Klárka dělá pokroky

Tento víkend nám Klárka připravila hned dvě velká překvapení.
Už delší dobu se docela obstojně pohybuje plazením po celém bytě, takže už ji musíme mít více na očích. Ale má to i své výhody, to ji takhle položíme doprostřed obýváku, aby si pěkně hrála, jenže jí se tam nelíbí, tak se sama otočí a "doručkuje" si do svého pokojíčku a tam si sama hraje :-) Také se už snaží si sednout, ale pořád se jí to nějak nedařilo. Tak jsme si říkali, kdy to přijde.
Tento čtvrtek jsme jeli k babičce a dědovi do Hořic a hned večer nás Klárka doslova šokovala, když se doplazila k mamce, vzepřela se o ni a sama se postavila na nožičky. A protože se nám to všem strašně moc líbilo, tak nám to při každé příležitosti Klárka zopakovala. V sobotu už dokonce zvládla udělat dva dřepy... zvedla se, pak dřepla (né, že spadla na zadeček, prostě jen dřepla) a tohle ještě jednou zopakovala. Také už zvládla dva nesmělé krůčky, to když se postavila příliš daleko, tak se přišoupla blíž. Jako kdyby chtěla "sedací" období úplně vynechat a místo toho rovnou přešla na stojací :-) To, že se zvládne i sama posadit, nám nakonec také k našemu příjemnému údivu tento víkend ukázala. Když jsme se včera v poledne balili domů, Klárka se doplazila k mamce, aby na ni pořádně viděla, ale protože na bříšku to pro ni už nebylo moc pohodlné, tak se převalila na bok a poté se i sama posadila - poprvé - sice na malou chvilku, ale posadila :-)
Tento víkend Klárka opravdu "bodovala".

Monitor funguje!

Dneska nás ráno ve čtyři hodiny probudil ječivej zvuk monitoru dechu. Rychle jsme vystartovali za Klárkou. Evka rychle chytla Klárku za hlavičku, aby zjistila zda dýchá. Naštěstí se ukázalo, že se jedná o "planý poplach", ale v tu chvíli v nás strašně zatrnulo. Klárka se totiž rozhodla, jako obvykle, pochodovat během spánku po celé postýlce. Nyní se však natočila napříč postýlky, ale zcela mimo podložku monitoru dechu, takže ten správně spustil poplach. Sice jsme už takto Klárku našli několikrát, ale většinou už byla vzhůru a házela sebou tak, že monitor to její řádění zaznamenal. Tentokrát se ale Klárka přetočila mimo monitor a v klidu si spala dál, tudíž monitor nic nezaznamenal.
Ale musím říct, ještěže taková "udělátka" existují a nelituju ani korunu za ne zrovna nejlevnější přístroj. Raději se několikrát probudím k planému poplachu, než jednou zaspat :-(

Klárce je půl roku

Naše Klárka měla v pátek 4. ledna právě půl roku. Udělali jsme malou prezentaci toho, čím nám dělá radost a co už umí a vůbec, jak vyrostla.
Také jsme po delší době přidali do fotogalerie nějaké nové fotky. Kromě zmiňované prezentace zde naleznete fotky z šestého měsíce Klárčina života :-) Je to divoch, už se pěkně plazí po celém bytě, takže člověk na ni musí pořád dávat pozor. Pokouší se už sednout si a je to pěkný brepta. Jejími nejoblíbenějšími "hračkami" jsou v posledni době šňůry od počítače a odpadkový koš a koš s použitejma plínkama :-) A také nás strašně ráda "šmíruje", když se koupeme nebo sprchujeme.
Její půlroční výročí se navíc pěkně krylo s vítáním občánků. Říkali jsme si, jestli tam náhodou nebude divočet, jak má v poslední době zvykem, ale přes den moc nespala, tak tu "slávu" málem prospala.

Co se v mládí naučíš ...

Myslím, že přiložená fotka mluví sama za sebe. Samozřejmě jsem zabránil, aby si Klárka sklinku naklonila ještě víc, i když se o to její ručky snažily. Ale je vidět, že je opravdu šikovná a dokáže rozpoznat, v jakém nápoji je nejvíce vitamínů, minerálů, iontů, polyfenolů a dalších zdraví prospěšných látek :-)

Vybírám si hračku

Ta mamka je fakt hrozná, furt mě musí fotit :-). To si takhle jedno odpoledne hovím v obýváku na zemi a v klidu si listuju v katalogu a vybírám si nějakou pěknou hračku, kterou by mně mohli mamka s taťkou koupit... a v tom přilítne mamka a blesk, blesk, ...

Nevydařená „Čajka“

Konec 2. světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.

Československo se tak dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami stali reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto události jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.
K jednomu takovému incidentu došlo v sobotu 26. září 1964, kdy československé letectvo ztratilo vůbec první z dlouhé řady „jedenadvacítek“.

