Výlet s vozíkem

V pátek večer jsme se cestou z Brna stavili u známé mé bývalé spolužačky z vejšky a ona byla tak moc hodná a půčila nám na víkend přívěsný vozík za kolo Croozer, který si plánujeme koupit. Sice jsme nějaký čas pokukovali po Kozlíkovi, ale ten je přeci jen moc drahý. A Croozer je v základním setu prodáván jako trojkombinace (vozík za kolo, "kočárek", a vozík na in-line bruslení). Na sobotní odpoledne jsme pak naplánovali výlet po tišnovském okolí.
Je pravda, že jsem se na tu chvíli strašně moc těsil, ale těsně před vyjetím, mě trošku přepadl strach, co když se tam Klárce vůbec nebude líbit, co když v něm bude plakat... To by nám dost nabouralo naše plány na dovolenou v Českosaském Švýcarsku, kde plánujeme, že kolo bude mít velkou roli :-)
Dopoledne jsem složil vozík a připevnil dovnitř i speciální sedačku pro malé děti, kterou jsme si už stihli koupit. Na Aukru jsme ji objevili za rozumnou cenu, tak jsme nezaváhali, říkali jsme si, že ji snad užijem a když ne, tak se nám ji stejně podaří dál prodat, protože vozíky a vše, co s tím souvisí, jdou na internetu dost na dračku.
Nakonec nás Klárka jako snad zatím pokaždé více než mile překvapila :-) Vyrazili jsme po cyklostezce směrem na Železné, podél Limovy do Drásova a zpátky. Tuto cestu jsme zvolili záměrně, protože jsem si chtěl vyzkoušet cestu do kopce z Drásova do Tišnova. Ten kopec je o to horší, že je to přes pole, takže slunícko celou dobu do mě pořádně pařilo. Byl to docela očistec, ale myslím si, že pár takovejch výletů a třeba se něco stane s tím mým kulatým bříškem :-) Vozík sice byl za kolem cítit, ale je pravda, že až na to strašné teplo, se na tom kole jelo docela dobře.
Klárce se v tom vozíku očividně líbilo, spokojeně koukala všude kolem, ale protože byl pomalu čas na odpolední spánek, tak nám asi po kilometru a půl v tom vozíku usnula. To bylo také pozitivní zjištětí, nejen že se jí jízda ve vozíku líbila, ale dokonce v něm byla schopna bez problému usnout. Klárka je prostě úžasná :-)
Za Limovou jsme zahnuli na Železné a poté se vydali směrem k Lomničce a odsud pak dál až k "Lojzičce", která byla cílem včerejšího výletu. Až do Šerkovic se jelo po pěkné silničce, ta se ale za vesnicí změnila v dost dodrbanou lesní silničku, samá díra, samej kámen... To byl tak trochu záměr, protože jsme chtěli zjistit, jak to zvládne nejen vozík, ale co na to Klárka. Samozřejme jsem musel jet pomalu, ale i výmoly neměly žádnej vliv na Klárčin spánek a dál si spokojeně pochrupovala. Protože jsme však měli přepumpovaná kola na silnici, zastavil jsem a upustil jsem je, aby byly uzpůsobeny na horší terén. V tom okamžiku se Klárka probudila, holt musí cítit jízdu, jinak je hned vzhůru.
Sice vzhůru, ale pořád spokojená, pokračovala Klárka ve vozíku k "Lojzičce". Je pravda, že to odpuštění pneumatik bylo znát a vozík se hned choval na nerovném terénu příjemněji. U Lojzičky jsme se zastavili, vyndali Klárku z vozíku a osvěžili se pravou točenou Kofolou. Evka doznala, že má docela hlad, tak jsem se přidal a oba jsme si objednali nakládanej hermelín... ale nějak se moc nevydařil, byl jen samá paprika, ale hlavně nebyl vůbec uleženej, byl to spíš naloženej tvaroh :-( Když jsme se osvěžili a odpočinuli si, tak jsme se vydali na cestu zpátky. Z Lomničky jsme se pak dali přímo na Tišnov. Kdo tam už někdy jel, tak ví, že mezi Lomničkou a Tišnovem je pěkně protivný kopec. Říkal jsem si, jak to zvládnu, ale musím říct, že stačilo přehodit na lehčí převod a i s vozíkem se jelo docela dobře. Možná to bylo i tím, že hned za cedulí Tišnov je nejen náš byt, ale také hospoda, kam jsme měli hned po dojetí naplánováno se stavit.
Nejdřív jsme si ale domů dali kola a z vozíku oddělali tažnou tyč a místo toho přidělali malé kolečko. Tím jsme vozík předělali na kočárek a mohli vyrazit na pifko :-) Ještě jsme vyrazili na polňačku za barákem a byli velice překvapeni, jak dobře se s vozíkem jelo i po takovéhle cestě. Na dovolené a výlety stačí vzít vozík a kočárek může zůstat doma, protože Croozer má vše zabudované v jednom.

