Kalendárium, 7. prosinec 1941

„Obávám se, že jsme probudili spícího obra a přinutili jej učinit strašlivé rozhodnutí.“

admirál Isoroku Jamamoto

Kalendárium, 7. prosinec 1916

Jekatěrina Vasiljevna Budanová a Lidija Vladimirovna Litvjaková

Tak trochu ve stínu slavnější Lidie Vladimirovny Litvjak létala další z významných sovětských pilotek – Jekatěrina Vasiljevna Budanová. Narodila se ve středu 7. prosince 1916 ve vesnici Konopljanka ve Smolenské oblasti. Po ukončení školy odešla do Moskvy, kde pracovala leteckém závodě jako statistik. V roce 1937 ukončila Kyjevský aeroklub města Moskvy, kde později létala jako instruktor na letounech U-2, UT-2 a AIR-6. V roce 1939 nastoupila do Chersonské školy letců-instruktorů OSOVIACHIMu, kterou zakončila v následujícím roce. Poté létala jako instruktor ve Frunzeho aeroklubu města Moskvy. V říjnu roku 1941 se dobrovolně přihlásila do ženské letecké skupiny formované majorem Marinou Raskovou. Pro své letecké schopnosti byla ustavena velitelem zvěna 586. IAP vyzbrojeného letouny Jak-1. Od dubna do září 1942 pluk létal v oblasti Saratova, kde měl za úkol ochranu transportních letadel. V září se společně s dalšími letkyněmi první eskadrily přesunula na Stalingradský front, kde byla zařazena k 467. IAP. Zde se jí podařilo 6. října 1942 nedaleko Vladimirovky sestřelit bombardovací letoun Junkers Ju 88. O čtyři dny později se stěhovala k 9. GIAP. Spolu s dalšími letci byla zařazena mezi „volné lovce“ gardového pluku a 10. prosince sestřelila další letoun, tentokrát Messerschmitt Bf 110, který dopadl nedaleko města Kalača na Donu. V lednu následujícího roku se Káťa Budanová opět stěhovala, tentokráte k 296. IAP, který byl v březnu téhož roku přejmenován na 73. GIAP. Spolu s plukem se účastnila mnoha vzdušných soubojů a útoků na pozemní cíle nepřítele. Večer 17. července 1943 sestřelila opět bombardovací letoun Ju 88. O pouhé dva dny později však padla ve vzdušném souboji u vesnice Novokrasnovka. Jejím pravděpodobným přemožitelem byl jeden z letců Oblt. Emil Bitsch od 8./JG 52 nebo Fw. Georg Schwientek od 2./JG 52. Během války absolvovala Jekatěrina Budanová celkem 109 bojových letů, všechny na stíhačce Jak-1. I když jí mnohé starší prameny připisovaly až 11 sestřelů (6 samostatných a 5 ve spoluúčasti), úředně potvrzeny má pouze tři. V říjnu 1993 jí byla posmrtně udělena Zlatá hvězda Hrdiny Ruské federace.

Tabulka sestřelů:

Datum		Nepříte	výsledek	Místo
27.09.1942	⅕	Ju 88	zničen ve spol.	oblast Stalingradu
06.10.1942	1	Ju 88	zničen	J od Vladimirovky
11.1942	g	Bf 109	zničen ve spol.	nad Stalingradem
11.1942	g	Bf 109	zničen ve spol.	nad Stalingradem
11.1942	1	Ju 88	zničen	nad Stalingradem
12.1942	1	e/a	poškozen
10.12.1942	1	Bf 110	zničen	Kalač na Donu
1.-2.1943	½	Fw 190	zničen ve spol.
10.02.1943	⅓	Fw 190	zničen ve spol.	Rostov na Donu
3.1943	1	Fw 189	zničen
09.03.1943	½	Bf 109	zničen ve spol.
30.05.1943	g	Bf 109	zničen ve spol.
17.07.1943	1	Ju 88	zničen	u řeky Mius, mezi Djakovem, Dmitrijevkou, Stěpanovkou a Jasinovskojem
19.07.1943	1	Bf 109	zničen	nedaleko Antracitu, Luhanská oblast
19.07.1943	1	Bf 109	zničen	nedaleko Antracitu, Luhanská oblast

Udělená vyznamenání:
Řád rudé hvězdy (17. 2. 1943)
Řád Vlastenecké války 1. třídy (22. 7. 1943)
Medaile Zlatá hvězda Hrdiny Ruské federace № 49 (1. 10. 1993)

Pilotky 586. IAP - Lidija Litvjaková, Jekatěrina Budanová a Marija Kuzněcová u letounu Jakovlev Jak-1.

