Kalendárium, 31. červenec 1919

Ve čtvrtek 31. července 1919 se narodil Michael L. Arooth, nejúspěšnější americký střelec bombardéru s 17 potvrzenými sestřely (Některé prameny uvádějí dokonce 19 sestřelů). K letectvu nastoupil v roce 1942. Sloužil u 527th Bombardment Squadron, Heavy / 379th Bombardment Group, Heavy / 8th Air Division / United States Army Air Forces (USAAF). Arooth létal v posádce B-17G, #42-29896, "Tondelayo":

Fawkes Bohn E. Jr, 2nd Lt, P

Mauldin, Charles A, 2nd Lt, CP

Bendiner, Elmer S, 2nd Lt, N

Hejny, Robert L, 2nd Lt, B

Reinhard, Frederick J, T/SGT, RO

Reedman, Lawrence H, T/SGT, TT

Gray, Walter J, T/SGT, BT

Edwards, Harry L, S/SGT, RW

Leary, John A, S/SGT, LW

Arooth, Michael (NMI), T/SGT, TG

Další složení posádky se někdy uvádí:

Carl W. Brink, Jr.,  2 Lt, P

Bohn E. Fawkes, Jr., 2 Lt, CP

Elmer S. Bendiner, 2 Lt, N

Robert L. Hejuy, 2 Lt, B

Lawrence H. Redmann, TSgt, E/, TT

Herbert J., Sgt, ??

Frederic W., Sgt, ??

John A. Leary, Sgt 

Elvin E. Doll, SSgt 

Michael L. Arooth, SSgt, TG 

Během bojové mise 30. července 1943 proti nepřátelským pozemním cílům v Německu se Sgt Aroothovi podarilo sestřelit čtyři nepřátelské letouny během jediné mise za což byl vyznamenán řádem Distinguished Service Cross.

Během 2. světové války měli střelci bombardovacích letounů přiznáno celkem 6259 zničených nepřátelských letadel, dalších 1836 pravděpodobně zničených a nejméně 3210 nepřátelských letounů poškodili.

Nejúspěšnější američtí střelci bombardovacích letounů během 2. světové války:

Arooth, Michael L. 'Mike'     17

Crossley, Donald              12

Benko, Arthur P. 'Art'         9

Warmer, Benjamin               9

Dye, Tom                       8

Quinlan, John P.               8

Foley, John 'Johnny Zero'      7

Brunner, Robert M.             6

Guerard, Jack D.               6

Murphy, John                   6

Agnew, John W.                 5

Bowen, Wilbur L.               5

Bowker, Fred E.                5

Cielinski, Joseph J.           5

Ganshirt, Paul A.              5

Gouldthrite, George W.         5

Held, Charles F., Jr.          5

Lee, Harold K.                 5

Loegering, Wes                 5

Myshall, Joseph R.             5

O'Brien, Frank                 5

Pierce, Harold                 5

Remmell                        5

Stefanski, Edward J.           5

Sutherland, John               5

Thomas, Richard H.             5 

Prameny:

[1] 379th Bombardment Group (H) Anthology, November 1942-July 1945: A Textual, Statistical, and Photographic History of the 379 Bombardment Group, Turner Publishing Company, 2000.

[2] http://forum.12oclockhigh.net/showthread.php?t=50189

[3] https://lflank.wordpress.com/2015/03/05/master-sgt-michael-arooth-the-forgotten-ace/

[4] https://airforce.togetherweserved.com/usaf/servlet/tws.webapp.WebApp?cmd=ShadowBoxProfile&type=Person&ID=140452

[5] https://valor.militarytimes.com/hero/22831

[6] http://www.warbirdinformationexchange.org/phpBB3/viewtopic.php?t=9038

Kalendárium, 29. červenec 1940

Na stanici Cosford u Wolverhamptonu byla v pondělí 29. července 1940 zformována jediná československá bombardovací peruť ve Velké Británii - 311. československá bombardovací peruť RAF / № 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron.