Na Podhoře jsme pak konečně výlet zakončili. Dali jsme si borůvkové pivo a kochali se spokojenými pohledy Klárky. Zjistili jsme, že v tom vozíku vydrží pomalu víc, jak v kočárku. Dali jsme jí do vozíku i nějaké hračky a ona si s nima spokojeně hrála a obšťastňovala nás svými úsměvy.
Nakonec jsme ujeli něco kolem jednadvaceti a půl kilometrů, což si myslím, na první jízdu stačilo. Nejdůležitější však bylo zjištění, že Klárce se ve vozíku líbí, cestou zpátky si i spokojeně pobrukovala. Dovede si v něm i hrát, ale co je asi nejdůležitější, nemá v něm vůbec žádný problém i usnout a spát nejen na rovné silnici, ale i na špatné vozovce, kde to víc skáče.
Už se opravdu moc těšíme, až budeme mít vlastní vozík... no... nemělo by to dlouho trvat :-)

Koupání

Vždycky, když šel někdo z nás na balkón, tak se Klárka dobývala za náma a koukala, co se to tam za tím sklem děje. Proto jsme v pátek pořádně vypucovali celý balkón a rozprostřeli tam celtu. No a Klárka si poprvé hrála na balkóně. Rozměry našeho balkónu však dovolují mnohem více, proto jsme se v pátek odpoledne stavili ve městě a koupili jsme Klárce bazének. Má dokonce i nafukovací dno, takže pod něj nemusíme dávat žádnou deku, aby to Klárka měla měkčí. Včera ráno ji pak čekalo ranní koupání a musíme říct, že si to opravdu moc užívala. Bylo to pro ni prostě zase něco úplně nového a to ona miluje. A protože bylo včera obzvlášť pěkné počasí, tak jsme po obědě koupání zopakovali.
Doufejme, že Klárka bude mít k vodě dobrý vztah. Od minulého pátku totiž Klárka začala chodit do plavání. Jezdíme každý týden do Brna na Lesnou. Já se toho zatím kvůli zkouškám nemohl účastnit, ale další týdny by to mohlo být lepší. Už se tam moc těším, protože co mi zatím mamka vyprávěla, tak Klárka si to opravdu užívá a blbne v té vodě jak to jde. Největší divoška je ale prý při převlíkání a sprchování.

Zahájení "balkónové" sezóny

Tento víkend začaly teploty atakovat tropické hodnoty, a tak jsme se rozhodli plně využít plochu našeho balkónu. Ze sklepa jsem donesl gril, Evka nakoupila grilovací klobásky, v pátek cestou z práce jsme se stavili v našem oblíbeném Sklípečku na Žižkově ulici v Brně a koupili si Müller Thurgau - Kabinet. Je sice pravda, že "milerka" není mé oblíbené vínko, ale v pátek vybírala Evka, tak jsem to respektoval a je pravda, že ten kabinet nebyl vůbec špatný.

Páteční i sobotní večer byl ve znamení grilování a pozdní večer ve znamení siesty s vínkem. Dali jsme si sklínku a při západu slunce jsme si plánovali výlety na další den. Večery jsou tu opravdu krásné, doufejme, že nám ten pěkný pohled ještě dlouho vydrží. Zatím se staví směrem ke Klucanině, takže nám to ve výhledu z balkónu nijak výrazně nevadí :-)
Sousedi z baráku naproti nám se rozhodli tyto večery strávit stejně jako my. Takže včera večer jsme si vychutnávali chutné bílé vínečko, zatímco z protějšího balkónu se ozývalo cinkání sklínek s červeným vínem...

Macocha

V neděli nás probudila obloha zalitá sluníčkem, a tak jsme se rozhodli pro další výlet s krosničkou. Tentokráte jsme vyrazili na Macochu. Jelikož děda s babičkou neměli nic v plánu, tak jsme je vzali s sebou. Vyrazili jsme směr Skalní mlýn, kde jsme parkovali. Odtud jsem se vydali podél Punkvy k Punkevní jeskyni. Klárka byla zase v krosničce spokojená. Cestou nás několikrát míjel vláček "Skalní mlýn - Punkevní jesyně - Skalní mlýn". Také jsme potkávali lidi na kolech a mlsně pokukovali po těch, co měli za kolem i dětský vozík. Shodli jsme se, že jestli si ho nakonec koupíme, tak jedna z prvních cest povede právě k Macoše, Punkevni jeskyni, Sloupsko šošůvskym jeskyním apod. Je to tam moc krásné, příjemná cesta převážně v lese, takže i při velkých vedrech nejsme na přímém slunci.
U Punkevní jeskyně bylo pěkně narváno, mluvilo se ale především polsky a take rusky, obzvlášť "pšonků" tam bylo hodně... však jsme později dole na parkovišti u Kateřinské jeskyně napočítali kolem dvanácti polských autobusů.
Od Punkevky jsem to střihli ke stanici lanovky na Macochu a dál po modré a červené k propasti Macocha... tam už jsme šli skoro sami... Všichni ostatní si nechali dovézt zadky vláčkem k Punkevní jeskyni a odtud se vyvezli lanovkou na Macochu... Lidi jsou holt čím dál tím shnilejší...
Nejdříve jsme se zastavili na dolní vyhlídce a pak vyšli k horní vyhlídce u Chaty Macocha. Jelikož bylo asi ještě před sezónou, tak se na horním můstku nevybíraly peníze, což se bohužel přes sezónu děje :-( U chaty jsme se rozhodli poobědvat. Vedle lavičky jsem rozložil celtu a na ní jsme Klárku nakrmili. Pak jsme se nakrmili i my dospěláci. Já se na cestu posilnil jedním dvanáctistupňovým chmelovým multivitamínem a vyrazili jsme po žluté směrem ke Skalnímu mlýnu. Cestou nám po obědě Klárka usnula v krosničce, a tak jsem nešli hned k autu, ale od Kateřinské jeskyně jsme se ještě vydali po zelené opět směrem k Macoše. Nakonec jsme to ale obrátili a poté, co se Klárka probudila jsme pomaličku dokonvergovali k našemu autu.

Krosničková premiéra

Tuto sobotu se konečně po týdnu šedého hnusu umoudřilo počasí, a tak jsme si naplánovali první ze zátěžových zkoušek nové krosničky. A jak jsem už před nedávnem předestřel, byl náš první výlet s krosničkou směřován k pokoření Klucaniny (410 m.n.m.) a rozhledny na jejím vrcholu.

Klárce se ten výlet myslím opravdu líbil. Jelikož to pro ni bylo zase něco úplně nového, tak se pořád zvědavě koukala na všechny strany, čas od času spokojeně jukla nebo zabrumlala. Bylo to pro nás dobré znamení. Má houpavá chůze však způsobila, že ještě před vrcholem nám Klárka usnula. Tím bohužel přišla o nádherný panoramatický pohled na celé Tišnovsko, ale pro nás to znamenalo další pozitivní zjištění, že Klárka je v krosničce schopna i spinkat.
Poté, co jsme se do sytosti pokochali krásami okolí našeho domova, jsme se vydali na cestu z vrcholu. Protože však Klárka pořád spinkala, rozhodli jsme se procházet se dál. Proto jsme vyrazili směr Tišnov a prošli kolem nemocnice směrem na náměstí. Tam jsme se rozhodli, že se aspoň z poloviny pokusíme zdolat další vrchol - Květnici (469 m.n.m.). Vydali jsme se směrem na Předklášteří a poté odbočili na zelenou turistickou značku. Tentokráte bylo to stoupání o poznání větší, a tak jsem se pěkně propotil. Pokochali jsme se několika nádhernými pohledy na Tišnov a ještě před vrcholem jsme zahli na cestu k domovu :-)

Klárka to všechno zvládla bez jediného fňuknutí, což nás samozřejmě potěšilo.
Pro mě bylo také velmi potěšující to, jak batoh sedí na zádech. Opravdu nelitujeme ani korunu, že jsme se rozhodli pro Vaude. Je to opravdu moc dobrý batoh. Uchycení Klárky je velmi šikovné a pohodlné. Obzvlášť šikovná je polohovatelnost sedáku i opěrky hlavy. Já zase oceňuji velmi dobrý zádový systém. Je pravda, že po dvou hodinách jsem těch asi 10 kg na zádech cítil. Ale popruhy se nijak nezařezávaly a batoh na zádech pěkně držel.

