remagenu svého adjutanta (Major Hans Scheller). Ten se v doprovodu osmi mužů vydal na cestu do Remagenu, kam dorazil kolem 11:00 sám – zbytek jeho mužů včetně radiostanice padl do rukou postupujících Američanů. Zde zastihl Hauptmana Bratgeho, jak se na severní straně mostu snaží organizovat dopravu ustupujících německých jednotek, které se ze všech stran hrnuly k mostu s cílem dostat se za Rýn. Na poslední chvíli také dorazily trhaviny potřebné k umístění záložní nálože – místo požadovaných 600 kg vojenské trhaviny však dorazilo pouze 300 kg slabší průmyslové trhaviny. Tento nedostatek měl mít fatální následky. 

   Přibližně v té době se v okolí Remagenu objevily první jednotky amerického Combat Command B (Brigadier General William Hoge) / 9th Armored Division. Američané byli překvapeni, že železniční most stále stojí, nepochybovali však, že jakmile se k němu přiblíží, bude vyhozen do povětří. Kolem 13:00 dorazil na místo generál Hoge a nařídil svým jednotkám obsadit město. Po zahájení bojů o město přesunul Major Scheller velitelské stanoviště z Remagenu do železničního tunelu na východní straně Rýna. Američtí vojáci pomalu vytlačovali nepočetné německé obránce z města, kteří kolem 14:00 vyhodili do vzduchu příjezdovou cestu vedoucí k jižní části mostu. Kolem 15:00 dorazily 4 americké tanky Pershing 1st Platoon / Company A / 14th Armored Battalion (1st Lieutenant John Grimball) a pěchota k ústí mostu, který k jejich údivu stále stál.

   Přibližně v 15:15 vyjely americké tanky na západní břeh Rýna a začaly ostřelovat německé pozice na východním břehu, aby umožnily útok pěchoty. V 15:20 vydal Major Scheller rozkaz k odstřelu mostu. Hauptmann Friesenhahn otočil iniciačním klíčem roznětnice – k výbuchu však k ohromení všech nedošlo. Jedna ze střel z amerického tanku totiž náhodně zasáhla pomocné potrubí, kterým vedly dráty k hlavním náložím, a poškodila je. Mezitím se do bezprostřední blízkosti mostu přesunula Company A / 27th Armored Infantry Battalion (2nd Lieutenant Timmermann) spolu se 2nd Platoon / Company B / 9th Armored Engineer Battalion (Lieutnant Mott) a v 15:35 vyrazily do útoku. Ve stejném okamžiku se však ozvala detonace a most zahalil dým. Unteroffizier Faust, příslušník 12. Kompanie / Landespionier Regiment 12, dokázal přeběhnout přes ostřelovaný most k záložní náloži, umístěné nad severním pilířem, pomocí osvětlovací pistole iniciovat zápalnici a vrátit se zpět. Záložní nálož se však ukázala jako slabá – poté, co se rozptýlil dým z výbuchu, Američané i Němci mohli pozorovat, že most je sice poškozen, ale stále stojí.

   Americká pěchota a ženisté vyrazili na druhou stranu mostu, který nyní postřelovaly kulomety německých obránců, umístěných ve věžích na konci mostu a v železničním tunelu. Později se také přidala 2cm děla protiletadlového oddílu Luftwaffe. Major Scheller se mezitím snažil rádiem spojit s některým vyšším velitelstvím. Když neuspěl, nařídil Hauptmannovi Bratgemu provést protiútok, sám nasedl na kolo a odjel. Postupně Američané umlčeli odpor v obou věžích na koci mostu a kolem 16:00 obsadili perimetr kolem severního konce mostu. Následně americké jednotky obsadily vrchol Erpeley Ley a němečtí obránci se v tunelu (kde byly mimo jiné také civilisté) ocitli v pasti – oba konce tunelu byly nyní pod palbou. V 17:30 se Hauptmann Bratge spolu se zbytkem svých mužů vzdal.

Glynwed

https://www.fronta.cz/dotaz/most-u-remagenu

Kalendárium, 6. březen 1913

Ve čtvrtek 6. března 1913 se ve městě Novonikolajevsk (nyní Novosibirsk) narodil Alexandr Ivanovič Pokryškin, letecké eso a jeden z nejúspěšnějších sovětských / spojeneckých stíhačů ve 2. světové válce s 59 jistými sestřely (56 samostatných a 6 ve spoluúčasti). Další dva letouny mu nebyly započítané a 3 letouny poškodil ve spoluúčasti. 

Do rudé armády vstoupil v roce 1932. O rok později ukončil 3. Permskou vojenskou školu leteckých mechaniků a zpočátku sloužil jako mechanik. V listopadu 1938 byl poslán do Kačinské vojenské letecké školy pilotů, kterou ukončil v říjnu následujícího roku. Sloužil u 55. IAP Kyjevského vojenského okruhu a od roku 1940 spadající pod Oděský vojenský okruh. V roce 1941 byl st.-lt. Pokryškin povýšen do funkce zástupce velitele eskadrily a jako jeden z prvních u pluku si osvojil stíhací letoun Mikojan-Gurevič MiG-1. Na frontách Velké vlastenecké války bojoval od prvního dne, ale válka pro něj nezačala nejšťastněji. Dne 23. června Pokryškin odstartoval na poplach a hned nad letištěm našel svůj cíl: „I když svítí slunce přímo do očí, zjišťuji, že letadla jsou pro mne neznámá, dokonce zvláštní, jednomotorová, kabiny pilota a letovoda-střelce jsou spojeny. Rychle se blížím ke krajnímu bombardéru a střílím krátkou dávku. Cítím, že jsem jej zasáhl. Aby ne! Přiblížil jsem se k němu natolik, že proud vzduchu táhnoucí se za ním mne div převrátil. Obracím letoun  doprava, nahoru a ocitl jsem se nad bombardéry. Hledím na ně z výšky a to překvapení, vidím na jejich křídlech rudé hvězdy. Naši! Střílel jsem na našince.“ Obětí jeho přesné střelby se stal jeden z nových sovětských bombardérů Suchoj Su-2. S nejvetší pravděpodobností se jednalo o letoun z 211. bombardovacího pluku operujícího ze sousedního letiště v Grigoriopoli. Pilot přežil, navigátor Semjonov již tolik štěstí neměl.

Do podzimu 1942 létal na letounech MiG-3, Polikarpov I-16 a Jakovlev Jak-1. Na jaře 1943, po přezbrojení na americké stroje Bell P-39 „Airacobra“ začala jeho hvězda strmě stoupat během letecké bitvy nad Kubání. 

K 22. dubnu 1943 velitel eskadrily 16. GIAP (216. SAD, 4. VA, Severokavkazského frontu) g.kap. A. I. Pokryškin vykonal 354 bojových letů, v 54 vzdušných soubojích samostatně sestřelil 11 a ve spoluúčasti 3 letouny protivníka. V nagradnom listě k udělení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu (№ 993, 24. 5. 1943) se uvádí 13 samostatných sestřelů a 6 ve spoluúčasti.   

K 15. červenci 1943 zástupce velitele 16. GIAP (9. GIAD, 4. VA, Severokavkazského frontu) g.maj. A. I. Pokryškin vykonal 455 bojových letů, v 117 vzdušných soubojích samostatně sestřelil 25 a ve spoluúčasti 3 letouny protivníka. V nagradnom listě k udělení druhé Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu (№ 10, 24. 8. 1943) se uvádí 30 samostatných sestřelů a 6 ve spoluúčasti.   

K 21. prosince 1943 velitel 16. GIAP (9. GIAD, 7. IAK, 8. VA, 1. ukrajinského frontu) g.pplk. A. I. Pokryškin vykonal 550 bojových letů, v 137 vzdušných soubojích samostatně sestřelil 41 a ve spoluúčasti 3 letouny protivníka. V nagradnom listě k udělení třetí Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu (№ 1, 19. 8. 1944) se uvádí 50 samostatných sestřelů.   

V dubnu 1944 byl jmenován velitelem 9. gardové stíhací letecké divize, které velel do konce války. Celkově vykonal okolo 600 bojových letů, v 145 vzdušných soubojích samostatně sestřelil 56 a ve spoluúčasti 6 letounů protivníka.

Po válce zůstal u letectva a v letech 1968–1971 sloužil jako zástupce velitele sovetské protivzdušné obrany. Do maršálské hodnosti byl povýšen v roce 1972. Zemřel 13. listopadu 1985.

10 nejúspěšnějších sovětských stíhačů podle celkového počtu sestřelů
1. Rečkalov Grigorij Andrejevič 66 [59+7] +1 nezapočítaný, +4+5 poškodil
2. Kožedub Ivan Nikitovič 64 [64+0]
3. Gulajev Nikolaj Dmitrijevič 60 [55+5] (1 taranem)
4. Vorožejkin Arsenij Vasiljevič 60 [47+13]
5. Pokryškin Alexandr Ivanovič 59 [53+6] +2 nezapočítané, +0+3 poškodil
6. Jevstignějev Kurill Aleksejevič 55 [52+3]
7. Bobrov Vladimir Ivanovič 51 [27+24] 
8. Glinka Dmitrij Borisovič 50 [49+1] +1 nezapočítaný, +1 počkodil
9. Amet-Chan Sultan 49 [30+19] (1 taranem)
10. Didenko Gavriil Vlasovič 48 [16+32] (2+1 ZV, 14+31 VVV)

 
Vyznamenání:
3x Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (24. 04. 1943 — № 993; 24. 08. 1943 — № 10; 19. 08. 1944 — № 1)
6x Řád Lenina (22. 12. 1941 — № 7086; 24. 05. 1943 — № 9600; 06. 03. 1963 — № 124904; 21. 10. 1967 — № 344099; 21. 02. 1978 — № 429973; 05. 03. 1983 — № 400362) 
4x Řád rudého praporu (22. 04. 1943 — № 66983; 18. 07. 1943 — № 8305/2; 24. 12. 1943 — № 448/3; 20. 04. 1953 — № 1392/4)
Řád říjnové revoluce (05. 03. 1973 — № 1793)
2x Řád Suvorova 2. stupně (06. 04. 1945 — № 1484; 29. 05. 1945 — № 1662)
Řád Vlastenecké války 1. stupně (11. 03. 1985 — № 537850)
2x Řád rudé hvězdy (6. 11. 1947 — № 2762070; 04. 06. 1955 — № 3341640)
Řád „Za službu Vlasti v ozbrojených silách SSSR“ 3. stupně (30.04.1975 — № 0039)
Distinguished Service Medal - U.S. Army (1943)
Medaile „Za bojové zásluhy“ (3. 11. 1944)
Medaile „Za obranu Kavkazu“ (01. 05. 1944)
Medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941-1945gg.“ (09. 05. 1945)
Medaile Za statečnou práci ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“ (06. 06. 1945) 
Medaile „Za osvobození Prahy“ (09. 06. 1945)
Medaile „Za dobytí Berlína“ (09. 06. 1945)
+ další medaile a zahraniční vyznamenání

Prameny:
[1] Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.
[2] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сто сталинских соколов. В боях за Родину, Серия: Сталинские соколы, Издательство: Яуза, Эксмо, 2006. ISBN 5-699-14045-X
[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Величайшие воздушные асы XX века, Серия: Война и мы, Издательство: Эксмо, Яуза, 2011. ISBN 978-5-699-50391-9
[4] Бодрихин, Николай Георгиевич: Великие советские асы, 100 историй о героических боевых летчиках, Издательство: Центрполиграф, 2011. ISBN: 978-5-227-02656-9 
[5] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
[6] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
[7] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[8] Быков, Михаил Юрьевич: Самолеты советских асов, Боевая раскраска "сталинских соколов", Серия: Война и мы. Авиаколлекция. «Бортовая живопись» , Издательство: Яуза-каталог, 2016. ISBN: 978-5-906716-51-4 
[9] Pokryškin, Alexandr Ivanovič: Válka v oblacích /Něbo vojny/, Naše vojsko 1977.
[10] Pokryškin, Alexandr Ivanovič: Křídla v boji /Poznať sebja v boju/, Naše vojsko 1990.
[11] Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999. 
[12] Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
[13] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0
[14] Brzkovský, Marek: Airacobry nad Černým mořem, Sovětská esa Alexandr Pokryškin a Grigorij Rečkalov, in Centurion, No. 2, 2019.
[15] Brzkovský, Marek: Rudý taktik, Alexandr Ivanovič Pokryškin (1913-1985), in Extra Válka Vojska, No. 47, 2020. 
[16] Repka, Ondrej: Stíhačky Aleksandra Pokryškina, in Revi Publications, No. 95, březen 2014. 
[17] Repka, Ondrej: Zápisky poľovníka Aleksandra Ivanoviča Pokryškina, in Revi Publications, No. 114, duben 2019. 
[18] Repka, Ondrej - Bursa, Stano: O Pokryškinovi nie podľa jeho memoárov, in Revi Publications, No. 95, březen 2014.

[19] Абрамов, Александр: Красные соколы, Лучшие Асы России, 1914 - 1953 гг., http://airaces.narod.ru/

[20] Абрамов, Александр: Советские асы 1936 - 1953, http://soviet-aces-1936-53.ru/

[21]  Герои страны, http://www.warheroes.ru/

 

edit: Sat 17 Apr 2021 06:56:31 PM CEST

Kalendárium, 17. únor 1945

Velení německé Luftwaffe nasazovalo své moderní proudové Messerschmitty Me 262 prakticky pouze na západní frontě. Teprve na samém konci války se s nimi začali střetávat i sovětští letci. V sobotu 17. února 1945 měl jeden proudový letoun sestřelit i slavný major Ivan Nikitovič Kožedub.

Gardový major Ivan Nikitovič Kožedub.

 

K jednomu z prvních soubojů s ,,Me 109 s reaktivním motorem“ došlo již v prosinci 1944, kdy se s ním střetla dvojice pilotů 176. GIAP Pavel F. Čupikov a Aleksandr S. Kumaničkin. Stejný typ letounu nahlásilo po svém boji 16. ledna 1945 další eso 176. GIAP Aleksandr F. Vasko. 

     V sobotu 17. února se do boje s proudovým strojem dostal i major Kožedub. Nad událostí však však visí řada otazníků. On sám ve svých pamětech, sepsaných pár let po válce, boj popsal poměrně detailně, i když se zmýlil v dataci: „24. února jsem vyletěl s Titorenkem na volný lov. Pozorně pátrám po obloze. Najednou se z kouřma ve výšce tří tisíc pěti set metrů vynořuje letadlo. Aniž nás pozoruje, letí podél Odry největší rychlostí, které může dosáhnout náš Lavočkin. Upřeně se dívám - je to bezpochyby reaktivní letadlo. Rychle měním směr, dávám plný plyn a pouštím se za ním. Fašistický letec zřejmě spoléhá na rychlost svého letounu a nedívá se dozadu. Mám strach, aby mě nezpozoroval a neupláchl nám jako obvykle. Vymačkávám ze stroje největší možnou rychlost, snažím se zkrátit vzdálenost a dostat se pod nepřátelské letadlo. Můj kamarád nezůstává pozadu. Znám jeho horkokrevnost a upozorňuji ho, aby neztrácel rozvahu a nezasahoval do boje na vlastní vrub. Chtěl jsem si prohlédnout zblízka reaktivní letoun, a až se mi to podaří, zahájit po něm palbu. Mířím dolů a dostávám se zezadu na vzdálenost dvou set metru. Zdařilý obrat, přesnost pohybů a rychlost to všechno mi umožnilo přiblížit se k reaktivnímu letadlu. Ale vtom se kolem něho mihly řady svítících střel. Titorenko to nevydržel. Byl jsem přesvědčen, že staroušek mi zkazil celý můj plán, a v duchu jsem mu hrozně spílal. Avšak ukázalo se, že jeho palba nečekaně zlepšila moje postavení. Nepřátelské letadlo se začalo otáčet směrem ke mně a na vteřinu mi odhalilo své zranitelné místo. V tom okamžiku jsem vyvinul největší rychlost, jakou jsem mohl dostat ze svého letounu, a přiblížil jsem se k nepříteli. Byla mezi námi už velmi nepatrná vzdálenost. Zahájil jsem vzrušeně palbu. Reaktivní letoun se rozpadl na kusy a zřítil se na nepřátelské území.“

Schéma boje dvojice Kožedub – Titorenko z 17. února 1945, zakreslená přímo Dmitijem Titorenkem.

     Později byl tento sestřel „letounu s reaktivním motorem“ v sovětské i zahraniční literatuře zaměněn za sestřel Me 262. Nicméně v dobových dokumentech ani Kožedubových pamětech se nikdy o Me 262 nehovořilo. Je možné, že označení Me 262 v únoru 1945 ještě neznal, nepoužil ho však ani ve svých pamětech napsaných několik let po válce. Snímky z fotokulometu se nedochovaly, existuje ale schéma boje zakreslené jeho číslem, Dmitrijem Titorenkem. Na obrázku je jednomotorový stíhací letoun s pod trupovou instalací. Dochovala se rovněž bojová zpráva 176. GIAP, vztahující se k tomuto boji, kde se uvádí: „11.20-12.10 dvojice gardového majora Kožeduba vzlétla na volný lov v oblasti přechodu Odry a u Zellinu se setkala ve výšce 2 700 metrů s Me-109, pravděpodobně s proudovým motorem. Major Titorenko zaútočil zezadu zespoda pod úhlem 1/4 ze vzdálenosti 150-80 metrů. Nepřítel, který se chtěl dostat z útoku vedeného půl-výkrutem, se vystavil vedoucímu, čehož využil major Kožedub a zaútočil z vrchu pod úhlem 1/4 ze vzdálenosti 100-60 m. Po útoku Kožeduba se nepřátelský letoun rozpadl ve vzduchu a dopadl 2 km od Alt-Friedlandu. Spotřeba střeliva - 180 ks.“ 

     Německé útvary vyzbrojené Me 262 ten den skutečně utrpěly poměrně bolestivé ztráty. Z letiště Brandenburg totiž vzlétlo několik Me 262 od eskadry JG 7 a pokusilo se napadnout svaz amerických bombardérů. Dva letouny byly zničeny a jeden těžce poškozen. Další čtyři Me 262 byly zničeny či utržily těžké poškození z nebojových příčin. Vše se ale odehrálo v okolí Brandenburgu, skoro 200 km od Odry a tedy i daleko od místa Kožedubova sestřelu. Ještě dál došlo ke ztrátě bombardovacího Me 262 od 1./KG(J) 54. I ten k zemi poslal pilot americké stíhačky P-47. Poslední, ten den ztracený Me 262, patřil noční stíhací 10./NJG 10. Důvod zřícení není zcela jasný, patrně k němu ale došlo v noci a dopadl asi pět kilometrů od Burgu, rovněž daleko od Odry. Na letišti Brandenburg-Briest tou dobou vznikala i slavná JV 44, známější spíš jako Gallandův cirkus. Ještě sice nebyla bojeschopná, Obstl. Steinhoff ale ve svých pamětech popisuje, jak své piloty v rámci přeškolení na Me 262 brával k Odře. Zde několikrát došlo ke kontaktu se sovětskými letouny a Steinhoff dokonce tvrdí, že zde dosáhl tří sestřelů. Záznamy ztrát, tou dobou ještě vlastně neexistující JV 44, se však nedochovaly. 

     Je tedy otázkou, zda Kožedub skutečně útočil na Me 262, nebo na nějaký jiný typ. Už od podzimu 1943 německá Luftwaffe proti mohutným spojeneckým bombardovacím svazům nasazovala letouny Bf 109 a Fw 190 vyzbrojené raketami W.Gr. 21. Jednalo se o dvě poměrně rozměrné trubice zavěšené pod křídly a v každé z nich se nacházela jedna střela. Předpokládalo se, že jejich výbuch dokáže rozvrátit sevřenou sestavu nepřátelských bombardérů. Po invazi v Normandii je doložené užití těchto zbraní i proti pozemním cílům a je pravděpodobné, že si je některé jednotky vzali sebou i po přeložení ze západu na východní frontu. Jednou z takto vyzbrojených jednotek byla i Jagdgruppe 10, která se v lednu 1945 přesunula na letiště Schönfeld pro boj s Rudou armádou. Sovětští stíhači se tehdy s touto zbraní setkali poprvé a nedá se vyloučit, že mohli rozměrné raketnice pod křídly považovat za reaktivní motor, který dosud neznali. V případě Kožeduba ale proti této verzi hovoří to, že boji s proudovým letounem ve svých pamětech věnoval hodně stran. Několikrát zmiňoval jeho vysokou velkou rychlost, snahu si jej prohlédnout zblízka a to, že jim proudové stroje dosud vždy hladce unikaly. To vše ,,obyčejnému“ Bf 109 s raketami příliš neodpovídá. 

     Doložených střetů Sovětů s Me 262 nebylo mnoho. Prvním potvrzeným sestřelem tohoto letounu je vítězství Lva I. Sivka z 812. IAP, který svou „vlaštovku“ sestřelil 22. března 1945. V pátek 27. dubna sestřelil Aleksandr P. Dolgunov z 255. IAP další nedaleko Doberschützu. Dvojice pilotů z 107. GIAP Ivan A. Kuzněcov a P. Trofimov se podělili o jeden Me 262 dne 30. dubna 1945 jižně od Forstu.

Ivan Kožedub před svým letounem Lavočkin La-5F, bílá „14“ ze sestavy 240. IAP.


Stíhací Lavočkin La-7.

