Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM, červená 5040

Pěkná kresba letounu Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM, číslo 5040. Tato stíhačka je mnohem známější v tmavě zelené kamufláži, používané pro noční stíhání. Na tomto letounu létal mimo jiných Nguyen Van Nghia z 927. stíhacího leteckého pluku, letecké eso s pěti jistými sestřely. Dne 10. května 1972 na tomto letounu měl dosáhnout svého druhého sestřelu Le Thanh Dao, letecké eso s celkem osmi sestřely (některé prameny mu připisují šest sestřelů).

Le Thanh Dao

18. 12. 1971 – F-4D, Maj K R Johnson and 1Lt S R Vaughan (both PoWs)

10. 05. 1972 – F-4J, Cdr H. L. Blackburn (PoW, zemřel) a Lt S. A. Rudloff (PoW), podle US zdrojů letoun zasažen protivzdušnopu palbou

12. 06. 1972 – F-4, nepotvrzený z US zdrojů

24. 06. 1972 – Firebee drone (ve spoluúčasti)

24. 07. 1972 – F-4, nepotvrzený z US zdrojů

09. 09. 1972 – F-4, nepotvrzený z US zdrojů

11. 09. 1972 – F-4E, Capt B. M. Ratzlaff a Capt J. D. Heeren (oba PoW)

01. 10. 1972 – F-4, nepotvrzený z US zdrojů

Nguyen Van Nghia

23. 06. 1972 – F-4, nepotvrzený z US zdrojů

24. 06. 1972 – F-4D, 1/Lt J. L. McCarty (KIA) a 1/Lt C. A. Jackson (PoW)

06. 10. 1972 – F-4E, Capt J P White and Capt A G Egge (oba zachráněni)

08. 10. 1972 – F-4, nepotvrzený z US zdrojů

24. 11. 1972 – Firebee drone

23. 12. 1972 – F-4, nepotvrzený z US zdrojů

[1] Toperczer, István: MiG-21 Units of the Vietnam War, Osprey Combat Aircraft 29, Osprey Publishing 2001.

[2] Toperczer, Istvan: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015. 

[3] Toperczer, István: MiG-21 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 135, Osprey Publishing, 21 Sep 2017.

Kalendárium, 1. listopad 1950

Ve středu 1. listopadu 1950 po třinácté hodině dosáhl Fedor Vasiljevič Čiž (Фёдор Васильевич Чиж) prvního sovětského sestřelu v Korejské válce.

Okolo 12.50 vzlétla pětice MiGů-15 od 72. gardového stíhacího leteckého pluku, pod vedením velitele 1. eskadrily Hrdiny Sovětského svazu majora N. V. Strojkova, do oblasti Andunu (anglické značení Antung, Dandong). Spolu s ním vzlétli gardový starší lejtěnant Guc, gardový lejtěnant Čiž, gardový starší lejtěnant Kaznačejev a gardový lejtěnant Monachov. Nedlouho poté byla objevena trojice amerických Mustangů. Starší lejtěnant A. I. Guc zaútočil na jeden z letounů a ten se poté oddělil od skupiny a poškozený se snažil dostat za linii fronty. Zbývající pár Mustangů přešel v levotočivou zatáčku, ale byl napaden další dvojicí sovětských MiGu-15. Lejtěnantu Fedoru Čižovi se podařilo za jeden z nich dostat a z krátké vzdálenosti ho sestřelil. Jednalo se o první sovětský sestřel Korejské války. Američané tento den oficiálně neuvádí žádnou ztrátu, nicméně podle některých pramenů se mělo jednat o stroj patřící 39th FIS / 18th FBG.

V deníku bojové činnosti 151. GIAD se k souboji F. V. Čiže uvádí: «…повторную атаку произвели по 2 Ф-51, которые находились в левом вираже, также сверху сзади под R-2/4-3/4. В результате атаки один Ф-51 был сбит л. Чиж. Падение самолета было подтверждено радиостанцией наведения…

Огонь открывали с дистанции 800-1200 м длинными очередями от 2 до 4 секунд…»

