Goodbye T-Mobile, welcome Vodafone

Od dnešního rána jsem změnil svého mobilního operátora. Takže dobrá zpráva pro uživatele Vodafone, budeme si volat levněji, špatná zpráva pro uživatele T-Mobile, budeme si volat dráž. Bylo to ale těžké rozhodování a moc se mi nechtělo. Se službama T-mobile jsem byl docela spokojen. Ale bylo to pro mě už neekonomické. Když jsem si pořizoval mobil, skoro jako poslední v rodině, tak všichni byli u tehdy Pegasa, a tak i já jsem šel pod jeho křídla. V současnosti ale Evka používá Vodafone a skoro cela její rodina také, dokonce i starší brácha s rodinou k nim přešel a i hodně mých přátel ho používá. Proto to byl více méně předvídatelný krok. Ale díky možnosti přenést si i telefonní číslo, jinak bych do té změny asi ani nešel, je ten přechod bezbolestný a nikdo si mě nemusí v kontaktech měnit, jediná případná změna k lepšímu nebo horšímu bude v ceně hovoru.
Tak... doufám, že svého přechodu litovat nebudu, protože T-mobile měl skutečně skvělé pokrytí, tak doufám, že Vodafone je v tomto brzo dožene.

Dvě velká zklamání

Když se Evce loni v červnu na stromu života objevil kulatý počet "zářezů", koupil jsem jí, mimo jiné, i dvě lahve, jak jsem doufal, vynikajícího vína: Rulandské šedé - výběr z hroznů, 2007 a Modrý Portugal - jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr 2007 - oceněno v soutěži TOP 77. Oboje od Františka Zemánka, Velké Bílovice. Moc jsme se těšili, jak si vínka vychutnáme, ale dokonce u obou vín nás čekalo veliké zklamání. Burgundu jsme si otevřeli na vánoce a strašně nás zklamala, byla takové nijaké, nevýrazné chuti. Na to, že se mělo jednat o výběr z hroznů, tak nám to připadalo jako takové nic moc mladé vínko. Tento víkend jsme si otevřeli i Portugala a čekalo nás další velké zklamání. Už po otevření nás znejistěly bublinky a po ochutnání jsme se utvrdili, ze portugal se asi vydal na cestu přerodu v šampaňské. Tak mi nezbývalo, než se Evce hluboce omluvit za to, co jsem jí to vlastně k těm narozeninám koupil za víno. Ale chci věřit, že jsem měl holt jen já smůlu při výběru lahve. Protože jinak si nedokážu vysvětlit, jak by se například ten Portugal dostal do TOP 77. Příště už ale raději zase sáhnu po nějaké jiné lahvi od jiného vinaře. Tentokráte jsme měli fakt smůlu.

Windows XP s lidskou tváří

Windows 7 jsou už od podzimu na světě, ale stará XPčka tu stejně ještě nějaký čas určitě vydrží. Na serveru používám Linux, ale na stolních počítačích pracuji i s Windows. "Sedmičky" už nějaký měsíc testuji na virtuálním počítači, ale s přechodem na ně zatím čekám. Přes vánoce mi v práci odešel disk, a tak jsem si říkal, že už na něm po opravě přejdu na Windows 7, ale po dvou dnech jsem se hodně rychle vrátil k XP, důvodem byly chybějící ovladače pro některá externí zařízení, jako třeba síťové tiskárny, ale hlavně se mi pod Win 7 nepovedlo rozjet HW klíč k CADovském programu, se kterým v práci pracuji, a tak ,dokud se to nějak nevyřeší, jsem se vrátil k XP.
Instalace XP je v podstatě taková rutina. Nainstalovat systém, doinstalovat nějaký rozumný antivir a firewall, pokud možno od někoho jiného než od Microsoftu, doinstalovat obvyklé programy pro Office (MS Office, Open Office, PSPad, ...), bitmapovou a vektorovou grafiku (GIMP, Inkscape, ...) atd. Bohužel takového komfortu jako v Linuxu, že si před instalací párkrát kliknu a pak se mi hned nainstaluje kompletni operační systém i s tisíci všech možných i nemožných programů podle mé potřeby, tak toho se u Windows asi ještě hodně dlouho nedočkame, jestli vůbec někdy...
No a pak se vrhnu na změnu vzhledu! Podle mého názoru totiž klasický vzhled Windows XP není ani tak ošklivý, jako spíš přímo odporný. Zde se podle mě páni z Redmontu před lety moc nevycajchnovali. Jestli na druhou stranu považuji nějaký vzhled na naprosto dokonalý, jednoduchý, nádherný a chytlavý, tak je to ten od MacOS. Ten je fakt moc pěkný. Já jsem pod XPčkama dlouho používal vzhled Mac OS Smooth. Byl pěkný, ale zjistil jsem, že u některých oken a nabídek se nezobrazobval úplně korektně. Až jsem před nedávnem objevil vzhled LeopardXP VS a ten "pomekovatění" XPček dovedl k naprosté dokonalosti :-)
Návod jak si z XP udělat vzhledově Mac OS X je poměrně jednoduchý stačí jít na stránku CrystalXP.net a nebo rovnou v Googlu nechat vyhledat LeopardXP VS. Pak už stačí jen soubor rozbalit a otevřít v libovolném freewarovém nebo komerčním Windows styleru.