Proudový Messerschmitt Me 262 představoval stro zcela nové generace než La-7.


Messerschmitt Bf 109 vyzbrojený raketami Werfergranaten W.Gr. 21.


Me 262 z Kommanda Nowotny na letišti Hesepe koncem roku 1944.

Prameny:

[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Ivan Kožedub a jeho souboj s proudovým letounem, in Centurion, No. 1, 2018.

[2] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Popasovat se s turbínou, Boje proti Me 262, extra Válka Vojska – Sovětští stíhači, sešit č. 47, 23. července 2020.

---

[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Кожедуб, Серия: Жизнь замечательных людей, Издательство: Молодая гвардия, 2010.

[4] Kožedub, I. N.: Sloužím vlasti, Praha 1952.

[5] Серов, Геннадий: Реактивная победа Кожедуба, in Авиация и Космонавтика, №2, 2019.

[4] Серов, Геннадий - Фирсов, Андрей - Бакурский, Виктор: Реактивная победа Кожедуба, in Авиация и Космонавтика, №2, 2018.

edit: Wed 17 Feb 2021 11:26:01 AM CET

Kalendárium, 16. únor 1964

   V neděli 16. února 1964 došlo k prvnímu sestřelu severovietnamského letectva v historii. Ten den se dvojici letců Nguyễn Văn Ba – Lễ Tiên Phước v kabině cvičného letounu North American T-28 Trojan, No. 963 podařilo sestřelit jihovietnamský Fairchild C-123 Provider, který se zřítil nedaleko hranice mezi Severním Vietnamem a Laosem.

   V sobotu 15. února v 23.30 zachytila radarová jednotka nepřátelský letoun, blížící se k Con Cuong v provincii Nghe An, který dál pokračoval nad Truong Son a Hoi Xuan. V 1.07 ráno dostala posádka T-28, No. 963, ve složení Nguyễn Văn Ba a Lễ Tiên Phước rozkaz ke vzletu. Když se letoun dostal do vzdálenosti 3 km od nepřátelského letounu, objevil Lễ Tiên Phước na pravo od jejich letounu vetřelce v podobě C-123. Nguyễn Văn Ba se přiblížil na vzdálenost 500 m od C-123 a vystřelil dvě dávky, které zasáhly nepřítele do pravého motory a kabiny. Zmrzačený Provider se zřítil nedaleko hranice mezi Severním Vietnamem a Laosem. Jelikož T-28 Trojan nebyl vybavený fotokulometem, neměla posádka žádný záznam o jejich případném úspěchy. Až po třech měsících se podařilo severovietnamským zpravodajcům získat podrobné informace o celé posádce i všech parašutistech, kteří nalezli smrt v troskách sestřeleného Provideru.

Prameny:

[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války, in REVI Publications, No. 117, říjen 2019.

[2] Boniface, Roger: MiGs Over North Vietnam: The Vietnamese People's Air Force in Combat 1965-1975, Hikoki Publications, July 15, 2008.

[3] Toperczer, Istvan: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015. 

Kalendárium, 5. únor 1956

V neděli 5. února 1956 se podařilo npor. Jaroslavu Novákovi sestřelit dva vysokoletící špionážní balóny. Byl to jeho čtvrtý a pátý sestřel a stal se tak prvním poválečným československým leteckým esem.

Při prvním startu ten den mu jeden unikl, ale vynahradil si to krátce před polednem. Za balonem musel dostoupat až do obrovské výšky 15 500 m, nicméně poblíž Piešťan ho dostihl a poslal k zemi. Po přistání mechanici rychle doplnili munici a palivo a Novák za krátko opět seděl připraven ke startu v ostré hotovosti. Povel k němu přišel v 14.50. Po bleskovém startu začal na plný výkon motoru stoupat směrem nad Tatry. Cíl letěl opět ve výšce přes 15 kilometrů a Novák na něj vypálil dvě dávky. Těsně před jeho strojem aerostat konečně vybuchl a cáry z něho jen těsně minuly křídlo MiGu. Po přistání mu pak mechanici na levou přídavnou nádrž namalovali čtvrtou a pátou světle modrou hvězdičku na znamení vzdušného vítězství.

Tento den patřil mezi vůbec nejrušnější během celé kampaně Iváňského detachmentu. Jeden sestřel si totiž připsal i nadporučík Josef Janovský.

Více indormací se lze dočíst v aktuálním vydání speciálu časopisu Historia Bellica Speciál, č. V / 2018 - Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou.

Prameny a literatura:

[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 

[2] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Lovec balonů, Npor. Jaroslav Novák, in Válka rebue, No.12, 2017. 

---

[3] Adamenko, Mikhail: Jaroslav Novák, letecké protibalónové eso, in Military revue, No. 1-2, 2018. 

[4] Hlava, Josef: Byvalý jedenactý stíhací, in Letectví + kosmonautika, No. 3, 1994.

[5] Irra, Miroslav: MiG-17 „Sedmnáctka“, Stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-17 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2012. 

[6] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých [7] Budějovicích, České Budějovice 2014.

[8] Máče, Jan: Vysoká modrá zeď 6, Československé letectvo po roce 1945, část 46, in ATM, No. 11, 2009.

[9] Polák, Tomáš: Žhavé výstřely studené války I. - Evropa, in Aero Plastic Kits Revue, No. 26, 1994.

[10] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea, o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2005.

[11] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea (podruhé), o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2011. 

Jaroslav Novák

Zásah! Balón v záběru fotokulometu československé stíhačky je zasažen ve spodní části.

por. Jan Fox - zásah proti narušiteli v r. 1963. Snímek z fotokulometu.

npor. Irlacher - střelba na balón, snímek z fotokulometu.

Jaroslav Novák a jeho MiG-17 v době po jeho přemístění na letiště v Žatci.

Žatecké „sedmnáctky“ na obálce časopisu Křídla vlasti číslo 24 z roku 1959.

Schéma fotoprůzkumného vybavení balónu (Obrana lidu 22. 2. 1956).

Zařízení amerického balonu pro snímkování zemského povrchu. Zařízení ze sestřeleného balonu na čs. území v lednu 1956 (Foto A MZV)

MiG-17 PF npor. Jaroslava Nováka, na němž létal v roce 1956 u 1. letky 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci. Technikem letounu byl Josef Pácha.

S-104 (IW-13), 1. letka 1. stíhacího leteckého pluku, 1. stíhací letecké divize, letiště České Budějovice, rok 1957. Stroj pravděpodobně s označením IW-13 byl v roce 1956 operačně nasazen do ničení špionážních balonů WS-119L. Dva zaznamenané sestřely symbolizovaly hvězzdičky na přídavné nádrži.

Kalendárium, 1. únor 1944

   V úterý 1. února 1944 poprvé vzlétl prototyp sovětského letounu Lavočkin La-7. Za jeho řízením seděl zalétávací pilot LII Georgij Michajlovič Šijanov. Jednalo se o modifikovaný letoun Lavočkin La-5 «Standard roku 1944», № 39210206. Na rozdíl od svých předchůdců na něj byla nainstalována vrtule VIŠ-105B-4. Namísto dvou kanónů SP-20 byl vybaven třemi synchronníni kanóny UB-20. Chladič oleje byl podle doporučení CAGI umístěn pod trup.

Prameny:

[1] Якубович, Николай Васильевич: Истребитель Ла-7. Гроза реактивных «мессеров», Война и мы, Авиаколлекция, Эксмо, Яуза, 2017. ISBN: ISBN 978-5-699-96071-2

[2] Якубович, Николай Васильевич: Ла-7, Ла-9, Ла-11. Последние поршневые истребители СССР, Война и мы, Авиаколлекция, Эксмо, Яуза, 2014. ISBN: 978-5-699-76444-0

Kalendárium, 28. leden 1986

V úterý 28. ledna 1986 došlo k jedné z největších tragédií v historii pilotované kosmonautiky. Nad Floridou zahynulo při explozi raketoplánu Challenger všech sedm členů posádky.

Z rampy 39B kosmodromu na mysu Canaveral vzlétl v 11:38 místního času raketoplán Challenger STS-51L. V pilotní kabině Challengeru seděl na levém křesle velitel Francis „Dick“ Scobee, na pravém pilot Michael Smith, za nimi uprostřed Judith Resniková a vpravo od ní Ellison Onizuka. Učitelka Christa McAuliffeová byla na spodní obytné palubě. Její místo bylo vpravo ve směru letu. Spolu s ní se na spodní palubě nacházeli dva zbývající muži z posádky. Po Christině levé ruce seděl Gregory Jarvis a za nimi zcela vlevo u vstupních dveří Ronald McNair. Po 73 vteřinách letu ale mohutná exploze raketoplán roztrhala na kusy. Kabina s posádkou dopadla z výšky asi 14 kilometrů do moře.

Kalendárium, 27. leden 1939

   V neděli 27. ledna 1939 proběhl úspěšný zálet nové stíhačky americké firmy Lockheed s označením XP-38, jejímž pilotem byl Ben Kelsey a startoval při tom z letiště March Field v Kalifornii. Jednalo se o prototyp nové dvoumotorové americké stíhačky, která dostala později jméno Lightning a spolu s elegantním Mustangem a zavalitým Thunderboltem tvořil trio nejvýznamnějších druhoválečných stíhaček USAAF.

   V době  vstupu Spojených států do války se jednalo o nejrychlejší stroj ve výzbroji amerického armádního letectva. I když se jednalo o relativně velký a těžký stroj, létala na něm dvě největší americká stíhací esa, a to nejen druhé světové války, ale všech dob. Na samém vrcholu stál Richard Ira Bong se 40 potvrzenými sestřely a o stupínek níže Thomas Buchanan McGuire se 38 potvrzenými sestřely. Asi největší slávy Lightningy dosáhly sestřelením letounu, na jehož palubě cestoval na inspekční cestu japonský admirál Isoroku Jamamoto. Pro rozlehlé prostory Pacifiku  se P-38 s dlouhým doletem ukázal jako hodnotný stíhací letoun. Na evropském bojišti už  to měl Lightning o poznání těžší se prosadit. Nicméně než se zde však objevily skvělé Mustangy, také s dlouhým doletem, byla jejich role v doprovodech amerických strategických bombardérů na velké vzdálenosti nezastupitelná. Němečtí letci k němu chovali velký respekt a ne nadarmo si u nich získal přezdívky „Dvouocasý ďábel“ nebo „Ďábel s vidlicovým ocasem“.