Kriminální ústředna pátrá (berte s rezervou)

Rodina Šafaříkova pátrá po hledaném Janu Šafaříkovi, který je podezřelý ze spáchání trestného činu. Hledaný muž je střední, 175 cm vysoké postavy, štíhlý, s mírným pivním mozolem, nosí bradku, má hnědé oči a hnědé vlasy (podle posledních údajů má vyholenou hlavu).

Na místě trvalého pobytu se zdržuje pouze večer a přes noc. Většinu dne se však nachází v práci, a to někdy i přesčas, čímž se dopouští trestného činu zanedbání péče, za což mu hrozí trest vyměňování plínek, krmení dravé zvěře (dcery Klárky) a domácnosti prospěšné práce.
Vzhledem k tomu, že se hledaného Jana Šafaříka zase nepodařilo před odchodem do práce zadržet, žádají jeho dcera Klárka a manželka Eva o pomoc při pátrání po něm. Informace o hledaném muži přijme kterákoliv služebna na známé lince.

Víkendové toulání a grilování

I když tento týden už na víkend nebylo předpovězeno pěkné počasí, v sobotu se po mlhavém ránu udělalo docela pěkně slunečno, a tak jsme se s Klárkou rozhodli vyrazit na další celodenní výlet. Tentokráte jsme se chtěli jet podívat do Brna-Medlánek, kde se konal cyklistický závod horských kol seriálu ,,Kolo pro život“, Brno-Medlánky ---> Černá Hora ---> Brno-Medlánky. Do Brna jme dorazili kolem jedenácté hodiny, a tak jsme celý peloton zastihli už na cestě, když právě projížděli Medlánkami. My jsme pak vyrazili směrem na letiště, kde byl připraven doprovodný program, prodávaly se tam cyklistické doplňky, dresy apod. Také tam byly nějaké cyklistické závody pro nejmenší cyklisty. My jsme tam ale hlavně šli vyzkoušet cyklovozík za kolo BeneCYKL® Kozlík, který je jedním z adeptů na koupi pro Klárku. Je to opravdu velice propracovaný vozík, který asi skoro ve vsech parametrech překoná ostatní vozíky. Bohužel je ale dost drahý, takže ještě uvidíme.
Musíme si pořádně rozmyslet, jak moc ho hodláme používat. Výhodou je jeho univerzálnost, kdy se dá stejně jako Croozer Kid for 1 použít nejen jako vozík za kolo, ale i kočárek případně vozík pro in-line bruslení nebo jogging. Jak Kozlíka tak Croozera si chceme postupně půjčit vždy na víkend a podle zkušenosti s nimi se rozhodnout. Pokud bude příští týden pěkně, tak bychom si chtěli jeden z nich půjčit a vyzkoušet. Na letišti jsme si i chvilku popovídali s Katkou a Tomem Kadlecovými, se kterými jsme si tam dali sraz, přece jen jsm,e se už dlouho neviděli.
V Medlánkách jsme zůstali asi do jedné hodiny, kdy jsem se po obědě rozhodli s Klárkou pro procházku po okolí letiště a novou zástavbou v Medlánkách. Baráčky tam jsou moc pěkné, ale trošku nás zklamala hustota výstavby... Přeci jen jako všude jinde jsou peníze až na prvním místě, takže hlavně hodně bytů a zeleň je až na druhém možná třetím místě. Ale baráčky tam jsou opravdu moc pěkné. Cestou jsme potkali i hnízdo včel na stromě, včely se věnovaly sobě a my také, takže žádné problémy. Jelikož se ale rojily přímo na stromě hned vedle chodníku a asi 5m od balkónů, hasiči se museli postarat o jejich přestěhování či likvidaci. Ale to jsme už neviděli, protože jsme tou chvílí seděli ve stínu jedné z medláneckých zahrádek a chladili svá hrdla dobrým douškem piva, resp. kofoly.
Kolem půl čtvrté jsme se ale vydali na cestu domů, protože od pěti hodin jsme se domluvili s Cackovými na grilování. Pepa nám totiž řekl, že tu máme za sousedy jeho bráchu s rodinou, a proto jsme pojali grilovačku jako takovou seznamovací :-) Sice jsme měli ze začátku trošku strach z počasí, ale nakonec se vše vydařilo. Dětem se to také myslím moc líbilo, tak doufám, že nebude dlouho trvat a třeba se zase sejdeme u grilu. Ty mobilní děti běhaly všude kolem, Klárka, ta to pozorovala nejdřív ze šátku a později z kočárku. No a pak jsme tam měli i jednoho čtrnáctidenního účastníka grilování, ale ten to skoro celé uspěšně prospal.