 

Jakovlev Jak-1, 296. IAP.


Jakovlev Jak-1, 73. GIAP.

Prameny a literatura:

[1] Cottam, Kazimiera J.: Women in Air War – The Eastern front of World War II, Newburyport, Massachusetts: R. Pullins Company, 1998. ISBN 978-1-58510-159-7.
[2] Cottam, Kazimiera Janina: Women in War and Resistance: Selected Biographies of Soviet Soldier Women, Soviet Women in Combat in World War II, New Military Publications, 1998. ISBN 0-9682702-2-0.
[3] Jackson, Robert. Air Aces of WWII, Ramsbury, MarloboRugh, Vital Guide, Airlife Crowood Press, 2003. ISBN 1-84037-412-8.
[4] Mellinger, George: Yakovlev Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 64, Osprey Publishing, April 12 2005.
[5] Milanetti, Gian Piero: Le Streghe della Notte: La storia non detta delle eroiche ragazze-pilota dell'Unione Sovietica nella Grande Guerra Patriottica, Istituto Bibliografico Napoleone, Roma, Italia, 2011. ISBN 88-7565-100-0.
[6] Milanetti, Gian Piero: Soviet Airwomen of the Great Patriotic War - A pictorial history, Istituto Bibliografico Napoleone, Rome, Italy, 2013. ISBN 9788875651466.
[7] Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
[8] Овчинникова Л. П: Женщины в солдатских шинелях, Волгоград : Ниж.-Волж. кн. изд-во, 1987.
[9] Pennington, Reina: Wings, Women, and War: Soviet Airwomen in World War II Combat, University Press of Kansas, 2001. ISBN 0-7006-1554-7.
[10] Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999.
[11] Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004.
[12] Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
[13] Симонов, Андрей Анатольевич - Чудинова, Светлана Владимировна: Женщины – герои Советского Союза и России, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909607-0-1
[14] Yenne, Bill: The White Rose of Stalingrad: The Real Life Adventure of Lidiya Vladimirovna Litvyak, the Highest Scoring Female Air Ace of All Time, Osprey Publishing, London. 2013. ISBN 978-1-84908-810-7
[15] Yenne, Bill: Bílá růže ze Stalingradu, Doba a skutečný životní příběh Lidije Vladimirovny Litvjakové, největšího ženského leteckého esa všech dob, Mladá fronta, Praha. 2015. ISBN 978-80-204-3309-1

[16] Flimelová, Alena: Královny stalingradského nebe, Lidija Litvjaková (1921-1943) a Jekatěrina Budanová (1916-1943), in extra Válka, II. světová Speciál, 2. března, 2018.
[17] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 06, 2001.
[18] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 07, 2001.
[19] Горбач В., Полунина Е., Хазанов Д.: Женские лица воздушной войны, АвиаМастер, № 3, 2000.

[20] https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна
[21] https://en.wikipedia.org/wiki/Yekaterina_Budanova
[22] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=641
[23] http://airaces.narod.ru/woman/budanova.htm

edit: Fri 06 Dec 2019 09:44:09 PM CET

Kalendárium, 6. prosinec 1921

V úterý 6. prosince 1921 se ve Verdunu, dnes součást Montrealu, narodil George Frederick „Screwball“ Beurling, nejúspěšnější kanadský stíhací pilot druhé světové války. Jeho otec byl Švéd a matka Angličanka. Během své služby na Maltě sestřelil celkem 27 letadel Osy, během pouhých 27 dnů, čímž si vysloužil označení jako "Sokol Malty" nebo "Rytíř Malty" a "Nejslavnější kanadský hrdina Druhé světové války". Byl jedním z nejtalentovanějších leteckých es druhé světové války.

Do RAF byl přijat 7. září 1940 na druhý pokus pod číslem 1267053. O dva měsíce později začal výcvik v Devonu a posléze v Hendonu. Operační výcvik prodělal u 57.OTU v Hawardenu a poté byl na krátkou dobu přidělen k 403. peruti, následně byl převelen k peruti č. 41, neboť nebyl členem RCAF. Zde také získal své první vítězství, když 1. 5. 1942 nad Kanálem sestřelil Fw 190. O dva dny později přidává další. Následně byl zařazen do operace Salient – převozu 32 nových Spitfirů Mk.V na Maltu, kam přiletěl 9. 6. 1942 po startu z letadlové lodi Eagle. Másledovalo zařazení k 249. peruti. 