    První bojově použitelnou verzi pro USAAF se staly stroje P-38D, kterých bylo dodáno 36 kusů v létě 1941. Za zcela plnohodnotné stroje jsou však považovavány stroje následné verze P-38E, jichž se vyrobilo 210 kusů. Výrazným krokem vpřed se staůly první válečné verze P-38F a P-38G. Díky možnosti nést přídavné nádrže se zvětšil maximální dolet na 3000, resp. 3800 kilometrů a verze G mohla nést i podvěšenou výzbroj proti pozemním cílům. Verze P-38H přinesla navýšení maximální nosnosti podvěšené výzbroje ze dvou 1000lb (454kg) pum na dvě 1600lb (725kg) pumy. Po ní následovala početná verze P-38J s téměř třemi tisícovkami vyrobených kusů a také se u ní objevil nově řešený systém chlazení, čímž motorové gondoly získaly charakteristický tvar s „podbradkem“. Vrchol v klasických verzí Lightningů představoval letoun P-38L, který se s celkovým počtem deseti tisíc vyrobených Lightningů  stal nejpočetnější verzí.

   Okolo osmdesáti strojů P-38L se v posledním válečném roce dočkalo přestavby na noční stíhací letoun vybavený radarem AN/APS-6 v pouzdře pod přídí. Radarový operátor měl stanoviště za kokpitem pilota, ale prostor tohoto stanoviště byl velice stísněný a i proto mohl operátor měřit maximálně 5,5 stopy (168 cm). Poměrně významný podíl na celkových počtech P-38 měly jejich fotoprůzkumné verze F-4 ( jednalo se o přestavěné verze P-38E a F) a F-5 (přestavěné z verzí P-38G, J a L). Jejich jedinou obranou byla rychlost, neboť nedisponovaly palubními zbraněmi v přídi, jako jejich stíhací verze. Místo toho se zde nacházelo několik speciálních kamer pro svislé i panoramatické snímkování.

Letecká esa na letounech P-38:

Bong, Richard  40 PTO

McGuire, Thomas B. 38 PTO

MacDonald, Charles H. 27 PTO

Robbins, Jay T. 22 PTO

Johnson, Gerald R. 20 PTO

Lynch, Thomas J. 17 PTO

Harris, Bill 16

Cragg, Edward 15 PTO

Homer, Cyril 15 PTO

Roberts, Daniel 13 PTO

Westbrook, Robert 13   

Brezas, Michael 12 MTO

Ladd, Kenneth 12 PTO

Sloan, William 12 ETO / MTO

Lent, Francis 11 PTO

Leverette, William 11 MTO

Loisel, John 11 PTO

Shubin, Murray 11

Smith, Cornelius 11 PTO

Sparks, Kenneth 11 PTO

Duke, Walter 10 CBI

Giroux, William 10 PTO

Stanch, Paul 10 PTO

Summer, Elliot 10 PTO

Watkins, James 10 PTO

Boggs, Hampton 9 CBI

Champlin, Frederic 9

Dahl, Perry "PJ" 9 PTO

Forster, Joseph 9 PTO

Hill, Allen 9 PTO

Hurlbut, Frank 9 ETO / MTO

Smith, Meryl 9 PTO

Welch, George 9 PTO

Carroll, Walter 8 MTO

Curdes, Louis 8 ETO / MTO

Damstrom, Fernley 8 PTO

Harris, Frederick 8 PTO

Hart, Kenneth 8 PTO

Head, Cotesworth 8

Ilfrey, Jack  8 ETO / MTO

Jones, John L. 8 PTO

Maloney, Thomas 8 MTO

O'Neil, John 8 PTO

Tovrea, Phillip 8 MTO

West, Richard 8 PTO

Glenn, Maxwell 7,5 CBI

Morris, James 7,3 ETO

Adams, Burnell 7 PTO

Aschenbrener, Robert  7 PTO

Dean, Zach 7 PTO

Dunaway, John 7 PTO

Elliott, Vincent 7 PTO

Fisk, Jack 7 PTO

Gregg, Lee 7 CBI

Kinsey, Claude 7 ETO / MTO

Kuentzel, Ward 7 ETO / MTO

Lewis, Warren 7 PTO

Liebers, Lawrence 7 ETO / MTO

Purdy, John 7 PTO

Ross, Herbert 7 ETO / MTO

Sears, Meldrum 7 ETO / MTO

Smith, Richard 7 PTO

Vaughn, Harley 7 ETO / MTO

Walters, Edward 7 ETO / MTO

Wire, Calvin 7 PTO

Adams, Charles  6 MTO

Allen, David  6 PTO

Andrews, Stanley    6 MTO

Blumer, Lawrence 6 ETO

Campbell, Richard 6 ETO / MTO

Crawford, Raymond 6 ETO / MTO

Czarnecki, Edward 6 PTO

Degraffenreid, Edwin 6 PTO

Drier, William 6 PTO

Eason, Hoyt 6 PTO

Gallup, Charles 6 PTO

Gresham, Billy 6 PTO

Holloway, James 6 MTO

Ince, James 6 PTO

Jett, Verl 6 PTO

Kienholz, Donald 6 MTO

Lane, John "Shady" 6 PTO

Lucas, Paul 6 PTO

Meigs II, Henry 6 PTO

Miller, Armour 6 MTO

Murphy, Paul 6 PTO

Paris, Joel 6 PTO

Pietz, John 6 PTO

Reeves, Horace "Bo" 6 PTO

Schmidt, William 6 ETO / MTO

Smith, John 6 PTO

Walker, Thomas 6   

White, Thomas 6 ETO / MTO

Zubarik, Charles 6 ETO / MTO

Goodrich, Burdette 5,5 CBI

Adams, Robert 5 PTO

Ambort, Ernest 5 PTO

Andersen, Leslie  5 PTO

Barber, Rex 5

Barnes, Truman 5

Bearden, Aaron  5 CBI

Benne, Louis 5 MTO

Buttke, Robert 5 ETO

Brown, Harry 5 PTO

Castle, Nial 5 PTO

Chandler, George 5

Cloud, Vivian 5 PTO

Cochran, Paul 5 ETO / MTO

Condon, Harry 5 PTO

Curton, Warren Donald "Don" 5 PTO

Fisher, Rodney 5 ETO / MTO

Ford, Claud 5 MTO

Griffith, Robert 5 MTO

Gupton, Cheatham 5 PTO

Hanna, Harry 5 ETO / MTO

Hatch, Herbert 5 MTO

Holmes, Besby 5

Johnson, Clarence O. 5 ETO / MTO

Jones, Warren 5 MTO

Jordan, Wallace 5 PTO

Kennedy, Daniel 5 ETO / MTO

King, Charles 5 PTO

Kirby, Marion 5 PTO

Knott, Carroll 5 MTO

Lanphier, Thomas 5

Lathrope, Franklin 5 MTO

Lee, Richard 5 MTO

Leikness, Marlow 5 MTO

Lenox, Jack 5 MTO

Lowell, John 5

Lutton, Lowell 5 PTO

MacKay, John 5 ETO / MTO

Mahon, Keith 5 CBI

Mankin, Jack 5 PTO

Mathre, Milden 5 PTO

McArthur, T H 5 MTO

McGuyrt, John 5 MTO

Miller, Everett 5 MTO

Monk, Franklin 5 PTO

Morris, Paul 5 PTO

Myers, Jennings 5 PTO

Olds, Robin 5 ETO

Osher, Ernest 5 ETO / MTO

Owens, Joel 5 ETO / MTO

Ray, Charles 5 PTO

Roberts, Newell 5 ETO / MTO

Rounds, Gerald 5 ETO / MTO

Schultz, Robert 5 CBI

Seidman, Robert 5 MTO

Smith, Virgil 5 ETO / MTO

Taylor, Oliver 5 MTO

Tilley, John 5   

Visscher, Herman 5 MTO

Walker, Jack G. "Johnny" 5 MTO

Wandrey, Ralph 5 PTO

Weatherford, Sidney 5 ETO / MTO

Webb, Willard 5 CBI

Welch, Darrel 5 ETO / MTO

Wenige, Arthur 5 PTO

Wilkins, Herman 5 MTO

Wiseman, Lee 5 ETO / MTO

Wolford, John 5 ETO / MTO

Wright, Max 5 MTO

Prameny:

[1] Blake, Steve: P-38 Lightning Aces of the 82nd Fighter Group, Aircraft of the Aces 108, Osprey Publishing, July 2012.

[2] Nijboer, Donald: P-38 Lightning vs Ki-61 Tony, New Guinea 1943–44, Osprey Duel 26, Osprey Publishing, March 2010. 

[3] Olynyk, Frank J.: USAAF (Pacific Theater) Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 3, Published by the Author, Aurora, October 1985.

[4] Olynyk, Frank J.: AVG & USAAF (China-Burma-India Theater) Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 4, Published by the Author, Aurora, October 1986.

[5] Olynyk, Frank J.: USAAF (European Theater of Operations) Credits For The Destruction of Enemy Aircraft In Air-To-Air Combat In World War 2, Victory List No. 5, Published by the Author, Aurora, 1987.

[6] Olynyk, Frank J.: USAAF (Mediterranean Theater of Operations) Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 6, Published by the Author, Aurora, June 1987. 

[7] Olynyk, Frank: Stars And Bars, A Tribute to the American Fighter Ace 1920-1973, Grub Street, London 1995. 

[8] Pelletier, Alain - Ethell, Jeff L.: Avions de légende P-38 “Lightning”, La tornade de feu, Le Fana de l'Aviation, Hors-Serie, No. 63, Mars 2019. ISSN : 0757-4169

[9] Stanaway, John: P-38 Lightning Aces of the Pacific and CBI, Aircraft of the Aces 14, Osprey Publishing, April 15 1997. 

[10] Stanaway, John: P-38 Lightning Aces of the ETO/MTO,Aircraft of the Aces 19, Osprey Publishing, June 5 1998. 

[11] Stanaway, John: P-38 Lightning Aces 1942–43, Aircraft of the Aces 120, Osprey Publishing, July 2014. 

[12] https://en.wikipedia.org/wiki/Lockheed_P-38_Lightning

[13] https://cs.wikipedia.org/wiki/Lockheed_P-38_Lightning

[14] https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/lockheed-p-38-lightning-stihacka-usa.A190124_231834_tec_technika_erp

Kalendárium, 27. leden 1944

   Ve čtvrtek 1944 po dlouhých 872 dnech definitivně skončilo německé obležení Leningradu, které jinak bylo prolomeno už v lednu 1943. Stalo se tak při leningradsko-novgorodské ofenzívě Rudé armády, započaté 13. ledna 1944. 

   Obklíčení trvalo od 8. září 1941. Jednalo se o nejdelší obležení za celou druhou světovou válku, ale i jedno z nejdelších obléhání v dějinách válek. Nepřátelské obklíčení však nebylo dokonalé, přes zimu bylo město zásobováno přes zamrzlé Ladožské jezero tzv. „Cestou života“. Přesto během blokády zemřel více než milion obyvatel města na následky německého bombardování, hladem a zimou, což z něho učinilo nejkrvavější obléhání v lidských dějinách.

[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Блокада_Ленинграда

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Obležení_Leningradu

[3] https://www.fronta.cz/kalendar/konec-blokady-leningradu