sobota 30. března 2019

Kalendárium, 30. březen 1944


Československá stopa v historii Bulharského letectva...

   30. března 1944 podniklo americké letectvo masový bombardovací nálet v několika vlnách na bulharské hlavní město Sofii a okolí. Proti čtvrté vlně bombardérů se zcela nečekaně staví čtveřice Avií Av-135 z letecké školy v Dolne Mitropoliji, řízená tamními instruktory. V Aviích seděli tito piloti - kpt. Krasťo Atanasov, velitel stíhací školy, jeho dvojka Fw. Jordan Ferdinandov, ppor. Petar Manolev a jeho číslo Fw. Nedjo Kolev.

   Plk. let. v.v. Krasťo Atanasov velitel hlídky, vzpomíná: „30. března 1944 jsme vzlétli ve skupině čtyř Avií B-135 z letiště Dolna Mitropolija. Rozhodl jsem se sám (bez povelu z velitelství VNVV), protože jsme slyšeli z radiostanic, jak naši přátelé ze tří letek, vyzbrojených Bf 109 a D.520 vedli těžký boj s početní převahou nepřítele. Chtěl jsem jim pomoci co nejvíc, protože mezi nimi byli i moji bývalí žáci. 
   Setkali jsme se s americkými bombardéry ze čtvrté vlny, které mířily na Sofii ze severozápadu, když letěly nad městy Vraca a Ferdinand a směřovaly nad Staru Planinu [pohoří, které dělí Bulharsko na jižní a severní část]. Viděli i jsme ještě stíhačky od orljaků 2/6 a 3/6, jak po tvrdých bojích nad hlavním městem přistávají, aby doplnily palivo a munici na letištích Vraždebna a Božuriště. Takže v tomto okamžiku překvapení jsme byli na nebi nad Sofií jen my čtyři proti nějakým 60 až 70 nepřátelským bombardérům. Něco jsme museli podniknout, a proto jsem dal rozkaz k útoku. Někdo se může zeptat, kde jsme nabrali odvahu napadnout s našimi kulomety malé ráže desítky dobře vyzbrojených Liberátorů. Odpověd je prostá - pod námi hořela Sofie. Také mne dodalo odvahy, že tato skupina bombardérů neměla žádný stíhací doprovod. 
   Několikrát jsme zaútočili, ale neúspěšně. Jen nad městem Radomir, na bývalých hranicích s Jugoslávií, Američané potom, co odhodili pumy, spěchali na své základny na jihu a rozvolnili své těsné formace. Přilepili jsme se na jeden bombardér, který se opozdil. Soustředil jsem palbu na jeden jeho motor a zřejmě jsem jej zasáhl, protože začal hořet. Mému číslu, Jordanu Ferdinandovovi, se podařilo zapálit vedlejší motor. Nad horami stroj začal ztrácet výšku.
   Naše radost byla veliká - povedlo se, sestřelili jsme Liberátora! O jednoho protivníka méně! S posledními kapkami paliva jsme přistáli na Božurišti a ohlásili událost.“

   Další účastník tohoto boje, plk. let. v.v. Jordan Ferdinandov, vzpomíná: „Letěli jsme k Sofii a již z dálky jsme viděli kouř nad městem. Zatáčeli jsme, rozhlíželi jsme se, ale protože jsme žádná nepřátelská letadla neviděli,  vraceli jsme se k našemu letišti. Poblíž Vracy jsme přímo před sebou spatřili obrovskou skupinu Liberátorů. Naštěstí neměli stíhací doprovod. Signalizoval jsem veliteli. Rozkaz byl napadnout letadlo, které se opozdilo za formací. Nechtěl jsem se k rozkazu vyjadřovat, ale měl jsem své pochyby kvůli rozdílu ve výzbroji ve srovnání s bombardérem. Několikrát jsme na osamělé letadlo zaútočili a brzo se nám podařilo zapálit oba motory na pravém křídle. Letadlo začalo zatáčet doprava, ztrácelo výšku a vyskákalo z něj pět členů posádky, jimž se otevřely padáky. Nedlouho po tom letoun spadl na zem v oblasti Trunu a Brezniku.
   Později byl kpt. Atanasov za svůj rozkaz kritizován, ale rovněž pochválen za bojový úspěch. Když jsme se vrátili na Dolnu Mitropoliji, mezi instruktory se o tomto bojovém letu rozhořela vzrušená diskuse. Když velitelství VNVV požádalo o jména dotčených čtyr pilotů Atanasov, který očekával nějaké tresty za nepovolený bojový let, nás zavolal a řekl: ,Co s tím bojovým letem uděláme?' Pamatuji si jak Petar Manolev řekl, že jsme připraveni se podělit o zodpovědnost s Atanasovem, protože jsme právě předvedli pilotním žákům, jak zahájit boj a jak z něho vítězně vyjít (...)“.

   Takto je aspoň souboj popsán v publikaci Bílý, Miroslav - Bernád, Dénes - Kučera. Pavel: Avia B-35 B-135, MBI, Praha 2003. 

   Nicméně oficiální bulharské prameny uvádějí, že přemožiteli amerického bombardéru byla dvojice Kapitan Krastio Atanasov a Podporuchyk Dimitar Sotirov. V popisu souboje se uvádí „Napadli jeden čtyřmotorový bombardér ve formaci bombardérů - začal kouřit a opustil formaci.“ Za tento zásah byl oběma pilotům započítán jeden bod (Toto byl typický bulharský systém, podobný systému používanému rumunským letectvem od roku 1944. Tri body byly za každý ověřený sestřel čtyřmotorového letadla, dva body za každý ověřený sestřel dvoumotorového letadla a jeden bod za ověřený sestřel jednomotoráku. Za každý letoun poškozený v boji mohly být podle stejného klíče udělovány dva, jeden a žádný bod, v závislosti na ohlášené míře poškození protivníkova stroje.).

   Protože se americký bombardér údajně zřítil na území Jugoslávie, kde operovali Titovi komunističtí partyzáni, nemohlo být nalezeno přesné místo dopadu. Proto byl tento sestřel automaticky zařazen do „pravděpodobných“.

   Američané v tomto náletu postrádali celkem čtyři čtyřmotorové bombardéry (1 B-24 a 3 B-17). Je dost možné, že obětí střelby Av-135 se stal letoun B-17F-105-BO 42-30465 s posádkou Bill Miller, Kennedy, Moy, Zentz, Dean, Raszka, Vargas, Blazek, Gooch, Masterson (všichni POW).





Kapitán Krastyo Atanasov v kokpitu Avia Av-135 „bílá 3“na základně Dolna Mitrovica, 1944.

Avia B.135.105 (Av.135.105), v. č. 7044, Fw. Jordan Ferdinandov.

Žádné komentáře: