Kalendárium, 25. leden 1736

V neděli 25. ledna 1736 se v Turíně narodil Joseph-Louis Lagrange, comte de l'Empire, spolu s Leonardem Eulerem byl jedním z největších matematiků 18. století.

Giuseppe Luigi Lagrange se narodil v Turíně, kde již tři generace žila jeho rodina. Joseph studoval savojskou vojenskou školu a jako nejstarší z dětí se o sebe musel brzy postarat. Vědeckou činnost zahájil v 17 letech objevem, který později našel už zveřejněný v korespondenci Gottfrieda Leibnize a Jacoba I. Bernoulliho. Díky svému matematickému nadání byl již v devatenácti letech profesorem na turínské Accademia delle Scienze. V roce 1755 poslal Leonhardu Eulerovi do Berlína pojednání o své metodě integrace a hledání extrémů. Euler jeho práce zařadil mezi základní díla variačního počtu a už v roce 1756 dosáhl toho, že byl Lagrange zvolen zahraničním členem berlínské Akademie.

V roce 1766 strávil půl roku v Paříži, kde se seznámil s Jeanem d´Alembertem a Alexisem Clairautem. Na pozvání Friedricha II. a na doporučení d´Alemberta a Leonharda Eulera odešel ve stejný rok jako ředitel matematické sekce do Berlína. V letech 1770 – 1771 vydal Réflexions sur la résolution des equations (Úvahy o řešení rovnic), kde rozpracoval řešení rovnic vyšších řádů. V roce 1786 odešel do Paříže, kde v roce 1788 vyšla jeho nejdůležitější práce Analytická mechanika. Kniha obsahovala práci, kterou Lagrange začal rozmýšlet už v Turíně a dokončil v Berlíně. V této práci navázal na dílo svých učitelů d´Alemberta a Eulera. Mimo jiné se zabýval i nebeskou mechanikou, rozpracoval techniku výpočtů prvků drah planet a komet na základě tří pozorování, a úlohu tří těles. Během francouzské revoluce pomáhal při reformě měr a vah. Mohl tu zůstat jen na zvláštní povolení, ostatní cizinci byli vyhoštěni. V roce 1795 profesoroval na Ecole Normale, 1797 na Ecole Polytechnique.

Za práci o libraci Měsíce získal Lagrange v roce 1764 cenu pařížské Académie des Sciences a pak ještě několikrát za témata z nebeské mechaniky. Zabýval se i jinými otázkami, např. z akustiky (šíření zvuku, chvění strun), teorie determinantů a matic, teorie pravděpodobnosti, aritmetiky, algebry, ale především matematické analýzy a mechaniky. Za vlády Napoleona I. Bonaparta dostal mnoho řádů, titul hraběte a další pocty. Je pochován v pařížském Panthéonu.

Použité zdroje

[1] GINDIKIN, S. Joseph Louis Lagrange (1736 – 1813). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 31/1986, č. 6, s. 297–313. CS–ISSN 0032–2423.

[2] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 

Mgr. Magda Králová

https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1221/lagrange

Kalendárium, 25. leden 1945

Ve čtvrtek 25. ledna 1945 v polském městě Przemyśl vznikla na území osvobozeném Rudou armádou další velká letecká jednotka. Byla to 1. čs. smíšená letecká divize, jejímž velitelem se stal pplk. Ludvík Budín. Divize se skládala z 1. čs. stíhacího leteckého pluku (1-й чехословацкый истребительный авиационный полк), 2. čs. stíhacího leteckého pluku (2-й чехословацкый истребительный авиационный полк) a 3. čs. bitevního leteckého pluku (3-й чехословацкой штурмовой авиационный полк) a měla ve své výzbroje stíhací letouny  Lavočkin La-5 a La-7, dále bitevní letouny Iljušin Il-2 a bombardovací letouny Petljakov Pe-2.

Velitelství smíšené letecké divize vzniklo 19. prosince 1944 přejmenováním z velitelství Československé letecké skupiny na základě směrnice velitelství 1. československého armádního sboru, čj. 0722/Taj.-1944. Jednotka byla po stránce operační, včetně letecké výstroje a výzbroje, podřízena sovětskému velení (od 25. 1. do 14. 5. podřízena 8. letecké armádě, od 14. 5. do 20. 7.  podřízena 2. letecké armádě), ve všem ostatním byla podřízena velení 1. čs. armádního sboru a od 15. května 1. československé armádě. Dne 20. července byla uvolněna ze svazku Rudé armády a převedena do podřízenosti československého letectva. Velitelství smíšené letecké divize bylo 1. srpna 1945, na základě výnosu Ministerstva národní obrany přejmenováno na velitelství 4. letecké divize. 

Organizační struktura:

Štáb divize:

    Velitel divize pplk. Ludvík Budín

    Zástupce velitele mjr. Mikuláš Lisický

    Náčelník štábu škpt. Ján Klán

    Šturman mjr. František Rypl

    Inspektor letecké techniky kpt. Jozef Páleníček

1. čs. stíhací letecký pluk

    Velitel pluku škpt. František Fajtl

    Zástupce velitele kpt. Ludovít Koza

    Náčelník štábu npor. Viktor Cvacho

    Velitel 1. letky npor. František Chábera

    Velitel 2. letky por. Leopold Šrom

    Velitel 3. letky kpt. Jozef Kolembus

    Šturman npor. Michal Minka

    Střelecký důstojník por. Jiří Řezníček

2. čs. stíhací letecký pluk

    Velitel pluku mj. Ivan Haluzický

    Zástupce velitele npor. Josef Stehlík

    Náčelník štábu mj. Lebeděv (později nahrazen npor. Jánem Samašem)

    Navigátor npor. František Loucký

    Velitel 1. letky kpt. Teodor Obuch

    Velitel 2. letky ppor. František Štička

    Velitel 3. letky ppor. Pavel Kocfelda

3. čs. bitevní letecký pluk

    Velitel pluku mj. Mikuláš Guljanič

    Zástupce velitele kpt. František Wágner

    Náčelník štábu škpt. Antonín Navrátil

    Šturman kpt. Béla Kubica

    Inženýr pluku kpt. Demenkov

    Velitel 1. letky kpt. Osvald Fencl

    Velitel 2. letky kpt. Josef Nižňanský

    Velitel 3. letky kpt. Mikuláš Šinglovič

    Šéflékař npor. MUDr. Karol Büchler

Dislokace:

20. 1. 1945 -  2. 1945 Przemyśl

2. 1945 - 4. 1945 Iwonicz

4. 1945 - 4. 1945 Katowice

4. 1945 - 5. 1945 Pszczyna

5. 1945 - 5. 1945 Albrechtičky

5. 1945 - 1. 8. 1945 Praha-Letňany

[1] Daňko, Ján - kol.: 1. československá smíšená letecká divize, AVIS, Praha 1998. ISBN 80-86049-44-2

[2] Irra, Miroslav: Československé vojenské letectvo 1945-1950, I. díl - Organizační vývoj a personální výstavba, Svět Křídel, Cheb 2006.

Kalendárium, 23. leden 1915

V sobotu 23. ledna 1915 se ve vesnici Spudni, nynější Gus-Chrustalnyj okres Vladimirské oblasti, narodil Ivan Nikolajevič Kalabuškin. Sovětské letecké eso s celkem patnácti [8+7] úředně doloženými sestřely. Mnohými staršími prameny byl označován za první sovětské letecké eso Velké vlastenecké války, když měl během prvního dne války sestřelit celkem pět nepřátelských letounů. Konkrétně:

1. 22.6.1941 1 Ju 88 zničen

2. 22.6.1941 1 Ju 88 zničen

3. 22.6.1941 1 He 111 zničen

4. 22.6.1941 1 Bf 109 zničen stanice Žabinka

5. 22.6.1941 1 Bf 109 zničen stanice Žabinka

Podle nejnovějších výzkumů M. J. Bykova však 22. července získal jen jeden sestřel německého Messerschmittu Bf 109 nad Brestem.

