PF 2009

Krásné vánoce chci Ti přát, aby měl člověk člověka rád, aby jeden druhému víc štěstí přál, aby i ten nový rok za to stál...

Stíhačky v hlavní roli

Dnes jsem se dozvěděl skvělou zprávu pro všechny fanoušky historie letectví:

[Tisková zpráva] Česká televize se od ledna vrací k vysílání úspěšných zahraničních dokumentů v hlavním vysílacím čase na ČT1. Po někdejším uvedení kanadské série Letecké katastrofy nabídne divákům americký seriál Letečtí stíhači v boji, mapující významné vojenské bitvy, v nichž hlavní roli sehrál stíhací letoun.

Tvůrci se v jednotlivých epizodách věnují významným bitvám, jejichž hlavní roli svedly stíhačky. Rekonstrukce se dočkaly boje z první i druhé světové války, Vietnamské i Korejské války, Války v Perském zálivu, Šestidenní války nebo Války o Falklandy.
Příběhy vycházejí z historicky doložených faktů průběhu vzdušných bojů. Kostrou se stávají výpovědi někdejších pilotů a expertů, které doprovází počítačová simulace bitvy. Díky tomu se divák ocitá uprostřed boje, sleduje chování pilotů, pohled z kokpitu, zásahy nepřátelských strojů, což působí strhujícím dojmem. Jednotlivé stroje, které se v té dané bitvě utkávají, jsou divákům představeny se svými klady i zápory.
Příběhy jsou většinou popisovány z pohledu jedné válečné strany, vzhledem k původu seriálu, tedy většinou ze strany amerických pilotů a jejich spojenců.
Vedle hlavního zaměření se na vzdušnou bitevní operaci dokument sleduje i zázemí pilotů, něco málo z jejich života a další okolnosti odehrávající se i mimo přímý boj. Každá bitva je divákům podána výpovědí pilota, vypravěče a počítačové animace.
Seriál vznikl z původního sólového dokumentu natočeného v září 2005 o největších stíhacích leteckých bitvách, díky jehož úspěchu natočil History Channel o rok později televizní seriál, čítající celkem 28 epizod ve dvou sériích. Česká televize prozatím uvede 13 dílů projektu. První epizoda přiblíží slavnou bojovou operaci Bolo, kterou za Vietnamské války vedl Robin Olds, slavné letecké eso. Díky jeho taktice využití amerických Phantomů F- 4 sestřelil značné množství MiGů 21, jimiž operovali protivníci. Nebyl to ale jediný úspěch Oldsovy kariéry, a tak se tvůrci v příběhu posunout o více než 20 let zpět a vzpomenou i na jednu z bitev druhé světové války, kde proti sobě stály P-38 Lightning a německé Messerschmitty.
První díl nazvaný Vzdušná léčka vysíláme v úterý 6. ledna od 20,00 na ČT1.

zdroj: http://www.digizone.cz/tiskove-zpravy/stihacky-v-hlavni-roli/

Jsem malá, ale šikovná....

...za pár minut dokážu mamince vymyslet zábavu. Nejdřív roztahám hračky po celém pokojíčku a do toho potom vyhážu obsah všech šuplíků. Pak už to stačí jen zamíchat a maminka si může hrát na Popelku a třídit. Já to všechno z dálky pozoruju a když se mi zdá, že to mamince jde moc rychle, tak honem přiskočím a znovu jí vyhážu už srovnané oblečení.

První mrazíky

V úterý ráno se poprvé přihlásila zima. Ráno jsme mrkli na teploměr, který klesl až na -5^oC. Dopoledne Evka vyrazila s Klárkou na procházku a "vyzbrojena" pouze mobilem se jí povedly nádherné fotky. Ani bych vevěřil, že to telefon takhle zvládne. No, Sony Ericsson je prostě Sony Ericsson :-)

Иду на таран! Последний довод "сталинских соколов"

Tento předvánoční čas je zatím ve znamení samých pěkných dárků. Je to necelých čtrnáct dní, co mi došla od Briana Culla jeho nejnovější knížka Diver! Diver! Diver!, věnovaná spojenecké letecké ofenzivě proti letounovým střelám V-1, a už mi na stole přistála další skvělá knížka ruské provenience Idu na taran! Poslednij dovod "stalinskich sokolov" od M. A Žirochova a A. V. Kotlobovskeho (Жирохов М.А. - Котлобовский А.В.: Иду на таран! Последний довод "сталинских соколов", Эксмо, 2007).
Tentokráte díky nezištné pomoci mého kamaráda Pavla Vančaty.
Jedná se o monografii věnovanou taranům, tedy způsob boje spočívajícím v najetí, respektive úmyslné srážce, jednoho bojového prostředku s jiným. Používalo se na moři, na souši a ve vzduchu. A právě vzdušným taranům je věnovaná tato knížka.
Na celkem čtyřista dvaceti devíti stránkách nás čeká podrobný výčet všech známých incidentů za použití taranů, a to jak úmyslných, tak i neúmyslných kolizí. Knížka je členěna do několika hlavních kapitol, podle jednotlivých konfliktů. Po prvních taranech již během první světové války se seznámíme s tarany během meziválečného období (Španělská občanská válka, válka v Číně, na Chalchin-Golu a Zimní válka). Hlavní část knihy se pak věnuje období druhé světové války a podle ruského pojetí pak speciálně období Velké vlastenecké války.
Některé z taranů jsou doplněny o přímé vzpomínky účastníků, či přesné identifikace nepřátelských letounů. Jednotlivé souboje jsou členěny do tří hlavních období (1941-1942, 1943, 1944-1945). Speciální kapitola je pak věnovaná taranům dosažených piloty PVO.
Krom taranů sovětských pilotů čtenáře jistě zaujmou u výčty těchto úderů jak spojeneckými letci, tak i piloty Osy. Zvláštní kapitola je pak věnována taranům dosažených německými piloty na východní frontě.
Závěrečné dvě kapitoly jsou věnovány poválečnému období. Incidentům z dob tzv. "studene války". Zde zaujmou i incidenty československých hotovostních letců proti narušitelům našeho vzdušného prostoru. Ve velké části se však jedná o neúmyslné kolize, než o záměrný útok s cílem zničit nepřátelský letoun.
Bohatá je také přílohová část, z níž největší část zaujímá podrobný seznam všech známých taranů dosažených sovětskými letci v období Velké vlastenecké války.
Snad největším mínusem dané publikace je opět ne moc kvalitní recyklovaný papír, na kterém je kniha vytištěna a nepříliš kvalitní fotografie.
Jste-li však ruské azbuky znalí, nezbývá mi, než tuto publikaci vřele doporučit, neboť se podle mého názoru jedná o velice kvalitní zpracování ne zrovna nejpublikovanějšího tématu z historie vojenského letectví.

mami, neruš, dělám na svých webovkách

mami, neruš, dělám na svých webovkách

Seznam oblíbených stránek na jakémkoliv PC? Nyní už žádný problém!

Jestli si při práci na internetu něčeho cením, tak je to především můj bookmark, který obsahuje už přes tisíc různých zajímavých odkazů, utřízených do různých kapitol a podkapitol. Takže stačí párkrát kliknout a jsem na své oblíbené stránce.

Pokoušel jsem se kdysi řešit to přes nějakou webovou synchronizaci, ale žádný z produktů mi nevyhovoval a několikrát jsem málem i o svůj bookmark přišel. Ale to byl ještě "synchronizační pravěk", a tak jsem tuto myšlenku prozatím opustil a bezpečně si nosil aktuální bookmark na flash disku pořád u sebe. Avšak s třetí verzí mého oblíbeného prohlížeče Firefox jsem narazil. Bookmark už není jako klasický html soubor, tak co teď.
Nezbylo mi, než se zase poohlédnout, jak se za ta léta synchronizace pošoupla a musím říct, že jsem byl moc mile překvapen. Vyzkoušel jsem několik služeb, ale nakonec mi nejvíce vyhovoval Foxmarks.
Foxmarks Bookmark Synchronizer, jak je již z názvu patrné, slouží k synchronizaci bookmarks, tedy oblíbených záložek ve Firefoxu. Jde o rozšíření, které tak dává možnost je synchronizovat mezi dvěma či více počítači.
Domovské stránky programu naleznete na http://www.foxmarks.com/. Instalace je stejná jako u jiných rozšíření a je určena pro verze Firefoxu 1.5-3. Potěšující je jistě i to, že Foxmarks je dostupný zcela zdarma.
Nejprve je nutné si u Foxmarks založit účet – pokud ho již tedy nemáte. Musíte tak učinit kvůli tomu, že do něj se budou ukládat informace o oblíbených stránkách z každého vašeho PC. Pokud tak ukončíte práci na jednom PC, aplikace automaticky nahraje informace o záložkách na svůj server a vy se o nic nemusíte starat. Na jiném PC pak stačí Firefox pouze otevřít a to je vše, aplikace si sama stáhne informace a oblíbené záložky přidá. Pokud si nepřejete, aby se aktualizace při ukončování nebo otevírání aplikace prováděla automaticky, stačí automatickou synchronizaci v nastavení zakázat a provádět ji pak ručně, jen když chcete.
Nebudete-li moci na nějaké PC rozšíření nainstalovat a nemáte zrovna po ruce svou oblíbenou Mozilla Firefox, Portable Edition se všemi potřebnými rozšířeními a nastaveními a přitom byste se potřebovali dostat k vašim záložkám, pak využijte on-line řešení. Na internetové adrese služby se stačí přihlásit a máte tak možnost záložky využívat podobně jako přímo v internetovém prohlížeči.
Jsem přesvědčený, že především díky tomuto rozšíření máte skutečně jedinečnou možnost jednoduše synchronizovat a sdílet své oblíbené seznamy stránek prostřednictvím prohlížeče Firefox ve více počítačích. A to i on-line přes webové rozhraní služby.

"Byla jednou jedna princezna,...

... ráno vyšla na břeh rybníka, vynořil se vodník a stáhl princeznu pod hladinu." Tak s touhle pomocnou říkankou se Vašek ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny učil vázat Dračí smyčku. Kdoví, třeba se to jednoho dne bude učit i naše Klárka, na opravdových skalách... pak mi asi bude tuhnout krev v žilách. Zatím zdolává domácí "skály". To, co jsem dneska viděla, byl horolezecký výstup bez jištění. Naše malá horolezkyně se rozhodla zkoumat vršek křesla a okno za ním.

1842

Chtěl bych se ještě malou odbočkou vrátit k tomu, kterak se mi povedlo zapamatovat si vlastní adresu. Když jsme se nastěhovali do Tišnova, nastal problém. Jak si co nejrychleji zapamatovat adresu :-) Naštěstí se naše ulice jmenuje K Čimperku a to je tak neobvyklý název, že to byla výzva si to co nejdřív zapamatovat. Horší to bylo s číslem popisným. Já si prostě čísla odmítám pamatovat, takže co s tím. Potřeboval jsem nějakou pěknou mnemotechnickou pomůcku. Až mě zachránila kolegyně Veronika z práce. Trošku "zagooglila" a poslala mi mail následujícího znění:

Vznik velkých pivovarů
Podnětem k postavení nového pivovaru v Plzni se stalo "Vyzvání právovárečných měšťanů ku vystavění vlastnické výroby" z roku 1839, v němž se apelovalo na nutnost zlepšení kvality plzeňského piva. Místo pro stavbu nového pivovaru bylo vybráno na tehdejším předměstí Bubenč, které mělo dostatek kvalitní pramenité vody a pískovcové podloží pro vybudování sklepů. Se stavbou se začalo 15.září 1839 a 5.října 1842 byl v novém pivovaru zahájen provoz uvařením první várky spodně kvašeného piva. Měšťanský pivovar byl určen k výrobě tzv.bavorského piva a proto byl angažován bavorský sládek Josef Groll, muž s výbornou pivovarnickou pověstí. Tomu se ale pravděpodobně díky domácím surovinám podařilo vyrobit úplně jiné pivo než jaké zamýšlel. Výsledný produkt byl doslova geniální, protože nový ležák měl skvělou chuť, kterou si Pilsner Urquell udržel dodnes. První sudy byly načaty, kronikář té doby píše: "Jaký obdiv nastal, když zaskvěla se zlatová jeho barva a sněhobílá pěna se nad ní vznášela, jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek". Sláva zde vyrobeného žlutého moku se šířila na svoji dobu neuvěřitelnou rychlostí. Ještě v roce 1842 ochutnali pivo v Praze. V roce 1853 plzeňské pivo již v 35 pražských hostincích, v roce 1856 se začalo prodávat ve Vídni a v roce 1862 doslova dobylo Paříž.
Sláva, kterou si pivo z Plzně vydobylo svoji nenapodobitelnou chutí, začala lákat spousty napodobitelů, kteří chtěli vydělat na věhlasu tohoto piva. A právě proto si pivovar již 1.března 1859 nechal zapsat svoji ochrannou známku Plzeňské pivo. Tím se ovšem mnozí napodobitelé nenechali odradit. Nelze se tedy divit, že v archívech nalezneme doklady o řadě soudních sporů o zneužití světoznámé plzeňské ochranné známky. Největší spory nastaly však poté, co v roce 1898 si plzeňský pivovar nechal zapsat, a tím ochránit, novou známku Plzeňský Prazdroj - Pilsner Urquell.

Sami uznáte, že nyní už vůbec nemám problém si zapamatovat číslo našeho baráku :-)

4. října v rodě Šafaříků

V sobotu 4. října jsme oslavili první narozeniny Klárky. I já, který mám strašný problém si zapamatovat jakékoliv číslo si už toto datum pamatuju. Je v něm totiž ukryto hned pět výročí. To nejdůležitější je samozřejmě datum narození naší roztomilé Klárky - 4. října 2007 v 14:15. Současně je to ale i den, kdy jsme se s Evkou úplně poprvé potkali na Hvězdě v roce 2002. Tento den má svátek můj otec František a v tento den se v roce 1896 narodil i můj děda František Šafařík. A jak mi prozradil náš rodokmen, tak v tento den zemřel v roce 1936 i můj prapradědeček Josef Ježek. Sami asi uznáte, že teď už bych neměl mít se zapamatovaním si data žádný problém, protože v toto datum sfouknu hned několik výročí najednou :-)

Klárka slaví

Naše roztomilá holčička dneska slaví svoje první narozeniny.

Uteklo to jako voda a od malého miminka v porodnici nás dělí celých 25 centimetrů, 5 kilo a spousta vychytávek, které se naučila a které se jí budou hodit, jako je kousání, vyplazování jazyka, plivání jídla, chození a běhání, tancování a plno dovedností s ručičkama.

Tak, Klárko, všechno nejlepší...

