Kalendárium, 31. srpen 1944

Ve čtvrtek 31. srpna 1944 dosáhl S/Ldr Joseph Berry svého posledního, šedesátého prvního, sestřelu V-1 a stal se tak nejúspěšnějším spojeneckým pilotem v boji proti této obávané zbrani.

„Když jsem v 05:45 uviděl v oblasti Sandwich Diver, letící ve výšce 914 metrů rychlostí 402 km/h, hlídkoval jsem pod vedením Watling Control nad Ashfordem a směrem na západ. Přiblížil jsem se k němu na vzdálenost 270 metrů a přímo zezadu jsem vypálil krátkou dávku, která mu urazila kusy z pohonné jednotky. Vypálil jsem znovu, ze vzdálenosti

130 metrů, a viděl jsem víc zásahů. Diver vybuchl na zemi v oblasti Faversham v 05:50.“

Velení RAF rozhodlo směrnicí z 5. července 1944, že V-1 sestřelená nad kanálem La Manche bude počítána jako sestřel  jednoho nepřátelského letounu, zatímco střela zasažená až nad Anglií pouze jako polovina sestřelu nepřátelského letounu. Touto direktivou mělo dojít k větší motivaci pilotů sestřelovat letounové střely ještě nad mořem, kde jejich dopad nikoho neohrožoval. Divery zasažené „nad otevřenou krajinou“, ještě před Londýnem, sice neohrozily hlavní město, ale i přesto často zabíjely. Velmi těžké období zažívalo především Kentské hrabství, jež získalo příhodnou přezdívku „Bomb Alley“.  Zvažovaný systém započítávání letounových střel coby sestřelených letounů do celkového skóre stíhačů RAF se však nikdy neujal a výsledky jsou uváděny vždy odděleně. S/Ldr Joseph Berry, který by se tímto systémem stal nejúspěšnějším 

Squadron Leader Joseph Berry DFC & Two Bars se narodil 28. února 1920 v hornickém městečku Tursdale v hrabství Durham. Letecký výcvik zahájil v srpnu 1940, tedy v době zuřící Bitvy o Británii a ukončil jej začátkem července 1941. Poté ještě absolvoval operační výcvik u No. 59. O.T.U. Po ukončení výcviku sloužil nejprve u 256. noční stíhací squadrony, vyzbrojené dvoumístnými stíhačkami Baulton-Paul Defiant. V sobotu 30. ledna 1943 je přidělen k 153. noční stíhací squadroně sídlící na základně Maison Blanche v Alžírsku, vyzbrojené dvoumotorovými Bristol Beaufightery Mk.IF. V květnu 1943 se stěhuje k 255. noční stíhací squadroně na letecké základně Setif, s níž získal tři potvrzené sestřely. Po ukončení operační túry následovala dovolená. V červnu 1944 je převelen k FIU vyzbrojené letouny de Havilland Mosquito a následně k její speciální letce vyzbrojené letouny Hawker Tempest. Od poloviny června začaly na Británii dopadat střely V-1 a stíhači z FIU se okamžitě zapojili do boje s tímto novým nebezpečím. V neděli 25. června 1944 byl dvoučlenný detachement FIU ve složení S/Ldr Daniel a F/Lt Berry přeložen na základnu Newchurch, odkud už operoval 150. wing Tempestů. Dvojice zkušených nočních specialistů měla za úkol pronásledovat střely V-1 v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Ve středu 28. června si na své konto připsal své první dvě V-1. Dne 16. srpna 1944 byl Joseph Berry spolu s dalšími pěti piloty FIU převelen k 501. (County of Gloucester) stíhací squadroně. Během Anti-Diver operací dosáhl celkem 62 [61+1] jistých sestřelů V-1, čímž se stal nejúspěšnějším spojeneckým pilotem v boji proti této Hitlerově zbrani odplaty. V neděli 23. července 1944 se mu dokonce podařilo sestřelit celkem sedm letounových střel během jediné noci, 3. a 5. srpna pak sestřelil po pěti V-1. V pondělí 2. října 1944 byl během útoku na nepřátelské letiště zasažen protivzdušnou obranou a zahynul. Po zásahu se pokoušel ještě nabrat výšku potřebnou k seskoku padákem, jeho Tempest se však zřítil na pole poblíž Kibblegaarnu.

Sestřely dosažené s No. 255 Squadron, Bristol Beaufighter VIF

9. 9. 1943  1 Junkers Ju 88

10. 9. 1943  1 Messerschmitt Me 210

24. 10. 1943  1 Junkers Ju 88

Sestřely dosažené s Fighter Interception Unit, Hawker Tempest

28. 6. 1944  2 V-1

29. 6. 1944  1 V-1

30. 6./1. 7. 1944  3 V-1s (noc)

2. 7. 1944  1 V-1

3. 7. 1944  1 V-1

5. 7. 1944  2 V-1

6./7. 7. 1944  4 V-1 (noc)

8./9. 7. 1944  3 V-1 (noc)

9. 7. 1944  1 V-1

17./18. 7. 1944  2 V-1 (noc)

19. 7. 1944  1 V-1 

19./20. 7. 1944  4 V-1 (noc)

21. 7. 1944  1 V-1

23./24. 7. 1944  7 V-1 (noc)

25./26. 7. 1944  4 V-1 (noc)

28./29. 7. 1944  1/2 V-1

29. 7. 1944  2 V-1

3./4. 8. 1944  5 V-1 (noc)

5. 8. 1944  5 V-1

7. 8. 1944  4 V-1

Sestřely dosažené s No. 501 Squadron, Hawker Tempest

12./13. 8. 1944  2 V-1 (noc)

13./14. 8. 1944  1/2 V-1 (noc)

15./16. 8. 1944  2 V-1 (noc)

20. 8. 1944  1 V-1

31. 8. 1944  1 V-1

Prameny:

[1] Šafařík, Jan: Bojoval jsem proti „čarodějkám“, Mjr. Tadeusz Karnkowski, připravovaná kniha, nepublikováno. 

[2] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Stíhači při obraně Londýna,in Centurion, No. 1, 2018.

[3] Brzkovský, Marek: S/Ldr Joseph Berry, Nejlepší lovec letounových střel V1, in Hobby Historie, No. 26, duben-červen 2014.

[4] Brzkovský, Marek: Překlopit křídlem nebo sestřelit, Hawker Tempest versus V-1, in extra Válka Zbraně, No. 17, 2016. 

[5] Cull, Brian - Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008. 

[6] Cull, Brian: V-1 útočí, Plejáda, Praha 2011. 

[7] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 

[8] Šnajdr, Miroslav: Stíhači kontra V1, Souboj s tajnou Hitlerovou zbraní, Votobia 2001. 

[9] Thomas, Andrew: V1 Flying Bomb Aces, Aircraft of the Aces 113, Osprey Publishing, September 2013.

[10] Thomas, Chris: Tempest Squadrons of the RAF, Osprey Combat Aircraft 117, Osprey Publishing, 17 Nov 2016.

Edit: Sat 31 Aug 2019 10:18:26 PM CEST