Letka 13 v dokumentoch a obrazoch

Chtěl bych se tu podělit o dojmy z jedné starší, přesto zajímavé publikace, která mě na jednu stranu moc potěšila, ale zároveň i tak trošku zklamala.

Název: Letka 13 v dokumentoch a obrazoch
Edice: Slovenské letectvo
Autoři: Jozef Bystrický, Peter Šumichrast
Nakladatelství: Magnet-Press Slovakia, Bratislava 2004
Cena: neuvedená, Možné objednat u zásilkových služeb Aeromedia (249,- Kč) nebo Magnet-Press Slovakia (249,-Sk).

S bojovou činností letců Slovenských vzdušných zbraní na východní frontě po boku německé Luftwaffe jsme měli v posledních letech možnost se setkat v několika pracích. Především pak z pera uznávaného českého historika Jiřího Rajlicha, ale i kolektivu slovenských autorů (Juraj Rajninec, Peter Šumichrast, Viliam Klabník, Ján Stanislav či Stano Bursa). Jedná se o problematiku ještě donedávna tabuizovanou a komunistickým režimem dosti překrucovanou. Nyní se na knižním trhu objevila poslední práce věnovaná tomuto tématu - publikace Letka 13 v dokumentoch a obrazoch autorské dvojice Jozef Bystrický a Peter Šumichrast, vydané v nové edici Slovenské letectvo vydavatelstvím Magnet-Press Slovakia.
Jedná se poměrně útlou publikaci o sto dvaceti stránkách v brožovaném vydání. Tato publikace již na první pohled navazuje a doplňuje informace uveřejněné v třídílné historii Slovenského letectva od stejného vydavatelství. Text je rozdělen do několika částí. V úvodu se seznámíme s bojovým nasazením letky 13 na východní frontě, poté následují kratičké životopisy nejvýznamnějších letců 1. a 2. garnitury letky 13 a přehled všech sestřelů seřazených do tabulky, ve které autoři porovnávají údaje ze slovenských a "německých" pramenů. Nejstěžejnější část textu však podle mého názoru představují následující dvě kapitoly obsahující opisy dobových dokumentů uchované v VHA v Trnavě. Dále pak následuje devatenáct stránek se 105 fotografiemi. Kdo však čeká, že tu najde dokonalé snímky slovenských Messerschmittů, bude asi zklamán. Převážná většina fotografií patří k tzv. rodinnému typu, z nichž mnohé jsou vysloveně propagační. Největším nedostatkem však je velice nekvalitní tisk a v mnoha případech i příliš malé rozměry snímků. Samotný závěr publikace pak tvoří čtyři stránky barevných schémat Messerschmittů Bf 109E-4, G-2 a G-4 (všechny však už byly před časem zveřejněny v HT Model Špeciál - č. 903 a 907).
Pokud však čtenáři očekávali, stejně jako já, že tato publikace konečně přinese odpovědi na některé "sporné" sestřely slovenských letců uveřejněných na základě německých archivních dokumentů historikem Jiřím Rajlichem (např. Tatranští orli na Kubání, Historie slovenské stíhací letky 13, Ares/Deus 2002) a badatelem Tony Woodem (Tony Wood's Combat Claims & Casualty Lists - O.K.L. Fighter Claims, Chef für Ausz. und Dizsiplin Luftwaffen-Personalamt L.P. (A) V Films & Supplementary Claims from Lists, http://www.lesbutler.ip3.co.uk/tony/tonywood.htm) budou asi, stejně jako já, zklamáni. Slovenští autoři se totiž velmi nešťastně rozhodli místo pokusu získat informace přímo z německého Bundesarchivu převzít veškeré informace o sestřelech z publikací zveřejněných Jiřím Rajlichem.
Pokusme se však porovnat informace zveřejněné J. Rajlichem a T. Woodem se slovenskými archivními materiály. Nebudu se zde zabývat rozdíly v uváděných časech sestřelů, protože slovenské prameny tento údaj neuvádí.

• Podle J. Rajlicha (dále jen J.R.) měli J. Režňák a I. Kovárik na základě německých dokumentů dne 13. 3. 1943 sestřelit po jednom letounu LaGG-3. Tony Wood (dále jen T.W.) však uvádí typ sestřeleného letounu jako MiG-3, což potvrzují i slovenské archivní materiály (viz Letka 13 v dokumentoch a obrazoch ^(*), str. 26).
• 30. března 1943 měl J Gerthofer podle J.R. sestřelit letoun I-16, zatímco T.W. zcela ve shodě se slovenskými materiály (viz ^(*), str.27) uvádí letoun I-153.
• V sobotu 10. 4. 1943 připisuje J.R. jeden sestřel LaGG-3 Izidoru Kovárikovi, zatímco T.W. a slovenské materiály (viz ^(*), str. 27 a 49) uvádějí sestřel I-16.
• O sedmnáct dní později, 27. 4. 1943 měli V. Kriško a F. Cyprich podle J.R. zničit po jednom letounu La-5, zatímco T.W. opět ve shodě se slovenskými prameny (viz ^(*), str. 27 a 50) uvádí typy LaGG-3 a I-16.
• Další letouny La-5 připisuje J.R. dne 28. 5. 1943 J. Štauderovi a J. Gerthoferovi. V obou případech se opět T.W. shoduje se slovenskými materiály (viz ^(*), str. 28 a 53) a uvádí typ LaGG-5. Zde je však nutné dát J.R. za pravdu, že se ve skutečnosti s největší pravděpodobnosti jednalo o typ La-5.
• V sobotu 24. 4. 1943 měl podle J.R. získat J. Gerthofer celkem 4 jisté sestřely. T.W. však ve shodě se slovenskými prameny (viz ^(*), str. 27 a 50) dva z nich připisuje rtk. Jozefu Štauderovi.
• O sporném sestřelu sovětského Bostonu z 1. 8. 1943, který J.R. připisuje Antonu Matúšekovi, zatímco T.W. Františku Melichačovi, nelze rozhodnout, protože slovenské materiály se o tomto sestřelu zřejmě nedochovaly, neboť je ^(*) neuvádí.
• Zato u sestřelu bitevního letounu Il-2 z neděle 26.9 1943 se opět T.W. shoduje se slovenskými materiály (viz ^(*), str. 29 a 71) a připisuje ho K. Geletkovi, zatímco J.R. uvádí jako vítězného pilota Rudolfa Palatického.

Jak je vidět alespoň z části uvedených příkladů, potvrzují slovenské archivní materiály spíše údaje z německých archivů uveřejněné Tony Woodem na jeho stránkách, proto je opravdu škoda, že slovenští autoři se nepokusili získat informace o sestřelech přímo z německých archivních pramenů, ale převzali pouze informace zveřejněné Jiřím Rajlichem. Je však nutné poznamenat, že i ve slovenských seznamech najdeme několik rozporů, protože mnohé sestřely slovenské materiály vůbec neuvádějí. Navíc i slovenští autoři se dopustili několika nepřesností:

• Například v tabulce na straně 29 připisují K. Geletkovi sestřel 22. září 1943, přitom na straně 70 se dočtěme, že podle dokumentů měl sestřel získat o den dříve.
• Stejně tak připisují na straně 29 R. Božíkovi sestřel 26. září, zatímco podle dokumentů na straně 70 ho měl opět získat o den dříve.

Proč je však tolik rozporů v seznamech zveřejněných Jiřím Rajlichem a Tony Woodem na základě stejného archivního materiálu je mi záhadou a poslední práce slovenských autorů nám odpověď rozhodně nedává. Takže na konečné rozřešení otázky "sporných" sestřelů Slovenských vzdušných zbraní uložených v německém Bundesarchivu si budeme ještě asi muset počkat do doby, než kolektiv německých autorů Jochen Prien, Gerhard Stemmer, Peter Rodeike a Wilfried Bock ve své mnohasvazkové práci Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945 dospějí k období let 1942 a 1943 na východní frontě a snad konečně rozřeší veškeré sporné sestřely.
I přes výše zmíněné rozpory v tabulce sestřelů a nepříliš kvalitní fotografie si tato publikace, především díky zveřejnění opisů dostupných dobových dokumentů ze slovenských archivů, jistě své místo mezi zájemci o historii Slovenských vzdušných zbraní najde.