Poněkud ve stínu stíhacích letců se v polovině července začala v karanténním táboře Innsworth Lane u Gloucesteru formovat i československá bombardovací peruť. Ve dnech 14. až 16. července 1940 se vybraný personál, ještě pod neoficiálním názvem „Bombardovací skupina“, přesunul do Cosfordu u Wolverhamptonu, kde se formovala výcviková a náhradní jednotka československého letectva (Czechoslovak Depot). Zde byla tohoto dne rozkazem Air Ministry oficiálně zformována 311. československá bombardovací peruť RAF (№ 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron). O čtyři dny později se přesunula na svou první válečnou základnu, letiště v Honingtonu. Prvním velitelem „Třistajedenáctky“ byl již 27. července jmenován W/Cdr John F. Griffiths, DFC, československým velitelem perutě se pak 29. července stal W/Crd Karel Mareš (Toman). Zpočátku peruť patřila k bombardovacímu velitelství (Bomber Command), později byla převedena k pobřežnímu velitelství (Coastal Command). Prvních šest posádek dokončilo výcvik 7. září 1940. První bojovou akcí perutě byl nálet tří letounů na seřaďovací nádraží v Bruselu v noci z 10. na 11. září 1940.

Kalendárium, 29. červenec 1951

V neděli 29. července 1951 získal svůj páty sestřel a dosáhl tak statusu esa sovětský stíhač Nikolaj Vasiljevič Sutjagin (Николай Васильевич Сутягин), který se později s 22 jistými sestřely stal nejúspěšnějším leteckým esem proudové éry.

Zatímco během dopoledního souboje Sutjagin ještě neskóroval, odpolední souboj pro něj už dopadl lépe. V 15:14 vzlétla velká skupina 24 sovětských pilotů vedených velitelem 17. IAP proti bitevním letounům protivníka. V oblasti Dzjunsen (Sunčchon / Sunchon) objevili skupinu 20 letounů F-80 a F-84 kryté čtveřicí letounů F-86. Poté, co se několik šestičlenných skupin letounů F-80 objevilo pod sovětskými piloty, ti na ně postupně zaútočili. Jednu šestici napadl i Nikolaj Sutjagin se svým číslem. Jakmile Američané objevili útočící MiGy, rozhodli se Shooting Stary vytvořit obranný kruh, aby nepustili útočící letouny za svůj ocas, nicméně jim to moc nepomohlo. Sutjaginovi se vertikálním manévrem podařilo dostat k jednomu F-80 a vypálil na něj dvě dávky. Viděl, jak střely zasáhly nepřátelský letoun. Ostatní bitevníky byly také napadeny piloty pluku. Poté, co piloti F-80 a F-84 zjistili, že nad cíl se jim nepodaří dostat, odhodili svůj náklad a dali se na ústup. Po boji se letci 17. IAP vrátili na svou základnu bez jediné ztráty. Na základě hlášení pilotů a snímků z fotokulometů bylo pilotům Artemčenkovi, Sutjaginu, Ponomarjovu a Fokinu přiznáno po jednom sestřelu. 

Američané v tomto souboji přiznávají ztrátu pouze jediného letounu F-84E, S.No. 49-2339, ze sestavy 154. FBS / 136. FBW, pilotovaný Cpt. Jamesem R. Overtonem, který však podle tvrzení Američanů byl zničen od výbuchu vlastních bomb.

Sestava 17. IAP pořízená v září 1950 na letišti Zaimka. Uprostřed první řady sedí Nikolaj V. Sutjagin.

MiG-15bis, № 121032, kapitán Vikolaj Vasiljevič Sutjagin, 17. IAP, letiště Mjaogou, prosinec 1951. Sutjagin získal ma tomto letounu všech svých 22 jistých sestřelů. Letoun byl postaven v Závodu č. 1 v červnu 1950. Dne 28. ledna 1952 byl předán 190. IAD a zapsán do inventáře 821. IAP. V sobotu 9. srpna 1952 byl № 121032 předán 878. IAP, 216. IAD a přidelen st. lt. Petru N. Opryškovi, který na něm získal další tři jisté sestřely. S celkovým počtem 25 jistých sestřelů se bezesporu jedná o nejúspěšnější proudovou stíhačku historie.