Ivan Kalabuškin vstoupil do Rudé armády v srpnu 1936. O dva roky později ukončil Vorošilovgradskou vojenskou leteckou školu pilotů. Do války vstoupil s 123. IAP vyzbrojeného letouny Polikarpov I-153. Od října 1941 sloužil st.-lt. I. N. Kalabuškin jako  velitel eskadrily 562. IAP (6. IAK PVO, Moskevská zóna obrany). Létal na letounech Jakovlev Jak-1. Dne 4. března 1942 my byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 667). Do konce bojové služby absolvoval I. N. Kalabuškin více než 200 bojových letů, ve kterých získal celkem 15 potvrzených sestřelů. Po vyvázání leteckých jednotek Moskevského PVO z působnosti bojové armády se Kalabuškin věnoval výcviku mladých pilotů.

Vyznamenání

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu, № 667, 4. 3. 1942

Řád Lenina, 4. 3. 1942

2x Řád rudé hvědy

2x Řád rudého praporu, 26. 2. 1942, ...

Řád Aleksandra Něvského, 23. 12. 1944

Řád Vlastenecké války 1. stupně, 11. 3. 1985

Medaile «Za bojové zásluhy»

Medaile «Za obranu Moskvy»

Medaile «Veterán Ozbrojených sil SSSR»

Medaile «Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Dvacet let Vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Třicet let Vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Čtyřicet let Vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Třicet let Sovětské armády a námořnictva»  

Jubilejní medaile «Čtyřicet let Ozbrojených sil SSSR»

Jubilejní medaile «Padesát let Ozbrojených sil SSSR»

Jubilejní medaile «Šedesát let Ozbrojených sil SSSR»

a další medaile

Seznam sestřelů:

na I-153

22.06.1941 1  Me 109 Brest

23.06.1941 1  Ju 88 Pinsk

23.06.1941 1  Ju 88 Pinsk

28.07.1941 1  Me 109 Jedrovo

31.07.1941 1  Hs 126 Bologoje

na Jak-1

05.11.1941 1/3  Hs 126 jezero Poleckoje

14.11.1941 1  Me 109 jezero Trostjanskoje

14.11.1941 1/6  "Me 115" jezero Trostjanskoje

14.11.1941 1/6  "Me 115" jezero Trostjanskoje

16.11.1941 1  Me 110 Podolino

28.11.1941 1  He 111 Dmitorv

30.11.1941 1/2  Ju 88 Lobňa

04.12.1941 1/3  Me 110 jezero Trostjanskoje

18.12.1941 1/3  He 111 Pavlovskaja Sloboda

14.03.1943 1/2  Ju 88 Krušinniki

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 

[4] Repka, Ondrej: Prvé stíhacie eso Vežkej vlasteneckej vojny (Ivan Nikolajevič Kalabuškin), in Historie a plastikové modelářství, No. 08, 1996. 

[5] https://ru.wikipedia.org/wiki/Калабушкин,_Иван_Николаевич

[6] http://soviet-aces-1936-53.ru/

[7] http://airaces.narod.ru/ 

Ivan Nikolajevič Kalabuškin

Иван Николаевич Калабушкин

Jakovlev Jak-1 ze sestavy 562. IAP, na kterém během léta 1942 bojově létal I. N. Kalabuškin.

Hrdina Sovětského svazu I. N. Kalabuškin z 562. IAP na křídle svého letounu Jaku.

Kalendárium, 23. leden 1862

Ve čtvrtek 23. ledna 1862 se narodil David Hilbert, jeden z největších matematiků 20. století.