Zápisník z cest

Je to neuvěřitelné, ale je to tak... konečně se nám podařilo doplnit náš zápisník z cest. Se zpožděním skoro rok a půl jsme doplnili naše zážitky z loňské, pardon, předloňské dovolené ve Stupné v jižních Čechách. Dále pak naše prázdninové toulky po jeskyních Moravského krasu a také zápisník z naší cyklo dovolené v Bedřichově v Jizerských Horách.

Pokud se zadaří, tak bychom snad mohli časem zase začít s doplňováním našich starších výletů.

Pohodové vánoce

Máme hezké české zvyky,
nechceme ty z Ameriky.
Žádný krocan, byť jen půl,
kapr patří na náš stůl.
Krásné dárky, plná bříška,
máme přeci od ježíška.
Proto můžem kopnout směle
Santu Clause do prdele.

Pohodové vánoce a vše nej do roku 2010 přejí Šafaříkovi

Pour Felicites 2010

Veselé vánoce a šťastný nový rok přejí Klárka, Eva a Jan Šafaříkovi

Veselé vánoce přeje Ford Focus

I když jsme si letos s Evkou plánovali, že si uděláme skromnější vánoce, přesto nádherné, tak s tou skromností nám udělal čáru přes rozpočet náš milý Ford Focus. Před týdnem jsme s Evkou a Klárkou vyrazili za dědou a babičkou do Hořic. Jeli jsme už ve čtvrtek, a tak jsme si na pátek naplánovali, že se pojedeme podívat do Hradce do nějakého obchodního centra. Venku bylo totiž pěkně hnusně, mrholilo a nedalo se pořádně nikam jít. Také jsme si říkali, že Klárku vezmeme do obřího akvária v Hradci, ale jak jsme se dozvěděli, tak úplně tak obří není, má jen asi dva metry a to je všechno. Nakonec tedy zvítězil výlet do velkého obchodního centra v Pardubicích. Naše cesta však skončila na největší křižovatce České republiky, kousek od Opatovic. Přesně na křižovatce se nám zase rozsvítilo "žhavení" a motor utichl. Venku byla pěkná kosa, a tak jsme dlouho neváhali, Evka vyndala s peněženky seznam servisů Fordu a zavolali jsme si do hradeckého. Ten nám poměrně rychle zajistil odtah do nějakých 15 minut. Už bylo na čase, protože Klárce se to stání vůbec, ale vůbec nelíbilo. Chvilku jsem se ji snažil rozveselit a přivést na jiné myšlenky, ale to moc nepomáhalo. Ještě horší bylo, když si pro nás přijela odtahovací vůz a ten začal zvedat naše auto i s maminkou za volantem nahoru na plošinu, to se Klárka rozbrečela naplno. Podruhé se hrozně rozplakala, když jsme nasedli do náklaďáku, vůbec se jí tam nechtělo. Ale když jsme se rozjeli do Hradce, tak se uklidnila a koukala kolem sebe. Poprvé se vezla náklaďákem, měla velký rozhled ... bylo to pro ni něco úplně nového a zajímavého.
Zaplatili jsme skoro dva tisíce za odtah a čekali na další ortel. Utěšovali jsme se, že to snad nebude nic hrozného a doufali, že se snad s autem dostaneme večer domů, i když strach, že to může být něco horšího tam byl, tak jsme si ho zatím nepřipouštěli. Protože jsme museli čekat, než na naše auto dojde řada, tak jsem si šli nejdřív sednout. Klárka tam byla spokojená, měli tam dětský koutek s dřevěným autem, a tak tam pořád pobíhala kolem a ukazovala nám jak perfektně umí řídit. Čas od času se šla podívat přes prosklennou stěnu do dílny na naše nemocné auto. Protože už byl ale čas oběda, tak jsme vyrazili na oběd. Zapluli jsme do nevalné restaurace, ale jídlo se dalo jíst, navíc hned vedle stolu bylo akvárium, a tak jsme se Klárce postarali o zábavu během oběda. Cestou zpět jsme se stavili u bráchy, který pracuje asi 150 m od servisu Fordu. Provedl nás provozem, kde se ladí a balí piána a kontrolorka Ula zahrála Klárce jednu písničku. Klárka sama si pak mohla také zahrát na piáno před jeho cestou do Francie :-) A moc se jí to líbilo.
