Kalendárium, 28. prosinec 1903

V pondělí 28. prosince 1903 se v Budapešti v tehdejším Rakousko-Uhersku narodil John von Neumann, americký matematik maďarského původu, jeden z největších matematiků 20. století.

Výrazně ovlivnil vývoj matematiky v 20. století. Zabýval se logikou, teorií množin, algebrou, funkcionální analýzou, teorií míry, topologií, teorií spojitých grup, teorií pravděpodobnosti, vývojem elektronických počítačů, teorií her, teorií automatů aj.

Spolupracoval na Hilbertově programu. Je autorem ideje zobecnění teorie množin , tzv. teorie tříd, zformalizované v Gödel-Bernaysově axiomatice. Zobecnil výsledky H. Weyla a G. Carlemanna  vytvořil spektrální teorii neomezených lineárních operátorů v hilbertovských prostorech. V teorii topologických grup dokázal, že každá souvislá kompaktní topologická grupa konečné dimenze je Lieovou grupou. Společně s O. Morgensternem položil v roce 1928 základy teorie her a dokázal, že tuto teorii lze aplikovat v ekonomii a v řadě společenských věd. Společně se S. Ulamem poprvé zformuloval tzv. metody Monte Carlo.

Po válce zformuloval progresivní koncepci konstrukce elektronických počítačů. Spolu s Edwardem Tellerem a Stanislawem Ulamem se zabýval jadernou fyzikou, kde vytvořili základní předpoklady termonukleárních reakcí a vodíkové bomby.   

[1] Fuchs, Eduard: Teorie množin pro učitele, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999.

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/John_von_Neumann

Kalendárium, 27. prosinec 1943

V pondělí 27. prosince 1943 vybojovala československá 311. bombardovací squadrona svůj zřejmě největší úspěch. Čechoslováci se totiž účastnili rozsáhlé operace proti německým lodím, které se po plavbě z Japonska pokoušely prorazit spojeneckou námořní blokádu. Z japonského přístavu Kobe vyplula 4. října 1943 loď Alsterufer (2729 BRT). Nejcennějším nákladem bylo 344 tun wolframitu, tedy wolframové rudy, která měla pokrýt přibližně roční potřebu říškého válečného hospodářství.

Německou loď odhalil v 9.40 dne 27. prosince britský hlídkový letoun Short Sunderland Mk.III, EJ137 (T), od 201 squadrony, pilotovaný F/Lt Lesliem H. Baveystockem. Když toto kapitán německé lodi A. Piatek zaznamenal, porušil radiový klid pro zavolání pomoci proti nepříteli. Jelikož si Německo cenného nákladu velmi vážilo, poslalo lodi na pomoc leteckou podporu a válečné námořnictvo. V dalších hodinách na loď zaútočily dva letouny stejného typu, jeden od 422. squadrony RCAF a jeden opět od 201. squadrony.

Pak přišli a řadu Čechoslováci. Liberator GR Mk.V, BZ796, s trupovým písmenem H pilotovaný P/O Oldřichem Doležalem (druhý pilot Sgt Robert Procházka, navigátor F/O Zdeněk Hanuš, radiotelegrafista F/Sgt Marcel Ludikar, radarový operátor F/Sgt Jindřich Heinz Lothhar Hahn, horní střelec F/Sgt Ivan Otto Schwarz, zadní střelec Sgt František Veitl a boční střelec W/O Josef Kosek) zaznamenal v 15.35 radarový kontakt s cílem. Nedlouho poté, v 16.07, československý Liberator zaútočil. Loď se bránila protiletadlovou palbou, ale byla zasažena do zádě pěti z osmi vypálených raket SAP 60 a především dvěma pumami — 500 lb MC a 250 lb GP. 

Krátce po útoku byla celá loď v plamenech a její posádka nastoupila do záchranných člunů. Loď Alsterufer se potopila následující den odpoledne i se svým vzácným nákladem wolframu.

[1] Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945, 4. část - 1943, Svět křídel 2002

[2] Rajlich, Jiří: Potopení německé lodi Alsterufer, 1. část, in Historie a plastikové modelářství, No. 04, 2004.

[3] Rajlich, Jiří: Potopení německé lodi Alsterufer, 2. část, in Historie a plastikové modelářství, No. 05, 2004.

[4] Rajlich, Jiří: Případ Alsterufer, Historie a vojenství, No. 01, 2002. 

Československá osádka Liberatoru GR.Mk.V BZ796 (H), která potopila německou ozbrojenou obchodní loď Alsterufer.

Jeden z liberatorů 311. československé bombardovací perutě RAF.

Loď Alsterufer vyfotografovaná posádkou vítězného liberatoru po útoku.

Detail hořícího Alsteruferu. Na snímku je vidět spouštění záchranných člunů německou posádkou.

Hořící a opuštěný Alsterufer.

