Superfortressy nad SSSR, Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

Superfortressy nad SSSR, Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu

Už krátce po konci druhé světové války v září 1945 se z bývalých spojenců v protihitlerovské koalici začali pomalu stávat nepřátelé. Vzrůstající napětí mezi Východem a Západem se muselo zákonitě projevit i na obloze. Sovětské letectvo a útvary protivzdušné obrany se do nevyhlášené války několikrát poměrně krvavě zapojily.

Ještě před konečnou japonskou kapitulací ve středu 29. srpna 1945 sovětský stíhač ml. l-t Zizevskij z 14. IAP na letounu Jak-9 stíhal v oblasti Kanko (nyní Chamchin, Korea) americký čtyřmotorový bombardér B-29 Superfortress a střelbou ho donutil k přistání. ...

První akordy studené války, Souboje v letech 1944–1945

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

První akordy studené války, Souboje v letech 1944–1945

Sovětští a američtí letci se spolu poprvé v leteckém souboji utkali už během druhé světové války. Někdy šlo o pouhý omyl v identifikaci. Několikrát však i o úmysl. Sověti měli takřka vrozenou nedůvěru a až paranoidní podezřívavost ke všemu pocházejícímu ze Západu. Američané zase měli často „lehký prst na spoušti“. 

Zřejmě k prvnímu incidentu mezi Sověty a Američany došlo ve čtvrtek 15. června 1944 během operace Frantic, což byly „kyvadlové“ bombardovací nálety amerického letectva, kdy bombardéry vzlétly ze svých základen a po odbombardování se nevracely zpět na domovskou základnu, ale zamířily na Ukrajinu na území pod kontrolou Rudé armády. ...

Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

Již brzo by se měla na stáncích opět objevit další Sběratelská edice časopisu Centurion, tentokrát s názvem „V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války“... a opět jsem byl ukecán přispět svou troškou ;-) Tak snad se bude líbit a najde si svůj okruh vděčných čtenářů ;-)

Slovo Redakce:

Vážení čtenáři,

letectví udělalo v letech druhé světové války obrovský technický skok. Na jejím konci oblohu křižovaly více než tisícové svazy těžkých čtyřmotorových bombardérů, Sověti vypilovali k dokonalosti taktiku přímé letecké podpory, kterou prováděly jejich pancéřované Šturmoviky a německá Luftwaffe zase držela prim v nasazení prvních proudových stíhaček. Jak ukázala už první poválečná léta, právě proudovým motorům patřila budoucnost. Během války na Korejském poloostrově na začátku padesátých let už proti sobě stály americké a sovětské stíhačky, které hravě překonávaly rychlost tisíc kilometrů v hodině. Šedesátá léta přinesla řadu konfliktů na Blízkém východě a v Indočíně a zde do bojů zasáhly i stroje, které dosahovaly dvojnásobku rychlosti zvuku. Svět byl tehdy rozdělen na sféry vlivu Sovětského svazu a Spojených států a studená válka mnohdy přerostla do otevřeného boje. Ve druhé půli dvacátého století proběhla řada dalších konfliktů a letectvo ve všech hrálo důležitou roli. Letouny létaly stále výše a rychleji a palubní kanony postupně nahradily řízené střely. O výsledku boje však stále rozhodovala odvaha a zručnost mužů, svírajících řídicí páku letounu. O uvedeném vývoji si přečtěte ve strhujících příbězích naší sběratelské edice, kterou právě držíte v rukou.

Přejeme vám příjemné čtení.

Vaše redakce CENTURIONU

Obsah:

4 Prolog

10 První akordy studené války / Souboje v letech 1944–1945

20 Rychleji než zvuk / Charles „Chuck“ Yeager

26 Soumrak vrtulových stíhaček / Jak-9P versus F-51D nad Koreou 1950 až 1951

30 Superfortressy nad SSSR / Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu

36 Souboj stíhacích es korejské války / Frederick Blesse vs. Pak Ki Rak

38 Postrach „Sejbrů“ / Major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin

46 Eso zapomenuté války / Muhammad Mahmood Alam

50 Létající rakve nad Pákistánem / F-104 Starfighter

54 Největší eso arabsko-izraelských válek / Giora Epstein

58 Ikona studené války / McDonnell Douglas F-F Phantom II

66 Friendly Fire / Nežádoucí incident

74 Hvězdný okamžik Skyraideru / A-1 nad Vietnamem

76 Stratofortressy nad Hanojí / Boeingy B-52 a jejich největší bojová operace

84 Balóny nad Sovětským svazem / Americké špionážní balony v akci

90 Jedno z posledních es / Džalíl Zandi

94 Pákistánští stíhači nad afghánskou hranicí Souboje z konce osmdesátých let

Kalendárium, 2. září 1862

V úterý  2. září 1862 se v Řepníkách u Vysokého Mýta narodil významný geometr a matematik Jan Sobotka.

Narozen: 2. září 1862 v Řepníkách u Vysokého Mýta

Zemřel: 10. května 1931 v Praze

Po absolvování německé reálky v Praze na Kampě pokračoval Jan Sobotka v letech 1881-86 ve studiu na české univerzitě a na české technice v Praze. V letech 1886-91 byl asistentem na technice, kde suploval přednášky za F. Tilšera, který byl poslancem. V roce 1891 studuje Sobotka u W. Fiedlera na technice v Curychu. Poté pokračuje v suplování za profesora Tilšera a konečně odjíždí v roce 1893 na studijní pobyt do Vratislavi. Protože v českých zemích nenachází místo ani na vysoké, ani na střední škole, odchází do Vídně na reálku ve 4. okrese. Po dvou letech byl jmenován asistentem deskriptivní geometrie na vídeňské technice a v březnu roku 1897 pak mimořádným profesorem deskriptivní geometrie, projektivní geometrie a grafického počítání. K návratu domů ho přiměla nabídka, kterou dostal v roce 1899, aby se stal prvním profesorem deskriptivní geometrie na nově zřízené české technice v Brně. Odtud odchází v roce 1904 Sobotka do Prahy, kde je jmenován profesorem matematiky na Filozofické fakultě tehdy ještě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po vzniku přírodovědecké fakulty v roce 1920 na ní působí až do své smrti.

S publikační prací začal Jan Sobotka v roce 1885. Hlavním oborem jeho vědeckého zájmu byla deskriptivní geometrie, do níž spadají práce jednak ze zobrazovacích metod, jednak z konstruktivní geometrie křivek a ploch. Velmi významné jsou zejména jeho práce z rovnoběžné axonometrie, z nichž přešly do literatury tzv. Sobotkovy konstrukce, které uvádějí vztahy mezi kosoúhlou axonometrií a sdruženými pravoúhlými průměty. Pracoval však i v dalších oblastech geometrie - diferenciální geometrie, projektivní geometrie, elementární geometrie, kinematická geometrie, ... . Jeho dílo představuje více jak sto často dosti obšírných pojednání. Mezi stěžejní díla Jana Sobotky patří monografie Deskriptivní geometrie promítání paralelního (1906), Diferenciální geometrie (1909) a O geometrických příbuznostech (1916). V první z nich podal v mnohých částech zcela původní výklad základních zobrazovacích metod založených na rovnoběžném promítání.

Literatura:

1. Kadeřávek, F.: Jan Sobotka. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 52 (1923), str. 1-9.

2. Vorovka,K.: Sobotkovy názory didaktické. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 52 (1923), str. 9.

3. Urban, A.; Vančura, Z.: Sté výročí narození profesora Jana Sobotky. Časopis pro pěstování matematiky. 87 (1962), 382-386.

4. Urban, A.: O životě a díle profesora Jana Sobotky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 7 (1962), str. 355-359.

5. Hrůza, B.: Jan Sobotka. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 3, str. 21.

6. Klapka, J.: Jan Sobotka. Naše věda. 13 (1932), str. 34.

7. Kotyk, J.: Za prof. dr. Janem Sobotkou. Rozhledy matematicko-fyzikální. 41 (1962), str. 42.

8. Košťál, R.: Vznik a vývoj pobočky JČMF v Brně. Jednota československých matematiků a fyziků. Praha. 1968.

9. Urban, A.: Prof. PhDr. h. c. Jan Sobotka. Matematika ve škole. 12 (1961-62), str. 623-626.

10. Bydžovský, B.: Jan Sobotka. Česká akademie věd. Praha 1932.

11. Vyčichlo, F.: Studium a hodnocení díla prof. J. Sobotky. MÜ ČSAV, Praha 1958.

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

https://web.math.muni.cz/biografie/

Feliks Totiev u hrobů svých šesti vnoučat, Beslan.

Feliks Totiev u hrobů svých šesti vnoučat, Beslan.

Борис 8 let, Лариса 14 let, Альбина 11 let, Анна 8 let, Любовь 12 let, Дзерасса 15 let.

Kalendárium, 1. září 2004

Teroristický útok na beslanskou školu

Den 1. září je všeobecně spojován se začátkem 2. světové války, nejničivější války všech dob. Toto datum je také obecně považováno za začátek školního roku a od roku 2004 je spojeno s děsivou tragédií, kdy se základní školy 1 ve městě Beslan v Severní Osetii na jihu Ruské federace zmocnili 1. září 2004 čečenští islamističtí teroristé. Ve školní budově bylo zadržováno jako rukojmí okolo 1200 žáků a jejich rodičů. Celá událost vyústila 3. září v masakr po explozi bomby, při které bylo zabito minimálně 338 civilistů z toho 186 byly děti, 10 příslušníků zvláštní jednotky a 31 teroristů, 783 lidí bylo zraněno.