Téhož dne ve 13.54 vzlétla čtveřice sovětských MiGů-15 od stejného pluku opět do oblasti Andunu, tentokrát pod vedením A. Z. Borduna. Při návratu z oblasti Andun sovětští piloti objevili deset strojů F-80 amerického letectva. Vpředu letěla čtveřice Shooting Starů, za ni ve vzdálenosti 500 – 800 m letěla další dvojice a na konci opět čtveřice F-80. Starší lejtěnant Semen Fedorovič Chominič (Семён Фёдорович Хоминич) zaútočil zezadu a z vrchu na první čtveřici a z krátké distance jeden stroj sestřelil. Tímto soubojem byla otevřena éra soubojů reaktivních letounů (Američané svůj jet-vs-jet účet otevřeli 8. listopadu, když pilot Russell J. Brown v kabině F-80C z 16th FIS/51st FIW nárokoval sestřel MiGu-15). Obětí Chominičovy střelby se měl podle některých pramenů stát Frank L. Van Sickle v kabině Lockheedu F-80C, BuNo 49-593, 16th FIS/51st FIW USAF.

Prameny:

[1] Герман, Аскольд Андреевич - Сеидов, Игорь Атаевич: Красные дьяволы на 38-й параллели, Киев: "Руслана", 1998. ISBN: 966-95276-1-9
[2] Krylov, Leonid – Tepsurkaev, Yuriy: Soviet MiG-15 Aces of the Korean War, Osprey Aircraft of the Aces  No. 82, Osprey Publishing, 2008.
[3] Набока, Виталий Петрович: Натовские ястребы в прицеле салинских соколов, Советские летчики на защите неба Китая и Кореи (1950-1951), Издательство Совеская Кубань, Краснодар 1999, ISBN-10: 5-7221-0253-9, ISBN-13: 978-5722102539.
[4] Сейдов, И.: Красные дьяволы в небе Кореи. Советская авиация в войне 1950-1953 гг. Хроника воздушных сражений, Яуза - Эксмо 2007, ISBN: 978-5-699-19160-4.
[5] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010.
[6] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Издание 2-е, исправленное и дополненное, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2016.
[7] http://soviet-aces-1936-53.ru/

Fedor Vasiljevič Čiž / Фёдор Васильевич Чиж

Semen Fedorovič Chominič / Семён Фёдорович Хоминич 

Mikojan-Gurjevič MiG-15, № 11811, lejtěnanta Fedora Vasiljeviče Čiže z 72. GIAP, letiště Anšan, 1. listopad 1950.

Mikojan-Gurjevič MiG-15, № 0615372, staršího lejtěnanta Semena Fedoroviče Chominiče z 72. GIAP, letiště Anšan, 1. listopad 1950.

North American F-51D-30 Mustang, 44-74597, náležející 39th FIS/18th FBG, Seoul City AB (K-16), srpen 1951.

Lockheed F-80C-10-LO "Dorothy L-Panther Queen", 49-653, 16th FIS/51st FIW, Suwon AB, Korea, jaro 1951.

North American F-51D-25 Mustang, 44-73888, náležející 39th FIS/18th FBG.

edit: Mon 02 Nov 2020 08:03:18 AM CET

Kalendárium, 29. říjen 1940

V úterý 29. října 1940 poprvé vzlétl letoun Mikojan-Gurevič MiG-3 / Микоян и Гуревич МиГ-3 / 4. И-200. Jednalo se o sovětský jednomotorový jednomístný dolnoplošný stíhací letoun nasazený během druhé světové války. Byl přímým pokračovatelem typu MiG-1. Letoun však měl špatné vlastnosti při bojích v nižších a středních letových hladinách, nicméně byl vynikající ve velkých výškách. Proto bylo především využíván k taktickému vzdušnému průzkumu a jako výškový stíhací letoun u jednotek protivzdušné obrany. 

Nejúspěšnější letecká esa na letounu MiG-3:

1. Makarov, Sergej Vasiljevič / Макаров Сергей Васильевич 23 [11+12]

2. Figičev, Valentin Aleksejevič / Фигичев Валентин Алексеевич 11 [11+0]

3. Golubin, Ivan Filippovič / Голубин Иван Филиппович 12 [10+2]

4. Kozlov, Nikolaj Aleksandrovič / Козлов Николай Александрович 11 [10+1]

4. Tarasov, pavel Timofejevič / Тарасов Павел Тимофеевич 11 [10+1]

5. Zabolotnyj, Ivan Nikolajevič / Заболотный Иван Николаевич 10 [10+0]

Kalendárium, 28. říjen 1919

V úterý 28. října 1919 se v Holandské východní Indii (Indonézii) narodil Hugh Constant "Huey" Godefroy, jediné holandské eso 2.světové války. Jeho otec byl holandský důlní inženýr, matka Kanaďanka. V roce 1925 se celá rodina přestěhovala do Kanady, kde byl Hugh na začátku války studentem na univerzitě. Klíčovým bodem bylo, když se dozvěděl, že jeho přítelkyně zahynula na lodi, která byla torpédována německou ponorkou, to Hugha donutilo vstoupit do RCAF a bojovat proti Němcům. Do armády byl přijat v Torontu 22. června 1940. základní výcvik prodělal postupně u No. 2 ITS (ukončil 27. července 1940), No. 7 EFTS (ukončil 11. října 1940) a No. 1 SFTS (ukončil 30. ledna 1941). 

Po ukončení leteckého výcviku v Kanadě se Godefroy přesunul do Anglie, kde byl 4. března 1941 přidělen k 56.OTU v Suttonbridge, spolu s Čechy, Poláky, Svobodnými Francouzi a Američany. Dne 15. dubna 1941 byl Godefroy přidělen k  401. peruti RCAF u 11.skupiny, se kterou začal operačně létat. Tato peruť, vybavená Hawker Hurricany, měla za úkol obranu anglického území spolu s občasnými útočnými akcemi nad Francií. V září 1941 byla peruť přezbrojena na Spitfire Mk V a krátce poté se přesunula na letiště Biggin Hill. Přestože Godefroy absolvoval mnoho operačních letů, nedosáhl žádného vítězství a byl veterány stále považován za nováčka.

Dne 22. května 1942 byl přeložen k jednotce, zabývající se výzkumem vzdušného boje (AFDU) v Duxfordu. Zpočátku považoval přeložení za krok směrem dolů, ale nakonec se rozhodl cenit si svého nového umístění, protože měl možnost zlepšit si svojí střelbu a míření a různé pokusy s novými možnostmi leteckého doprovodu.

Ke konci roku 1942 požádal Godefroy o přeložení a byl poslán 12. listopadu 1942 opět k 401. peruti RCAF. Krátce poté získal první sestřel, Fw 190. Od 4. března je převelen k 403. stíhací peruti RCAF, kde by 13. června 1943 jmenován velitelem celé perutě. Po dalších úspěších byl 16. srpna 1943 jmenován velitelem 127. stíhacího křídla RCAF.

V dubnu 1944 skončil Godefroy svůj druhý operační turnus. Stal se štábním důstojníkem na velitelství Air-Vice Marshalla Sira Harryho Broadhursta, byl poradcem v taktických a personálních záležitostech. Stále často létal, ale už ne v bojových operacích. Během jednoho z těchto letů, motor jeho Spitfiru vypověděl službu a Godefroy musel nouzově přistát v kanálu La Manche. Naštěstí byl zachráněn a strávil nějaký čas v nemocnici, aby se zotavil. Nakonec rezignoval na svou funkci a vrátil se zpět do Kanady. 

Během své kariéry obdržel tato vyznamenání: 

Distinguished Flying Cross (DFC) & Bar (25. března 1943, 3. září 1943), 

Distinguished Service Order (DSO) (14. dubna 1944), 

Croix the Guerre

Vliegerkruis (VK)

Seznam sestřelů:

17. 1. 1943 Focke-Wulf Fw 190 poškozen Fécamp 401 Squadron RCAF

20. 1. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Zuidelijk van Friston 401 Squadron RCAF

8. 3. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničem Isigny-sur-Mer 403 Squadron RCAF

17. 4. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Le Tréport 403 Squadron RCAF

13. 5. 1943 Messerschmitt Bf 109 poškozen Rouen 403 Squadron RCAF

14. 5. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Kortrijk - Oostende 403 Squadron RCAF

15. 6. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Rouen 403 Squadron RCAF

1. 7. 1943 Messerschmitt Bf 109 zničen Noordoostelijk van Abbeville 403 Squadron RCAF

24. 9. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Poix 127 Wing RCAF

Ptameny a literatura:

[1] Foreman, John: The Fighter Command War Diaries, Part 3 - January 1942 to June 1943, The operational history of Fighter Command, Second Tactical Air Force, 100 Group and Air Defence of Great Britain 1939-45, Air Research Publications, 2000.