Liberator GR Mk.V, BZ796, P/O Oldřich Doležal, No. 311 Squadron, Beaulieu, Great Britain, December 1943.

Kalendárium, 25. prosinec 1917

V úterý 25. prosince 1917 se v Moskvě narodila Klavdija Jakovlevna Fomičeva / Клавдия Яковлевна Фомичева. V roce 1937 ukončila Moskevskou oblastní leteckou plachtařskou školu. Od roku 1939 pracovala jako letkyně instruktorka v Reutovském aeroklubu Moskevské oblasti. Po začátku Velké vlastenecké války byla zařazena k 122. ženskou leteckou skupiny pod velením majora M. M. Raskové. Zpočátku byla zařazena do stíhací skupiny, kde se učila na letounech UT-2 a Jak-1. Nakonec byla zařazena do výcviku na bombardovacích letounech Petljakov Pe-2 nově formovaného 587. BAP. Na frontu se dostala v lednu 1943 jako velitelka eskadrily 587. bombardovacího leteckého pluku, který byl v září téhož roku přejmenován na 125. gardový bombardovací letecký pluk (4. gardová bombardovací letecká divize). Bojovala v sestavě Donského frontu, Severo-Kavkazského frontu, Západního frontu, 3. běloruského frontu,  1. a 2. pobaltského frontu a Leningradského frontu. Byla několikrát zraněna. Během Velké vlastenecké války absolvovala celkem 65 bojových letů na letounech Petljakov Pe-2. Ve vzdušných soubojích měla její posádka sestřelit minimálně dva nepřátelské letouny. Poměrně velké množství pramenů ji připisuje dokonce 11 sestřelů ve spoluúčasti.

[1] Симонов, Андрей Анатольевич - Чудинова, Светлана Владимировна: Женщины – герои Советского Союза и России, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909607-0-1 

[2] Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2. 

[3] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=1678

[4] https://ru.wikipedia.org/wiki/Фомичёва,_Клавдия_Яковлевна

[5] http://airaces.narod.ru/   

Kalendárium, 25. prosinec 1958

Ve čtvrtek 25. prosince 1958 poprvé vzlétl Suchoj Su-11 (V kódu NATO „Fishpot-C“). Jednalo se o sovětský proudový stíhací letoun pro protivzdušnou obranu, který byl prakticky modernizací stroje Suchoj Su-9, jež v sovětském letectvu sloužil od poloviny 50. let. Do služby v systému PVO Sovětského svazu byl zařazen 5. února 1962. Celkem jím byly vyzbrojeny tři stíhací pluky PVO. Jako první byl na typ Su-11 přezbrojen 393. GIAP (gardový stíhací letecký pluk) s domovskou základnou nacházející se poblíž Astracháně. Rok nato se tyto stroje staly též součástí letového parku dvou pluků PVO, které operovaly v Moskevském regionu. Konkrétně přitom šlo o 790. IAP (stíhací pluk) s domovskou základnou Chotilovo a 191. IAP s domovskou základnou Jefremov. Letouny zůstaly v systému PVO až do roku 1981, kdy  jejich poslání plně převzaly jednomotorové přepadové stíhače typu MiG-23P

[1] Gordon, Yefim – Komissarov, Dmitrii: Sukhoi Interceptors: The Su-9, Su-11, and Su-15: Unsung Soviet Cold War Heroes, Schiffer Military History, 2020. ISBN: 978-0-7643-5868-5

[2] Gordon, Yefim – Komissarov, Dmitrii: Soviet Air Defence Aviation 1945–1991, Hikoki Publications Ltd, 2012.

[3] Gordon, Jefim – Komissarov, Dmitrij: Sovětské letectvo protivzdušné obrany v letech 1945-1991, Naše vojsko, Praha, 2017. 

[4] https://ru.wikipedia.org/wiki/Су-11  

edit: Fri 25 Dec 2020 10:02:07 AM CET

Kalendárium, 24. prosinec 1950

V neděli 24. prosince 1950 dosáhl sovětský stíhací pilot, příslušník 29. gardového stíhacího leteckého pluku, kapitán Stěpan Ivanovič Naumenko svůj čtvrtý a pátý sestřel a stal se tak prvním leteckým esem Korejské války. 

V 8.35 odstartovala z letiště Andun čtveřice MiGů z 1. eskadry 29. GIAP, pod velením staršího lejtěnanta Pavla Orlova. V oblasti železniční stanice Sensen objevili stíhači dva roje letounů F-86A ze sestavy 336. FIS / 4. FIW. Jelikož si zpočátku Američané sovětských stíhačů nevšimli, ti toho využili a snažili se dostat za americké stíhače do vhodné pozice pro útok. Poté co si jich Američané všimli, pokusili se o úhybné manévry. Zatímco první dvojici se povedlo uniknout, druhá to štěstí neměla a vedoucí druhé dvojice se dostal do zaměřovače Stěpana Naumenka, ten nezaváhal a ze vzdálenosti osmi set metrů vypálil dávku ze všech zbraní svého MiGu-15bis, červená 723, № 0715323. Zasažený Sabre se zřítil nedaleko stanice Sensen. Mezitím se na dvojici st.-lt. Orlova pokusila zaútočit další čtveřice F-86. Kapitán Naumenko si toho všiml a ihned přispěchal Orlovovi na pomoc. Po chvíli se čtveřice Sabrů rozhodla pro únik směrem do moře.