David Hilbert se narodil v rodině soudce v Königsbergu na břehu Baltického moře, tehdy německém městě, nyní ruském Kaliningradu. Zájem o matematiku u něj probudila jeho matka, která se sama živě zajímala o filozofii, astronomii a matematiku. Již od gymnaziálních let byl blízkým přítelem Hermanna Minkowského, s nímž také na univerzitě studoval. Mezi jeho učitele patřili Ferdinand Lindemann a Adolf Hurwitz, kteří ho uvedli do teorie invariantů, teorie čísel a teorie funkcí. Promoval v roce 1885. Po obhájení doktorské disertace odjel na studijní pobyt do Lipska k Felixi Kleinovi a pak ještě do Paříže k Charlesi Hermiteovi. V červnu roku 1886 se stal soukromým docentem v Königsbergu, v roce 1892 mimořádným profesorem, když nahradil Adolfa Hurwitze, v roce 1893 pak řádným profesorem po Ferdinandu Lindemanovi. V roce 1895 odešel jako vedoucí katedry do Göttingenu, kde aktivně působil až do roku 1934. V Göttingen bylo nepřípustné, aby se profesor přátelil s mladšími kolegy na nižších místech. Hilbert však zcela zlomil tuto tradici a to podpořilo rozvoj vědeckého života. Mladí studenti k němu přicházeli na čaj nebo na večeři. Paní Hilbertová pro ně a pro asistenty pořádala bohaté dinner–party. Se svými studenty a s každým, kdo se chtěl přidat, chodíval na dlouhé procházky v lesích, během nichž se diskutovalo o matematice, politice a ekonomii. Hilberta mohli jeho studenti navštěvovat i v jeho zahradě, kde trávil většinu svého času. Zahradničil a občas odcházel k velké tabuli, asi 6 metrů dlouhé a kryté stříškou, aby ji mohl používat i za deště, a přemýšlel o matematice. Hilbertovy přednášky nebyly po formální stránce často perfektní. Stávalo se, že si nepřipravil dost materiálu, na konci hodiny mu došla látka a on musel improvizovat. Po nástupu fašismu odešel do ústraní.

V roce 1899 v díle Grundlagen der Geometrie (Základy geometrie) zobecnil a dále rozpracoval neeuklidovskou geometrii vícerozměrných zakřivených prostorů, vybudoval úplný systém axiómů pro geometrii, kterou vytvořil o padesát let dříve Bernhard Riemann. Na přelomu století byla Riemannova geometrie pouhou matematickou abstrakcí bez praktického využití. Ale to se mělo už brzy změnit. Albert Einstein se po vytvoření speciální teorie relativity pustil do ještě mnohem tvrdšího oříšku – do teorie gravitace. Po několika letech práce dospěl k závěru, že gravitaci je možné popsat jako důsledek zakřivení časoprostoru. To byl klíčový objev, jenže Einsteinovi chyběl potřebný matematický aparát. Nebyl totiž zrovna nejlepší matematik a neměl ani tušení o existenci Riemannovy geometrie. Musel tedy požádat o pomoc matematiky. Když se o jeho pokusech dověděl Hilbert v Göttingenu, pustil se sám do tohoto problému. Svého přítele Arnolda Sommerfelda požádal o asistenta, který by ho zasvětil do fyziky. Nejlepším z nich byl Otto Stern. Hilbert pak odvodil potřebné rovnice nezávisle na Einsteinovi. Dokonce ho o několik týdnů předběhl, a tak se matematický aparát obecné teorie relativity nazývá Hilbertovy–Einsteinovy rovnice. "Každý kluk na ulici Göttingenu ví o čtyřrozměrné geometrii víc než Einstein" prohlásil trochu posměšně Hilbert. Spravedlivě však dodal, že bez výchozí myšlenky o spojení gravitace s křivostí časoprostoru by obecná teorie relativity nikdy nevznikla. V té době už současníci nazývali Hilberta "králem matematiků", což byl titul, který si naposled vysloužil Karl Gauss. Do fyziky zasáhl ještě jednou, a to vytvořením tzv. Hilbertových prostorů. Jedná se o abstraktní prostory s nekonečným počtem rozměrů, které slouží ke zobrazení různých souborů (množin) matematických operací. Tyto prostory později využili fyzikové pro popis kvantové mechaniky a teorie fyzikálních sil.

Hlavní cíl, který si Hilbert kladl, bylo vytvoření pevných základů matematiky. V 19. století vzniklo množství nových matematických teorií a odvětví a tento živelný, neuspořádaný vývoj vyvolal pochybnosti o základech a metodách matematiky. Objevily se vnitřní rozpory a jistota matematiky byla otřesena. Na přelomu století vznikla proto celá nová disciplina, tzv. matematická logika, která se snažila sjednotit a upevnit základy matematiky. Vyvrcholením této snahy byla Hilbertova metamatematika. Jeho cílem bylo přezkoumat celou matematiku a v podstatě ji znovu systematicky vybudovat od základů. Tyto základy měly být tvořeny souborem nejjednodušších axiomů a vyvozovacích pravidel. Hilbert věřil, že při důsledném dodržení těchto východisek bude možné odvodit každé matematické tvrzení tak, že bude zcela nepochybné a jeho pravdivost bude zaručena. Ale ještě za svého života byl Hilbert svědkem naprostého zpochybnění svých snah. V roce 1931 Kurt Gödel ukázal, že zaručit absolutní jistotu v matematice je ve skutečnosti principiálně nemožné. Existence rozporů a nejistoty je neodstranitelnou součástí všech složitých axiomatických systémů. Přesto Hilbert až do smrti zůstal přesvědčen, že v matematice neexistují věci nepoznatelné. Na svůj náhrobní kámen si nechal vytesat krátkou větu:

"Musíme vědět, budeme vědět!"