Sestřely Nikolaje Sutjagina:

1 19.06.1951 1 F-86A

2 22.06.1951 1 F-86A

3 22.06.1951 1 F-86

4 26.06.1951 1 F-86

5 29.07.1951 1 F-84E

6 09.08.1951 1 F-80C

7 25.08.1951 1 Meteor F.8

8 26.09.1951 1 Meteor F.8

9 26.09.1951 1 F-86A

- 26.09.1951 1 F-84

10 03.11.1951 1 F-86

11 04.11.1951 1 F-86

12 26.11.1951 1 F-86

13 29.11.1951 1 F-84E

14 03.12.1951 1 F-86A

15 03.12.1951 1 F-84E

16 15.12.1951 1 F-86E

17 18.12.1951 1 F-86E

18 23.12.1951 1 F-84E

19 06.01.1952 1 F-84E 

20 06.01.1952 1 F-86E

21 11.01.1952 1 F-86E

22 21.01.1952 1 F-86

Prameny:

[1] Набока, Виталий Петрович: Натовские ястребы в прицеле салинских соколов, Советские летчики на защите неба Китая и Кореи (1950-1951), Издательство Совеская Кубань, Краснодар 1999, ISBN-10: 5-7221-0253-9, ISBN-13: 978-5722102539.

[2] Сейдов, И.: Красные дьяволы в небе Кореи. Советская авиация в войне 1950-1953 гг. Хроника воздушных сражений, Яуза - Эксмо 2007, ISBN: 978-5-699-19160-4.

[3] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010.

[4] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Издание 2-е, исправленное и дополненное, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2016.

[5] Сейдов,  Игорь – Сутягин, Юрий: Гроза "Сейбров", Лучший ас Корейской войны, Яуза, Эксмо, 2006, ISBN   5-699-16166-Х.   

[6] http://forums.airforce.ru/

[7] http://forums.airbase.ru/

Letecké války proudového věku

A ještě jedno oznámení ;-) Opět jsem byl kolegou ukecán na spolupráci na dalším speciálu časopisu Centurion, tentokrát s titulem Letecké války proudového věku. Celkem 100 stránek věnovaných leteckým soubojům a konfliktům po Druhé světové válce.

Letectví udělalo v letech druhé světové války obrovský technický skok. Na jejím konci oblohu křižovaly více než tisícové svazy těžkých čtyřmotorových bombardérů, Sověti vypilovali k dokonalosti taktiku přímé letecké podpory, kterou prováděly jejich pancéřované šturmoviky a německá Luftwaffe zase držela prim v nasazení prvních proudových stíhaček. Jak ukázala už první poválečná léta, právě proudovým motorům patřila budoucnost. Během války na korejském poloostrově na začátku padesátých let už proti sobě stály americké a sovětské stíhačky, které hravě překonávaly rychlost tisíc kilometrů v hodině. Šedesátá léta přinesla řadu konfliktů na blízkém východě a v Indočíně a zde do bojů zasáhly i stroje, které dosahovaly rychlosti dvounásobku rychlosti zvuku. Svět byl tehdy rozdělen na sféry vlivu Sovětského svazu a Spojených států a studená válka mnohdy přerostla do otevřeného boje. Ve druhé půli dvacátého století proběhla řada dalších konfliktů a letectvo ve všech hrálo důležitou roli. Letouny létaly stále výše a rychleji a palubní kanony postupně nahradily řízené střely. O výsledku boje však stále rozhodovala odvaha a zručnost mužů, svírajících řídící páku letounu.

Největší sovětské eso - Sergej Timofejevič Gorjunov (1918–1941)

Do dalšího čísla časopisu extra Válka Bitvy - Zimní válka jsme s kolegou Markem Brzkovským připravili životopis nejúspěšnějšího sovětského stíhače Zimní války - Sergeje Timofejeviče Gorjumova s osmi sestřely.

Největší sovětské eso - Sergej Timofejevič Gorjunov (1918–1941)

Navzdory zdrcující početní převaze se sovětským pilotům nepodařilo zcela ovládnout nebe nad Karelskou šíjí. Stalinovi sokoli se příliš nevyznamenali, byť se mezi nimi našly i světlé výjimky. Jednu z nich představoval Sergej Timofejevič Gorjunov.