Krosnička je doma

Klárinka nám už pěkně sedí, a tak jsme se začali poohlížet po nějaké dobré krosničce, ať už můžeme s Klárkou konečně pořádně turistit :-) S "masovým" nasazením krosničky počítáme až na dovolené v Českosaském Švýcarsku, ale vyzkoušet jsme se ji rozhodli už nyní. V úterý si mě Evka s Klárkou vyzvedly v práci a vyrazili jsme do města. Chtěli jsme si projít všechny významnější sporty a vyzkoušet si dětské krosničky, přímo s Klárkou. Nakonec jsme okoukli a vyzkoušeli asi tři nebo čtyři krosničky, abychom se utvrdili, že prim u nás hraje VauDe Jolly Comfort IV. Byl opravdu z nich nejpohodlnější, dobře vyřešený zádový systém, Klárka se v něm také cítila spokojeně a moc se nám líbil systém uchycení dítěte.

Takže bylo rozhodnuto, že se poohlédneme po VauDe Jolly Comfort IV. Jen jsme se chtěli podívat pořádně po internetových obchodech, kde se dal koupit v průměru o 500,- levněji. Pak ale dostala Evka geniální nápad - co se podívat na ceny v Rakousku. A to byl docela údiv, na internetu šel sehnat někdy i o 1500;- levněji a v kamenném obchodě asi o 1300,-. Kontaktovali jsme tedy ještě ten večer Pepu Cacka do Vídně, jestli by byl tak hodný a mohl se nám podívat po té krosničce. A on byl hodný a neuvěřitelně rychlý. Hned ve středu ráno kontaktoval jeden obchod a měli tam přesně tu krosničku, co jsme chtěli (VauDe Jolly Comfort IV Baby Carrier Light Brown), tak ji hned zamluvil, pak k tomu ještě navíc doobjednal opěrku hlavy a odpoledne to cestou z práce už vyzvedl. No a v pátek odpoledne jsme ji už měli doma :-) Pepo dík! Ještě chvilku počkáme, ale od června bychom už chtěli s Klárkou začít zatěžkávací zkoušky :-) První cesta asi povede ke zdolání Klucaniny a rozhledny.

Víkendové toulky přírodou

Tento, již druhý, prodloužený víkend se, myslím, vydařil po všech stránkách. Počasí bylo více jak vydařené, a tak jsme se s Evkou a Klárkou rozhodli ho strávit výlety po okolí Brna. Byly to v podstatě pro Klárku první opravdu "celodenní" výlety a zdá se, že si je opravdu užívala a navíc, již druhý den večer pozorujeme, že spinká jak neviňátko :-)

V sobotu jsme se rozhodli pro výlet do Mariánského údolí. Vyrazili jsme od Perníkářova mlýna proti proudu říčky "Říčky". Na to, že jsme vyráželi kolem desáté hodiny, mě docela i překvapilo, jak málo lidí tam bylo, což nám samozřejmě zas tak moc nevadilo. Klárka spala jen v autě cestou do Brna, takže cestu kočárkem si pěkně užívala a koukala na nové, pěkné prostředí. Ale u vodní nádrže Pod Hrádkem, už začala pofňukávat, tak jsme ji vzali z kočárku do náruče a směřovali k Muchově boudě, kde jsme měli naplánovaný oběd. Trošku jsme si nadávali, že jsme nevzali šátek, a tak jsme ji museli tahat v rukách... už se pronese holčina jedna roztomilá. Už aby Klárka pevně seděla, protože první, co si pořídíme bude dětská krosnička (zatím je favoritem Vaude Jolly Comfort IV ).