V 10.30 se sovětští stíhači vydali opět do vzduchu. Starší lejtěnant Pavel Orlov tentokrát vedl osm pilotů 1. eskadrily 29. GIAP do oblasti Sinchodo. Již po šesti minutách po vzletu narazili sovětští piloti na nepřítele a rozpoutal se další vzdušný souboj. Američané objevili vedoucí zvěno st.lt. Pavla Orlova, ale nevšimli si druhé sovětské čtveřice vedené kapitánem Stěpanem Naumenkem, která letěla výše. Ten toho využil a dostal se s převahou výšky za útočící čtveřici Američanů. Opět se přiblížil na vzdálenost osmi set metrů a zahájil palbu ze všech zbraní svého stroje na krajní Sabre. Zasažený nepřátelský stroj spadl asi 25 km od stanice Sinchodo. Kapitán Stěpan Ivanovič Naumenko tak dosáhl svého pátého úředně potvrzeného sestřelu a stal se tak prvním leteckým esem Korejské války. Na svých pět sestřelů potřeboval Stěpan Naumenko absolvovat celkem jednadvacet bojových letů a svést sedm vzdušných soubojů s nepřítelem.

Co se týká identity jeho protivníků tak americké oficiální zdroje tento den nepotvrzují žádné ztráty. Nicméně podle mnohých zdrojů a poválečných analýz se jeho obětí v prvním souboji mohl stát stroj F-89A, pilotovaný Donaldem K. George. Co se týká druhého dopoledního souboje, tak velká část pramenů se shoduje v tom, že došlo k záměně typu a Sověti se utkali s největší pravděpodobností s piloty letounů Republic F-84 Thunderjet od 522. FES / 27. FEW, přičemž Naumenkovou obětí se měl stát pilot F-84E, S.No. 49-2422, 2th Lt Roger Bascom.  

Mikojan-Gurjevič MiG-15bis, 1. eskadra 29. GIAP, kapitán S. I. Naumenko, letiště Andun, zima 1950 - 1951.

Republic F-84E Thunderjet, S.No. 49-2422, od 522. FES / 27. FEW, 2th Lt Roger Bascom. Pravděpodobný protivník Stěpana Naumenka dne 24. prosince 1950.

Literatura:

[1] Набока, Виталий П.: Боевая работа Истребительного 29-го Гвардейского авиаполка в Корее (1950-51 гг.), Авиация и Время, № 1, 1999. 

[2] Набока, Виталий Петрович: Натовские ястребы в прицеле салинских соколов, Советские летчики на защите неба Китая и Кореи (1950-1951), Издательство Совеская Кубань, Краснодар 1999, ISBN-10: 5-7221-0253-9, ISBN-13: 978-5722102539. 

[3] McKelvey Cleaver, Thomas: MiG Alley: The US Air Force in Korea, 1950-53, General Aviation, Osprey Publishing Ltd., 2019. ISBN: 978 1 4728 3608 3

[4] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010. 

[5] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Издание 2-е, исправленное и дополненное, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2016. 

[6] Brzkovský, Marek: První esa proudového věku, in Válka revue, No. 3, 2016.

[7] Brzkovský, Marek: První stíhací eso korejské války? Stěpan Ivanovič Naumenko, in Plastic Planet, No. 6, 2017.

[8] http://soviet-aces-1936-53.ru/korea/

[9] https://ru.wikipedia.org/wiki/Науменко,_Степан_Иванович

[10] https://en.wikipedia.org/wiki/Stepan_Naumenko

edit: Tue Dec 26 08:57:10 PM CET 2023

Pour féliciter 2019

... Abych nezapomněl na mé okřídlené kamarády ;-)
... For my winged friends ;-)

Pour féliciter 2019

Příjemné prožití vánočních svátků a do nového roku především zdraví, ale také lásku, štěstí, osobní a pracovní úspěchy a dostatek toho, co bude potřeba, 

přejí ŠAFAŘÍCI.

Kalendárium, 21. prosinec 1970

V pondělí 21. prosince 1970 provedl první vzlet americký nadzvukový, dvoumotorový, dvoumístný vojenský letoun s měnitelnou geometrií křídla Grumman F-14 Tomcat. Byl vyvinut v rámci programu VFX pro americké námořnictvo, poté co byl zrušen projekt F-111B. F-14A se poprvé vznesl k obloze pouhých 22 měsíců poté, co firma Grumman vyhrála soutěž na vývoj tohoto letadla. Grumman F-14 Tomcat byl první z novějších amerických stíhacích letounů, tzv. teen-series, které byly navrženy s ohledem na zkušenosti ze vzdušných soubojů s MiGy během války ve Vietnamu. Do služby vstoupil v roce 1974 na palubě USS Enterprise, kde nahradil starší stroje McDonnell Douglas F-4 Phantom II.

Má na svém kontě mnoho ostrých nasazení 

→ V srpnu 1981 během incidentu v zálivu Velká Syrta

→ V lednu 1989 během incidentu v zálivu Velká Syrta

→ V lednu 1991 během první Války v Zálivu

→ V roce 1999 během intervence NATO v Kosovu

→ Od října 2002 během Operace Trvalá svoboda

→ Od března 2003 během druhé Války v Zálivu

Za celou tu dobu si letouny F-14 připsaly pět jistých sestřelů:

19. 8. 1981 Kleeman, Henrik Martin / Venlet, David J. 1 Su-22

19. 8. 1981 Muczynski, Lawrence M. / James Anderson Phillip 1 Su-22

4. 1. 1989 Connely, Joseph Bernard / Enright, Leo F. 1 MiG-23

4. 1. 1989 Cook, Hermon C., III / Collins, Steven Patrick 1 MiG-23  

6. 2. 1991 Broce, Donald Stuart / McElraft, Ronald Dean 1 Mi-8 

Mnohem výraznějších úspěchů ve vzdušných soubojích dosáhly Tomcaty v perských službách. Několik íránských letců se na tomto letounu stalo leteckými esy s pěti a více sestřely:

Jalil Zandi 11 sestřelů

Shahram Rostami 6 sestřelů

A. Afshar 6 sestřelů 

Farahavar 4 sestřely

Assadollah Adeli / Mohammad Masbough 3 sestřely

Rahnavard 2 sestřely 

Zoghi 3 sestřely 

Khosrodad 3 sestřely

Mohammad Hashem Aleagha 3 sestřely

Hassan Afghantoloee 2 sestřely

G. Malej 2 sestřely

Ali Azimi 2 sestřely

R. Azad 2 sestřely

G. Esmaeli 2 sestřely

Amir 1 sestřel

Moslemi 1 sestřel

Reza ? 1 sestřel

Hadavand 1 sestřel

Amiraslani 1 sestřel

Mohammad Reza Ataei 1 sestřel

Hashemi 1 sestřel

S. Naghdi 1 sestřel

Abbas Hazin 1 sestřel

K. Akhbari 1 sestřel

Farhad Dehghan 1 sestřel

Moussavi 1 sestřel

[1] Brown, Craig: Debrief, A Complete History of U.S. Aerial Engagements 1981 to the Present, Schiffer Military History, 2007. 

[2] Cooper, Tom - Bishop, Farzad: Iran-Iraq War in the Air 1980-1988, Shiffer Military History, Atglen, PA 2000. 

[3] Cooper, Tom - Bishop, Farzad: Iranian F-14 Tomcat Units in Combat, Osprey Combat Aircraft 49, Osprey Publishing, September 23 2004.

[4] Cooper, Tom - Bishop, Farzad: Rumeurs et réalités, Le F 14 "Tomcat" en Iran, in Le Fana de l'Aviation, № 3 (412), 2004.

[5] Cooper, Tom - Bishop, Farzad: Rumeurs et réalités, Le F 14 "Tomcat" en Iran, in Le Fana de l'Aviation, № 4 (413), 2004. 

[6] Kozák, Jan: Perské kočky, Letouny F-14 v íránsko-irácké válce 1980-1988, in Válka Revue, No. 7-8, 2017. 

[7] Máče, Jan: Perské kočky, in Letectví + kosmonautika, No.08, 2002.

[8] Michl, Jan: Dominantní Kocour v irácko-íránské válce, in Military revue, No. 6, 2014. 

[9] Wieliczko, Leszek A.: F-14 kontra Su-22, Incydent nad Wielką Sytrą, in Militaria XX wieku, Nr. 2 (11), 2006. 

[10] https://en.wikipedia.org/wiki/F-14_Tomcat_operational_history

[11] https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Iranian_aerial_victories_during_the_Iran–Iraq_war

Kalendárium, 18. prosinec 1940

Den, kdy Hitler zřejmě prohrál válku.

Ve středu 18. prosince 1940 Adolf Hitler podepsal směrnici č. 21 „Operace Barbarossa“, která ukládala německé armádě připravit se na tažení proti Sovětskému svazu ještě před ukončením války proti Velké Británii. Přípravy k tažení na východ měly být dokončeny k 15. květnu 1941. Zahájení „Operace Barbarossa“ bylo nakonec o více než měsíc odloženo, především kvůli vývoji na Balkáně. 