Kalendárium, 17. červenec 1918

   V noci z 16. na 17. července 1918 odvedlo popravčí komando všech sedm členů rodiny – cara Mikuláše II. Alexandroviče, carevnu Alexandru Fjodorovnu Ruskou, dcery Olgu (23), Taťánu (21), Mariu (19) a Anastázii (17) a syna Alexeje (14) do sklepení Ipaťjevova domu. Kromě nich s sebou vzali i jejich doktora, kuchaře a dva sluhy.

   Po přečtení formálního příkazu k popravě následovala smršť kulek. Většina obětí byla zřejmě mrtvá okamžitě, minimálně Alexeje ale vrazi dobyli dvěma dalšími kulkami a Anastázii, kterou před kulkami částečně uchránily šperky ukryté v šatech, ubodali bajonety.

   Těla zavražděných poté pachatelé ve snaze zahladit stopy znetvořili ohněm a kyselinou. Pak byla dočasně „uložena“ v místě zvaném Ganina jama, nepoužívané důlní šachtě asi 25 kilometrů za městem.

   Bolševici ale poté dostali strach, že by těla mohla být objevena, protože se je nepodařilo zcela zničit a jáma byla poměrně mělká. Chtěli je proto odvézt do hlubšího měděného dolu o několik kilometrů dál. Cestou ale jejich auto uvázlo v bažinaté oblasti nazývané Selečí louka. Přímo tam proto těla rozsekali, znovu polili kyselinou a pohřbili.

[1] https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2537437-s-poslednim-carem-skoncovali-bolsevici-brutalne-pred-sto-lety-rodinu-mikulase-ii

[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Расстрел_царской_семьи

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Execution_of_the_Romanov_family

edit: Tue Jul 20 12:18:04 AM CEST 2021

Kalendárium, 17. červenec 1916

 

 

Den letectva Vojenského námořnictva Ruské federace

   17. července1916 nad Baltským mořem ruští námořní piloti získali první vzdušné vítězství v leteckém  boji během První světové války. Čtyři hydroplány M-9 letadlového nosiče  «Orlice» Baltské flotily vzlétlo do vzduchu a vstoupilo do souboje se čtyřmi německými letouny. Vítězství v této letecké bitvě znamenalo začátek historie ruského námořního letectva. 

   Ve dnech Velké vlastenecké války v letech 1941-1945 byly první sovětské námořní letouny, které udeřily v srdci nepřítele, a staly se hlavní hrozbou pro útočníky v bojích na moři. Během Velké vlastenecké války provedli námořní piloti více než 35 000 bojových letů a zničili více než pět a půl tisíc nepřátelských letounů ve vzduchu a na letištích.

edit: Sun Jul 17 01:12:14 PM CEST 2022

Kalendárium, 16. červenec 1212

Dne 16. července 1212 se ve Španělsku konala Bitva Las Navas de Tolosa a byla jednou z nejdůležitějších bitev Reconquisty. Tato bitva byla součástí evropské křížové výpravy, kterou organizoval Rodrigo Jiménez de Rada, křižácký arcibiskup z Toleda. Křesťanské síly Kastílie, Navarry, Aragonu, Leonu, Portugalska a Francie společně s různými křižáky (včetně Templářů, Špitálníků a Rytířů Santiago de Compostella) porazily kalífát muslimských berberů v jižním Španělsku. To předznamenalo začátek úpadku maurské moci.

Kalendárium, 15. červenec 1918

V pondělí 15. července 1918 se ve stanici Děkanskaja v Doněcké oblasti narodil Vladimir Nikolajevič Zalevskij (Владимир Николаевич Залевский), sovětské letecké eso a nejúspěšnější sovětský pilot na letounu Hawker Hurricane s 35 [13+22] sestřely. 