Po návratu nás čekala studená sprcha. Na Fordu kompletně odešlo čerpadlo. V souvislosti s tím bylo nutné vyměnit rozvody, takže se celková oprava vyšplhala na předběžných 45000. Jak jsme se dozvěděli, tak prý zrovna u ročníku 2000, což je náš Focus, je to poměrně častá závada. Předpokládaný čas opravy byl do úterka. Tak jsem se domluvili s bráchou, ten nás vyzvedl, dali jsme mu do auta všechny věci, a nechali se dovézt na nádraží, protože on už měl domluveno, že vezme domů kolegy, co bere z práce pravidelně. My jsme vyrazili s Klárkou vlakem, což jí nevadilo, protože ho má moc ráda a ráda jím cestuje. Zbytek víkendu jsme strávili bez auta a plánováním, jak se dostaneme domů. Nakonec jsme se rozhodli nechat část věcí u babičky a dědy a jet vlakem jen s tím nejnutnějším. Brácha nás hodil v neděli do Hradce a z Pardubic jsme jeli ECčkem. Trošku jsme se báli, co na tu dlouhou cestu Klárka, ale byla úplně v pohodě, ve vlaku se jí moc líbilo a navíc to byla poměrně rychlá jízda, rychlejší než autem. Klárka si prohlížela Mateřídoušku a Báječnou školku, časopisy, které jsme jí na cestu koupili.
Ještě, že jsme nakonec jeli domů a nečekali v Hořicích. Od úterka jsme do Hradce pravidelně volali, ale auto nebylo pořád opravené, nedařilo se sehnat nové upevňovací šrouby, protože ty staré už byly totálně na odpis. Nakonec jela Evka pro auto až v pátek odpoledne. Zaplatili jsme celkem 47000 a mohli si auto odvézt domů. Takže takového Ježíška jsme si fakt neplánovali. Ale bez auta se už teď fakt s malým dítětem snad nedá rozumně žít. Tak jsme rádi, že Focus zase stojí před barákem a doufáme, že už nás něčím podobným nepřekvapí.

Nedlužím nic!

Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu.
Znovu důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím.
Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. De facto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive, zadlužit mne. Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen. To ale neznamená, že mám být zrušen i já.
Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval), zcela bez viny.
Z každých 100 % Kč, které vydělám, si tento stát vezme 55 – 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si ode mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem zdanění. Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokoliv koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody. Stát mi účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické velmoci. Hospodář stát platí za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, atakdále.
Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo přerozdělí neznámo kam. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé potomky pokouší zadlužit.
Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým koněm zločinecké organizace. Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší berni, než si panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného. Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mi snad ani nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné.
Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv konzultoval. A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní nezodpovědná krize. Zítra na mne pošle exekutora, aby mi sebral i to poslední, co mi ještě zbylo.