Sedmadvacátého července zažil George Beurling zřejmě svůj nejslavnější den. V ten den se jeho obětí stal kapitán Niclot Doglio, jeden z nejlepších stíhacích pilotů italského letectva, který prudce klesal v přípravě na útok na Spitfiry ze 126. perutě RAF, přičemž mylně vyhodnotil varovné mávání křídly svého wingmana, který spatřil přilétající Spitfiry z Beurlingovy jednotky, které měly nad Italy výškovou převahu. Beurling nejprve sestřelil Doglioovo číslo a poté smetl z oblohy i stroj samotného Doglia. Ještě ten den Beurling na své konto přidal dvojici německých Messerschmittů Bf 109 získal tím sestřely čtyři nepřátelské stroje během jediného dne, čímž si vysloužil udělení Záslužného leteckého kříž (Distinguished Flying Cross, DFC). 

Dne 14. 10. vykonal nad Maltou poslední bojový let, při kterém sestřelil sice dva Bf 109 a jeden Ju 88, ale i jeho letoun byl poškozen a on raněn na noze.

V listopadu 1942 odcestoval na propagační turné po rodné Kanadě a následně se vrací do Velké Británie. Od července 1943 je instruktorem u 61.OTU a 1. září nastupuje službu u 403. perutě a od RAF je přeřazen k RCAF. Dne 24. 9. se mu nad Poix podařilo sestřelit Fw 190 a v říjnu působí na štábu 126. stíhacího křídla. Po třech týdnech se ale hlásí u 412. perutě RCAF. Zde 30. prosince 1943 získává své poslední vítězství, když během doprovodu amerických bombardérů sestřelil další Fw 190. Dne 16. 10. 1944 je propuštěn do zálohy v hodnosti Squadron Leader. 

Seznam sestřelů George Fredericka Beurlinga

datum peruť letoun místo soupeř

1942

1. 5. 41. Mk.VB W3383 Kanál Fw 190A

3. 5. 41. Mk.VB W3636 2-3m od Gris Nez Fw 190A

12. 6. 249. Mk.V BR176, C-25 Malta Bf 109 pš.

6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta C.202, 352aSq. F. Pecchiari+

6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta Re.2001, 152aSq. R. Pagliari+

6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta Bf 109, I/JG77 T. Engels+

6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta Z.1007 pš.

8. 7. 249. Mk.V BR128 3-W Malta Bf 109, ve skutečnosti C.202, M. Biccollini

8. 7. 249. Mk.V BR128 3-W Malta Bf 109 pš.

8. 7. 249. Mk.V BR128 3-W Malta Ju 88 pš.

10. 7. 249. Mk.V BR323 T-S Malta Bf 109,  Stab/JG53 H.-J. Frodien

10. 7. 249. Mk.V BR323 T-S Malta C.202, 378aSq. F. Visenti

12. 7. 249. Mk.V BR565 T-U Malta 3x Re.2001, F.  Vichi, A. Quarantotti++, C. Seganti+

23. 7. 249. Mk.V EP135 T-Z Malta Re.2001,  B. Di Pauli

23. 7. 249. Mk.V EP135 T-Z Malta Ju 88 pš.

27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S Malta 2x Bf 109

27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S Malta Bf 109 pš.

27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S 3m S Grand Harbour Bf 109

27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S 3m S Grand Harbour Bf 109 pš.

29. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S 8m SV Malta Bf 109 I/JG77 K-H. Witschke+

8. 8. 249. Mk.V EN973 T-T 8m SV Malta Bf 109

13. 8. 249. Mk.V EP135 T-Z 6m SV Linosa 1/3 Ju 88,  2(F)/122

25. 9. 249. Mk.V EP706 T-L 30m SV Zonkor 2x Bf 109, Bf 109 pš.

10. 10. 249. Mk.V EP706 T-L Filfla 2x Bf 109

13. 10. 249. Mk.V BR173 T-D 3m S zátoka Sv.Pavla Ju 88,  II./LG1

13. 10. 249. Mk.V BR173 T-D 3m S zátoka Sv.Pavla 2x Bf 109

13. 10. 249. Mk.V BR173 T-D 3m S zátoka Sv.Pavla Ju 88 pš.

14. 10. 249. Mk.V BR173 T-D SJ Zonkor 2x Bf 109, Ju 88

1943

24. 8. 403. Mk.IX MA585 KH-B Poix Fw 190

30. 12. 412. Mk.IXB MH883 VZ-B 7m Z Compeigne Fw 190

[1] Cull, Brian: 249. stíhací peruť /249 At War, The Authorized History of the RAF's Top-Scoring Fighter Squadron/, Naše vojsko, Praha 2003.