Ukončil střední školu a aeroklub. V roce 1937 vstoupil do Rudé armády a v roce 1940 ukončil Čugujevské vojenské letecké učiliště pilotů. Od 22. června 1941 se účastnil Velké vlastenecké války v řadách 157. IAP. Létal na letounech Polikarpov I-16, Hawker Hurricane a Jakovlev Jak-7. Bojoval na Severním, Severo-západním, Leningradském, Kalininském a Brjanském frontu. Svého prvního sestřelu dosáhl ml. lt. B. N. Zalevskij v neděli 27. července 1941 nad železniční stanicí Čašča v Leningradské oblasti. Poté co vypotřeboval veškerou munici, tak se mu ve výšce 100 m pomocí dvojitého taranu podařilo zničit nepřátelský bombardovací letoun Junkers Ju 88. Dne 15. srpna 1941 byl ve vzdušném souboji sestřelen a padl do zajetí. Při převozu se mu ale podařilo uprchnout a s pomocí partizánů se dostal zpět ke svému pluku. Obzvlášť úspěšným dnem se pro něj stal 7. březen 1942, kdy se mu během jediného dne podařilo sestřelit celkem dva letouny samostatně a šest letounů ve spoluúčasti. Od Dubna 1942 se stal velitelem zvěna 157. IAP (4. úderná armáda Kalininského frontu), do té doby absolvoval 149 bojových letů, účastnil se více jak 30 vzdušných soubojů, ve kterých sestřelil 11 letounů samostatně a 10 ve spoluúčasti. Příkazem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR obdržel dne 30. ledna 1943 Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu (№ 1038) a Řád Lenina. V pondělí 5. července 1943 byl během probíhající bitvy v Kurském oblouku opět sestřelen a zahynul. Do té doby absolvoval celkem 320 bojových letů, účastnil se 65 vzdušných sestřelů ve kterých získal celkem 17 samostatných sestřelů a 23 ve skupině.

Vyznamenání:

Zlatá hvězda Hrdiny sovětského svazu (№ 1038, 30. ledna 1943),

Řád Lenina (28. května 1942, 30. ledna 1943)

Řád rudého praporu (9. 7. 1943, posmrtně)

Nejúspěšnější sovětští piloti na letounech Hawker Hurricane:

1. Zalevskij Vladimir Nikolajevič / Залевский Владимир Николаевич  13+22

2. Fedotov Ivan Jegorovič / Федотов Иван Егорович  11+6

3. Volkov Aleksej Andrejevič / Волков Алексей Андреевич  11+3

4. Sgibněv Petr Georgijevič Сгибнев Петр Георгиевич  11+0

5. Byčkov Semjon Trofimovič Бычков Семён Трофимович  9+4

Tabulka sestřelů Vladimira Nikolajeviče Zalevského:

na I-16:

27. 07. 1941 1  Ju 88 taranem

15. 08. 1941 1/4  Hs 126

na Hawker Hurricane:

07. 03. 1942 1/6  Ju 88

07. 03. 1942 1/6  Ju 88

07. 03. 1942 1/6  Do 215

07. 03. 1942 1  Ju 88

07. 03. 1942 1/5  Ju88

07. 03. 1942 1/5  Ju88

07. 03. 1942 1/5  Hs 126

07. 03. 1942 1  Ме 109

08. 03. 1942 1  Ju 88

08. 03. 1942 1/3  Ju 88

08. 03. 1942 1  Ме 109

09. 03. 1942 1/4  Ju 88

09. 03. 1942 1/4  Ju 88

12. 03. 1942 1  Do 215

16. 03. 1942 1  Ju 88

18. 03. 1942 1  Ju 88

23. 03. 1942 1  Hs 126

24. 03. 1942 1  Ме 110

30. 03. 1942 1  Ju 88

06. 04. 1942 1  Ju 88

25. 04. 1942 1  Ju 88

01. 05. 1942 1/3  Ju 88

06. 07. 1942 1/5  Ju 88

07. 07. 1942 1/10  Ju 88

07. 07. 1942 1/10  Ju 88

07. 07. 1942 1/10  Ju 88

08. 07. 1942 1/8  Ju 88

08. 07. 1942 1/8  Ju 88

12. 08. 1942 1/6  Ju 88

13. 08. 1942 1/7  Ju 88

14. 08. 1942 1/7  Ju 88

14. 08. 1942 1/7  Ju 88

14. 08. 1942 1/7  Ju 88

14. 08. 1942 1  Ju 88

15. 08. 1942 1/2  Ju 88

na Jak-7b

06. 06. 1943 1  Ме 110

05. 07. 1943 1  Ju 88

05. 07. 1943 1  Ю-88

Hawker Hurricane, 157. stíhací letecký pluk, 1942.