Hilbertova osobnost vyzařovala energii a nadšení. Fascinoval a inspiroval. Nestyděl se jako vysokoškolský profesor hrát se svými mladšími kolegy kulečník. Vždy byl přístupný, ochotný vyslyšet odlišné názory i kritiku. Každý s ním mohl hovořit jako rovný s rovným a zastávat vlastní názory. Zajímal se o filozofii, o historii, prostě o všechno. Vždy byl ochoten uznat, že existují oblasti, jejichž hranice dosud nepřekročil, a stále se je snažil poznat.

Použité zdroje

[1] COURANT, R. Vzpomínky na Hilberta a Göttingen. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 28/1983, č. 2, s. 61–70. CS–ISSN 0032–2423.

[2] JEDINÁK, D. David Hilbert – šíritel´ matematického nadšenia. Matematika a fyzika ve škole, květen 1990, roč. 20, č. 9, s. 585–588.

[3] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 

Mgr. Magda Králová

https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1184/hilbert

Centurion, Sběratelská edice, I/2009

Dnes se nové číslo speciálu časopisu Centurion vydalo do tiskárny.

Slovenské Messerschmitty v boji – Rok 1944 nad Slovenskem

Další střípek z připravovaného speciálu o československých letcích za 2. světové války...

Slovenské Messerschmitty v boji – Rok 1944 nad Slovenskem

Roku 1944 nad Slovenskem probíhaly poměrně intenzivní letecké boje německých, amerických, slovenských i československých strojů. Koncem léta tohoto roku Slovensko změnilo strany a na jeho území přistály i stíhačky 1. čs. samostatného stíhacího pluku, kterému velel veterán RAF, František Fajtl.

...

Pod pláštíkem tmy – Čechoslováci na Bristolech Beaufighter

Další střípek z připravovaného speciálu o československých letcích za 2. světové války...

Pod pláštíkem tmy – Čechoslováci na Bristolech Beaufighter

Českoslovenští letci v řadách RAF se účastnili i mimořádně náročných nočních akcí při odvracení německých náletů na britská města. Tyto operace jsou neodmyslitelně spjaty s těžkou dvoumotorovou stíhačkou Bristol Beaufighter. U 68. squadrony na tomto stroji létali od podzimu 1941 až do léta 1944.

...

Kalendárium, 18. leden 1910

V úterý 18. ledna 1910 se v Otrokovicích narodil matematik a geometr Rudolf Piska.

Narozen: 18. ledna 1910 v Otrokovicích 

Zemřel: 1. července 1985

Po absolvování reálky v Kroměříži studoval Rudolf Piska matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Současně navštěvoval i přednášky na brněnské technice. Studium ukončil v roce 1934 a poté učil na reálných gymnáziích ve Strážnici a v Kroměříži. Po válce se vrátil na techniku do Brna a působil zde jako odborný asistent deskriptivní geometrie. V letech 1946-47 přitom studoval odbor inženýrského stavitelství a v roce 1949 získal titul doktora technických věd. Po zřízení Vojenské technické akademie v Brně byl pověřen vedením katedry deskriptivní geometrie a technického kreslení. V roce 1952 byl jmenován profesorem. Od roku 1958 působil na Stavební fakultě VUT v Brně. Na technice vypomáhal jako externista i po odchodu do důchodu, v roce 1975.

Odborné práce Rudolfa Pisky se týkaly projektivní geometrie v rovině, kinematiky, axonometrického zobrazení a studia vlastností kuželoseček a přímkových ploch. Řada prací je věnována přímkové diferenciální geometrii. Zejména se zabýval fleknodálními útvary přímkových variet, Riccatiho soustavami čar na přímkových plochách a některými speciálními W-kongruencemi. Pro potřeby svých studentů sepsal řadu skript.