Vůdcův hlavní stan 18. prosince 1940 Vůdce a Vrchní velitel ozbrojených sil OKW/WFSt/Abt.L(I) Nr. 33 408/40 gK Chefs. 9 exemplářů 2. exemplář   S m ě r n i c e  č. 21 Operace Barbarossa      Německá branná moc musí být připravena na to, před ukončením války s Velkou Británií rychlým polním tažením porazit sovětské Rusko (operace Barbarossa).    Heer k tomu nasadí veškeré použitelné jednotky pod tou podmínkou, že obsazené oblasti musí být zabezpečeny proti nenadálému útoku.    Pro Luftwaffe to bude znamenat uvolnění natolik silných svazků k podpoře armády, aby bylo možno počítat s rychlým průběhem pozemních operací a škody na východoněmeckém území způsobené nepřátelskými nálety zůstaly co nejmenší. Soustředění na východě je omezeno požadavkem, aby celý námi ovládaný prostor boje a týlu zůstal dostatečně chráněn před nepřátelskými nálety a aby nálety proti Anglii, zejména jejímu dovozu, nebyly ochromeny.    Těžiště nasazení Kriegsmarine zůstane i v průběhu polního tažení na východě namířeno jednoznačně proti Anglii.      Pokud nastane příležitost, nástup proti sovětskému Rusku nakáži osm týdnů před zamýšleným počátkem operací.    Přípravy, které potřebují delší čas, budou zahájeny již nyní, pokud se tak ještě nestalo, a ukončeny k 15. květnu 1941.    Rozhodující důraz nechť je kladen na to, aby přípravy k útoku nebyly poznat.    Přípravy jednotlivých Oberkommand budou provedeny podle následujících zásad:   I. Všeobecné záměry    Odvážné, pečlivě připravené operace tankových klínů by měly zničit masy ruské armády umístěné v západním Rusku a zabránit jim v ústupu do širokého ruského prostoru.    Rychlým postupem bude dosažena linie, zpoza které již ruské letectvo nebude moci útočit na říšskoněmecké oblasti. Konečný cíl operace je clona proti asijskému Rusku z všeobecné linie Volha-Archangelsk. Takto, pokud bude zapotřebí, budou moci být poslední průmyslové oblasti Ruska na Urale vyřazeny Luftwaffe.    V průběhu těchto operací ruská Baltská flotila rychle přijde o své opěrné body a tím přestane být bojeschopnou.    Účinnému zásahu ruského letectva bude silnými údery zabráněno již na začátku operace.   II. Předpokládaní spojenci a jejich úkoly 1.) Na křídlech naší operace se počítá s aktivní účastí Rumunska a Finska.     V jaké formě budou síly obou zemí při své intervenci podléhat německému velení, včas sjedná a stanoví Oberkommando der Wehrmacht. 2.) Rumunským úkolem bude, společně s tam umístěnými bojovými silami, zajmout budoucí protivníky a celkově působit v týlových oblastech v pomocných službách. 3.) Finsko bude krýt nástup detašované německé Nordgruppe (části Gruppe XXI) z Norska a operovat společně s ní. Kromě toho připadne Finsku vyřazení Hangö. 4.) Můžeme počítat s možností, že švédské železnice a silnice budou k dispozici pro nástup německé Nordgruppe nejpozději od začátku operace.   III. Vedení operací A. Heer (v souladu s mně předloženými plány):    V operačním prostoru, rozděleném Pripjaťskými bažinami na jižní a severní polovinu, je důraz kladen severně této oblasti. Zde je pamatováno na dvě skupiny armád.    Jižnější z těchto obou skupin armád – uprostřed celé fronty – připadne úkol, s obzvláště silnými tankovými a motorizovanými svazky z prostoru kolem a severně od Varšavy rozprášit nepřátelské síly v Bělorusku. Tím splní předpoklad ke stočení silných částí rychlých vojsk na sever, aby v součinnosti se severní skupinou armád, operující z Východního Pruska ve všeobecném směru Leningrad, zničily nepřátelské síly bojující v Pobaltí. Teprve po zajištění [vyřízení]† tohoto naléhavého úkolu, po kterém musí následovat obsazení Leningradu a Kronštadtu, budou pokračovat útočné operace vedoucí k obsazení důležitého dopravního a výrobního centra – Moskvy.    Pouze při překvapivě rychlém zhroucení ruského odporu můžeme usilovat o oba cíle současně.    Nejdůležitější úkol Gruppe XXI zůstává také během východní operace ochrana Norska. Síly použitelné nad tento rámec budou nasazeny na severu (Geb.-Korps) nejprve k zabezpečení oblasti Petsama a okolních dolů a také tras v Severním ledovém oceánu, aby poté společně s finskými silami zaútočily na murmanskou železnici a odřízly oblast Murmansku od pozemního zásobování.    Provedení podobné operace se silnějšími německými silami (2-3 divize) z prostoru kolem a jižně Rovaniemi závisí na ochotě Švédska poskytnout své železnice pro takový nástup.    Velké části finské armády připadne za úkol, v souladu s postupem německého severního křídla, poutat útokem západně nebo po obou stranách Ladožského jezera co největší sovětské síly a zmocnit se Hangö.      Také u skupiny armád nasazené jižně od Pripjaťských bažin bude soustředěnou operací se silnými křídly usilováno o úplné zničení silných ruských jednotek, stojících na Ukrajině, ještě na západním břehu Dněpru. Zde bude těžiště budováno v prostoru od Lublinu ve všeobecném směru Kyjev, zatímco síly nacházející se v Rumunsku rozvinou přes dolní Prut vzdálenější rameno kleští. Rumunské armádě připadne poutání ruských sil umístěných v meziprostoru.    Až budou vybojovány bitvy jižně a zejména severně od Pripjaťských bažin, bude při pronásledování usilováno o:    na jihu o brzké obsazení doněcké pánve důležité pro válečné hospodářství    na severu o rychlé dosažení Moskvy. Dobytí tohoto města představuje politicky a ekonomicky rozhodující úspěch, navíc ještě pád nejdůležitějšího železničního uzlu.   B. Luftwaffe:    Její úkol bude ochromit ruské letectvo a vyřadit jej tak dalece, jak bude možné, stejně jako podporovat operace armády v jejích těžištích, jmenovitě u střední skupiny armád. Ruské železniční tratě budou přerušovány podle svého operačního významu, případně budou jejich nejdůležitější blízko umístěné objekty obsazeny smělým nasazením parašutistů a kluzákové pěchoty.    Aby mohla soustředit veškeré síly proti nepřátelskému letectvu a na nezbytnou podporu armády, nebude během hlavních operací napadán týlový průmysl. Takové nálety, v první řadě proti oblasti Uralu, přijdou v úvahu až po ukončení mobilních operací.   C. Kriegsmarine:    Kriegsmarine připadne proti sovětskému Rusku úkol, pod ochranou vlastního pobřeží zamezit průlomu nepřátelských námořních sil z Baltského moře. Protože po dosažení Leningradu ruská Baltská flotila ztratí poslední opěrný bod a bude poté v beznadějné situaci, [Kriegsmarine] se do té doby vyvaruje větších námořních operací.    Po vyřazení ruské flotily přijde na to, zabezpečit všechen námořní provoz v Baltském moři (vyčištění minových polí!) a po moři zásobovat severní křídlo armády.   IV. Všechna nařízení vrchních velitelů na základě této směrnice jednoznačně musí brát v potaz, že se jedná o předběžná opatření pro případ, že by Rusko změnilo svůj dosavadní postoj k nám. Počet důstojníků majících co do činění s přípravami, zůstane co nejmenší, další spolupracovníci budou zasvěceni co nejpozději a pouze v rozsahu nutném pro činnost každého jedince. Jinak existuje nebezpečí, že kdyby vešly ve známost naše přípravy, o jejichž provedení nyní ještě vůbec není rozhodnuto, vyvstala by nejtěžší politická i vojenská nevýhoda.   V. Vycházím vstříc referátům pánů vrchních velitelů o jejich dalších plánech na základě této směrnice.    Zamýšlené přípravy všech složek branné moci mi budou v jejich průběhu hlášeny přes Oberkommando der Wehrmacht. (podepsán) Adolf Hitler

[1] https://www.fronta.cz/dokument/smernice-c-21-operace-barbarossa

Kalendárium, 15. prosinec 1942

V úterý 15. prosince 1942 se v provincii Viet Yen severně od Hanoje, v tehdejší Francouzské Indočíně narodil Nguyễn Văn Cốc, nejúspěšnější pilot severovietnamského letectva.

Byl synem jednoho z vůdců Viet Minhu, který byl zabit francouzskými okupačními jednotkami. Jeho matka se s ním musela skrývat v Thai Nguyen nedaleko letecké základny Chu, kde se jako chlapec zřejmě poprvé setkal s letadly a byl jimi fascinován. V roce 1961 byl přijat do letectva. Společně s dalšími 120 kadety byl následně odeslán na čtyři roky do Sovětského svazu, kde v Batajsku a Krasnodovu prodělal letecký výcvik na letounech Mikojan-Gurjevič MiG-17. Po návratu do Vietnamu byl Nguyễn Văn Cốc přidělen na základnu Noi Bai k 921.slp vyzbrojenému MiGy-17, ale brzy byl znovu společně s dalšími 13 piloty poslán zpět do Sovětského svazu, aby zde prodělali přeškolení na MiGy-21. K jednotce v Noi Bai, již vyzbrojené moderními MiGy-21, se vrátil v červnu 1966,  kde předával své zkušenosti další skupině pilotů, kteří již byli cvičeni v Severním Vietnamu. 