[2] Foreman, John: The Fighter Command War Diaries, Part 4 - July 1943 to June 1944, The operational history of Fighter Command, Second Tactical Air Force, 100 Group and Air Defence of Great Britain 1939-45, Air Research Publications, 2003. 

[3] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part Two January 1941 - June 1943, Red Kite, 2005.

[4] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part Three 1st July 1943 – 8th May 1945, Red Kite, 2012. 

[5] Olynyk, Frank J.: Royal Air Force 400 Series Squadrons Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 7, Published by the Author, Aurora, November 1989. 

[6] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.

[7] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 

[8] http://acesofww2.com/can/aces/godefroy.htm

[9] https://www.tracesofwar.com/persons/41982/Godefroy-Hugh-Constant.htm

[10] https://www.valka.cz/ 

Kalendárium, 19. říjen 1921

Ve středu 19. října 1921 se v Reykjavíku narodil Þorsteinn Elton Snæbjörnsson Jonsson, nejúspěšnější islandské stíhací letecké eso 2. světové války s osmi jistými sestřely, jedním pravděpodobným sestřelem a tři letouny poškodil.

Flying Officer Thorsteinn Elton Jonsson

RAF No.143687, 1006762 (důstojník)

Narodil se 19. října 1921 v Reykjavíku. Jeho otec byl Islanďan, matka, která zemřela v roce 1936, Angličanka a malý Thorsteinn tak v její rodné zemi trávil spoustu času.

V dubnu 1940, poté co Němci obsadili Dánsko, se kterým byl Island spojen personální unií, odplul Jonsson do Británie. Chtěl vstoupit do RAF a stát se pilotem.

Do RAF byl přijat v červnu 1940, jeho pilotní výcvik začal v říjnu 1940 a dokončil ho v červenci 1941, kdy byl v hodnosti Sergeant poslán do Skotska k 17. peruti. Ta se svými Hurricany prováděla hlavně hlídky nad konvoji. U ní však Jonnson zůstal jen necelé dva měsíce, protože byl v září poslán k 111. peruti do North Wealdu. Na jejích Spitfirech pak podnikal akce nad okupovanou Evropou, ale žádný úspěch ve vzdušném boji nezískal. V září 1942 se peruť přesunula do Suffolku, kde se začala připravovat na službu v zámoří. V říjnu se piloti přesunuli do Gibraltaru, odkud 11. listopadu 1942 přeletěli do Alžírska, kde se podíleli na ochraně spojeneckého vylodění (operace Torch). Během tohoto měsíce sestřelil tři letouny jistě, jeden pravděpodobně a další poškodil. Poslední vítězství na černém kontinentě získal 18. ledna 1943, kdy u Bou Arada sestřelil stíhací Bf 109.

V březnu 1943 mu skončil operační turnus, byl povýšen na důstojníka a vrátil se zpět do Británie. Zde obdržel z rukou krále Jiřího VI. vyznamenání DFM. Zbytek roku pak strávil jako instruktor u 56. OTU a TEU (Tactical Exercise Unit) v Tealingu.

Do akce se vrátil v lednu 1944, kdy byl poslán k 65. peruti, která právě dokončovala přezbrojení na stíhačky Mustang Mk.III. Jeho jednotka tvořila součást 122. křídla, které kromě šedesátpětky tvořily ještě perutě čísel 19. a 122. První vítězství u nové jednotky získal 19. dubna, když poškodil jeden Bf 109, největších úspěchů však dosáhl během podpory vylodění v Normandii v červnu a červenci.

Hlavním úkolem perutí Mustangů RAF byly útoky na dopravu a letiště v týlu nepřítele a stíhací sweepy. Jonsson byl poprvé úspěšný ráno 24. června během akce, které se zúčastnily všechny perutě křídla. V okolí města Dreux narazili stíhači RAF na asi třicet nepřátelských stíhaček, pravděpodobně od III./JG 54. Rozpoutala se bitva, ve které piloti Mustangů nárokovali 9-0-2 vítězství, ztratili však čtyři vlastní letouny, shodou okolností všechny od 65. perutě. Naštěstí se tři piloti zachránili a dokonce se všichni vyhnuli zajetí. Jonsson si z tohoto letu přinesl dvě vítězství nad Fw 190.