Junkers Ju 88.

Prameny:

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 

[4] Жирохов, Михаил Александрович - Котлобовский, Александр В.: «Иду на таран!». Последний довод «сталинских соколов», Серия В воздушных боях, Издательство Яуза, Эксмо, 2007. ISBN: 978-5-699-22730-3 

[5] http://soviet-aces-1936-53.ru/

[6] http://www.warheroes.ru/

[7] http://podvignaroda.ru/

[8] https://ru.wikipedia.org/

[9] http://airaces.narod.ru/

[10] http://aeroram.narod.ru/

Kalendárium, 14. červenec 1941

Necelý měsíc po zahájení operace Barbarossa, v pondělí 14. července 1941, u obce Orša v Bělorusku použila Rudá armáda poprvé v boji zbraň, která se stala jedním se symbolů II. světové války. Raketomet BM-13 sovětskými vojáky zvaný Катюша, Němci pak pro jejich zvuk Stalinorgel (Stalinovy varhany). Baterie sedmi raketometů pod velením kapitána Ivana A. Fljorova prošla bojovým křtem a němečtí vojáci tak měli možnost se poprvé seznámit s touto obávanou zbraní.

Sovětské raketomety Kaťuša se staly vedle tanku T-34 nebo samopalu Špagin jedním ze symbolů Rudé armády za druhé světové války.

Vývoj raket začal v Sovětském svazu již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Roku 1933 byl ustanoven Reaktivní vědeckovýzkumný ústav, jehož úkolem bylo vojenské využití raketových střel. V prosinci 1937 byly jako první operačně zavedeny letecké rakety RS-82 (RS - Reaktivní Střela, v originále РС - Реактивный Снаряд)) a bojově nasazeny u letounů I-15 a I-16 u Chalchyn Golu. Zavěšovaly se pod křídla stíhaček Polikarpov v počtu až 4 + 4 kusy a sloužily ke střelbě na vzdušné cíle. Udává se sestřelení celkem 13 japonských letadel pomocí této zbraně. O rok později byly zavedeny těžší RS-132, které měly dolet 7100 m. Ty se pak během druhé světové války (ale nakonec i ty RS-82) ve větším množství používaly z bitevních strojů Il-2 proti pozemním cílům. Z leteckých raket pak byly pro raketové polní dělostřelectvo odvozeny pozemní střely M-13 Kaťuša (ráže 132 mm, dostřel 8,5 km) a mohutnější nadkaliberní M-31 Váňuša (ráže 300 mm, dostřel 2,8 km).

V průběhu války však byly používány i jiné typy, např. M-8 (ráže 82 mm, dostřel 5,5 km) , či M-20 (ráže 132 mm, dostřel 5 km) V květnu 1939 bylo připraveno na zkoušky odpalovací zařízení, kterým byl 24-násobný raketomet na podvozku nákladního automobilu ZIS 6.

Později se začala vyrábět zdokonalená verze pod označením M-132 nebo MU-2 s 8 kolejnicovými rampami pro redukovaný počet 16 střel. Dalšími verzemi byla odpalovací zařízení pro 36 a dokonce i 48 raket. Jako podvozku bylo použito sovětských nákladních automobilů ZIS 5 a ZIS 6. Později se začaly používat automobily dodané z USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker US6). Raketomety „Kaťuša“ byly umísťovány i na podvozcích lehkých tanků (T-40, T-60) a pásových traktorů (STZ-5). Po druhé světové válce byly montovány na podvozky sovětských nákladních automobilů ZIL-151 (ozn. ZIS-151). 

Do konce války bylo vyrobeno na 10.000 raketometů, jejichž slávu připomíná od července 1966 památník nedaleko místa jejich prvního nasazení u Orši.