Svítání

Národní knihovna České republiky

V úterý 23. září se mi dostalo opravdu velice milé pocty. Mé stránky věnované letcům mého rodného kraje - Hořicka (Letci Hořicka v zahraničním odboji 1939-1945) a stránky věnované letcům mého nového domova - Tišnovska (Letci Tišnovska v zahraničním odboji 1939-1945), byly označeny Národní knihovnou České republiky v Klementinu "jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví". Následující den k nim zařadili i mé stránky Air Aces, věnované leteckým esům všech válečných konfliktů. Tato zpráva mě samozřejmě strašně moc potěšila a jsem moc rád, že se stránky líbí.
Národní knihovna se zavázala, že obsah mého webu bude několikrát ročně archivován a zůstane uchován i pokud bude v budoucnu činnost stránek z jakéhokoliv důvodu ukončena. Záznam o stránkách se navíc stane součástí katalogu Národní knihovny a bude zařazen do Česke národní bibliografie.

---

Vazeny pane Safariku,

Vybrali jsme Vami vydavane stranky http://tisnov.safarikovi.org + http://horice.safarikovi.org jako kvalitni zdroj, ktery by mel byt uchovan do budoucna a stat se soucasti ceskeho kulturniho dedictvi.
Chceme Vas poprosit o uzavreni smlouvy <http://www.webarchiv.cz/vydavatele/>, ktera umozni jejich zpristupnovani z archivu prostrednictvim internetu. Alternativne muzete vystavit obsah Vasich stranek pod licenci Creative Commons.
Navod k jejich aplikaci najdete zde . Vice informaci o Creative Commons naleznete zde <http://webarchiv.cz/cc2>. Pokud se rozhodnete pro variantu Creative Commons, zaslete nam prosim strucny email s oznamenim.

Spolupraci s nami ziskate jistotu, ze obsah Vaseho webu bude nekolikrat rocne archivovan a zustane uchovan i pokud bude v budoucnu cinnost stranek ukoncena. Zaznam o strankach se stane soucasti katalogu Narodni knihovny a bude zarazen do Ceske narodni bibliografie.

Narodni knihovna hodnoti jednotlive zdroje dle stanovenych kriterii <http://www.webarchiv.cz/kriteria/>. Pokud chcete navrhnout dalsi zdroje pro archivaci, pouzijte prosim pred jejich uvedenim do smlouvy nas elektronicky formular <http://www.webarchiv.cz/formular-url/>. V pripade, ze navrzene zdroje nebudou odpovidat vyberovym kriteriim, vyhrazuje si Narodni knihovna pravo nezaradit tyto zdroje do vyberovych sklizni.

V pripade jakychkoli nejasnosti, dotazu ci pripominek nas prosim kontaktujte.

S pozdravem
Tomas Sibek

======================================
Tomas Sibek

Oddeleni archivace webu
Narodni knihovna Ceske republiky
Klementinum 190, 110 01 Praha 1

Telefon: +420 221 663 256
E-mail: tomas.sibek@nkp.cz
Web: http://www.webarchiv.cz
======================================

Sraz ze základky

"Je to neuvěřitelné, ale je to tak". Letos už je to celkem dvacet let, co jsem opustil školní lavice základní školy "československo - sovětského přátelství" Na Daliborce. Proto jsme se díky organizačním schopnostem Romany Nové (Petráčkové) mohli spolu všichni setkat. Jubilejní sraz se konal v sobotu 27. září v restauraci Labyrint v Hořicích. Nakonec se nás tam sešlo z osmadvaceti spolužáků celkem tuším jednadvacet, což považuji za opravdu hojnou účast. Hodně mě mrzela neúčast některých spolužáků, na které jsem se opravdu těšil. Bylo to moc příjemné posezení, zavzpomínali jsme na "staré dobré časy", zjistili, že už jsme po sobě zanechali celkem 49 potomků!
Poté, co se za námi zavřely dveře restaurace, protože už bylo po zavíračce, jsme se přesunuli do místního music-clubu. Ono těch možností, kam v Hořicích po půlnoci vyrazit, zas tak moc není. Nakonec jsme to tam táhli až do půl páté, kdy se konečně poslední jedinci odebrali domů.
Myslím si, že takovéto příjemné setkání by se klidně mohlo konat i častěji, než jen jednou za pět či deset let.

• Honza : Fotogalerie ze srazu
• Romana : Fotogalerie ze srazu

Pár fotek :-)

Tak na koho se to tu pořád čeká

Pepek námořník

Nová sedačka

Klárka nám roste jako z vody, a tak už jí začínala být sedačka pro malý špunty trošku těsná, což mělo velice neblahý důsledek v tom, že už neseděla v autě spokojeně, ale často nám plakala a vůbec se jí tam nelíbilo. Proto jsem se rozhoupali ke koupi nové sedačky. Po delším výběru jsme se rozhodovali mezi RÖMER King Plus TrendLine a Maxi-Cosi Priori XP. Celkovým vítězem se pak stal Maxi-Cosi Priori XP. A Klárce se v ní opravdu moc líbí a už je zase v autě spokojená. Obzvlášť oceňuje to, že je výš, takže vidí ven a hlavně sedí po směru jízdy, takže má dobrý přehled a hlavně vidí na taťku s mamkou a pořád se s nima snaží povídat :-)

Konec jedné kapitoly...

Dneska jsem zpřetrhal dosavadní "pevné" svazky s Českou spořitelnou. Zrušil jsem si u nich sporožirový účet. Pomyslným posledním hřebíčkem do rakve České spořitelny se stal srpnový výpis. Trošku jsem nevěřil svým očím, když jsem na monitoru sečetl poplatky a zjistil jsem, že si spořitelna za své skvělé služby zaúčtovala 161,- korun českých. To už bylo na mě moc, a tak jsem se rozhodl ke změně. Už jsem nehodlal dál tolerovat ty pohádky o údajném bezplatném bezhotovostním styku a výhodách internetbankingu.
Začal jsem sondovat u konkurence a nakonec jsem dokonvergoval :-) k mBank, i vzhledem k dobrým referencím od několika kamarádů/-dek. Myslím, že to nakonec byla dobrá změna. Prostě to chtělo udělat ten první krok ke změně, nebát se toho :-)

Cimrmanovský podzim

A je tu dobrá zpráva pro všechny Cimrmanology. Deník MF DNES od včerejšího dne nabídne během podzimu milovníkům Járy Cimrmana exkluzivní dárky. Každý čtvrtek najdou čtenáři na stáncích DVD s jednou z sedmi mistrových her. Jako první vyšla Cimrmanova hra o nešťastné premiéře hry Vlasta - Záskok.

• 25. 9.Záskok
• 2. 10. Vyšetřování ztráty třídní knihy
• 9. 10. Hospoda na mýtince
• 16. 10. Posel z Liptákova
• 23. 10. Akt
• 30. 10. Vražda v salonním coupé
• 6. 11. Nemý Bobeš

Letošní podzim bude skutečně ve znamení Járy Cimrmana, neboť nová hra z pozůstalosti našeho génia nazvaná České nebe zahájí v říjnu "spanilou jízdu" předpremiér po českých a moravských městech.

• 15. a 16. října - Žižkovské divadlo Járy Cirmana (veřejné generální zkoušky)
• 21. října - České Budějovice (Dům kultury Metropol)
• 23. října - Brno (Divadlo Bolka Polívky)
• 25. a 26. října - Ostrava (Dům kultury města Ostrava)
• 27. října - Hradec Králové (Klicperovo divadlo - v rámci festivalu Čekání na Václava)
• 28. až 31. října - Žižkovské divadlo Járy Cimrmana (oficiální premiéry)

Další protivník na bitevním poli

Na bitevním poli "války" prohlížečů se objevil další bojovník. Zatímco IE doufejme vytrvá ve svém pomalém, ale jistém oslabování, Firefox nadále posiluje a i Opera si nachází své nové příznivce. Do války však tento týden vstoupil další hráč. V úterý 2. září vydal internetový gigant Google beta verzi svého nového prohlížeče Google Chrome. K dnešnímu dni je na světě aktuální verze 0.2.152.0.

Po prvním očuchání musím říct, že vypadá docela přívětivě a hlavně je hodně svižný a neklade si moc nároků na paměť. Nicméně u mě má pořád prim Firefox a myslím, že se na tom ještě dlouho nic nezmění.
Co se týká Chrome, tak je zatím ke stažení ve verzi pro MS Windows, zato však ve 43 jazycích, včetně češtiny. Je založen na vykreslovacím jádře KHTML / WebKit, stejně jako třeba Konqueror či Safari. Takže ho chci používat právě ke kontrole, jak se mé stránky vykreslují pomocí jádra KHTML

les Ailes Françaises 1939–1945, no8, Les aviateurs de la France libre (2e partie), les groupes constitués

Název: les Ailes Françaises 1939–1945, no8, Les aviateurs de la France libre (2e partie), les groupes constitués
Autor: Arnaud Prudhomme a kol.
Vydavatel: TMA SARL
Cena: 399 Kč (u Blue Maxu)

V pořadí již osmý sešit série les Ailes Françaises 1939–1945 navazuje na předešlý díl a je věnovaný letectvu Svobodných Francouzů. Na jedenasedmdesáti stránkách naleznete, kromě pěkně zpracovaného textu ve francouzském jazyce, 39 barevných bokorysů a 77 fotografií velmi dobré kvality, to vše na křídovém papíru.
V prvních kapitolách se autorský kolektiv věnuje jednotkám vzniklým na severoafrické půdě. Čtenář se nejdříve seznámí s L´Escadrille française de chasse no1 bojující v severní Africe, která se později přetransformovala v Le Groupe de chasse 1 Alsace (341. stíhací peruť RAF), jež se v roce 1943 přestěhovala ze sluncem rozpálené pouště do Velké Británie. Následuje historie L´Escadrille de bombardement no2, z níž vznikla Le Groupe de bombardement no1 Lorraine. Poté se můžete seznámit s historií dvou stíhacích skupin – Le Groupe de chasse no2 Ile-de-France (340. stíhací peruť RAF) a Le Groupe de chasse no3 Normandie. Tato jednotka započala svou bojovou cestu v březnu 1943 na letišti Polotňany-Závod a skončila v květnu 1945 na východopruském letišti Heiligenbeil (dnes Mamonovo). V poslední kapitole se autoři věnují formálním leteckým silám Svobodné Francie v Kamerunu, Gabunu a Kongu.
Jednotlivé kapitoly jsou velmi pěkně a přehledně členěny, text je prokládán vzpomínkami a hlášeními jednotlivých pilotů. Na úplném konci publikace nalezne čtenář, jako již tradičně, dvě monografie letounů, na nichž létali francouzští piloti. Tentokráte se jedná o typy Potez 29 a Potez 25. Spolu s předcházejícím dílem tvoří tento sešit ucelené dílo věnované letectvu Svobodné Francie a zřejmě potěší i poučí všechny zájemce o danou problematiku.

Jan Šafařík
publikováno v Revi č. 72, září 2008

Koupání v Brně

Tento týden začal nový školní rok a pro Klárku začal další kurz plavání. První hodinu jsem ale musel jít zastoupit Evku do bazénu já, protože jí doktoři rozřezali nohu, a tak jí zatím nedovolili chodit s ní do vody. Měl jsem z toho tak trošku strach, přeci jen chodila s Klárkou Evka a já přesně nevěděl, jak Klárku držet a podobně. Ale nakonec jsem to myslím zvládl docela obstojně. Největší odměnou mi pak byl spokojený výraz v Klárčině tváři... ale ona je ve vodě vždycky spokojená.

Spinkající Klárka

Tak takovýto překrásný pohled se mi často naskýtá ráno, když musím vstávat do práce. To mi řekněte, komu by se pak chtělo jít pracovat :-)

RCAF bylo jejich osudem

Rád bych zde upozornil všechny zájemce o leteckou historii na knížku mého kamaráda Pavla Vančaty, která by se měla objevit každým dnem na pultech všech dobrých knihkupců.

Kniha RCAF bylo jejich osudem, s podtitulem Životní osudy trojce čs. letců v kanadském letectvu vás seznámí se třemi osudy letců českého původu sloužících v kanadském královském letectvu RCAF: V. V. Havlíčkem, V. J. Sopuchem a O. Nájemníkem.
Celkem 250 stran textu doplňuje 40 stran textových příloh a 70 unikátních převážně dosud nikdy nepublikovaných fotografií na křídovém papíře.

http://www.touzimskyamoravec.cz/

Výlet Mariánským údolím

Dneska je to přesně na den týden, co jsme se rozhodli s Evkou a Klárkou vyrazit opět do Mariánského údolí. Počasí předpovídali pěkné, v podstatě se mělo jednat o poslední letní dny, a tak jsem si vzal dovolenou a vyrazili jsme. Tentokráte jsme si to ale naplánovali projet celé na kole a Klárka ve vozíku.

Dorazili jsme autem do výchozího bodu: parkoviště u restaurace Eldorádo. Poté jsme se vydali po cestě podél říčky Říčky směr Ochoz. Na "plážích" u vodní nádrže U Kadlecova mlýna se pomalu scházeli lidé. My jsme pokračovali bez zastávky dál. Cesta byla opravdu příjemná, sice nás přes den měla bičovat tropická vedra, cesta však byla lesní cestou podél potoka, takže jsme byli sluníčka ušetřeni a potok příjemně pročišťoval vzduch... fakt ideální výlet a místo pro horké počasí. Těsně před Prostředním mlýnem jsme se chtěli vyhnout jednomu hodně prudkému a kamenitému klesání, takže jsme se rozhodli pro přechod přes potok po jedné lávce, že ten konec zkusíme z druhé strany. Cesta tam ale před lávkou byla samý kořen a já včas nezareagoval na podklouznutí kola a rozbil si čumák. Klárka to naštěstí ve vozíku ani nepocítila, zato mé kolo a hlavně já byl samé bláto. Naštěstí je před mlýnem funkční pumpa, tak jsem se mohl umýt.
Kousek od prostředního mlýna pak začali chovat nějaké kozy, což se líbilo Klárce. Protože bylo ještě na oběd brzo, pokračovali jsme dál k Hornímu mlýnu, před kterým jsme pak uhli doprava kolem Ochozských jeskyní, ale ani v jeskyni Pekárna, ani v Ochozské jeskyni jsme se nestavovali. Kdysi jsme se tam už s Evkou stavovali na kolech. Cesta je to dost kamenitá, pro horská kola přímo ideální, ne však pro dětský vozík, ale nakonec jsme to zvládli, i když párkrát už na mě Klárka zamručela, což jsem si přeložil tak, že z té cesty není moc odvázaná. Od Ochozské jeskyně však už dál byla poměrně pěkná trasa.

Nakonec jsme dorazili do Hrádku, kde jsme se rozhdli naobědvat v restauraci u nádrže Pod Hrádkem. Zatímco točená Kofola nás potěšila, tak jídlo v podobě gulášové polívky nás opravdu zklamalo. Polívka z pytlíku doplněná pouze kousky brambor a nějaké klobásy za 38,- korun českých, nám nepřipadalo to pravé ořechové, navíc v tak malé misce...
Z Hrádklu jsme pak vyrazili po silnici na Ochoz a odtud na Brno, přičemž asi po kilometru za Ochozem jsme zase zahli do údolí říčky Říčky :-) Za prostředním mlýnem jsme se už chtěli vyhnout naší zkratce, na které jsem havaroval, a tak jsme raději vytáhli Klárku i s vozíkem do toho prudkého kopce a dál pokračovali po zpevněné cestě zpátky k autu.
Na zpáteční cestě jsme si udělali zastávku na pláži u vodní nádrže U Kadlecova mlýna. Z koupání ale moc nebylo. Evka má problém se zafačovanou nohou, takže do vody nemohla a pro mě voda neměla tu správnou teplotu :-) Tak jsme si s Klárkou aspoň smočili nohy, s Evkou pro změnu dali nanuka a pokračovali k autu.
Výlet to byl opravdu moc pěkný a vřele ho všem doporučujeme. Když je člověk otužilejší než já (tedy v podstatě každý), tak se může i vykoupat, jinak do tropických veder je to ideální cesta. Navíc, pokud vyrazíte i s baterkou, tak doporučuju mrknout i k ochozským jeskyním.

Cestovatelský deník

Už je to 14 dní, co jsme se vrátili z dovolené, přesto zatím nebylo moc času, abych doplnil a dal na web aktualizovanou verzi Cestovatelského deníku a Fotogalerie z naší dovolené. Průběžně se na tom ale pracuje, a tak doufám, že nejpozději během dalších čtrnácti dnů bych to dal na web. Teď mělo přednost video, po delší době jsme si zase půjčili kameru, a tak jsem si posledních 14 dní spíš hrál s Pinnacle Studio a vytvářel dvd, ať máme i pohybující se obrázky.

Jistě, pane ministře

Tak už je to tady, tento čtvrtek se na pultech PNS objevilo dvd se skvělým britským sitcomem Jistě, pane ministře. A aby byla radost dvojnásobná, obsahem papírového obalu byla hned dvě dvd s celkem osmi díly seriálu.

Obsah DVD 1:
01. Čelem k voličům (29:02)
02. Oficiální návštěva (28:16)
03. Úsporný program (28:31)
04. Konečné rozhodnutí (29:11)

OBSAH DVD 2:
05. Stahují se mraky (27:39)
06. Právo na informace (29:32)
07. Ruka ruku myje (28:59)
08. Humánní společnost (29:29)

Klárka právě sama vylezla na postel

Tak nám Klárka právě poprvé sama bez cizí pomoci vylezla na postel. Je to šikulka, jen teď na ni musíme zase dávat o něco větší pozor :-) Co se týká Klárčiny chůze, tak zatím to není žádné velké běhání, ale dělá pokroky a získává ve stoje čím dál větší stabilitu.

Nový Firefox 3 se dočkal i nového loga

Je to už měsíc a půl co spatřila světlo světa finální verze čím dál tím oblíbenějšího webového prohlížeče Mozilla Firefox, nyní ve verzi 3. Čekalo na nás velké množství vylepšení. Všechny uživatele jistě potěšilo zlepšení rychlosti a paměťové náročnosti aplikace a ještě lepší zabezpečení před podvodnými stránkami. Nejvýraznější změnou na první pohled je nové téma vzhledu sladěné se vzhledem použitého operačního systému.
Logo Firefoxu však doznalo asi nejvýraznější změny, jak ukazuje přiložené foto. Pro porovnání se můžete podívat na starší verzi v pravém horním rohu. Jistě uznáte, že je to opravdu výrazná změna, která si určitě najde širokou popularitu.

Klárka dělá pokroky

Klárka už umí udělat indiána na pusinku a taky si brnkat na spodní ret, dělá most a kouká na nás mezi nožičkama, včera tak skoro udělala i stojku.
Od minulého týdne se Klárka snaží už chodit, udělala první nesmělý krůček dopředu, ale vždy jen jeden, pak se svalila na prcinku :-) Předevčírem však už udělala celých devět kroků za sebou a po nich nespadla, stála! Pérovala na nožičkách a smála se. Jsou to spíš takové malilinkaté krůčínky, ale jde.

In-line bruslení

Minulou sobotu bylo moc pěkné počasí, a tak jsme se s Evkou rozhodli, že na vozík Croozer přiděláme in-line kolečko a Evka si zajede své nové brusle. Já jsem si napumpoval svou koloběžku a vyrazil jsem s nima. Myslel jsem si, že s nima budu držet krok, ale ejhle. Evka s Klárkou ve vozíku byly při bruslení vždy rychlejší... jak do kopce, tak i z kopce. K projížďce jsme využili cyklostezku od nového hřbitova k odbočce k Limově. Je to asi 850 m dlouhý úsek. Sluníčko docela pařilo, takže jsme se museli průběžně občerstvovat. Klárka nejdřív zvědavě pokukovala všude kolem, co je to zase za novoty, ale nakonec ji odpolední únava přeci jen zmohla a usnula. Nakonec jsme tu trasu ujeli pětkrát tam a sem, tedy celkem něco kolem 8,5 km. Je to docela příjemné sportování, tak už se těším, až zase vyrazíme.

Chřibská, Českosaské Švýcarsko

Včera jsme s Evkou konečně dodělali deníček naší dovolené v Českosaském Švýcarsku, večer pak i příslušnou fotogalerii, takže pokud máte zájem, tak se můžete mrknout. Nechybějí samozřejmě ani stálé rubriky: mapy a artefakty.

I když nás hned po příjezdu přivítal hustý déšť, dovolená se nakonec vydařila. Máme za sebou dva celodenní pěší výlety a tři cyklovýlety. Shodli jsme se, že bylo i lepší, že slunce jen čas od času vykukovalo zpod mraků, protože takhle bylo aspoň příjemné počasí a člověk se nemusel plahočit nikde ve "třicítkách" po skalách.

Jistě, pane Ministře

Tak tu mám skvělou zprávu pro všechny příznivce opravdu kvalitních britských sitcomů. Tento týden vyjde na novinových stáncích poslední dvd seriálu Červený trpaslík za příjemných 49,- Kč, nicméně od srpna si už pro nás připravilo vydavatelství Schwarzkopf a. s. další lahůdku v podobě skvělého seriálu Jistě, pane Ministře. Předpokládám, respektive doufám, že se poté dočkáme i kompletní série seriálu Jistě, pane premiére.

O seriálu:
V letech 1980 až 1988 napsala dvojice anglických scénáristů Jonathan Lynn a Antony Jay kultovní televizní komedii z politického prostředí Jistě, pane ministře (a pokračování Jistě, pane premiére.)
Ve zkratce by šel obsah seriálu shrnout jako neustálý boj ministra pro administrativní záležitosti Jamese "Jima" Hackera (Paul Eddington) s jeho neúnavně intrikujícím tajemníkem Sirem Humphrey Applebym (Nigel Hawthorne), kerému sekuunduje jeho sekunduje osobní tajemník Bernard Wooley (Derek Fowlds).

http://jistepaneministre.cz/o-serialu

Škvoři útočí

Poslední dobou doma čelíme úplné invazi Forficula auricularia, neboli škvora domácího. Skoro dva roky byl relativní klid, ale letos nám za barákem začali stavět nové baráky, rozbagrovalo se pole a valníky hlíny nám vozí přímo za barák, a tak je tu zase všude plno škvorů. Docela šok mě čekal ve středu, kdy jsme nechali přes noc na balkóně prádlo a ráno z něho Evka vyklepala hned deset kousků :-( I doma na ně člověk naráží, ale co máme dělat... v těchto vedrech se větrat prostě musí a abychom stáli celej den i noc u okna je nemožné. Asi nezbývá počkat než se naše čtvrť dostaví a třeba pak zase bude klid.

Nový vzhled rodokmenu

Už je to pomalu půl roku, co jsem se naposled věnoval rodokmenu naší rodiny, proto jsem si řekl, že je na čase s tím něco udělat. Sice jsem průběžně stahoval novější verze programu ancestry2html a testoval je, zatím jsem se ale nepouštěl do větších úprav. Předevčírem jsem si ale stáhl aktuální verzi 1.2.0.4 a pustil se do úprav. Stránky se ale dost rozrostly a zkomplikovaly, a tak mi chvilku trvalo, než jsem si zdrojáky očuchal a pak jsem se dal do práce. Sice udělal Martin Široký obrovský kus opravdu skvělé práce, ale přesto jsem si chtěl stránky s rodokmenem ušít prostě na míru a díky tomu, že Martin píše zdrojáky opravdu velice čistě a přehledně, zvládne to podle mě i člověk s průměrnými znalostmi HTML, který se současně nelekne i nějakých těch "ifů, elsů, forů" apod.
Výsledkem je úplně nový vzhled rodokmenu rodiny Šafaříkovy. Také jsem rozšířil samotný rodokmen. Děkuji především bratránkovi Pavlovi, který mi poslal opravdu vyčerpávající informace o své rodině. Do nového vzhledu jsem nakonec upravil i Rodokmen Karla IV. a Rodokmen Antická mytologie.

Zápisník z cest

Táááák konečně. Právě jsem zkopíroval na server aktuální verzi našeho Zápisníku z cest. Posledním zápisem byla naše loňská dovolená na Broumovku. Je pravda, že od října jsme už moc času na cestování neměli, ale ten "důvod" byl strasně moc krásný. Teď už je ale Klárka velká, a tak konečne začínáme cestovat jak to jen jde. Doplnil jsem tam naši zimní dovolenou a pak květnové a červnové výlety. Je pravda, že většinou se jedná o texty už publikované v tomto deníčku, ale čas od času jsem je poupravil, rozšířil, přidal nějaké další fotky a doplnil o tradiční odkazy na fotogalerie a stránky s artefakty či mapami.

Také jsme přepsali další naše starší výlety z papírové podoby, takže v současnosti jsou na webu veškeré naše výlety od svatební cesty na Malou Fatru. Pokud bude čas, budeme se samozřejmě snažit přepsat do elektronické podoby i všechny starší výlety z našeho deníčku, ale ještě to určitě nějaký čas potrvá.
Jinak by nás měla za čtrnáct dní čekat naše první letošní dovolená, v Českosaském Švýcarsku, na kterou naváže za dalších čtrnáct dní druhá dovolená, tentokráte v Jižních Čechách, u Krumlova. Doufejme, že nám bude přát počasí, a tak se budeme za čas moci s vámi podělit o další doufejme pěkné zážitky.
Naše kola i vozík a krosničku pro Klárku máme vždy nachystané.

Vinařská 50

Včera ráno nás čekalo opravdu ranní vstávání. Mezi šestou až sedmou jsme už museli vyrazit autem směrem na Šatov, kde nás čekal 10. ročník cyklistického padesátikilometrového závodu ze Šatova do Šatova – Znovín Cup, vinařská padesátka. Při brouzdání po internetu jsem před týdnem narazil na stránky závodu a zaujaly mě tam některé z kategorií, obzvlášť "rodinný/smíšený tým". Nakonec jsme ukecali i Cackovi, že se tam přihlásíme a vyrazíme i s našimi ratolestmi ve vozíku.
My jsme se vykopali z postele něco před pátou hodinou a začali dochystávat věci, připravovat a balit jídlo pro Klárku. Nakonec došlo i na předčasné buzení Klárky, ale zvládla to dobře a bez pláče. Cesta do Šatova byla poměrně pohodová, neboť po ránu nebyly silnice vůbec zasekané, takže jsme si mohli dovolit skrz Brno projíždět i přes Úvoz :-) Čím jsme se blížili ke Znojmu, začalo se objevovat čím dál víc vozů s koly. Skrz Šatov se už nedalo pomalu projet. Letos se totiž přihlásilo rekordních 1500 účastníků. Zaparkovali jsme na odstavném parkovišti a zatímco Evka krmila a připravovala Klárku na jízdu, já jsem spolu s Pepou Cackem vyrazil pro čísla a čipy. Své číslo a čip získala i Klárka. Bohužel jsme si špatně přečetli propozice, takže místo na kolo jsme čipy jen "pohodili" do vozíku.

Závod začínal v 9:30 a vzhledem k počtu účastníků byl start rozdělen do tří vln:

• 1. vlna – do ní jsou zařazení závodníci dle rozhodnutí pořadatele. Startovní čísla 1 – 150 + čísla potvrzená ředitelem závodu.
• 2. vlna – ostatní účastníci
• 3. vlna – na vedlejší cestě – rodinné týmy – s ohledem na bezpečnost dětí.

