Když v dubnu 1945 začalo osvobozování jižní Moravy od německých vojsk, byla vojska 2. ukrajinského frontu ze vzduchu podporována letectvem. Zajímavostí pro některé možná bude, že veškeré bombardovací letouny byly americké provenience, dodané do Sovětského svazu v rámci Zákona o půjčce a pronájmu – Lend-Lease. Sovětská 5. letecká armáda 2. ukrajinského frontu měla v podřízenosti 218. bombardovací leteckou divizi sestávající z 48. BAP, 452. BAP a 453. BAP, vyzbrojených americkými letouny Douglas A-20G Boston, označovaných v sovětských dokumentech jako A-20Ž. V době hlavního náporu na moravskou metropoli Brno podporovala ze vzduchu útočící vojska i 17. letecká armáda 3. ukrajinského frontu, včetně bombardovacích letounů 244. bombardovací letecké divize (260. BAD, 449. BAD a 861. BAD). I tato divize byla komplet vybavena americkými bombardovacími letouny Douglas A-20 Boston ve verzích B, C, G a J, které sovětské dokumenty označovali jako letouny B-3. Od 18. dubna také posílila 5. leteckou armádu 18. gardová bombardovací letecká divize 18. letecké armády dálkového letectva. I její tři pluky – 14. GBAP, 238. GBAP a 251. GBAP – byly vyzbrojeny americkými stroji. Tentokrát se jednalo o americké dvoumotorové bombardovací letouny North American B-25 Mitchell.
Sovětské letectvo používalo samozřejmě i vlastní bombardovací letouny Pe-2, Tu-2, Il-4, Jer-2 nebo Li-2. Stroje Pe-2 byly zařazeny u 13. a 15. letecké armády Leningradského frontu, 1. a 3. letecké armády 3. běloruského frontu, 4. letecké armády 2. běloruského frontu, 16. letecké armády 1. běloruského frontu a 2. letecké armády 1. ukrajinského frontu. Velice podobný stroj Tupolev Tu-2 byl ve výzbroji pouze 16. letecké armády 1. běloruského frontu. Stroje Il-4, Jer-2 a Li-2 měla ve výzbroji pouze 18. letecká armáda dálkového letectva. Všechny tyto jednotky ale operovaly daleko od jihomoravské metropole a jejího okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat