Fotografie Vlastimila Veselého z doby, kdy pobýval u Empire Central Flying School v Hullavingtonu (7th Flying Instructors Course). Během dvouměsíčního intenzivního kurzu nalétal celkem 81.40 letových hodin na letou¬nech mnoha různých kategorií - cvičné letouny typu Magister, Master, Oxford a Anson, stíhací Hurricane, Spitfire a Thunderbolt, noční stíhací Havoc, hlídkové Hudson, bombardovací Wellington a Lancaster i kluzák Hotspur.
Sestřel poněkud záhadný
Další velmi úspěšná noc pro 68. peruť nastala z 23. na 24. července
1942. Jednotka tehdy sestřelila pět letounů, dva z toho československé
osádky. Velitel perutě W/Cdr Aitken sestřelil dva letouny, po jednom
sestřelu si připsali Sgt Truscott, W/O Bobek a S/Ldr Veselý (Cantab 27).
Ten spolu s radarovým operátorem Sgt Zbyškem Nečasem vzlétl z
Coltishallu ve 23.20 na Beaufighteru Mk.IF V8254 (WM○V) s radiolokátorem
AI Mk.VII. Kontrolor F/Lt Everett z GCI Happinsburgh navedl osádku na
blíže neidentifikovaný stále stoupající letoun. Veselý spatřil na
vzdálenost asi 300 metrů siluetu letounu, který neustále kličkoval zleva
doprava a nahoru a dolů. Osádka Beaufighteru si nebyla jistá
identifikací záhadného letounu. Veselý proto přerušil rádiové ticho a s
Nečasem popsali neznámý letoun přivolanému zpravodajskému důstojníkovi.
Následně dostali ze země příkaz letoun sestřelit, protože podle jejich
popisu se jednalo o nový německý stroj Heinkel He 177. Beaufighter se
přiblížil na vzdálenost necelých 100 metrů od nepřítele a zahájil palbu.
Poté, co byl zcela oslněn zásahy na nepřátelském stroji, uhnul Veselý
doprava a zasažený soupeř zmizel pod ním. Letoun byl uznán jako jistě
sestřelený, neboť ještě 150 metrů nad hladinou padal kolmo dolů. Celé
drama se odehrálo v 00.35 nad Severním mořem ve vzdálenosti 160 km
jihovýchodně od Coltishallu. Po návratu si celou událost Veselý
poznamenal do svého deníku:
„23. 7. VELKÁ NOC PRO NÁŠ FLIGHT! 5
německých mašin sundáno za jednu noc! W/Cdr (W/Cdr John W. M. Aitken –
pozn. autora) sundal dva, Sgt Truscott, W/O Bobek a já po jednom. Toho
mého Němce jsem honil až do Holandska a tam sestřelil. Němci se snažili
nás sestřelovati na letišti při přistání, ale nepovedlo se jim to!
Přistál jsem do mlhy. Rozsvítili mi ohně na letišti, ale moc to
nepomohlo! Vyžádal jsem si barometrický tlak, nastavil výškoměr a sedal
naslepo. Ty ohně prosvítily mlhu tak, že to vypadalo, jako kdybychom
sedali do moře plamenů. Tím jsme postavili anglický noční rekord – 5
mašin za jednu noc pro jednu peruť! Noviny plné oslavných článků.
Všechny mašiny byly sundány daleko nad Severním mořem. Moje – He 177, až
v Holandsku. Je to první mašina tohoto typu vůbec sestřelená!“
Dva
dny po této události přišlo potvrzení sestřelu z britských válečných
lodí, které operovaly poblíž nizozemského pobřeží a našly trosky
identifikované jako zbytky He 177. Na základě tohoto potvrzení se Veselý
s Nečasem stali prvními spojeneckými letci, jimž bylo přiznáno
sestřelení tohoto nového německého letounu. Za tento čin byl S/Ldr
Veselému 11. srpna 1942 udělen britský Záslužný letecký kříž (DFC), Sgt
Zbyšek Nečas si na uniformu připnul svůj první Čs. válečný kříž 1939. V
citaci k udělení DFC se uvádí:
„S/Ldr Veselý vstoupil k 312. peruti v
Duxfordu a létal na Hurricanech v průběhu Bitvy o Británii. V únoru
1941 přešel k nočnímu létání s 96. perutí, kde provedl v průběhu The
Midland Blitzes mnoho nočních operačních hlídek nad Liverpoolem a
Birminghamem.