[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Катюша_(прозвище_оружия)

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Katyusha_rocket_launcher

[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/BM_13-16_Kaťuša

[4] https://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/161882-sssr-pred-76-lety-nasadil-do-boju-katuse-proc-stalinovy-varhany-valku-nezvratily/

[5] https://www.military-portal.cz/clanek/stalinovy-varhany-drtivy-ucinek-raketometu-katusa

[6] https://technet.idnes.cz/katuse-a-nebelwerfer-raketomety-2-svetove-valky-f5v-/vojenstvi.aspx?c=A151021_011112_vojenstvi_erp

Kalendárium, 13. červenec 1941

   V neděli 13. července 1941 během bojů v oblasti města Bělci v Moldávii se vydal na dodávku munice svojí rotě u obce Pesec v Chmelnické oblasti člen jezdecké roty 389. střeleckého pluku, 176. střelecké divize 9. armády Jižního frontu rudoarmějec Dmitrij Romanovič Ovčarenko (Дмитрий Романович Овчаренко). Byl však znenadání přepaden padesáti člennou skupinou vojáků a několika důstojníků. Nepříteli se podařilo Ovčarenkovi zabavit jeho pušku. Nicméně Ovčarenko zachoval chladnou hlavu a vytrhl sekeru, která byla v jeho voze a tou usekl hlavu důstojníkovi, který se ho pokoušel vyslechnout. Pohotově se zmocnil tří granátů, které vhodil mezi překvapené německé vojáky a 21 z nich výbuchy zabil. Ostatní se v panice dali na útěk. Ovčarenko se vrhl za dalším důstojníkem, kterého dohnal v zahrádkové oblasti městečka Pesec a také mu sekerou usekl hlavu. Třetímu důstojníkovi se podařilo uniknout. Poté u zabitých důstojníků posbíral všechny důležité dokumenty, průkazy, mapy, zápisy, které pak předal velitelství pluku a svou zásilku úspěšné dovezl na svou rotu.

   Příkazem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu z 9. listopadu 1941 byl Dmitriji Ovčarenkovi za „příkladné plnění úkolů velení na frontě v boji proti nacistickým vetřelcům a projevenou odvahu a hrdinství“ vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu a řádem Lenina.

   Poté byl Dmitrij Ovčarenko jmenován do funkce kulometčíka a dál plnil své povinnosti. V bojích při osvobozování Maďarska byl v oblasti Šeregejec kulometčík 3. tankové brigády D. Ovčarenko těžce raněn. Byl odvezen do nemocnice, kde 28. ledna 1945 svým zraněním podlehl.

[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Овчаренко,_Дмитрий_Романович

[2] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=5625

[3] https://ok.ru/znamyapob/topic/67680569226693

[4] http://www.aif.ru/society/history/pesec_s_toporom_kak_krasnoarmeec_ovcharenko_v_odinochku_pobedil_50_fashistov

[5] http://nedelya.net.ua/gazeta/sluhi/topor-orujie-pobedy-ili-pesec-zahvatchikam/?mode=print

Neskutečný příběh Věry Sosnarové

V únorovém čísle časopisu Paměti a dejiny vyšel velice zajímavý článek o Věře Sosnové od Adama Hradílka. Věra Sosnarová je v Česku známá jako jedna z posledních žijících pamětnic sovětských gulagu. Dlouhé roky veřejně vystupuje jako oběť téměř dvacetiletého věznění a krutého zacházení v táborech sovětského Gulagu. V roce 2008 se příběh Věry Sosnarové dočkal knižního zpracování z pera spisovatele Jiřího Kupky. Pod názvem Krvavé jahody – Krutý osud Češky, která zažila osmnáct let ponížení v ruských gulazích. Historik Adam Hradilek na základě archivního výzkumu dokládá, že skutečnost poválečného pobytu paní Sosnarové na území Sovětského svazu se velmi podstatně liší od vyprávění jí samotné i mediální interpretace jejího osudu. 

 „Na základě výše uvedených zjištění je jasné, že prakticky nic z toho, co o Věře Sosnarové na veřejnosti od první reportáže TV Nova v roce 2002 zaznělo, se nezakládá na pravdě. Desítky rozhovorů, které poskytla médiím, i besedy s ní pořádané jsou protkány výroky, jež odporují historickému poznání represí v Sovětském svazu i skutečným životním peripetiím Věry Sosnarové a její rodiny.“

HRADILEK, Adam. Neskutečný příběh Věry Sosnarové. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2019-07-11]. Dostupné online.