Výlet s vozíkem

V pátek večer jsme se cestou z Brna stavili u známé mé bývalé spolužačky z vejšky a ona byla tak moc hodná a půčila nám na víkend přívěsný vozík za kolo Croozer, který si plánujeme koupit. Sice jsme nějaký čas pokukovali po Kozlíkovi, ale ten je přeci jen moc drahý. A Croozer je v základním setu prodáván jako trojkombinace (vozík za kolo, "kočárek", a vozík na in-line bruslení). Na sobotní odpoledne jsme pak naplánovali výlet po tišnovském okolí.
Je pravda, že jsem se na tu chvíli strašně moc těsil, ale těsně před vyjetím, mě trošku přepadl strach, co když se tam Klárce vůbec nebude líbit, co když v něm bude plakat... To by nám dost nabouralo naše plány na dovolenou v Českosaském Švýcarsku, kde plánujeme, že kolo bude mít velkou roli :-)
Dopoledne jsem složil vozík a připevnil dovnitř i speciální sedačku pro malé děti, kterou jsme si už stihli koupit. Na Aukru jsme ji objevili za rozumnou cenu, tak jsme nezaváhali, říkali jsme si, že ji snad užijem a když ne, tak se nám ji stejně podaří dál prodat, protože vozíky a vše, co s tím souvisí, jdou na internetu dost na dračku.
Nakonec nás Klárka jako snad zatím pokaždé více než mile překvapila :-) Vyrazili jsme po cyklostezce směrem na Železné, podél Limovy do Drásova a zpátky. Tuto cestu jsme zvolili záměrně, protože jsem si chtěl vyzkoušet cestu do kopce z Drásova do Tišnova. Ten kopec je o to horší, že je to přes pole, takže slunícko celou dobu do mě pořádně pařilo. Byl to docela očistec, ale myslím si, že pár takovejch výletů a třeba se něco stane s tím mým kulatým bříškem :-) Vozík sice byl za kolem cítit, ale je pravda, že až na to strašné teplo, se na tom kole jelo docela dobře.
Klárce se v tom vozíku očividně líbilo, spokojeně koukala všude kolem, ale protože byl pomalu čas na odpolední spánek, tak nám asi po kilometru a půl v tom vozíku usnula. To bylo také pozitivní zjištětí, nejen že se jí jízda ve vozíku líbila, ale dokonce v něm byla schopna bez problému usnout. Klárka je prostě úžasná :-)
Za Limovou jsme zahnuli na Železné a poté se vydali směrem k Lomničce a odsud pak dál až k "Lojzičce", která byla cílem včerejšího výletu. Až do Šerkovic se jelo po pěkné silničce, ta se ale za vesnicí změnila v dost dodrbanou lesní silničku, samá díra, samej kámen... To byl tak trochu záměr, protože jsme chtěli zjistit, jak to zvládne nejen vozík, ale co na to Klárka. Samozřejme jsem musel jet pomalu, ale i výmoly neměly žádnej vliv na Klárčin spánek a dál si spokojeně pochrupovala. Protože jsme však měli přepumpovaná kola na silnici, zastavil jsem a upustil jsem je, aby byly uzpůsobeny na horší terén. V tom okamžiku se Klárka probudila, holt musí cítit jízdu, jinak je hned vzhůru.
Sice vzhůru, ale pořád spokojená, pokračovala Klárka ve vozíku k "Lojzičce". Je pravda, že to odpuštění pneumatik bylo znát a vozík se hned choval na nerovném terénu příjemněji. U Lojzičky jsme se zastavili, vyndali Klárku z vozíku a osvěžili se pravou točenou Kofolou. Evka doznala, že má docela hlad, tak jsem se přidal a oba jsme si objednali nakládanej hermelín... ale nějak se moc nevydařil, byl jen samá paprika, ale hlavně nebyl vůbec uleženej, byl to spíš naloženej tvaroh :-( Když jsme se osvěžili a odpočinuli si, tak jsme se vydali na cestu zpátky. Z Lomničky jsme se pak dali přímo na Tišnov. Kdo tam už někdy jel, tak ví, že mezi Lomničkou a Tišnovem je pěkně protivný kopec. Říkal jsem si, jak to zvládnu, ale musím říct, že stačilo přehodit na lehčí převod a i s vozíkem se jelo docela dobře. Možná to bylo i tím, že hned za cedulí Tišnov je nejen náš byt, ale také hospoda, kam jsme měli hned po dojetí naplánováno se stavit.
Nejdřív jsme si ale domů dali kola a z vozíku oddělali tažnou tyč a místo toho přidělali malé kolečko. Tím jsme vozík předělali na kočárek a mohli vyrazit na pifko :-) Ještě jsme vyrazili na polňačku za barákem a byli velice překvapeni, jak dobře se s vozíkem jelo i po takovéhle cestě. Na dovolené a výlety stačí vzít vozík a kočárek může zůstat doma, protože Croozer má vše zabudované v jednom.

Na Podhoře jsme pak konečně výlet zakončili. Dali jsme si borůvkové pivo a kochali se spokojenými pohledy Klárky. Zjistili jsme, že v tom vozíku vydrží pomalu víc, jak v kočárku. Dali jsme jí do vozíku i nějaké hračky a ona si s nima spokojeně hrála a obšťastňovala nás svými úsměvy.
Nakonec jsme ujeli něco kolem jednadvaceti a půl kilometrů, což si myslím, na první jízdu stačilo. Nejdůležitější však bylo zjištění, že Klárce se ve vozíku líbí, cestou zpátky si i spokojeně pobrukovala. Dovede si v něm i hrát, ale co je asi nejdůležitější, nemá v něm vůbec žádný problém i usnout a spát nejen na rovné silnici, ale i na špatné vozovce, kde to víc skáče.
Už se opravdu moc těšíme, až budeme mít vlastní vozík... no... nemělo by to dlouho trvat :-)