V noci 12. března 1941, když měl hlídku, zachytil He
111, zbraně se však zasekly a S/Ldr Veselý byl Heinkelem zasažen do
hrudi a plic. Navzdory tomuto zranění S/Ldr Veselý odletěl se strojem
zpět na svou základnu a úspěšně přistál, čímž pravděpodobně zachránil
svůj život i život svého střelce. Byl doporučen svým velitelem perutě k
udělení DFC. K 68. peruti byl přidělen v prosinci 1941. Za 7 měsíců
nalétal přes 200 hodin na Beaufighterech a vykonal 40 operačních hlídek,
během nichž zničil jeden He 177 (první, který byl zničen pilotem v této
zemi), 1 Do 217 a poškodil 1 Ju 88 a 1 He 111.
Vybudoval a
zformoval českou letku 68. perutě a byl příkladem jak pro britské, tak i
české osádky nejen pro své vynikající letecké schopnosti, ale i pro
svou horlivost ničit nepřítele.“
K faktickému předání vyznamenání dochází až 16. října 1942, jak se o tom můžeme dočíst v deníku Vlastimila Veselého:
„16. 10. 1942
V zastoupení anglického krále mi byl dnes udělen „Distinguished Flying Cross“ Air Vice Marshallem Saulem.
Před nastoupenými celými kasárnami současně se mnou bylo stejné vyznamenání uděleno W/O Bobkovi a Kovaříkovi.
Angl. král nám udělí toto vyznamenání osobně až po válce – poněvadž
nyní, z důvodných obav před represáliemi, naše jména a citace nemohou
býti zveřejněna.“
Ačkoliv stroj sestřelený v noci na 24. července
byl S/Ldr Veselému oficiálně přiznán jako Heinkel He 177, německé
archivní materiály tuto možnost popírají. Té noci byly totiž při akci
nad Velkou Británií ztraceny pouze čtyři letouny typu Do 217 od jednotek
KG 2 Holzhammer a KG 40. Z německých materiálů tak vyplývá, že nedošlo k
žádné ztrátě He 177 Greif od bojové jednotky. Podle dochovaných pramenů
se prvním Heinkelem He 177 sestřeleným spojeneckými piloty stal až o
více než rok později stroj od II./KG 40 ztracený 21. listopadu 1943 nad
Biskajským zálivem. Naskýtá se i možnost, že S/Ldr Veselý zaměnil
nepřátelský letoun za britský Wellington. (Bombardovací letectvo RAF té
noci během náletu na Duisburg ztratilo tři stroje tohoto typu.) Kdo byl
jeho skutečným protivníkem tedy zůstává i nadále záhadou...
S/Ldr Vlastimil Veselý se svým radarovým operátorem F/Sgt Zbyškem Nečasem u noční stí-hačky Bristol Beaufighter Mk.IF (V8254, WM○V). Na tomto stroji osádka dosáhla posledních dvou úspěchů v roce 1942.
Heinkel He 177.
Bristol Beaufighter Mk.VIF V8254 WM○V, se kterým létal u 68 perutě S/Ldr Vlastimil Veselý a dne 24. 7. 1942 sestřelil He 177 a 19. 10. 1942 pravděpodobně sestřelil Do 217E.
Heinkel He 177.
[1] Šafařík, Jan: One of "The Few", 2. část, in REVI Publications, No. 53, 2004
[2] Veselý, Jaroslav: Ke hvězdám a do mraků, Z válečných deníků čs. stíhače Vlastimila Veselého, Garamon, Hradec Králové 2006.
[3] Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, Válečný deník
československých letců ve službách britského letectva 1940-1945, 3. část
- 1942, Svět křídel 2001.
Žádné komentáře:
Okomentovat