Vážený a milý státe.
Milá Česká republiko…

Pěkně mě sereš

Rodokmen v novém

Už je to téměř tři čtvrtě roku, co jsem se naposledy věnoval rodokmenu, a tak jsem si zase na něj uloupl chvíli času. Stáhl jsem si aktuální verzi genealogického programu Ancestry, který už konečné po mnoha letech vyšel v nové verzi, aktuálně ve verzi 1.0.21.51. Program začal používat nový formát a doznal určitých vylepšení, já jsem však zrovna před pár dny objevil docela nepříjemnou chybu se zalamováním řádků při vkládání doplňujících textů. V programu je integrovaný i program Ancestry2html Martina Širokého, i když já tento program dál používám odděleně. Proto jsem si z Martinových stránek stáhl atuální verzi programu (1.4.2.5) a tu jsem si zase upravil k obrazu svému. Změnil jsem fonty, vzhled a hlavně přidal některá zobrazení. Samotná data v rodokmenu jsem však doplnil jen okrajově, opravil jsem nějaké neúplné informace a doplnil nové fotky portrétů. Aktuální verzi našeho rodokmenu naleznete na "známé adrese" http://rodokmen.safarikovi.org. Nejvetší změny jsou ale patrné ve full verzi pro rodinné příslušníky, která však není samozřejmě volně přístupná.

Výšlap na Klucaninu

I když jsme se s Evkou těšili na ty překrásné podzimní dny, kdy nás ovívá jemně štiplavý podzimní větřík, sluníčko svítí a listí se všude zbarvuje do zlatova a my můžeme s Klárkou vyrážet na pěkné procházky, realita je bohužel trošku jiná. O víkendech nás zatím obšťastňuje ošklivé počasí, převážně déšť nebo hustá mlha, která si s tou pověstnou Londýnskou moc nezadá. Hezké podzimní dny by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A zrovna jeden takový šťastný den vyšel i na poslední víkend, a tak jsem s Klárkou nezaváhal a vyrazil s ní na malou procházku na rozhlednu na Klucaninu. Evka bohužel musela odpočívat doma. Tak jsme jí aspoň nafotili nějaké fotky, aby věděla, jak se nám výlet vydařil.

Sice jsme s Klárkou vyráželi ještě za mlhy, ale bylo jasné, že tam někde nahoře je nádherné slunečné počasí. Vyrazili jsme pěšky a bez krosničky. Dole u nové zástavby ale bylo pěkné bláto a já tam zapadl po kotníky. Klárku jsem měl naštěstí na ramenech a nechal jsem si ji tam v podstatě i cestou podél hřbitova nahoru na rozcestí, kde začíná naučná stezka. Cesta tam nebyla nic moc a chtěl jsem trošku zrychlit cestu. Od naučné stezky už šla Klárka pěkně po svých a dost mě překvapila, protože došla až na rozhlednu úplně sama. Sice to na mě několikrát zkoušela, abych ji vzal na ramena, ale já to šikovně zamluvil a nějak ji motivoval, aby šla dál. Na rohledně dokonce zcela sama vyšlapala všechny schody a zatímco jsem se snažil udělat nějaké fotky, tak vytrvale běhala po ochozu :-) Pak jsme se ještě znova pokochali tišnovským okolím, které je opravdu kouzelné a vyrazili pomalu po schodech dolů. Trošku jsem doufal, že bysme mohli stihnout pěkné inverzní počasí, že by Tišnov byl v mlze a koukaliÿ jen okolní kopce, ale bohužel inverze už utekla směrem k Drásovu.
I dolů z rozhledny Klárka šlapala sama. Pod rozhlednou si ještě pohrála v takovém "bludišti" a vydali jsme se po stejné cestě dolů domů. Cestou nahoru jsme skoro nikoho nepotkali a na rozhledně jsme byli samotní, až při odchodu jsme potkali jeden pár a cestou dolů už začaly přibývat rodiny s dětmi. Znova jsme se zastavili u všech zastávek naučné stezky a Klárka je znova všechny důkladně prozkoumávala. Říkal jsem si, jak dlouho asi odolají nájezdům vandalů, ale zatím jsou všechny cedule v pořádku a pevně doufám, že i nadále zůstanou.

Klárka šlapala po svých i celou cestu dolů, což mě strašně mile překvapilo. Předvedla opravdu pořádný výkon. Já jsem ji pak vzal na ramena zase až od rozcestí a nesl ji po stezce kolem nemocnice až k naší nové zástavbě. Tam jsem ji zase dal na zem a ona doťapala až domů. Naivně jsem si říkal, že ji to snad trošku unaví a doma bude klidnější. Ale mýliti se je lidské. Samozřejmě, že doma se Klárka jen "oklepala" a začala znova řádit, jako by žádný výšlap na rozhlednu neabsolvovala :-)