Literatura:

1. Vala, J.; Vaněk, J.: Šedesátiny prof. Dr. Rudolfa Pisky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 15 (1970), str. 241-242.

2. Vala, J.: K pětasedmdesátinám prof. R. Pisky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 30 (1985), str. 288-289.

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

https://web.math.muni.cz/biografie/

Kalendárium, 17. leden 1991

Ve čtvrtek 17. ledna 1991 začala operace „Pouštní bouře“. Irák měl nejpozději do 15. ledna 1991 v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 673 opustit okupovaná území Kuvajtu. Podmínky rezoluce ale nesplnil, a tak 17. ledna 1991 krátce po půlnoci zahájila koaliční vojska operaci „Pouštní bouře“ leteckými útoky na cíle v Iráku. Irácké letectvo bylo sice drtivě poraženo, nicméně jednoho z prvních sestřelů války dosáhl irácký pilot letounu MiG-25PSD poručík Zuhajr Dávúd (Lt. Zuhair Dawood) z 84. perutě, který raketou R-40TD sestřelil letoun F/A-18 “AA403” (BuNo 163484) ze stavu VFA-81 U.S. Navy z letadlové lodi USS Saratoga, pilotovaný Lt Cdr Scottem “Spike” Speicherem.

Poručík Zuhajr Dávúd byl jedním ze čtyř pilotů, kteří měli danou noc hotovost. Ve 2.38 Bagdádského času se rozezvučel telefon a piloti dostali z velitelství letectva rozkaz k okamžitému startu. Pouhé tři minuty po obdržení rozkazu byl i se svým MiG-25PSD ve vzduchu. Navázal spojení s CGI protivzdušné obrany sektoru a vydal se vstříc nepříteli.

Zuhar Dávúd na celý souboj vzpomíná: „Uzamkl jsem cíl ve vzdálenosti 38 km ode mě a ve vzdálenosti 29 km jsem vypálil raketu R-40D. Stále jsem držel cíl zamčený mým radarem, dokud jsem nebyl svědkem obrovského výbuchu přede mnou. Stále jsem sledoval, jak letoun klesal ve spirálách k zemi, přičemž ho zcela pohltily plameny.“

Lt Cdr Scott “Spike” Speicher se stal první americkou obětí této války.  

[1] Dildy, Doug - Cooper, Tom: F-15C Eagle versus MiG-23/25, Iraq 1991, Osprey Duel 72, Osprey Publishing, 21 Apr 2016. 

[2] Садик, Ахмад - Зампини, Диего Фернандо: Третий день (и последующие...), in Авиация и Время, № 6, 2005, № 1, № 1, 2006. 

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Air_engagements_of_the_Gulf_War

[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Mikoyan-Gurevich_MiG-25

[5] https://en.wikipedia.org/wiki/Scott_Speicher

[6] https://www.nytimes.com/1992/09/15/opinion/death-of-a-fighter-pilot.html

MiG-25PSD Iráckého vojenského letectva.

Letoun F/A-18C, BuNo 163484, “AA403” z letadlové lodi USS Saratoga (CV-60), který se stal obětí Zuhajra Dávúda.

Žhavé výstřely studené války

V březnu loňského roku jsem tak porůznu zveřejnil příspěvek „děj se vůle vydavatelova“ ohledně našeho textu Žhavé výstřely studené války, který jsme s kolegou Markem Brzkovským sepsali. Od té doby se hodně změnilo. Změnili jsme vydavatele a text nakonec více jak ztrojnásobili. Nakonec celá práce vyjde jako stostránkový speciál historického časopisu Historia Bellica. Jestli vše poběží jak má, tak zítra by měl být speciál předán do tisku. Tak pevně doufám, že si toto téma najde svůj okruh čtenářů a speciál se bude líbit ;-)