U Muchovy boudy jsme si rozprostřeli celtu a trošku si odfrkli. S Evkou jsme si dali "pifko" :-) a já neodolal domácí klobáse. Klárka si pak pochutnala na dobroučké kašičce. Ještě jsme chvilku blbli s Klárkou na louce a vydali se dál proti proudu říčky, směrem na Ochoz. Nakonec jsme došli jen k bývalé vápence. Tam totiž končila pěkná cesta a začala kamenitá lesní zpevněná cesta. Tak jsme to otočili a vydali se na zpáteční 5,5km cestu. Klárce ten krásný čerstvý vzduch opravdu prospíval, a tak spala skoro dvě a tři čtvrtě hodinky. Protože jsme ji nechtěli budit při přendávání do auta, tak jsme se obětovali a dali si u Perníkářova mlýna ještě točenou Kofču.

Na dnešek jsme si pro změnu naplánovali výlet z Veverské Bítýšky na Šmelcovnu údolím Bílého potoka. Tušili jsme, že v druhé části trasy bude terén horší, ale podcenili jsme délku trasy. Hned na začátek cesty jsme se posilnili vynikající točenou zmrzlinou a vyrazili na cestu. Nakonec jsme došli jen kousek "za chaloupky" a po zhruba pěti kilometrech to otočili. Přeci jen se blížil čas oběda a navíc jsme se dozvěděli, že Lažanský mlýn je zavřený. Tak jsme se vraceli zpět do Bítýšky, že tam nakrmíme nejen sebe, ale hlavně Klárku. Cestou jsme potkali pár cyklistů s dětskými vozíky za kolem, tak jsme po nich mlsně pokukovali, protože pořád koketujeme s myšlenkou si takový vozík také pořídit. Klárce se už opět moc nelíbilo v kočárku, ale tentokráte jsme byli "vyzbrojeni" šátkem, tak si ji Evka uvázala na bok a to se Klárce móóóc líbilo. Koukala všude kolem sebe a pořád nás obdarovávala nádhernejma úsměvama... to se hned lépe cestuje. Ve Veverské Bítýšce jsme nakonec zakotvili v Hospodě u Kocourků, před kterou jsme parkovali. No, jedinou slabinou bylo, že měli jen desítku a neměli kofču, zato tam dělají úplně úžasné mexické fazole.
S plnými bříšky jsme se vydali směrem ke Svratce a podél řeky šli až k přístavišti. Klárka už zase spokojeně spala, a tak jsme si u přístaviště opět rozprostřeli celtu a koukali na naloďování turistů na Dallas. Klárce se ale zastesklo po pravidelném kolíbání, a tak se probudila a jasným hlasem nám dala najevo, že s ní máme chodit a ne se povalovat na břehu přehrady :-) Tak jsem se sbalili a vyrazili směrem na Mečkov. Ještě před chatama jsme to však otočili po červené směr Veverská Bítýška.

Doufejme, že i dalši týdny bude dobré počasí a my budeme s Klárkou moci vyrazit na další výlet. Zrovna teď mi Evka poslala námět na další výlet: Závod horských kol Brno – Černá Hora – Brno. Nejde ani tak o ten závod, jako se jít podívat na přívěsný vozík BeneCYKL® Kozlík, který je spolu s Croozer Kid for 1 adeptem na koupi, pokud bychom se pro vozík nakonec rozhodli :-) Oba si ale chceme předem půjčit a vyzkoušet.

Video 4 - Tak už lezu po kolínkách

O tom, že už Klárka stojí, jsme psali minule. Pořád se jí ale nějak nedařilo sedět a lézt po kolínkách. Klárka zjistila, že rychle a efektivně to jde i pouhým přitahováním se ručičkama, a tak se tohoto osvedčeného způsobu držela. Proto jsem se ji poslední dny intenzivně snažil ukázat, jak se leze po kolínkách, co má dělat s ručičkama a nožičkama. Docela se jí to líbilo a se zájmem mě pozorovala. No a včera se má snaha projevila. Po nesmělých náznacích během soboty najednou přešla včera z plazení na chůzi po všech čtyřech. Je pravda, že ručičky má někdy rychlejší než nožičky, ale to předpokládám zase během pár dní dopiluje k dokonalosti :-)