Kalendárium, 2. prosinec 1939

V sobotu 2. prosince 1939 odešla první skupina československých stíhacích letců, kteří byli cvičeni ve Francii, na západní frontu k prvoliniovým  bojovým jednotkám. Bránu výcvikového střediska Centre d´Instruction Chasse No. 6 v Chartres opustilo celkem 20 československých stíhacích pilotů a vydalo se na frontu. Provázelo je pět československých mechaniků. Většina z nich zahájila přeškolení na francouzskou techniku a bojový výcvik v Chartres dne 11. září 1939. Po dvou tříčlenných rojích bylo  odesláno ke stíhacím skupinám G.C. II/5 „La Fayette“ v Toul-Croix-de-Metz a G.C. III/3 v Toul-Ochey, po jednom k G.C. II/3 v Dijon-Longvicu, G.C. II/4 v Xaffévillers a slavné G.C. I/5 „Les Cigognes“ (Čápi) v Suippes. Dva příslušníci pozemního personálu  odešli k G.C. III/3 a po jednom  ke G.C.  II/3, G.C. II/4 a G.C. II/5.

[1] Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie, Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945, rozšířené vydání, Svět křídel 2008.

Kalendárium, 1. prosinec 1943

Ve středu 1. prosince 1943 vzlétly z anglického letiště Boxted stíhačky North American P-51B Mustang ke svému prvnímu bojovému letu v rámci USAAF. Stroje náležely 354. Fighter Group, nazývané též „Pioneer Mustang Group“, patřící k 9. AF. Čekal je poměrně poklidný sweep podél belgického pobřeží. Nedlouho poté byla ale celá skupina převedena k 8. AF, kde měli doprovázet těžké bombardéry nad Německo v rámci tzv. „long-range escort duties“.

Kalendárium, 1. prosinec 1792

V sobotu 1. prosince 1792 se v Nižnim Novgorodu narodil Nikolaj Ivanovič Lobačevskij / Никола́й Ива́нович Лобаче́вский, významný ruský matematik, který se zabýval zejména geometrií. 

Lobačevského největším přínosem matematice bylo objevení neeuklidovské geometrie, zejména pak prokázání nedokazatelnosti pátého Eukleidova postulátu ze zbylých čtyř. Lobačevskij konkrétně objevil jeden druh neeuklidovské geometrie, který se dnes nazývá hyperbolická geometrie. O tomto svém objevu informoval Lobačevskij poprvé 23. února 1826 na schůzce katedry fyziky a matematiky univerzity v Kazani, ale publikoval ho poprvé až na přelomu let 1829 a 1830 v časopise Věstník Kazaňské univerzity (Вестник Казанского университета). Význam Lobačevského práce byl plně doceněn až několik desítek let po jeho smrti – v podstatě až tehdy, když Albert Einstein použil zobecnění Lobačevského myšlenek k matematické formulaci svojí obecné teorie relativity. Lobačevskij napsal během svého života několik knih zabývajících se základy geometrie, z nichž nejvýznamnější je kniha Geometrija.

Lobačevskij se také zabýval aproximativním hledáním kořenů algebraických rovnic a objevil metodu, dnes známou pod jménem Dandelin-Gräffeova.

Lobačevskij definoval pojem funkce jako korespondenci mezi dvěma obory reálných čísel ještě krátce před Dirichletem, který tuto definici zpopularizoval.      

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Ivanovič_Lobačevskij
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Nikolai_Lobachevsky
[3] https://ru.wikipedia.org/wiki/Лобачевский,_Николай_Иванович

Kalendárium, 26. listopad 1941

Ve středu 26. listopadu 1941 vyplul z kotviště v zálivu Hitokappu na ostrově Iturup úderný svaz lodí viceadmirála Čúiči Naguma. Svaz se skládal ze šesti letadlových lodí (Akagi (vlajková loď admirála Naguma), Kaga, Sórjú, Hirjú, Šókaku a Zuikaku), osmi tankerů, dvou bitevních lodí (Hiei a Kirišima), tří křižníků (těžké Tone a Čikuma a lehký Abukuma), torpédoborců (Isokaze, Urakaze, Tanikaze, Hamakaze, Arare, Kasumi, Kageró, Širanui, Akigumo) a ponorek. Cíl Pearl Harbor! Japonsko se vydalo probudit „spícího obra“.