Nguyễn Văn Cốc začal operačně létat na MiG-21PF v prosinci 1966. Během americké operace "Bolo" byl 2. ledna 1967 spolu s pěti kolegy sestřelen, když skupina padla do léčky žokejů od 8th Tactical Fighter Wing. Všichni severovietnamští piloti se však zachránili. První úspěch zaznamenal 30.dubna 1967.

Létání jako číslo se stalo Văn Cốcovou specialitou a většinu sestřelů dosáhl právě z této pozice. Těžil při tom z překvapení, neboť nepřítel zpravidla předpokládal, že střelcem bude vedoucí formace. Tato technika byla nakonec začleněna do výcviku u vietnamského letectva jelikož poskytovala pružnost a individuální přístup.

Nguyễn Văn Cốc používal svou vlastní techniku přiblížení se opatrně k nepříteli a odpálení rakety na maximální vzdálenost, kterou v případě potřeby následovalo odpálení druhé rakety, následně se střemhlavým letem odpoutal. Raketami R-3S Atoll dosáhl všech svých devět oficiálních sestřelů.

Seznam sestřelů:

30/04/1967 – F-105D, 1Lt R A Abbott (PoW)

23/08/1967 – F-4D, Capt L E Carrigan (PoW) / 1Lt C Lane (KIA)

07/10/1967 – F-105D, Maj W E Fullam (KIA), podle US zdrojů zasažen AAA

18/11/1967 – F-105D, Lt Col W N Reed (zachráněn)

20/11/1967 – F-105, US zdroje nepotvrzují

12/12/1967 – F-105, US zdroje nepotvrzují

07/05/1968 – F-4B, Lt Cdr E S Christensen / Lt(jg) W A Kramer (oba zachráněni)

04/06/1968 – AQM-34 Firebee

08/11/1968 – AQM-34 Firebee

03/08/1969 – AQM-34 Firebee, ve spoluúčasti

Prameny a literatura:

[1] Boniface, Roger: MiGs Over North Vietnam: The Vietnamese People's Air Force in, Combat 1965-1975, Hikoki Publications, July 15, 2008.

[2] Boniface, Roger: MiGy nad Severním Vietnamem, Vietnamské lidové letectvo v boji, 1965-1975, Naše vojsko, Praha 2010.

[3] Davies, Peter: F-4 Phantom II vs MiG-21, USAF & VPAF in the Vietnam War, Osprey Duel 12, Osprey Publishing, September 2008. 

[4] Toperczer, Istvan: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015.

[5] Toperczer, István: Air War Over North Viet Nam, The Vietnamese Peoples' Air Force 1949-1977, Squadron/Signal Pub., No. 6075, Carrollton, Tx 1998.

[6] Toperczer, István: MiG-21 Units of the Vietnam War, Osprey Combat Aircraft 29, Osprey Publishing, December 25 2001.

[7] Toperczer, István: MiG-21 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 135, Osprey Publishing, 21 Sep 2017. 

MiG-21PFL ‘Fishbed-D’, 4227,  921. stíhací letecký pluk, Noi Bai, 1967

Na tomto letounu dosáhl Nguyễn Văn Cốc 23. 8. 1967 sestřelu nad letounem F-4D.

MiG-21PFL ‘Fishbed-D’, 4324,  921. stíhací letecký pluk, Noi Bai, 1967

Během roku 1967 na tomto letounu dosáhlo úspěchu minimálně děvet severovitnamských pilotů Le Trong Huyen, Pham Thanh Ngan, Nguyen Ngoc Do, Nguyen Van Ly, Nguyen Hong Nhi, Dang Ngoc Ngu, Nguyen Van Coc, Vu Ngoc Dinh and Nguyen Dang Kinh.

MiG-21PFL ‘Fishbed-D’, 4325, Nguyễn Văn Cốc, 921. stíhací letecký pluk, Noi Bai, 30. duben 1967

Na tomto letounu dosáhl Nguyễn Văn Cốc 30. 4. 1967 sestřelu nad letounem F-105D z 354th TFS / 355th TFW.

MiG-21PFL ‘Fishbed-D’, 4326, Nguyễn Văn Cốc, 921. stíhací letecký pluk, Kep, 18 listopad 1967

Na tomto letounu dosáhl Nguyễn Văn Cốc 18. 11. 1967 sestřelu nad letounem F-105D z 469th TFS / 388th TFW.

MiG-21PFM ‘Fishbed-F’, 5015, 921. stíhací letecký pluk, Tho Xuan, 1968

Na tomto letounu nad 4. leteckou oblastí létala letecká esa Nguyen Van Coc, Pham Thanh Ngan, Nguyen Dang Kinh, Dang Ngoc Ngu, Nguyen Tien Sam a Dinh Ton.

Jakovlev Jak-7b Viktora Jakovleviče Chasina

Netradiční „killmatk“ Viktora Jakovleviče Chasina na letounu Jakovlev Jak-7b.

Viktor Jakovlevič Chasin / Виктор Яковлевич Хасин 

Dana

Všem Danám k dnešnímu svátku přejeme vše nejlepší ;-)

Kalendárium, 11. prosinec 1986

Ve čtvrtek 11. prosince 1986 poprvé zvlétl letoun McDonnell Douglas (dnes Boeing) F-15E Strike Eagle. Jednalo se o předsériový stroj v.č. 86-0183. F-15E Strike Eagle je americký víceúčelový stíhací letoun určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle. F-15E byla navržena v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro elektronický boj.

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/McDonnell_Douglas_F-15E_Strike_Eagle

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/McDonnell_Douglas_F-15E_Strike_Eagle

Kalendárium, 10. prosinec 1918

V úterý 10. prosince 1918 se v Kristianii (nyní Oslo) v Norsku narodil Svein Heglund, nejúspěšnější Norské letecké eso 2. světové války s šestnácti [15+1] jistými sestřely, pěti sestřely pravděpodobnými a sedm [6+1] letounů poškodil. 

Operační výcvik absolvoval u 59. OTU na letounech Miles Master a Hawker Hurricane. Poté byl převelen k 331. (norské) stíhací peruti RAF, která tou dobou byla dislokovaná na letišti RAF Skeabrae a vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk.IIB a jejímž úkolem bylo chránit Royal Navy na zákldně Scapa Flow. V listopadu 1941 byla peruť přezbrojena na letouny Supermarine Spitfire Mk.IIA a v březnu 1942 obdržela Spitfire Mk.VC. Pár týdnů poté se peruť přestěhovala na leteckou základnu RAF North Weald v Essexu. Úkolem pilotu nyní byl doprovod bombardovacích svazu nad okupovanou Evropu a obrana Londýna. 

Po absolvování dvou set operačních hodin se v únoru 1943 Svein Heglund přemístil k Spitfire Operational Training Unit. Po třech měsících se ale opět vrátil k 331. peruti, kde také zastával funkci velitele A-Flightu. V listopadu 1943 se stěhuje k RAF Ferry Command. V roce 1944 kontaktoval Johna Cunninghama, velitele 85. noční stíhací perutě RAF, se kterou následně absolvoval výcvik na letounech De Havilland Mosquito a stal se nočním stíhačem. S touto perutí pak získal svá poslední tři vítězství.

Seznam sestřelů: 

19.06.1942    11.15    poškozen    Fw 190    pobřeží Belgie
31.07.1942    15.15    poškozen    Fw 190    Berck
19.08.1942    14.15    zničen    Fw 190    Dieppe
29.11.1942    12.00    poškozen (1/3)    Fw 190    Walcheren
02.02.1943    10.05    zničen (1/3)    Bf 109F    St Omer
03.02.1943    16.10    pravd. zničen    Fw 190    Somme
01.06.1943    12.20    zničen    Fw 190    St Omer Hardelot
01.06.1943    12.20    zničen    Fw 190    St Omer Hardelot
17.06.1943    09.45    pravd. zničen    Fw 190    SV Flushing
01.07.1943    15.30    pravd. zničen    Fw 190    Merville
29.07.1943    19.00    zničen    Bf 109F    Ypres
09.08.1943    19.30    zničen    Fw 190    Dunkerque
15.08.1943    19.35    zničen    Fw 190    Vitry en Artois
16.08.1943    09.20    zničen    Fw 190    Poix
04.09.1943    09.30    zničen    Bf 109G    SV Amiens
04.09.1943    09.30    pravd. zničen    Bf 109G    SV Amiens
11.09.1943    17.00    zničen    Fw 190    Rouen
19.09.1943    17.45    poškozen    Fw 190    Berhune
21.09.1943    09.31    pravd. zničen    Fw 190    Cambrai
27.09.1943    10.48    zničen    Bf 109G    Beauvais
03.10.1943    17.20    zničen    Bf 109    Rouen
22.10.1943    10.15    poškozen    Fw 190    Arras
24.10.1943    12.10    zničen    Bf 109G    Abbeville
24.10.1943    12.10    poškozen    Bf 109G    Abbeville 
04/05.12.44    04.30    zničen    Bf 110    Heilbrunn
24/25.12.44    04.25    zničen    Bf 110    Weisbaden
05/06.01.45    22.30    zničen    Bf 110    Osnabruck


Seznam vyznamenání:

Distinguished Service Order

Distinguished Flying Cross & Bar

1939–1945 Star,

Atlantic Star,

Krigsmedaljen, 

Krigskorset

Prameny:

[1] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.

[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 

Letouny Supermarine Spitfire Mk.VB náležející 331. norské stíhací perutě, letiště Catterick, Anglie, červen 1942.

 Svein Heglund a Ottar Malm.

Svein Heglund a Rolf Arne Berg, 331. norská stíhací peruť, letiště North Weald, 1943.

De Havilland Mosquito NF.II.

edit: Tue 10 Dec 2019 10:57:48 PM CET
edit: Sat 10 Dec 2022 07:56:15 PM CET