Čeljabinský incident 14. května 1918 a vzpoura československých legií
V úterý 14. května 1918 došlo v ruském Čeljabinsku k události, která výrazně ovlivnila další vývoj ruské občanské války a stala se jedním z klíčových momentů sibiřské anabáze československých legií. V té době stály na čeljabinském nádraží vlaky 3. a 6. československého střeleckého pluku (6. pluk „Hanácký“), které směřovaly na východ k Vladivostoku v souladu s dohodami s bolševickou vládou o evakuaci legií z Ruska.
Dopoledne projížděl nádražím vlak s maďarskými, německými a rumunskými válečnými zajatci, kteří byli repatriováni na západ v souladu s brestlitevskou mírovou smlouvou. Českoslovenští legionáři, kteří viděli špatné podmínky těchto zajatců, jim darovali část svých potravin a tabáku. Když se však vlak rozjel, někdo z jednoho vagónu hodil kus železa mezi stojící legionáře. Střelec Ducháček ze 6. střeleckého pluku byl vážně zraněn a zůstal ležet v bezvědomí. Rozzuření legionáři vlak dostihli v oblouku na druhém čeljabinském nádraží a údajného pachatele – maďarského zajatce – na místě utloukli k smrti. Zajatci později vypovídali, že viník před odjezdem prohlašoval, že si musí zabít alespoň jednoho Čecha.
Místní sovět při vyšetřování incidentu zatkl deset československých legionářů. Tato akce vyvolala silnou reakci mezi ostatními legionáři, kteří považovali zatčení za neospravedlnitelné. Dne 17. května 1918, ještě před zahájením Prvního sjezdu československého legionářského vojska v Čeljabinsku, legionáři své spolubojovníky osvobodili, obsadili město a zmocnili se přibližně tří tisíc pušek. Do města následně dorazili zástupci Československé národní rady v Rusku, kteří pomohli situaci částečně uklidnit.
Tento incident, známý jako Čeljabinský incident, posloužil bolševické vládě jako záminka k tvrdšímu postupu vůči legiím. Lidový komisař pro vojenské záležitosti Lev Davidovič Trockij (rodným jménem Bronštejn) vydal rozkaz všem sovětům na Sibiři a jinde, aby byli českoslovenští legionáři odzbrojeni a ti, kteří se postaví na odpor, zastřeleni na místě. Rozkaz zdůrazňoval okamžité a bezpodmínečné odzbrojení všech československých ešalonů a internaci nebo popravu těch, kteří by zbraně nevydali dobrovolně. Tento krok, motivovaný mimo jiné tlakem Německa po brestlitevské smlouvě, vedl k otevřenému konfliktu.
Legionáři, kteří odmítli odzbrojení a rozhodli se pokračovat „vlastním pořádkem“ na východ k Vladivostoku, rychle ovládli rozsáhlé území podél transsibiřské magistrály. V průběhu léta a podzimu 1918 přibližně 45 000 příslušníků Československého armádního sboru obsadilo střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny – celkem území o rozloze asi 1 500 000 km². Mezi klíčové velitele patřili Radola Gajda, Stanislav Čeček, Sergej Vojcechovský a Jan Syrový. Jejich akce výrazně oslabily bolševickou kontrolu v regionu a nepřímo podpořily bílé protibolševické síly, například Komuč v Samaře.
Čeljabinský incident tak odstartoval rozsáhlou vzpouru československých legií proti sovětské moci, která trvala až do jejich evakuace v roce 1920. Legionáři nechtěli primárně intervenovat ve vnitřních ruských sporech, ale bránili svou bezpečnost a cestu domů. Jejich úspěšné ovládnutí magistrály mělo dalekosáhlé důsledky pro ruské občanskou válku i pro uznání československé samostatnosti Dohodovými mocnostmi. Tato epizoda zůstává významnou kapitolou československého zahraničního odboje a příkladem, jak lokální střet mohl eskalovat do rozsáhlého konfliktu.
Žádné komentáře:
Okomentovat