My jsme vyráželi z bezpečného posledního místa, ale postupně jsme se probojovávali do předních a předních pozic. :-) Nakonec se na startu objevilo minimálně pět "závodních" vozíků. Jeden Azub (Pepa Cacek s rodinou), jeden dětský vozík Chariot a tři Croozery (náš nový model a dva starší).
Musím říct, že nejednou mi na trase připadalo, že ani "vrcholoví" závodníci nedostávali od diváků takové ovace, jako naše závodní vozíky.
Trasa byla místy opravdu dost náročná. Poměrně pěkné asfaltové cyklostezky se střídaly s hliněnými či travnatými polňačkami, čas od času se objevila kamenitá cesta. Asi nejhorší to bylo na travnatých úsecích, na tom měkkém povrchu se s vozíkem jelo opravdu ztěžka, natož když se objevilo nějaké stoupání. Přesto to ten náš vozík a hlavně Klárka v něm zvládali dobře. Klárka věrna své tradici po pár kilometrech úspěšně usnula, a tak jsem se snažil tomu přizpůsobit svou jízdu. Asi do dvacátého kilometru jsme jeli spolu s Cackama společně. Pepa měl náš obdiv, neboť měl svou Klárku na sedačce za sedátkem a Ondru ve vozíku a jeden úsek jsem měl problém s ním držet krok. Pak se mi ho ale podařilo opět předjet a nakonec jsme jim nějak neplánovaně ujeli.
Asi nejtěžší úsek nás čekal kolem poloviny trasy. Terén byl dost kopcovitý a časomíra v polovině trasy vycházela na Starý kopec nad Konicemi. Tam jsme měli trošku strach, že Evka píchla zadní kolo, protože bylo najednou nějaké poloprázdné. Tak jsme u lesa udělali kratší zastávku a já dopumpoval Evce kolo a naštěstí se nemuselo převlíkat. Mezi Konicema a Havraníky byl opravdu hnusný úsek. Nakonec jsme to ale i s vozíkem zvládli a dokoce jsme ani jednou nemuseli slízat z kola, narozdíl od některých jiných účastníků, kteří jeli navíc nalehko. Jen v Popicích mi na jedné kamenné plotně podklouzlo kolo, tak jsme musel kolu a vozíku pomoct nohou na zemi :-)
Zhruba na třicátém kilometru byla občerstvovací stanice u vjezdu do jedné ze Znovínských poboček u Fládnitzského vřesoviště. Jak jsem se dozvěděli na 23. stanovišti, byli jsme prvním vozíkem, co tudy projel.
Tam nás ale potkala kalamita. Nakonec jsme přeci jen píchli a co čert nechtěl, tak na nejnepříjemnějším místě - kolo u Klárčina vozíku. Osudným se nám stal jeden růžový trn. To jsme ale dost podcenili. K horským kolům s sebou vozíme náhradní duše, ale k vozíku jsem to zatím jaksi nestihl. Tak jsem spoléhal na lepení, ale pak jsem si uvědomil, že jsem nenapravitelnej. Lepidlo vydrží ať otevřené nebo zavřené max. jednu sezónu, a i když mě podobná věc potkala přede dvěma léty na deskriptivářské konferenci na Vysočině, nepolepšil jsem se a nekoupil jsem před začátkem letošní sezóny nové lepidlo a to staré mi zatím "zhlenovatělo" :-) Zkoušeli jsme další cyklisty, ale buď neměli lepení vůbec, nebo na tom byli s lepením stejně jako my :-( A tak jsem mezi tím aspoň pomohl jedné cyklistce spravit řetěz, který se ji přetrhnul. Nakonec nás dojel druhý Croozer, co jel za námi a pán se ukázal být opravdu moc ochotný a hodný. Sice měl prý i lepení, ale nakonec vytáhl náhradní duši pro Croozera a daroval nám ji, ať se s tím dlouho nepářeme. Když jsme už měli defekt opravený, tak nás pořadatelé opravdu naštvali. I když měli v propozicích, že závod bude probíhat až do 15:30, tak nás právě na 23. stanovišti dojelo auto, které už ve 12:30 sklízelo ukazatele a hned po něm jelo auto, které sváželo pořadatele, kteří na významných místech ukazovali směr cesty.
Nejdříve jsme se rozhodli pokračovat dál, protože naštěstí aspoň fábory zůstaly. Ale protože se po překročení Rakouských hranic začalo najednou zatahovat, řekli jsme si, že po těch peripetiích s píchlým kolem a pořadateli to vzdáme a vydali jsme se podél hranice po cyklostezce do Šatova do cíle.
Tam jsme od pořadatelů dostali každý tašku s dárky. Obzvlášť Klárka asi ocení půllitrovou lahev vína od Znovínu Znojmo nebo tričko velikosti XL :-) Pravdou je, že víno nám udělalo opravdu radost, jednalo se totiž o celkem tři lahve Veltlínu zeleného s přívlastkem výběr z hroznů, ročník 2005. Víno bylo lahvováno pro Terrior Club a má své vlastní číslo. Jo, jo... už se těšíme na ty příjemné večery nad sklenkou správně vychlazeného veltlínku.
Každý účastník také dostal i "potravinový lístek" na "hlavní jídlo, uzeninu a koláč". K jídlu se podávalo kuře s rýží a rajčatový salát. Zde však podle mě pořadatelé podcenili počet účastníků, protože jeden stan s jídlem jen stěží mohl v reálném čase uspokojit 1500 účastníků.
Během vyhlašování výsledků jsme se ale spolu s Cackama vydali směrem ke Chvalovicím, kde jsme si domluvili návštěvu v Bílém sklepě rodiny Adámků. Dokonce i Štěpánka přijela kvůli naší návštěvě o den dřív. Sice jsme neplánovali dělat nějaké větší nákupy, ale nakonec jsme neodolali. Pro souseda jsem na jeho přání koupil Veltlína zeleného pozdní zběr, Evku zase oslovilo André, no a já neodolal "rýňáčku", také pozdní sběr. Už, když ho paní Adámková nasála do koštýře a nalila mi do koštovačky, mi po prvním zavonění bylo jasné, co si koupím. A po prvním ochutnání bylo i definitivně rozhodnuto :-)
Myslíme si, že se výlet nakonec opravdu moc povedl. Počasí nám přálo a i když jsme nakonec neujeli celou padesátku, tachometr se zastavil na pěkných 38,24km a vzhledem k tomu, že mám pořád špatně nastavenej tachometr, to možná na této délce bylo o dva klometry více. Také to pro nás byla dost velká zkušenost co se výdrže týká. Nejen co zvládne Klárka, která byla zase naprosto úžasná a ani jednou nefňukla a buď to prospala nebo se spokojeně dívala všude kolem a spokojeně pobrukovala, ale i vozík Croozer, který ukázal, že obstojí i v poměrně dosti náročném terénu.

Při pohledu na startovní listinu jsme také zjistili, že Klárka byla se svými skoro devíti měsíci bezpečně nejmladší registrovanou účastnicí závodu, ihned následována Klárkou Cackovou :-)

• čistý čas jízdy: 2:43:03
• celková délka ujeté trasy: 38:24 km
• průměrná rychlost: 14,0 km/h
• maximální rychlost: 43,0 km/h (tak to se muselo stát asi při sjezdu do Nového Šaldorfu a já se omlouvám za porušení zákona, jinak s Klárkou se snažím jezdit hodně bezpečně a snažím se nepřekročit 30 km/h na dobré a přehledné trase)
  

Rodinné pasy

Tento týden nám také po poměrně dlouhé době došly rodinné pasy. Jedná se o projekt, který je určen pro rodiny (i neúplné), alespoň s jedním dítětem do 18 let. Registrace je ZDARMA. Do projektu se už po Jihomoravském kraji připojily i další kraje (Olomoucký, Vysočina, Zlínský, Pardubický a Ústecký).

Slevy nabízené v projektu Rodinné pasy mohou držitelé karet využívat jak v celé České republice, tak i na Slovensku a v oblasti Dolního Rakouska. Ke dnešnímu dni je k dispozici síť 7800 poskytovatelů v ČR a na Slovensku. V Rakousku nabízí své slevy od prvního července roku 2006 celkem 769 společností a subjektů. Obecně jsou připraveny slevy v následujících oblastech:

• kultura
• volnočasové aktivity
• spotřební nákupy (oděvy, elektronika, sportovní potřeby)
• ostatní služby (restaurace, ubytování, dovolené).

Počet firem napojených do systému rodinných pasů se dále rozšiřuje. Jedním z cílů projektu je v tomto roce nejen navýšit počet poskytovatelů, ale také posunout slevy na takovou výši, aby jejich prostřednictvím došlo k maximálnímu finančnímu efektu.

viz http://www.rodinnepasy.cz/vyuziti-pasu

Plaváček

Toto pondělí Klárka úspěšně zakončila svůj první kurz plavání. Navštěvovala Filia klub v Brně-Lesné a moc si to tam užívala. A protože se jí tam strašně moc líbilo, rozhodli jsme se, že v tom plavání budeme pokračovat, takže jsme ji hned přihlásili na následující poprázdninový kurz. Ale aby ani přes prázdniny nezahálela, Evka ji přihlásila na týdenní intenzivní kurz plavání od 28. července do 1. srpna. Jinak dál počítáme s tím, že při našich návštěvách u babičky s dědou v Hořicích s ní budeme chodit i do Hořického bazénu, který se také "osvědčil".
Tento týden se konečně zase umoudřilo počasí, a proto jsme ve středu zase vyndali na balkón Klárčin bazének, a tak v něm zase po delší době mohla Klárka dovádět. Nakonec tam šupla hned dvakrát, obzvlášť druhá - odpolední, návštěva stála za to... Vlezla si na balkón a oblečená lezla kolem bazénku. Ručkou zkoušela, jaká je voda, a i když byla už hodně studená, vlezla si do bazénku i v oblečení a s plínkou, ale vůbec jí to nevadilo. Dokonce si pak i způsobně sama "vyprala" své tričko :-)

