24. dubna se každoročně připomíná začátek arménské genocidy z roku 1915, kdy bylo odvezeno do zadržovacího tábora okolo 250 arménských intelektuálů.
Arménská genocida je pak souhrnné označení pro vyvražďování přibližně 1,5 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918. Podle některých názorů jde o první jednoznačnou historicky zaznamenanou genocidu v dějinách.
V pondělí 2. listopadu 1914 se Osmanská říše zapojila na straně centrálních mocností do první světové války. Krátce na to v lednu 1915 se turecká III. armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě u Šarikamiše poražena. Arméni byli neoprávněně obviněni z toho, že byli příčinou turecké porážky. Vládní strana Jednota a pokrok („mladoturci“) začala připravovat genocidu, jakou Arménie nepamatovala. Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly, tzv. čete. Tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií směrem ke koncentračnímu táboru v Aleppu. Většina z nich tento transport, při drastických podmínkách, které panovaly (hlad, žízeň, nemoci), nepřežila. Ti, kteří měli větší předpoklady k přežití (mladí muži), byli odvedeni opodál a popraveni. Významní lidé byli popraveni ještě před vydáním příkazu k deportaci. Ti, kteří přežili přesun do Aleppa, byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora Dajr az-Zaur v Mezopotámii a pokud i to přežili, vyhnali je do pouště, kde neměli nejmenší šanci, nebo je zaživa upálili. V Dajr az-Zaur byl na památku obětem genocidy vystavěn křesťanský památník. V září 2014 byl tento památník poničen radikálními muslimskými stoupenci Islámského státu.
Není náhoda, že nacisté zvolili při přípravě židovského holokaustu ten arménský. Základní cíl je stejný a prostředky také. Turci zřídili 25 koncentračních táborů a vymysleli pochody smrti. Když v září 1915 poslal turecký ministr vnitra instrukce na téma, co dělat s Armény, znělo to skoro doslova jako rozkazy, které byly později vydávány jednotkám SS.
Heinrich Himmler: „Jejich existence musí být ukončena, je nezbytné přijmout jakkoliv tvrdá opatření, nesmí být brán ohled na věk či pohlaví ani na jakékoliv morální zábrany.“
Turci také spočítali, kolik Arménů se vejde do „dobytčáku“. Bylo jich přesně 90, stejný počet vězňů vozily dobytčáky i ve Třetí říši. V Syrské poušti jsou komplexy podzemích jeskyní. Turci do nich napřed Armény nahnali, pak u vstupů rozdělali ohně a následný kouř a popel postupně všechny v jeskyních udusily. Byly to primitivní, první plynové komory.
Arménská genocida roku 1915 byla první genocidou dvacátého století. Turecko však i nadále striktně odmítá veškerá obvinění z masového vyvraždění cca 1.500.000 Arménů během první světové války a zůstává extrémně citlivým na jakoukoli kritiku ze strany Západu v otázce arménské genocidy.
Faktem však zůstává, že arménská genocida již byla uznána mnoha státy. Jako první v r. 1965 uznala tuto genocidu Uruguay, za ní následovalo Sovětský svaz / Rusko, Francie, Itálie, Německo, Holandsko, Belgie, Polsko, Litva, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Řecko, Kypr, Libanon, Kanada, Chile, Argentina a též 49 států USA. Vlády USA a Velké Británie odmítají uznat masakry Arménů za genocidu, především s ohledem na Turecko jako významného člena NATO a regionálního spojence. Arménská genocida byla též uznána Evropským parlamentem, Vatikánem, Světovou radou církví a Konferencí evropských církví.
V roce 2015 bylo přijato usnesení zahraničního výboru Sněmovny České republiky, které označilo hromadné vyvražďování Arménů za genocidu. Při státní návštěvě Arménie v roce 2016 se prezident Miloš Zeman vyslovil pro uznání genocidy Arménů českým parlamentem. Oficiálně Česko uznalo genocidu Arménů v dubnu 2017, kdy parlament přijal příslušné usnesení.