Další úspěch si Jonsson připsal o měsíc později. Dne 25. července byla jeho jednotka na ozbrojeném průzkumu a v oblasti Dreux – Rambouillet narazila na německé stíhačky. Jonsson si připsal 1-0-1 vítězství nad stodevítkami. Poslední úspěch pak získal o čtyři dny později, když jeho jednotka narazila v oblasti Dreux – Conches na formaci stodevítek, které pravděpodobně patřily do III./JG 3. Piloti 65. perutě okamžitě odhodili pumy, vrhli se na stodevítky a při jediné vlastní ztrátě si připsali 2-0-2 vítězství, úspěšnými střelci byl Jonsson a velitel perutě S/Ldr D. P. Lamb. Jednalo se zároveň o poslední vítězství Mustangů RAF během podpory vylodění.

Perutě Mustangů se poté totiž začaly více věnovat doprovodu těžkých bombardérů a Jonsson tak do konce svého druhého turnusu v prosinci 1944 žádný další úspěch nezískal a jeho skóre se zastavilo na čísle 8-1-3 vítězství.

Jonsson se poté vrátil na Island a působil zde u neoperačních jednotek. V květnu 1945 byla ale zpět v Británii, kde prošel výcvikem na vícemotorových letadlech a poté nastoupil k 187. peruti. Ta se svými Dakotami létala hlavně do Indie. RAF opustil Jonsson definitivně v prosinci 1946.

Vrátil se domů na Island, kde 20 roků létal u aerolinií Loftleidir a Icelandair, tři rok strávil na stáži u belgické Sabeny v Kongu. Během občanské války v Nigérii na konci 60. let podnikl přes 400 humanitárních letů do oblasti Biafry, která bojovala za samostatnost. Poté až do roku 1987 létal pro lucemburský Cargolux, mimo jiné s letouny DC-8 a Boing 747.

Na důchod se vrátil domů na Island, napsal dvě autobiografické knihy, jednu o jeho dětství a válečných zážitcích, v druhé popsal život pilota aerolinií. Obě patří na Islandu mezi bestsellery.

Thorsteinn Elton Jonsson, jediné islandské stíhací eso 2. světové války, zemřel v prosinci 2001.

Autor Michal Rak

https://forum.valka.cz/topic/view/59712/Jonsson-Thorsteinn-Elton

Prameny:

Shores C., Williams C.: Aces High, Grub Street, London, 1994

Shores C.: 2nd TAF, Osprey, Oxford, 1970

Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 4, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002

Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 5, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2004

www.ww2talk.com

www.geocities.com

Vzdušná vítězství T. E. Jonssona:

Datum	Peruť	Typ letounu	Místo	Nepřítel
15.11.1942	111.	Spitfire V	Bone	He 111 zničen
17.11.1942	111.	Spitfire V	Bone	Ju 88 zničen
			Bone	Ju 88 pravděpodobně
19.11.1942	111.	Spitfire VC	oblast Bone	Ju 88 poškozen
22.11.1942	111.	Spitfire V	Bone	Bf 109 zničen
18.1.1943	111.	Spitfire V ER500	Bou Arada	Bf 109 zničen
19.4.1944	65.	Mustang III		Bf 109 poškozen
24.6.1944	65.	Mustang III	oblast Dreux	2x FW 190 zničen
25.7.1944*	65.	Mustang III FZ112	Dreux	Bf 109 zničen
			Dreux	Bf 109 poškozen
29.7.1944*	65.	Mustang III FZ112	Dreux	Bf 109 zničen

* Shores uvádí 26. a 30. červenec, použita data uváděná Foremanem a Franksem. 
         

Kalendárium, 17. říjen 1942

První úspěch letounů Hawker Typhoon proti německým stíhacím bombardérům

Letoun Hawker Typhoon Mk IB náležející 486 novozélandské stíhací squadroně RAF, 27 říjen 1943.