Okolo 13.00 se z žateckého letiště odlepila dvojice MiGů-21F-13, za jejichž řízením seděli dva zkušení letci 3. sboru PVOS. Let byl původně naplánován na dopolední hodiny, ale kvůli povětrnostním podmínkám byl odložen na odpoledne. Ten den bylo krásné podzimní počasí, ale velmi špatná dohlednost. Ve vedoucím letounu letěl náčelník stíhacího letectva 3. sPVOS pplk. Štefan Bolcha, který měl na čísle inspektora techniky pilotáže 3. sPVOS mjr. Václava Ohema. Jejich úkolem bylo provést tzv. „čajku“. Tímto termínem se mezi našimi letci označovaly lety, které směřovaly do vzdušného prostoru okolních států Varšavské smlouvy. V jednotném systému protivzdušné obrany státu v rámci Varšavské smlouvy bylo zvykem, že se do členských států paktu vysílaly kontrolní letouny jako cíle, proti kterým startovaly tamní hotovostní síly PVOS. Jednalo se o poměrně rozšířenou praxi, a tak se naše letouny objevovaly v NDR, Polsku a Maďarsku. Jejich letectva pak na oplátku prováděla nepravidelně stejné akce k prověření naší PVOS.

...

Pokud vás ukázka z mého článku zaujala a chcete si přečíst článek celý, stačí si koupit nové číslo časopisu Revi, které vyšlo minulé pondělí.

Mňamky, mňamky ...

Včera jsme večeřeli v obýváku a Klárka musí být samozřejmě u všeho, takže lezla po gauči. Přišoupli jsme k němu stoleček, aby nemohla spadnout a ona se hned vrhla na chleba, který jsme tam měli na talíři. Byl to takový ten švýcarský s cibulí. Jíst by to neměla, ale byli jsme zvědaví, jak na to bude reagovat. A ona kupodivu žmoulala v ručičce krajíc a okusovala nebo spíš ožužlávala ho. Asi i něco snědla, očividně jí chutnalo, protože natahovala ručičky po dalším. Povzbuzena tímto úspěchem, chtěla jsem dneska zkusit, jak mi bude jíst vařenou zeleninku. Neměla jsem doma nic jiného než brokolici, tak jsem ji uvařila a rozmixovala. Klárka snědla jen asi dvě lžičenky a začala plakat, brokolice nebude to pravé ořechové :-)

Náušničky

Tak už mám náušničky. V úterý se se mnou mamka stavila u paní doktorky a ta mi nastřelila náušničky. Zatím mám jen provizorní od paní doktorky, ať si moje ouška zvyknou, ale taťka s mamkou už pro mě mají přichystané nové, pěkné... teda doufám, ještě jsem je na sobě neměla :-) Jinak samotné nastřelení mě nebolelo, jen když mně paní doktorka náušničky zaměřovala, tak to se mi nelíbilo a dala jsem to hlasitě najevo :-)

Co se týká mých "pokroků", tak si myslím, že už obstojně lezu. Zatím je to takové to pošupování se po bříšku, ale už se zvedám na kolínka, opřená buď o lokty nebo dlaně a kolíbám se dopředu a dozadu. Zřejmě se bude v této poloze dát obstojně lítat po pokoji, ale zatím mi chybí ten správnej grif :-) Ale už na to asi brzo přijdu, dneska jsem se pokusila o první nesmělé náznaky.

Klárka řádí

Dneska jsem zase byla s Klárkou v Brně v Koblížcích. Tam se jí líbí, protože je tam s ostatními miminky, a tak má o zábavu postaráno. Celou dobu vydrží pást koníky nebo sledovat ostatní. Dneska ale obzvlášť řádila. Vedle nás lehává Davídek s maminkou a Klárka se ho rozhodla trošku pozlobit. Doplazila se za ním po bříšku, je úžasný sledovat, jak se posunuje na ručičkách, zvedá prcku a pošoupne se dopředu a znovu a znovu. Jako jediná tam takto leze, takže se na ni všichni koukali. Davídkovi potom ožužlala ručičku, sahala mu na ramínko a on ji na oplátku strkal prstíky do nosu a do očiček. Bylo to srandovní. Jen škoda, že jsem nevzala foťák, udělala jsem jen pár ušmudlaných fotek na mobil a ty nestojí za to publikovat. Příště na to musím pamatovat.

Nová bundička

Předevčírem jsem zase byla s mamkou a taťkou v Koblížcích na cvičení a poté mě vzala mamka do města. Cestou jsme se stavily v jednom krámě a mamka mi tam koupila jednu móóóc pěknou outdoorovou bundičku. Teď je mi zatím ještě moc velká, ale už se teším na léto a podzim, až v ní budu jezdit venku :-)