[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Armenian_Genocide
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Arménská_genocida
Arménská genocida je pak souhrnné označení pro vyvražďování přibližně 1,5 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918. Podle některých názorů jde o první jednoznačnou historicky zaznamenanou genocidu v dějinách.
V pondělí 2. listopadu 1914 se Osmanská říše zapojila na straně centrálních mocností do první světové války. Krátce na to v lednu 1915 se turecká III. armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě u Šarikamiše poražena. Arméni byli neoprávněně obviněni z toho, že byli příčinou turecké porážky. Vládní strana Jednota a pokrok („mladoturci“) začala připravovat genocidu, jakou Arménie nepamatovala. Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly, tzv. čete. Tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií směrem ke koncentračnímu táboru v Aleppu. Většina z nich tento transport, při drastických podmínkách, které panovaly (hlad, žízeň, nemoci), nepřežila. Ti, kteří měli větší předpoklady k přežití (mladí muži), byli odvedeni opodál a popraveni. Významní lidé byli popraveni ještě před vydáním příkazu k deportaci. Ti, kteří přežili přesun do Aleppa, byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora Dajr az-Zaur v Mezopotámii a pokud i to přežili, vyhnali je do pouště, kde neměli nejmenší šanci, nebo je zaživa upálili. V Dajr az-Zaur byl na památku obětem genocidy vystavěn křesťanský památník. V září 2014 byl tento památník poničen radikálními muslimskými stoupenci Islámského státu.
Není náhoda, že nacisté zvolili při přípravě židovského holokaustu ten arménský. Základní cíl je stejný a prostředky také. Turci zřídili 25 koncentračních táborů a vymysleli pochody smrti. Když v září 1915 poslal turecký ministr vnitra instrukce na téma, co dělat s Armény, znělo to skoro doslova jako rozkazy, které byly později vydávány jednotkám SS.
Heinrich Himmler: „Jejich existence musí být ukončena, je nezbytné přijmout jakkoliv tvrdá opatření, nesmí být brán ohled na věk či pohlaví ani na jakékoliv morální zábrany.“
Turci také spočítali, kolik Arménů se vejde do „dobytčáku“. Bylo jich přesně 90, stejný počet vězňů vozily dobytčáky i ve Třetí říši. V Syrské poušti jsou komplexy podzemích jeskyní. Turci do nich napřed Armény nahnali, pak u vstupů rozdělali ohně a následný kouř a popel postupně všechny v jeskyních udusily. Byly to primitivní, první plynové komory.
Arménská genocida roku 1915 byla první genocidou dvacátého století. Turecko však i nadále striktně odmítá veškerá obvinění z masového vyvraždění cca 1.500.000 Arménů během první světové války a zůstává extrémně citlivým na jakoukoli kritiku ze strany Západu v otázce arménské genocidy.
Faktem však zůstává, že arménská genocida již byla uznána mnoha státy. Jako první v r. 1965 uznala tuto genocidu Uruguay, za ní následovalo Sovětský svaz / Rusko, Francie, Itálie, Německo, Holandsko, Belgie, Polsko, Litva, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Řecko, Kypr, Libanon, Kanada, Chile, Argentina a též 49 států USA. Vlády USA a Velké Británie odmítají uznat masakry Arménů za genocidu, především s ohledem na Turecko jako významného člena NATO a regionálního spojence. Arménská genocida byla též uznána Evropským parlamentem, Vatikánem, Světovou radou církví a Konferencí evropských církví.
V roce 2015 bylo přijato usnesení zahraničního výboru Sněmovny České republiky, které označilo hromadné vyvražďování Arménů za genocidu. Při státní návštěvě Arménie v roce 2016 se prezident Miloš Zeman vyslovil pro uznání genocidy Arménů českým parlamentem. Oficiálně Česko uznalo genocidu Arménů v dubnu 2017, kdy parlament přijal příslušné usnesení.
[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Armenian_Genocide
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Arménská_genocida
edit: Sat 25 Apr 2020 01:05:43 PM CEST
Žádné komentáře:
Okomentovat