[2] Cull, Brian – Galea, Frederick: Spitfires over Malta, The Epic Air Battle, Grub Street, London 2005. 

[3] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part Two January 1941 - June 1943, Red Kite, 2005.

[4] Michl, Jan: George Beurling, in Military revue, No. 12, 2011.

[5] Nichols, Steve: Malta Spitfire Aces, Aircraft of the Aces 83, Osprey Publishing, September 2008.

[6] Polák, Tomáš: Squadron leader George Frederick Beurling, in Aero Plastic Kits revue, No. 41, 1995. 

[7] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.

[8] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 

[9] Shores, Christopher – Cull, Brian – Malizia, Nicola: Malta: The Spitfire Year 1942, Grub Street, London 1991. 

[10] Thomas, Andrew: Spitfire Aces of Northwest Europe 1944-45, Aircraft of the Aces 122, Osprey Publishing, September 2014. 

[11] http://acesofww2.com/can/aces/beurling/

[12] https://en.wikipedia.org/wiki/George_Beurling

[13] https://cs.wikipedia.org/wiki/George_Beurling

[14] https://www.valka.cz/10923-George-Frederick-Beurling

[15] https://www.valka.cz/14708-George-Beurling-Posedly-bojem

Kalendárium, 5. prosinec 1941

Poté co se vyčerpaly německé pokusy o dobytí Moskvy, zastavila německá vojska 4. prosince 1941 útok, a jako již několikrát, podcenilo německé velení možnosti sovětské armády, když předpokládalo, že Rudá armáda se obranou Moskvy naprosto vyčerpala a nelze tedy v blízké době očekávat nějaké protiakce z její strany. 

Kruté vystřízlivění přinesl hned následující den, pátek 5. prosinne, kdy Kalininský front Ivana Stěpanoviče Koněva přešel do protiútoku a zahájil tím Kalininskou útočnou operaci (5. 12. 1941 - 7. 1. 1942). O den později se přidala vojska Západního frontu Georgije Konstantinoviče Žukova, která měla nést hlavní tíhu bojů a v prostoru Jelce vojska pravého křídla Jihozápadního frontu pod velením Semjona Konstantinoviče Timošenka. Celkem se jednalo o sedm souvisejících útočných operací tří sovětských frontů. Do začátku ledna 1942 zatlačila sovětská armáda německé síly až o 150-250 km na západ. Moskva tak byla zachráněna a už nikdy později nebyla přímo ohrožena.  

[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Битва_за_Москву

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_před_Moskvou
[3] https://www.fronta.cz/moskva-1941

edit: Thu 05 Dec 2019 09:31:15 AM CET

Илья Муромец II

Kolorované fotografie letounu Ilja Muromec (Sikorskij S-22). Jednalo se o ruský nejprve civilní dopravní letoun, později těžký bombardovací letoun, který byl nasazený do bojů v 1. světové válce. Byl pojmenován podle hrdiny ruských bájí bohatýra Ilji Muromce. Jeho konstruktérem byl Igor Sikorskij a v počátcích války byly tyto stroje nejpokročilejšími ve své kategorii. 

Zdroj fotografií: https://klimbim2014.wordpress.com/

Kalendárium, 2. prosinec 1848

V sobotu, 2. prosince 1848, nastoupil na trůn František Josef I. - Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a illyrský, král jeruzalémský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský, salcburský, štyrský, korutanský, kraňský a bukovinský, velkokníže sedmihradský, markrabě moravský, vévoda horno- a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský a guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský, okněžněný hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský, kníže tridentský a brixenský, markrabě horno- a dolnolužický a istrijský, hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, sonnenberský, pán terstský, kotorský a na Slovinském Krajišti, velkovojvoda srbský atd. ... a předposlední rakouský císař.

edit: Mon 02 Dec 2019 07:30:38 AM CET

Kalendárium, 29. listopad 1995

Ve středu 29. listopadu 1995 provedl testovací pilot Fred Madenwald první let letounu McDonnell Douglas F/A-18E/F Super Hornet nad továrním letištěm v St. Louis ve státě Missouri.

Kalendárium, 27. listopad 1915

V sobotu 27. listopadu 1915 se v Kodymě (nyní Oděská oblast, Ukrajina) narodil Stanisław Skalski. Nejúspěšnější polské letecké eso. Během druhé světové války dosáhl celkem 18 11/12 - 2 - 4 1/3 sestřelů, podle britského systému. Podle francouzského / sovětského systému pak získal 21 [18+3] - 2 - 5 [4+1] sestřelů.

Bojově létal u:

142 Eskadra Myśliwska, 

501. Squadrona RAF, 

306 Dywizjon Myśliwski „Toruński” (306. Squadrona RAF), 

316 Dywizjon Myśliwski „Warszawski” (316. Squadrona RAF), 

317 Dywizjon Myśliwski  „Wileński” (317. Squadrona RAF), 

Polski Zespół Myśliwski (Polish Fighting Team, PFT, někdy též nazývaný „Cyrk Skalskiego”), 

601 Squadrona RAF.

Seznam dosažených sestřelů:

Datum	Letoun	Jednotka	Zničil	Pravd. sestřelil	Poškodil
02.09.1939	P.11c, nr "64"	142 Eskadra	Do 17
02.09.1939	P.11c, nr "64"	142 Eskadra	Do 17
03.09.1939	P.11c, nr "64"	142 Eskadra	1/4 x Hs 126
03.09.1939	P.11c, nr "64"	142 Eskadra	Hs 126
04.09.1939	P.11c, nr "64"	142 Eskadra			1/3 x Do 17
04.09.1939	P.11c, nr "64"	142 Eskadra	Ju 87
30.08.1940	Hurricane I, SD-B (P2760)	501 Dywizjon RAF	He 111
30.08.1940	Hurricane I, SD-B (P2760)	501 Dywizjon RAF			He 111
31.08.1940	Hurricane I, SD-J (P5194)	501 Dywizjon RAF	Bf 109
01.09.1940	Hurricane I, SD-K (N2329)	501 Dywizjon RAF			Bf 110
02.09.1940	Hurricane I, SD-F ? SD-H (V7230)	501 Dywizjon RAF	Bf 109
02.09.1940	Hurricane I, SD-F ? SD-H (V7230)	501 Dywizjon RAF	Bf 109
08.11.1940	Hurricane I, SD-[?] (V5759)	501 Dywizjon RAF	2/3 x Bf 109
24.07.1941	Spitfire IIB, UZ-K (P8549)	306 Dywizjon	Bf 109
19.08.1941	Spitfire IIB, UZ-Y (P8531)	306 Dywizjon	Bf 109
21.08.1941	Spitfire IIB, UZ-Y (P8531)	306 Dywizjon		Bf 109
17.09.1941	Spitfire VB, UZ-N (AD311)	306 Dywizjon	Bf 109
17.09.1941	Spitfire VB, UZ-N (AD311)	306 Dywizjon	Bf 109
10.04.1942	Spitfire VB, SZ-R (BL646)	316 Dywizjon	Fw 190
25.04.1942	Spitfire VB, SZ-S (W3718)	316 Dywizjon			Bf 109
03.05.1942	Spitfire VB, SZ-R (BL646)	316 Dywizjon		Fw 190
28.03.1943	Spitfire F.IX, ZX-1 (EN459)	Polish Fighting Team	Ju 88
02.04.1943	Spitfire F.IX, ZX-1 (EN459)	Polish Fighting Team	Bf 109
04.04.1943	Spitfire F.IX, ZX-6 (EN315)	Polish Fighting Team	Bf 109
06.05.1943	Spitfire F.IX, ZX-5 (EN267)	Polish Fighting Team			Bf 109
24.06.1944	Mustang III, SS (FZ152)	133 Skrzydło Myśliwskie	Bf 109
24.06.1944	Mustang III, SS (FZ152)	133 Skrzydło Myśliwskie	Bf 109
	Celkem		18 11/12	2	4 1/3

 

edit: Wed 27 Nov 2019 05:00:03 PM CET

Kalendárium, 27. listopad 1941

Ve čtvrtek 27. listopadu 1941 poprvé vzlétl letoun Supermarine Spitfire s motorem Griffon. Jednalo se o letoun Mark IV, DP845, s křídlem Type C, s malou ocasní plochou a zatahovacím zadním kolem. Letoun byl záhy přeznačen na Mk. XX, aby nedošlo k záměně s přejmenovaným typem PR a následně se z něho stal typ Mk. XII. Letoun jako první zalétal hlavní zkušební pilot firmy Supermarine Jeffrey Quill.

edit: Wed 27 Nov 2019 05:00:03 PM CET

Letecké karty čs. příslušníků RAF

Tak tomu říkám dobrá zpráva, pro všechny badatele, zabývající československými letci v Royal Air Force. Vojenský ústřední archiv zpřístupnil Letecké karty čs. příslušníků RAF.

http://www.vuapraha.cz/node/170