Zwycięstwa pilotów myśliwskich Polskich Sił Powietrznych na Zachodzie 1940-1945

Název: Zwycięstwa pilotów myśliwskich Polskich Sił Powietrznych na Zachodzie 1940–1945
Autor: Jacek Kutzner
Vydavatel: Oficyna Wydawnicza „Auditor“
ISBN: 83-86100-80-X, 978-83-86100-80-X
Cena: 39,00 zł (http://orb.polishaf.pl/)

Jste-li milovníky různých seznamů, přehledů, tabulek a statistik, bude pro vás tato publikace opravdovou lahůdkou. Na 164 stranách vás čekají sestřely polských pilotů na západě, setříděné podle různých kategorií (abecedně, chronologicky, podle perutí, ...). Opravdovým grálem je pro všechny badatele druhá polovina knihy, kde na dalších 179 stranách naleznete fotokopie archivních materiálů (Combat Reportů, výkazů letů a dosažených vítězství či kopií zápisníků letů). Na samý závěr se můžete těšit na 33 stran s celkem 93 fotografiemi polských pilotů, jedná se převážně o portréty. Všechny fotografie jsou v dobré kvalitě na lesklém papíře. Jedná se zatím o nejucelenější dílo věnované sestřelům polských pilotů v rámci RAF a USAAF.

Bílým místem podle mého názoru nadále zůstává seznam sestřelů V-1. Velení RAF sice 5. července 1944 rozhodlo, že V-1 sestřelená nad kanálem La Manche (která dopadne do vody) bude započítávána jako sestřel jednoho nepřátelského letounu, zatímco střela zničená nad Anglií pouze jako polovina sestřelu nepř. letounu, je však smutnou pravdou, že tento systém započítávání letounových střel coby „sestřelených letadel“ do celkového skóre stíhačů RAF se neujal. Většina autorů je uvádí buď odděleně, nebo vůbec. U takto koncipované publikace bych však k dané problematice čekal alespoň zmínku. Přitom právě polské perutě patřily v boji s V-1 k těm velice úspěšným.
Stejně tak u sestřelů 307. perutě by podle mého názoru měla být uvedena i jména střelců případně radiových operátorů, tady člověk opět musí sáhnout „někam jinam“. Především u sestřelů dosažených na Defiantech to byla právě dávka z kulometů ovládaných střelcem, která zasadila smrtelný úder nepřátelskému letounu. Jedná se sice o ustálený systém zavedený Stíhacím velitelstvím (Fighter Command), ale po téměř sedmdesáti letech bych čekal již trošku jiný přístup.
Pilota Bostonů Mk.III F/O Reymer-Krzywického autor v celé publikaci chybně zařazuje do 32. perutě, i když ta byla v době jeho sestřelů vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk.IIC. Správně má být uvedeno 23. Night Fighter Squadron. Taktéž v knize chybí jeho křestní jméno – Stanisław.
I přes výše uvedené „nedostatky“ patří tato kniha k opravdu velice zdařilým a nezbývá než se těšit na další dva připravované díly, z nichž první má být věnován létajícímu personálu a druhý stíhacím perutím Polskich Sił Powietrznych na západě.

Jan Šafařík
publikováno v Revi č. 71, květen 2008

ModellBrno 2008

V sobotu 21. června 2008 se v areálu Veletrhy Brno, a.s. pavilon H uskutečnil 15. ročník evropského setkání modelářů Modellbrno 2008. Už je to pár let, co jsem pověsil modelařinu na hřebík a pokud nějaký volný čas mám, tak ho věnuji už jen letecké historii. Přesto každoročně neodolám a vyrazím se podívat na evropskou modelářskou špičku. Zatímco já jsem modelařil jen "drnovou" ligu, tak zde se můžete setkat se skutečnými skvosty, někdy je až k nevíře, co se dá vymodelařit. Je pravda, že když se člověk podívá, jaké se používají pomůcky, tak se to 21. století projevuje i zde. Zde vám přikládám odkaz na fotogalerii, kterou jsem nafotil na letošním ročníku.

Sloní noha

Jak se již včera zmínila Evka, měl jsem to "štěstí", že letos při mé vůbec první procházce na boso po několika krocích mě džogla včela. Jenže tahle Včelka Mája, co si urvala prdýlku, když mi pod pravý ukazovák bodla žihadlo, musela být nějaká zmutovaná :-( Asi se napájela vodou z Brněnské přehrady, jinak si to nedokážu vysvětlit. Dneska ráno jsem se totiž probudil se sloní nohou, měl jsem ji oteklou od prstu až ke kotníku. No a teplota 37,9^oC také není po ránu to pravé ořechové. Naštěstí mi snad už začíná noha splaskávat.

Asi jak stárnu, tak se přidávají alergie na další věci. Už jsem měl několik žihadel od včel i vos, ale takovouhle reakci jsem ještě nezažil :-(

Extrémy na príglu

Dneska bylo tak krásně, že jsem rezignovala na úklid a sama naplánovala na odpoledne výlet na kolech. Měl být jenom krátký a pohodový, ale věděli jsme, že nás čekají dva terénní extrémy. Jeden hned na začátku a druhý na samém konci trasy.
Autem jsme si dojeli na parkoviště u hradu Veveří a odtud jsme se vydali po modré značce nahoru do Podkomorských lesů směrem k Ríšově studánce. Jeli jsme pomalu a funěli, lesní cesta se zúžila na pěšinu a průjezd ztížil jeden padlý strom a vymleté koryto uprostřed. Ale nevzdali jsme to, i když jsme tudy šli pěšky a kola tlačili. Klárka se vezla a byla spokojená, spala. Po tomto krátkém úseku už to bylo dobré, i když kola traktoru udělala své. U Ríšovy studánky jsme se ani nezastavili a už jsme si to svištěli dolů Kočičím žlebem k přístavišti. Tam jsme kličkovali mezi lidmi, až jsme dojeli k občerstvení U Hříbku a tam jsme se zastavili. Vzala jsem si s sebou plavky, takže jsem se chtěla vykoupat a osvěžit upachtěné tělo. Ta voda bodla, byla tak akorát a ani špinavá nebyla, cítila jsem se jako znovuzrozená.
Ta včela taky bodla, a sice Honzu, když svou ladnou zapařenou nožku smočil v trávě, když šel s Klárkou k vodě. Klárinka v přehradě namočila jen nožičky, na ni je to špinavé až moc. Ve stínu stromu jsme si na chvilku odpočinuli, Klárka se napapala, Honza došel pro kofolu a potkal tam Libora. Na chvíli jsme pokecali a on se odjel vykoupat na nuda pláž. Pak jsme pokračovali. Po zpevněné cestě se jelo pěkně, ale od Rokle už to bylo horší. Museli jsme pěšky a potom i vozík poponášet, protože tam jsou schody. Samozřejmě jsme to věděli, nejeli jsme tam poprvé, ale věděli jsme taky, že to zvládneme. Dali jsme si do těla. Pak už nás čekal jen přejezd přes most a krátký úsek k parkovišti, kde jsme dali kola na auto a vyrazili směrem k domovu. Stavili jsme se ještě ve Veverské Bítýšce v hospodě U Kocourků na fazolích, protože doma by nás čekala leda tak prázdná lednička.