Kalendárium, 16. leden 1915

V sobotu 16. ledna 1915 se ve vesnici Kőkút narodil Dezső Szentgyörgyi, nejúspěšnější maďarské stíhací letecké eso 2. světové války. V osmnácti letech se dobrovolně přihlásil do Královského maďarského letectva. Nejdříve sloužil jako mechanik ale později absolvoval pilotní výcvik a dokončil leteckou školu v Székesfehérváru s vynikajícím hodnocením. Spolu s 1/2. Ludas Matyi vadászrepülő század se v roce 1939 účastnil na letounech Fiat CR.32 bojů na Slovensko-maďarské hranici. V létě 1942 byl převelen k 1/1. Dongó vadászrepülő század, se kterou se účastnil tažení na východní froně. Nejprve létal s letounu Reggiane Re.2000 a poté přesedlal na Messerschmitty Bf 109G. Dne 7. srpna 1942 se mu v kabině Reggiane Re.2000 podařilo omylem sestřelit německý bombardovací letoun Heinkel He 111. První sestřel nepřátelského letounu si připsal až skoro po roce, když 26. června 1943 sestřelil sovětský stíhací letoun Jakovlev Jak-7b. Celkově na východní frontě absolvoval 142 bojových letů a sestřelil 6 nepřátelských letounů. Když byla 1.května 1944 zformována 101. Honi Légvédelmi Vadászrepülő Osztály, byl Dezső Szentgyörgyi převelen k její 101/2. petuti. Zde pokračoval v bojích a připsal si 6 sestřelených amerických letounů. Po této „americké“ sezóně se nad Maďarském začali objevovat Sovětští letci. Dezső Szentgyörgyi si připisuje dalších 17 sestřelů a svůj poslední sestřel dosáhl 16. dubna 1945, když se mu podařilo sestřelit Jakovlev Jak-9 nad Guttenbrunnem. Za celou dobu války nikdy nebyl sestřelen ani nerozbil letoun kvůli chybě pilota. Během války absolvoval celkem 220 bojových letů a sestřelil celkem 30 nepřátelských letounů.

Seznam sestřelů:

Č. sestřelu Datum Typ

1942

- 7. srpna He 111

1943

1 26. června Jak-7b

2 7. července La-5

3 3. srpna La-5

4 3. srpna Il-2

5 4. srpna La-5

6 4. srpna Pe-2

1944

7 14. června P-38

8 27. června P-51

9 2. července B-24

10 16. července B-24

11 27. července B-24

12 22. srpna B-24

13 13. listopadu Jak-9

14 16. listopadu Il-2

15 8. prosince Jak-9

16 20. prosince Il-2

1945

17 4. ledna La-5

18 8. ledna La-5

19 18. ledna La-5

20 18. ledna Il-2

21 28. ledna Jak-9

22 30. ledna Jak-9

23 12. února Il-2

24 9. března Jak-9

25 11. března La-5

26 19. března Il-2

27 19. března La-5

28 20. března La-7

29 23. března Jak-3

30 15. dubna Jak-9

Nepotvrzený

1943

1 20. července Sovětský stíhač

2 3. srpna Sovětský stíhač

3 5. srpna Sovětský stíhač

4 6. srpna Sovětský stíhač

5 7. srpna Sovětský stíhač

1945

6 19. března La-5

[1] Punka, György: Hungarian Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 50, Osprey Publishing, October 18 2002. 

[2] http://www.pumaszallas.hu/

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Dezső_Szentgyörgyi

Fiat CR.32.

Reggiane Re.2000 Heja.

Messerschmitt Bf 109F-4/B, V-+07, Dezső Szentgyörgyi, 1/1, Rossoš, Sovětský svaz, počátek roku 1943.

Messerschmitt Bf 109F-4/B, 'žlutá 7', Dezső Szentgyörgyi, 1/1, Poltava, Sovětský svaz, únor 1943.

Messerschmitt Bf 109F-4, 'červená 2', Dezső Szentgyörgyi, 1/1, Kursk, Sovětský svaz, konec roku 1943.

Messerschmitt Bf 109G-6/U2, W-1+77, Dezső Szentgyörgyi, 101/2 'Puma', Veszprém, Maďarsko, leden 1945.   

Centurion, Sběratelská edice, I/2009

Tak jo... už se finišuje na stostránkovém speciálu časopisu Centurion věnovanému československým letcům za 2. světové války. Jsem rád, že jsem se aspoň malým kouskem mohl podílet na vzniku a pevně doufám, že se čtenářům bude líbit. 