Kalendárium, 24. listopad 1944

V pátek 24. listopadu 1944 podnikly americké čtyřmotorové bombardéry Boeing B-29 Superfortress z XXI. bombardovací skupiny první z řady zničujících náletů na Tokio. Letouny startovaly z obsazených základen na Saipanu a Tinianu. O příliš úspěšný start ofenzívy se ale nejednalo, ze 111 bombardérů jich 17 předčasně otočilo zpět na základnu, formaci navíc narušil silný vítr a tak pouze dvacet čtyři letadel dosáhlo svých primárních cílů, které zůstaly prakticky nepoškozeny.

Není bez zajímavosti, že ve vedoucím letounu Boeing B-29-40-BW Superfortressn, AAF Ser. No. 42-24592 a pojmenovaném Dauntless Dotty, letěl jako druhý pilot Col. Robert Morgan, bývalý kapitán slavného letounu Boeing B-17F-10-BO Flying Fortress, AAF Ser. No. 41-24485, Memphis Belle. 

Kalendárium, 23. listopad 1942

V pondělí 23. listopadu 1942 dokončily jednotky Jihozápadního a Stalingradského frontu obklíčení německé 6. armády. Ve vzniklém kotli, který vznikl mezi městy Kalač a Stalingrad, bylo obklíčeno vojsko o síle 22 německých a rumunských divizí ― asi 250 - 330 000 mužů. 

Dassault Mirage III

Chtěl jsem o něm napsat článek v rámci mé série KALENDÁRIUM, ale prostě nebyl čas, Takže snad za rok a teď aspoň...

Happy B-Day Dassault Mirage III

V sobotu 17. listopadu 1956 provedl testovací pilot Roland Glavany první let s letounem Dassault Mirage III na letišti Melun-Villaroche nedaleko Paříže. neobyčejně jednoduchý a vysoce výkonný Mirage s delta křídlem se stal prvním západoevropským stíhačem, který překročil ve vodorovném letu Mach 2. Byl vyroben v počtu 1422 kůsů a největšího věhlasu se mu dostalo díky úspěchům izraelských pilotů.

Avia B-135 Ljastovica

Další pěkný obrázek od Rezavé vrtule...

Avia B-135 Ljastovica

30. března 1944 podniklo americké letectvo masový bombardovací nálet v několika vlnách na bulharské hlavní město Sofii a okolí. Proti čtvrté vlně bombardérů se zcela nečekaně staví čtveřice Avií Av-135 z letecké školy v Dolne Mitropoliji, řízená tamními instruktory. V Aviích seděli tito piloti - kpt. Krasťo Atanasov, velitel stíhací školy, jeho dvojka Fw. Jordan Ferdinandov, ppor. Petar Manolev a jeho číslo Fw. Nedjo Kolev.

Plk. let. v.v. Krasťo Atanasov velitel hlídky, vzpomíná: „30. března 1944 jsme vzlétli ve skupině čtyř Avií B-135 z letiště Dolna Mitropolija. Rozhodl jsem se sám (bez povelu z velitelství VNVV), protože jsme slyšeli z radiostanic, jak naši přátelé ze tří letek, vyzbrojených Bf 109 a D.520 vedli těžký boj s početní převahou nepřítele. Chtěl jsem jim pomoci co nejvíc, protože mezi nimi byli i moji bývalí žáci.

Setkali jsme se s americkými bombardéry ze čtvrté vlny, které mířily na Sofii ze severozápadu, když letěly nad městy Vraca a Ferdinand a směřovaly nad Staru Planinu [pohoří, které dělí Bulharsko na jižní a severní část]. Viděli i jsme ještě stíhačky od orljaků 2/6 a 3/6, jak po tvrdých bojích nad hlavním městem přistávají, aby doplnily palivo a munici na letištích Vraždebna a Božuriště. Takže v tomto okamžiku překvapení jsme byli na nebi nad Sofií jen my čtyři proti nějakým 60 až 70 nepřátelským bombardérům. Něco jsme museli podniknout, a proto jsem dal rozkaz k útoku. Někdo se může zeptat, kde jsme nabrali odvahu napadnout s našimi kulomety malé ráže desítky dobře vyzbrojených Liberátorů. Odpověd je prostá - pod námi hořela Sofie. Také mne dodalo odvahy, že tato skupina bombardérů neměla žádný stíhací doprovod.

Několikrát jsme zaútočili, ale neúspěšně. Jen nad městem Radomir, na bývalých hranicích s Jugoslávií, Američané potom, co odhodili pumy, spěchali na své základny na jihu a rozvolnili své těsné formace. Přilepili jsme se na jeden bombardér, který se opozdil. Soustředil jsem palbu na jeden jeho motor a zřejmě jsem jej zasáhl, protože začal hořet. Mému číslu, Jordanu Ferdinandovovi, se podařilo zapálit vedlejší motor. Nad horami stroj začal ztrácet výšku.

Naše radost byla veliká - povedlo se, sestřelili jsme Liberátora! O jednoho protivníka méně! S posledními kapkami paliva jsme přistáli na Božurišti a ohlásili událost.“

Další účastník tohoto boje, plk. let. v.v. Jordan Ferdinandov, vzpomíná: „Letěli jsme k Sofii a již z dálky jsme viděli kouř nad městem. Zatáčeli jsme, rozhlíželi jsme se, ale protože jsme žádná nepřátelská letadla neviděli, vraceli jsme se k našemu letišti. Poblíž Vracy jsme přímo před sebou spatřili obrovskou skupinu Liberátorů. Naštěstí neměli stíhací doprovod. Signalizoval jsem veliteli. Rozkaz byl napadnout letadlo, které se opozdilo za formací. Nechtěl jsem se k rozkazu vyjadřovat, ale měl jsem své pochyby kvůli rozdílu ve výzbroji ve srovnání s bombardérem. Několikrát jsme na osamělé letadlo zaútočili a brzo se nám podařilo zapálit oba motory na pravém křídle. Letadlo začalo zatáčet doprava, ztrácelo výšku a vyskákalo z něj pět členů posádky, jimž se otevřely padáky. Nedlouho po tom letoun spadl na zem v oblasti Trunu a Brezniku.

Později byl kpt. Atanasov za svůj rozkaz kritizován, ale rovněž pochválen za bojový úspěch. Když jsme se vrátili na Dolnu Mitropoliji, mezi instruktory se o tomto bojovém letu rozhořela vzrušená diskuse. Když velitelství VNVV požádalo o jména dotčených čtyr pilotů Atanasov, který očekával nějaké tresty za nepovolený bojový let, nás zavolal a řekl: ,Co s tím bojovým letem uděláme?' Pamatuji si jak Petar Manolev řekl, že jsme připraveni se podělit o zodpovědnost s Atanasovem, protože jsme právě předvedli pilotním žákům, jak zahájit boj a jak z něho vítězně vyjít (...)“.

Takto je aspoň souboj popsán v publikaci Bílý, Miroslav - Bernád, Dénes - Kučera. Pavel: Avia B-35 B-135, MBI, Praha 2003.

Nicméně oficiální bulharské prameny uvádějí, že přemožiteli amerického bombardéru byla dvojice Kapitan Krastio Atanasov a Podporuchyk Dimitar Sotirov. V popisu souboje se uvádí „Napadli jeden čtyřmotorový bombardér ve formaci bombardérů - začal kouřit a opustil formaci.“ Za tento zásah byl oběma pilotům započítán jeden bod (Toto byl typický bulharský systém, podobný systému používanému rumunským letectvem od roku 1944. Tri body byly za každý ověřený sestřel čtyřmotorového letadla, dva body za každý ověřený sestřel dvoumotorového letadla a jeden bod za ověřený sestřel jednomotoráku. Za každý letoun poškozený v boji mohly být podle stejného klíče udělovány dva, jeden a žádný bod, v závislosti na ohlášené míře poškození protivníkova stroje.).

Protože se americký bombardér údajně zřítil na území Jugoslávie, kde operovali Titovi komunističtí partyzáni, nemohlo být nalezeno přesné místo dopadu. Proto byl tento sestřel automaticky zařazen do „pravděpodobných“.

Američané v tomto náletu postrádali celkem čtyři čtyřmotorové bombardéry (1 B-24 a 3 B-17). Je dost možné, že obětí střelby Av-135 se stal letoun B-17F-105-BO 42-30465 s posádkou Bill Miller, Kennedy, Moy, Zentz, Dean, Raszka, Vargas, Blazek, Gooch, Masterson (všichni POW).

They Also Served

Den válečných veteránů

Na flanderských polích

Na polích flanderských vlčí máky kvetou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde hrob je náš. Však mezi červánky,

na nebi modrém slyšte skřivánky,

když dole kanóny tu svoji píseň řvou.

My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,

že včera žili jsme a byli milováni,

když nyní ležíme na polích flanderských.

Náš boj teď jiní převezmou:

do vašich rukou vkládáme teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.

Když rozkvétá lán máků červených,

my spíme dál na polích flanderských.