Myslím, že svět by si to měl pořád připomínat a nezapomínat. Bohužel svět se za tu dobu vůbec nestal bezpečnějším.

Podrobné info: https://ru.wikipedia.org/wiki/Террористический_акт_в_Беслане

Fotogalerie z této dragédie http://www.reyndar.org/september-3/

Rytíři nebes, 68. noční stíhací peruť RAF

Rytíři nebes, 68. noční stíhací peruť RAF

15. října 2019 v 15 hodin

Křížová chodba Nové radnice v Brně

Kalendárium, 13. srpen 1945

   V pondělí 13. srpna 1945 do Prahy dorazilo na 54 Spitfirů LF Mk.IXE všech tří československých stíhacích squadron působících ve svazku RAF. Československé stíhací křídlo přivedl zpět do vlasti major Jaroslav Hlaďo. Vedoucí šestici vedl mjr. Jaroslav Hlaďo, DFC, po dvanácti strojích od každé peruti vedli jejich velitelé, škpt. Hugo Hrbáček, DFC, škpt. Jiří Hartman, DFC a npor. Otmar Kučera, DFC; poslední tucet strojů vedl škpt. Karel Kasal.

   

   Hlavní sled tří československých stíhacích perutí odletěl z Velké Británie směrem k domovu ráno 7. srpna 1945. Podle původní propozice mělo celkem 54 Spitfirů od 310., 312. a 313. peruti odletět do Prahy-Ruzyně se zastávkou v německém Hildesheimu, kde měly doplnit palivo, zatímco 10 Liberatorů od 311. peruti mělo letět přes Grafendorf u Frankfurtu nad Mohanem. Generál Janoušek předpokládal, že „stíhací perutě se před dosažením Prahy setkají s bombardovací perutí, poté provedou slavnostní defilé nad hlavním městem a pak přistanou na letišti Ruzyň.“

   Kolem 10.30, po bezmála dvou a půl hodině letu, svaz dospěl do místa plánovaného mezipřistání, na americké polní letiště R-16 v Hildesheimu, ležícímu 7 kilometrů jihovýchodně od Hannoveru. Hned po dosednutí se však obloha zatáhla a základna mraků sahala až na zem, což způsobilo několikadenní zdržení na místě.

   O datu odletu rozhodla teprve meteorologická předpověď z 11. srpna. Směrem k domovu nakonec odstartovali až šestého dne, 13. srpna 1945 ve 14.20 hodin. Po více než dvou hodinách letu, kolem 16.30 dorazili k hlavnímu městu. Stověžatou metropoli, rozdělenou stříbrnou stužkou Vltavy přelétla vzorně vyřízená sestava ve stanovené výšce 500 metrů. „Když nás W/Cdr Hlaďo informoval radiem, že jsme poblíž Chebu v Československu, byly naše kyslíkové masky plné slz,“ popisuje emotivně silné okamžiky jeden ze stíhačů 313. peruti, rt. Bohuslav Velvarský. „Seřadili jsme se a ve vyřízené formaci naše Spitfiry přelétly nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem. Plni dojetí jsme pak začali nasazovat k přistání na letišti Ruzyně…“

   Vytoužené dráhy ruzyňského letiště se kola Spitfirů dotkla v rozmezí od 16.50 do 17.00 hodin. „Tisíce lidí nás přišly přivítat,“ vzpomíná jiný z navrátilců, por. Miroslav Liškutín, DFC. „Bylo to úžasné, fantastické. Pro nás všechny to byl nezapomenutelný zážitek.“

   Letouny byly pro tento přelet opatřeny československými výsostnými znaky a letci jej absolvovali již v československých uniformách. 

[1] http://www.vhu.cz/13-srpen-1945-posledni-doma-1-cast/

[2] http://www.vhu.cz/13-srpen-1945-posledni-doma-2-cast/

[3] https://www.fronta.cz/kalendar/do-prahy-se-vratili-ceskoslovensti-stihaci-z-velke-britanie

Kalendárium, 13. srpen 1940

„Adlertag“

   V úterý 13. srpna 1940 zahájila Německá Luftwaffe operaci „Den Orla“ / „Adlertag“ / „Eagle Day“, kterou měla být během čtyř dnů leteckých útoků vyřazena letištní síť v jižní Anglii, díky čemuž měla být RAF sražena kolena a v dalších několika dnech zcela paralyzována. Původně byl začátek operace stanoven na sobotu 10. srpna, však musel být kvůli nepříznivému počasí odložen. Po získání předpovědí počasí rozhodl Herman Göring posunout Adlertag na úterý 13. srpna na 7.00.