Pokud korektury budou bez komplikací, tak na stáncích by měl být snad do konce ledna.

Můj příspěvek do časopisu je:
Jan Šafařík: Mechanik od 311. squadrony, Stanislav Velich.

Jan Šafařík - Marek Brzkovský: Pod pláštíkem tmy, Čechoslováci na Bristolech Beaufighter.

Marek Brzkovský - Jan Šafařík: Spitfiry 134. čs. wingu nad Normandií, Poslední letecká bitva.

Marek Brzkovský - Jan Šafařík: Slovenské Messerschmitty v boji, Rok 1944 nad Slovenskem.

Kalendárium, 13. leden 1975

V pondělí 13. ledna 1975 byla firma General Dynamics se svým strojem YF-16 prohlášena za vítěze soutěže na novou lehkou stíhačku, které byly předloženy v roce 1972, jako reakce na zkušenosti z Vietnamské války. Z pěti společností, které se přihlásily do soutěže, byly vybrány dvě - General Dynamics a Northrop. Společnost General Dynamics představila 13. prosince 1973 svůj prototyp s označením YF-16 (72-1567), který 20. ledna 1974 na základně Edwards zalétal Phil Oestricher. První oficiální let YF-16 proběhl 2. února, trval 90 minut, letadlo dosáhlo rychlost 740,8 km/h a výšku 9 144 m. Firma Northrop vzlétla poprvé se svým prototypem YF-17 o čtyři měsíce později, dne 9. června 1974. Přestože se původně předpokládalo, že soutěž bude velmi těsná, vývoj YF-16 postupoval výrazně rychleji a letadlo bylo také jednoznačnou volbou pro piloty létajících na obou prototypech.

Hlavními důvody vítězství byly nižší provozní náklady, větší dolet a výrazně lepší manévrovací schopnosti, zejména při nadzvukových rychlostech. Další výhodou YF-16 bylo použití motoru Pratt & Whitney F100, čili stejné pohonné jednotky, jaká byla integrovaná v letadle F-15. Fakt, že pro oba programy budou použity stejné motory, sliboval do budoucna nižší náklady na jejich pořízení. Společnost Northrop však nadále pracovala na vývoji svého prototypu a 2. května 1975 byl YF-17 vybraný americkým námořnictvem. Práce Northrop tak nevyšla nazmar a vyústila v letadlo, které je dnes známé jako McDonnell Douglas  / Boeing F/A-18 Hornet.

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/General_Dynamics_F-16_Fighting_Falcon

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/General_Dynamics_F-16_Fighting_Falcon

Kalendárium, 13. leden 1940

V sobotu 13. ledna 1940 poprvé vzlétnul z moskevského Ústředního letiště letoun Jakovlev I-26 / Яковлев И-26-I pilotovaný zkušebním pilotem Julianem I. Piontkovskim. Sériové stroje nesly označení Jakovlev Jak-1. Jednalo se o sovětský stíhací letoun, který byl výsledkem soutěže vypsané v roce 1938. Vyvinul ho konstruktérský kolektiv A. S. Jakovleva, jehož OKB (Konstrukční skupina) na projektu začala pracovat od května 1939. 

[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Як-1

 

Kalendárium, 13. leden 1944

Ve čtvrtek 13. ledna 1944 začala takzvaná Leningradsko-novgorodská operace, která vyvrcholila ukončením blokády Leningradu, nyní Petrohradu. Rudá armáda se úspěšnou ofenzívou přiblížila až k hranicím Pobaltí, ale proniknout do pobaltských států se jí nepodařilo. Hned první den útoku došlo k prolomení fronty. Probíhaly prudké boje, při nichž došlo na obou stranách k velkým ztrátám. 18. ledna došlo k další sovětské ofenzívní vlně a o den později Rudá armáda osvobodila města Petěrhof, Krasnoje Selo a Ropšu, 20. ledna bylo dobyto město Novgorod. 24. ledna 1944 sovětské jednotky obsadily Krasnogvardějsk, čímž byla definitivně ukončena blokáda Leningradu.

https://ru.wikipedia.org/wiki/Блокада_Ленинграда

https://cs.wikipedia.org/wiki/Obležení_Leningradu