V sobotu 17. října 1942 se nad Hastings vydala formace letounů Focke Wulf Fw 190 od 10 (Jabo) Staffel./Jagdgeschwader 26, která zaútočila na město. Do vzduchu šly okamžitě Typhoony 486. novozélandské stíhací squadrony a na útočníky narazily během jejich ústupu zpět do Francie. Dvojici novozélandských pilotů Sgt Arthur Norman Sames a P/O Gordon. G. Thomas se podařilo dostat za jednoho z útočníků a přesnými dávkami ho poslali do vln kanálu. Jejich obětí se stal Fw. Hermann Niesel (nar. 29.3.1915, Niedersalzbrunn - dnes Szczawienko v Polsku), který v kabině svého Fw 190 A-4 (W.Nr.2403, černá 14+< puma) našel smrt. Nasazení squadron vyzbrojených stroji Hawker Typhoon Mk.I k obraně britského pobřeží před útoky nízko letících letounů bylo pro německé piloty velkým překvapením a proto útočící letouny identifikovali jako Tomahawky. 

Záznam z combat reportu P/O Gordona Thomase a Sgt Artie Samese  z "A" Flightu No.486 (NZ) Squadrony (AIR50/160):

P/O G. G. Thomas (Yellow 1) and Sgt. A. N. Sames (Yellow 2) airborne 13.15 hours for Coastal Patrol Beachy Head - Dungeness.

At 13.25 hours when flying East to West at 500 feet about half a mile inland they observed two Fw 190's flying roughly NE over the sea at 20/30 feet and about one and a half miles ahead. Yellow 1 saw a bomb burst in the town. The enemy aircraft then turned port due South and out to sea where they split up, one flying SE at sea level and the other continuing South at about 20/30 feet followed by Yellow Section flying at 345/350 a.s.l. Yellow 1 opened fire at long range with several short bursts of cannon fire and noticed slashes in the sea short of the enemy aircraft which immediately started to weave. Yellow Section closed to within 500 yards and enemy aircraft began a spiral weave. Yellow 1 opened fire again with several short bursts and observed strikes on the side of the fuselage. The enemy aircraft pulled up violently and then winged over to port and down to sea level right across Yellow 2's line of fire, then straightened out and climbed up slowly.

Yellow 2 fired three more short bursts striking fuselage and engine. A jet of flame burst from the starboard side of the engine, the hood was jettisoned and parts of the enemy aircraft fell away and it turned over and fell burning into the sea, disappearing immediately. In the meantime the other aircraft had escaped in the direction of France. Yellow Section returned to the English coast and on approaching Hastings at about 6/700 feet were fired upon by coastal guns without effect but several bursts were within 30 yards of Yellow 1. Landed safely at West Malling at 14.35 hour’s. 1 Fw 190 destroyed by P/O Thomas and Sgt Sames. No camera gun fitted.

Jediným stíhacím leteckým esem na letounech Hawker Typhoon v boji proti V-1 se stal Flg Off Arthur ‘Artie’ Sames.

Novozélandští piloti z 486. stíhací squadrony. Zleva doprava: Arthur 'Spike' Umbers, Gordon Thomas, Keith 'Hyphen' Taylor-Cannon a Frank 'Spud' Murphy.

Feldwebel Karl Hermann Niesel.

Letoun Hawker Typhoon Mk.IB, MN134, SF○S Flg Off Arthura N. Sames v době, kdy sloužil u 137. stíhací squadrony, Manston, červen-červenec 1944.

[1] Caldwell, Donald: Válečný deník JG26 1939-1942, Silverbird 1999. 

[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999.

[3] Shores, Christopher: Those Other Eagles: A Tribute to the British, Commonwealth and Free European Fighter Pilots Who Claimed Between Two and Four Victories in Aerial Combat, 1939 - 1982 (Companion Volume to Aces High), Grub Street, London, Jul 14, 2004. 

[4] Thomas, Andrew: V1 Flying Bomb Aces, Aircraft of the Aces 113, Osprey Publishing, September 2013. 

[5] Thomas, Chris - Shores, Christopher: The Typhoon & Tempest Story, Arms and Armour Press, 1988. 

[6] http://www.aircrewremembrancesociety.co.uk/styled-15/styled-19/styled-134/index.html

[7] https://forum.valka.cz/topic/view/64020/Sames-Arthur-Norman

Kalendárium, 16. říjen 1944

Nejúspěšnější den stíhačů francouzského pluku Normandie na východní frontě

V pondělí 16. října 1944 dosáhli francouzští stíhači z pluku Normandie na východní frontě celkem 29 jistých sestřelů, jeden pravděpodobný sestřel a dva nacistické letouny poškodili. To vše bez jakýchkoli vlastních ztrát. Byl to zdaleka nejúspěšnější den pro pluk Normandie. 

16. 10. 1944  M. Challe  Bf 109  Wyrballen 99
16. 10. 1944  Perrin  Fw 190  Eydtkunen 100
16. 10. 1944  R. Challe  Fw 190  Pillkallen 101
16. 10. 1944  Matras  Bf 109  Stallupönen 102
16. 10. 1944  André  Fw 190  Gumbinnen 103
16. 10. 1944  Albert,  De La Poype,  R. Sauvage,  Marchi, Taburet Ju 87 Pillupönen 104
16. 10. 1944  Albert,  R. Sauvage  JU 87  Pillupönen 105
16. 10. 1944  Marchi  Ju 87  Pillupönen 106
16. 10. 1944  De La Poype  Ju 87  Pillupönen 107
16. 10. 1944  Taburet  Ju 87  Darkehmen 108
16. 10. 1944  Lebras  Fw 190  Pillkallen 109
16. 10. 1944  Carbon  Bf 109  Stallupönen 110
16. 10. 1944  Carbon  Bf 109  Stallupönen 111
16. 10. 1944  Pouyade  Fw 190  Eydtkunen 112
16. 10. 1944  Perrin  Fw 190  Stallupönen 113
16. 10. 1944  Amarger  Fw 190  Stallupönen 114
16. 10. 1944  Cuffaut  Fw 190  Stallupönen 115
16. 10. 1944  Cuffaut  Fw 190  Gumbinnen 116
16. 10. 1944  De La Salle  Fw 190  Stallupönen 117
16. 10. 1944  Charras  Fw 190  Stallupönen 118
16. 10. 1944  Delfino  Bf 109  Darkehmen 119
16. 10. 1944  Laurent  Fw 190  Stallupönen 120
16. 10. 1944  R. Challe  Bf 109  Goldap 121
16. 10. 1944  Genes,  Manceau  Bf 109  Goldap 122
16. 10. 1944  Martin  Fw 190  Pillupönen 123
16. 10. 1944  Albert  Fw 190  Stallupönen 124
16. 10. 1944  De La Poype,  Marchi,  Fw 190  Stallupönen 125
16. 10. 1944  De La Poype,  Marchi,  Fw 190  Stallupönen 126
16. 10. 1944  R. Sauvage,  Mertzisen  Bf 109  Göritten 127

[1] Ehrengardt, Christian-Jacques: Normandie Niémen, Special 60 éme Anniversaire, Aéro Journal, Hors-Série, No 3, Sept 2002.

[2] https://www.fronta.cz/kalendar/nejuspesnejsi-den-stihacu-francouzskeho-pluku-normandie-na-vychodni-fronte

Kalendárium, 16. říjen 1939

V pondělí 16. října 1939 otevřel svoje konto britský letoun Supermarine Spitfire — tento den bombardovaly německé Junkersy Ju 88A-1 od Kampfgeschwader 30 britské lodě, kotvící ve Firth of Forth. 

První sestřel si připsal tříčlenný „modrý roj“ (blue section) od 602. stíhací squarony City of Glasgow ve složení S/L A. McKellar, F/Lt G. Pinkerton a F/O P. A. Webb. Obětí jejich přesné střelby se v 14.45 stal Junkers Ju 88A-1, 4D+AK, od Stab I./KG30. Jeden z motorů byl nejdříve poškozen střelbou protiletadlového dělostřelectva a poté byl letoun doražen střelbou Spitfirů 602. squadrony. Posádka německého letounu byla (Ff) Hptmn Helmut Pohle (Gruppenkommandeur), (Bs) Gefr August Schleicher, (Bf) Uffz Kurt Naake a (Beo) Fw Werner Weise. 

O deset minut později šel k zemi další letoun - Junkers Ju 88A-1, 4D+DH od 1./KG30. Jejich přemožiteli se stali piloti ‘B’ Flightu od 603. stíhací squadrony City of Edinburgh ve složení F/L P. Gifford, F/O K. MacDonald, and F/O C. Robertson. Nepřátelský letoun se zřítil do moře 4 míle od Port Seton. Posádka německého letounu byla (Ff) Oberlt Siegmund Storp, (Beo) Oberfw Hugo Köhnke, (Bf) Oberfw Hans Hielscher a (Bs) Obergefr Friedrich Krämer. Na stejný letoun útočil i „žlutý roj“ (yellow section) 602. stíhací squadrony. 

Úplně první střelba letounů Spitfire však směřovala do vlastních řad. Ve středu 6. září v ranních hodinách díky omylu nezkušených radarových operátorů byly Spitfiry 74. stíhací squadrony navedeny proti „nepřátelským“ strojům a dva z nich sestřelily. Až poté šokovaní stíhači zjistili, že sestřelili dva Hurricany od 56. squadrony. Při nešťastném omylu přišel o život jeden pilot této jednotky.


[1] http://forum.12oclockhigh.net/
[2] Šnajdr, Miroslav: Stíhači RAF a jejich protivníci, Francie 1939-1940, Fontána, 2004.
[3] https://www.fronta.cz/kalendar/prvni-sestrel-nemeckeho-letounu-dosazeny-na-spitfiru

edit: Tue 22 Oct 2019 12:21:54 PM CEST

Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)

Název: Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)

Autoři: Jiří Rajlich, Karel Černý 

Vydavatelství: Tváře - Jitka Průžová, Žďár nad Sáazvou

ISBN: 978-80-907294-2-1

Cena: 265,- Kč

Jak jsem už zmínil u knihy „S Royal Air Force nad Evropou“, tak jsem si po delší době doplnil svou knihovnu o dvě nové knížky s tématikou československých letců v Royal Air Force a v obou případech se jednalo o knihu z Vydavatelství Tváře a o autorskou dvojici Jiří Rajlich a Karel Černý, kteří už mají na kontě mnoho knih na danou tématiku. Tou druhou knihou je horká novinka „Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)“. Kniha je věnována osudům bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu (Royal Air Force) i na dalších bojištích druhé světové války. Co všechny tyto letce spojuje? Jak prozrazuje podtitul knihy, byli to všechno rodáci z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. 

Kniha je opět vydána na kvalitním křídovém papíře a na 177 stranách vás krom poutavého popisu zpletitých osudů těchto letců čeká i téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců.

S Royal Air Force nad Evropou

Název: S Royal Air Force nad Evropou

Autoři: Jiří Rajlich, Karel Černý 

Vydavatelství: Tváře - Jitka Průžová, Žďár nad Sázavou

ISBN: 978-80-88041-09-2; 978-80-87348-28-4

Cena: 227,- Kč

Po delší době jsem si doplnil svou knihovnu o dvě nové knížky s tématikou československých letců v Royal Air Force a v obou případech se jednalo o knihu z Vydavatelství Tváře a o autorskou dvojici Jiří Rajlich a Karel Černý, kteří už mají na kontě mnoho knih na danou tématiku. První knihou je starší titul „S Royal Air Force nad Evropou“. Kniha je věnována devíti letcům 311. československé bombardovací perutě ve Velké Británii - rodákům z obcí, které spojuje to, že se narodili, žili nebo chodili do školy v tehdejším politickém okrese Velké Meziříčí.

► F/Lt Zdeněk Procházka, nar. Přibyslavice u V. Bíteše
► P/O Leonhard Smrček, nar. Budišov, gymnázium ve V. Meziříčí
► Sgt Stanislav Rouš, nar. Holubí Zhoř u V. Bíteše
► Sgt Alois Mezník, nar. Kundratice u Křižanova, žil v Křižanově
► Sgt František Horký, nar. Hodov, měšťanka ve V. Meziříčí
► F/O Karel Novotný, nar. Hrbov, gymnázium ve V. Meziříčí
► P/O Karel Rybníček, nar. Kozlov u Křižanova
► F/Lt Jaroslav Doležal, nar. Baliny, gymnázium ve V. Meziříčí
► F/Lt František M. Doležal, nar. Horní Heřmanice, gymnázium ve V. Meziříčí

Na celkem 139 stranách textu se poměrně podrobně seznámíte s válečnými osudy výše zmíněných letců. Kniha je vydána na kvalitním křídovém papíře a obsahuje více jak 140 fotografií, kopií dokumentů z archivních fondů, přičemž mnohé z nich jsou barevné.