   Ráno 13. srpna ležela nad kanálem mlha a německé velení se rozhodlo posunout hlavní útok na 14.00. Tato informace se však nestihla dostat včas ke všem jednotkám, a tak vzlétla formace Dorniérů Do 17Z od KG 2, kterou vedl plukovník Fink bez doprovodu zaútočily na Sheerness a základnu Eastchurch. Doprovod se totiž otočil zpátky po přijetí zprávy o odvolání operace. Britům se podařilo sestřelit pět bombardérů za cenu jedné stíhačky zničené ve vzduchu a několika dalších na zemi. 

   

   Hlavní útok vedený odpoledne čítal přes dvě stě strojů v první formaci a téměř sto ve druhé. Bomby dopadly na města a letiště RAF v oblasti Portsmouthu a v jihovýchodní Anglii. Němci nasadili do boje obě Luftflotten ve Francii a výsledkem bylo 1485 vzletů proti 700 Fighter Command. Britští piloti museli čelit téměř trojnásobné přesile. Na konci dne byly hlášeny na obou stranách vysoká čísla o sestřelených stojích. Skutečnost však byla o něco méně než poloviční 35 letadel ztratila RAF z toho 22 na zemi při útocích na letiště a Luftwaffe 34 z toho 13 stíhacích. Na základě těchto špatných hlášeních o sestřelech uvěřil Herman Göring tomu, že dokáže RAF do deseti dnů zničit.

Kalendárium, 9. srpen 1945

Tři dny po náletu na Hirošimu, při němž byla poprvé v dějinách použita atomová puma, svrhli Američané další, ještě ničivější bombu na přístav Nagasaki, město s více než 250 000 obyvateli. Dvacetikilotunovou plutoniovou pumu pojmenovanou FAT MAN na cíl svrhl B-29-35-MO sériového čísla 44-27297, nesoucí na přídi identifikační číslo 77 a pojmenování BOCK’S CAR (šlo o letoun F. C. Bocka, který při této příležitosti byl za řízením stroje 89), za jehož řízením byl MAJ. Charles W. Sweeney (jeho B-29-40-MO s/n 44-27353, THE GREAT ARTISTE, nesoucí číslo 89, nesl přístroje zaznamenávající účinky výbuchu — při této činnosti byl použit při obou atomových útocích, šlo o jediný B-29, který byl v okamžiku výbuchu v blízkosti obou cílů). Samotného útoku se zúčastnily, stejně jako v případě Hirošimy, další dvě letadla: šlo o pozorování a měření následků jaderného výbuchu (zmíněný stroj č. 89) a č. 90, s/n 44-27354, který měl pořídit snímky; ten pilotoval J. I. Hopkins (vzhledem ke špatnému počasí se vůbec nedostal na shromaždiště, takže nad cíl ve skutečnosti letěly pouze stroje 77 a 89). Vedle nich se celé operace účastnily dva stroje pro meteorologický průzkum nad oběma předem vybranými cíli (Kokura a Nagasaki; průzkum byl nezbytný, vzhledem k potřebě znát rozsah oblačnosti a dohlednost nad jednotlivými cíli — odhoz pumy měl být proveden pouze za použtí optického zaměřovače Norden, nikoli podle údajů radaru AN/APQ-13), které letěly asi s hodinovým předstihem a při samotném útoku již byly daleko od cíle na zpáteční cestě, a jeden záložní bombardér.

Vzhledem ke kouři a oblačnosti nad primárním cílem Sweeney po třech obletech nad Kokurou stroj obrátil k Nagasaki. Nad ním byla potrhaná oblačnost, takže se nepodařilo nalézt předem vybraný cílový objekt. Bombometčík Kermit Beahan pumu zaměřil vizuálně díky díře v mracích — ta ovšem explodovala nad údolím Urakami, téměř 3 km od plánovaného zaměřovacího bodu. Výbuch i tak zničil několik velkých průmyslových podniků (ocelárnu a zbrojovku firmy Mitsubishi jižně od epicentra a vojenský arzenál ležící severně od místa výbuchu), ale značná část města byla ochráněna okolními kopci (k tomu by ale ovšem samozřejmě došlo, vzhledem k členitému terénu, i při odhození pumy přesně na předem určený zaměřovací bod). I tak ovšem bylo zničeno nějakých 3,75 km² zastavěné plochy, což představovalo 43,9 % městské zástavby. Vzhledem k velkému množství totálně nasazených korejských dělníků není přesně znám počet civilních obětí (odhady se značně různí, od dvaadvaceti do sedmdesáti tisíc — nejpravděpodobnější odhady mluví o asi čtyřiceti tisících mrtvých, bezprostředně zabitých výbuchem). V tom je zahrnuto i nejméně 150 japonských vojáků. Následně zahynuly ještě desetitisíce lidí v důsledku zranění a ozáření. 

Převzato z: https://www.fronta.cz/kalendar/na-nagasaki-svrzena-atomova-puma