Kalendárium, 29. duben 1967

V sobotu 29. dubna 1967 uzavřel své skóre na Vietnamském nebi stíhací pilot Văn Bảy, když ohlásil sestřelení Phantomu. Stal se tak nejúspěšnějším severovietnamským stíhacím pilotem létajícím na letounu Mikojan-Gurjevič MiG-17. Podle oficiálních pramenů měl získal sedm potvrzených sestřelů (4x F-4, 2x F-105, 1x F-8).

V odpoledních hodinách se zvedla z letecké základny Hòa Lạc letka MiGů-17 ve složení  Nguyễn Văn Bảy, Lê Si Điệp Võ Văn Mẫn a Trươn Văn Cúng a vydala se do oblasti Hòa Bình, kde Văn Bảy zpozoroval ve vzdálenosti osm kilometru vetřelce v podobě armádních F-4C.  Během tříminutového leteckého souboje se mu podařilo jeden letoun sestřelit a letka se poté šťastně vrátila na leteckou základnu Hòa Lạc. Obětí jeho přesné střelby se s největší pravděpodobností stal F-4C, od 389. TFS, pilot 1/Lt Loren H. Torkleson byl zajat, zatímco rádiooperátor 1/Lt George J. Pollin zahynul. Podle Američanů jej však z oblohy srazila palba ze země.

Tabulka sestřelů Nguyễna Văn Bảye:

Datum čas nepř. letoun místo

26. 4. 1966 ? F-4 Bắc Sơn – Bình Gia

29. 4. 1966 odpoledne F-105D ?

29. 6. 1966 poledne F-105D Tam Đảo

5. 9. 1966 16:30~ F-8E Nam Định

16. 9. 1966 15.40 F-4C Nam Mẫu

21. 1. 1967 14:45~ F-105D Kép

24. 4. 1967 16:30~ F-4B Sơn Đoòng

29. 4. 1967 odpoledne F-4C Hòa Bình

Prameny:

[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války, part two, in REVI Publications, No. 118, 2019.
[2] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války, in REVI Publications, No. 117, 2019.

 

[3] Boniface, Roger: MiGs Over North Vietnam: The Vietnamese People's Air Force in, Combat 1965-1975, Hikoki Publications, July 15, 2008. 

[4] Davies, Peter: USN F-4 Phantom II vs VPAF MiG-17/19, Vietnam 1965–73, Osprey Duel 23, Osprey Publishing, November 2009. 

[5] Hobson, Chris: Vietnam Air Losses: United States Air Force, Navy and Marine Corps Fixed-wing Aircraft Losses in Southeast Asia 1961-1973, Midland Publishing / Specialty Press, First edition, 2001.

[6] Mersky, Peter: F-8 Crusader vs MiG-17, Vietnam 1965-72, Osprey Duel 61, Osprey Publishing, November 2014. 

[7] Olynyk, Frank J.: United States Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat Post World War Two, Victory List No.10, self published, Aurora, Ohio, January 1999.

[8] Toperczer, István: Air War Over North Viet Nam, The Vietnamese Peoples' Air Force 1949-1977, Squadron/Signal Pub., No. 6075, Carrollton, Tx 1998.

[9] Toperczer, István: MiG-17 and MiG-19 Units of the Vietnam War, Osprey Combat Aircraft 25, Osprey Publishing 2001.

[10] Toperczer, Istvan: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015. 

edit: Thu Apr 29 12:22:38 PM CEST 2021

Kalendárium, 29. duben 1854

V sobotu 29. dubna 1854 se v Nancy ve Francii narodil Jules Henri Poincaré, francouzský matematik, fyzik, astronom a filosof.

Roku 1905 dospěl současně s Einsteinem k základním principům speciální teorie relativity. Pohledem dnešních matematiků se Poincaré řadí mezi největší matematiky všech dob. Vytvořil důležité odvětví matematiky známé jako algebraická topologie. Díky značné šířce vědomostí v matematických oborech, mechanice vesmírných těles, fyzice a psychologii, je Poincaré nazýván posledním velkým univerzalistou vědy. 

Poincarého výzkumné zájmy zahrnovaly mnoho oborů matematiky, fyziky a filozofie vědy. Byl také jedinou osobou všech dob, která byla zvolena do všech pěti sekcí Francouzské akademie věd: geometrie, mechaniky, fyziky, geografie a navigace. V roce 1906 byl navíc prezidentem celé Akademie. Široký obzor jeho znalostí a jeho schopnost vidět souvislosti mezi zdánlivě velice vzdálenými oblastmi mu umožňovaly nahlížet na problémy z mnoha různých a často nových úhlů. Jeho práce ve fyzice obsahují závažné příspěvky k optice, elektřině, telegrafii, elasticitě, kosmologii, mechanice tekutin, kvantové teorii a speciální teorii relativity.

Poincaré dosáhl později během své kariéry dalších výsledků o komplexních číslech a je považován za zakladatele nesmírně důležitého oboru analytických funkcí několika komplexních proměnných. V různých obdobích svého života také využíval svůj talent ke studiu teorie čísel a geometrie.

Poincarého práce v matematickém oboru zvaném topologie. Právě v ní se zrodil pátý z problémů milénia, Poincarého domněnka. Ačkoli počátky topologie sahají až ke Gaussovi a dalším matematikům poloviny devatenáctého století, skutečně závažnou disciplínou se stala až v roce 1895, kdy Poincaré publikoval rozsáhlou studii Analysis Situs, k níž v letech 1899 až 1904 připsal pět vysvětlujících dodatků (včetně Poincarého domněnky). V této jediné publikaci zavedl Poincaré prakticky všechny koncepty a klíčové metody, které se pak staly hnací silou oboru po následujících padesát let.

V rámci topologie matematika studuje velice obecné vlastnosti povrchů a podobných matematických objektů. Jedním z největších Poincarého objevů bylo to, že nalezl způsob, jak využít algebraických technik k usnadnění tohoto studia.

Velká část výzkumu v topologii se soustředí na troj- a nebo vícerozměrné objekty, a Poincarého chyba spočívala v předpokladu, že jistý naprosto zřejmý poznatek o dvojrozměrných objektech platí též pro objekty mající tři a více rozměrů. 

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Henri_Poincaré

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Poincaré

Kalendárium, 28./29. duben 1942

   V noci z 28. na 29. dubna 1942 otevřeli svůj bojový účet českoslovenští piloti u „Československé“ B letky 68. britské noční stíhací perutě. 

   Prvního československého sestřelu u 68. perutě dosáhla už 12. října 1941 osádka P/O M. Mansfeld a Sgt. S. Janáček v kabině Beaufighter Mk.IF, R2248, WM ○ S, když se jim podařilo dosáhnout dvou jistých sestřelů He 111H-6 a jeden letoun téhož typu poškodili. Vzhledem k tomu, že čechoslováků bylo u perutě velké množství, bylo rozhodnuto z nich vytvořit samostatnou „československou“ letku B v rámci 68. perutě. Došlo k tomu 20. ledna 1942 a jejím velitelem se od 14. února 1942 stal S/Ldr Vlastimil Veselý, DFC. A právě v noci z 28. na 29. dubna 1942 otevřeli čechoslováci od B letky svůj bojový účet. 

   Německá Luftflotte 3 tuto noc vyslala celkem 75 strojů z KG 2, KG 40, Kgr. 106, Erpr. Kdo X-Y, IV./KG 30 a IV./KG 77 k náletu na starobylý York. Dlouho po půlnoci se cestu útočícím bombardérům pokusila překřížit i 68. stíhací peruť, která se jen nedávno přestěhovala do východoanglického Coltishallu. 

   Osádka Beaufighteru Mk.IF, V8252, WM○U, s radarem AI.Mk.VII, ve složení S/Ldr Vlastimil Veselý a radarový operátor F/0 J. F. Montgomerie startovala z Coltishallu v 02.09 h. Ze země ji naváděli proti jednomu Junkersu Ju 88. Aniž byl na jeho přítomnost upozorněn svým operátorem, spatřil Veselý protivníka na vzdálenost asi 200 m. Soupeř letěl ve výšce asi 2 200 metrů v poloze 24 km východně od Cromeru. Veselý neprodleně zahájil palbu z kulometů ze vzdálenosti od 200 m do 50 m a jeho dvě série soupeře očividně poškodily. Pak mu však protivník zmizel z dohledu. Beaufighter přistál v 04.22 h. Byl mu oficiálně přiznán pouze jako poškozený. Vlastimil veselý si do svého deníku poznamenal: „A hned večer fofr. Včera nám tu Němci zahráli. Bombardovali Norwich. Bezbranné město bez vojenských objektů. Je to odplata za anglic. bombardování v Nemecku. Čekáme na Němce do 4 do rána, až přišli. Výsledek: šrtm. Bobek/rtm. Kovařík sundali jednoho Dorniera do moře, sgt. Jenkinson jednoho Heinkela pravděpodobně až u Holandska sestřelil do moře a já sám poškodil Junkerse 88. Měl jsem smůlu: „dali“ mi Němce, ale nefungoval mi „X“ přístroj. Málem jsem do toho Němce vrazil. Neměl jsem takřka čas se mu vyhnouti. V rychlosti jsem mu dal pěknou dávku z kulometů a zasáhl jsem ho. Jak jsem ale pikoval s bídou jsem mu uhnul. Velmi úspěšná noc pro náš flight.“

   Úspěšnější byla osádka Beaufighteru Mk.IF, X7583, WM○T, s radarem AI.Mk.IV ve složení W/0 Ladislav Bobek a Sgt Bohuslav Kovařík. Ta se z Coltishallu odlepila v 03.45 h. Operovala pod kontrolou GCI Neatishead. Podle pilotova hlášení nepřátelský letoun havaroval v 04.20 h. v poloze 29 km východně od Yarmouthu. Beaufighter přistál v 05.10 h. a po přistání byl osádce přiznán potvrzený sestřel Dornieru Do 217. O jejich úspěchu se lze dočíst z bojového hlášení následující: „... Po 15 minutách byl navázán téměř čelní kontakt pod kontrolou GCI na pozici H3229, náš letoun se otočil vlevo na kurs 2000 a po několika dalších kursech, vyslaných mu od GCL byl po 5ti min opět navázán kontakt s nepřátelským letounem. Nepřítel letěl vpravo a mírně nad, na vzdálenost maximálního dosahu radiolokátoru, ve výšce 8 000 stop. Potom vystoupal na 1 O 500 stop a začal kličkovat doleva a doprava při rychlosti 320 km! h. Kontakt byl udržován po 15 min. a zatím se náš letoun přibližoval. Vizuální kontakt byl navázán ve vzdálenosti přibližně 400 stop podle plamenů výfuků. Pilot vzal plameny z výfuku do zaměřovače a přiblížil se protivníkovi,jenž byl později identifikován jako Do 217. Palba byla zahájena 5ti sekundovou dávkou od 250 yardů. Zásahy byly vidět na levé straně trupu a motoru. Nepřítel přešel vpravo do střemhlavého letu v němž ho náš letoun pronásledoval a vyslal za ním další 2 dávky, které zapálily levý motor. Poté přešel nepřátelský letoun do kolmého piké s levým motorem stále v plamenech. Beaufighter provedl střemhlavou zatáčku vpravo a nepřítele pronásledoval i nadále. Po jedné či dvou minutách viděl pilot skrze mlžný opar, který se táhl do 4 000 stop, záblesk exploze na vodě...“

   S určitou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat, že obětí Vlastimila Veselého se stal Junkers Ju 88 A-5 (W.Nr. 884 030) patřící ke IV./KG 30. Jeho čtyřčlenná osádka vyvázla bez zranění a se svým těžce poškozeným letounem nouzově přistála na břicho na své nizozemské základně v Gilze Rijenu. Co se týká Bobkova protivníka, tak nelze vyloučit, že jí nebyl Do 217, ale také „osmaosmdesátka“, Konkrétně Junkers Ju 88A-5 (W.Nr. 880289,3Z+LV) od 11./KG 77, který se nevrátil z náletu na York.  Osádka Lt. Armin Körfer, nav.Uffz. Heinrich Müller, radista Fw. Fritz Ernst a palubní mechanik Obegfr. Hermann Schleising  zahynula.

Sgt Bohuslav Kovařík a W/0 Ladislav Bobek.

S/Ldr Vlastimil Veselý v kabině Beaufighteru.

Bristol Beaufighteru Mk.VIF, V8618, WM○T, který používali českoslovenští piloti v období od března do října 1943.

Prameny:

[1] Vrána, Martin: Mezi mořem a hvězdami, Životní příběh plk. let. Ladislava Bobka, DFC, Martin Vrána, 2015.

[2] Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945, 3. část - 1942, Svět křídel 2001. 

[3] Šafařík, Jan: One of "The Few", 2. část, in REVI Publications, No. 52-53, 2004. 

[4] Veselý, Jaroslav: Ke hvězdám a do mraků, Z válečných deníků čs. stíhače Vlastimila Veselého, Garamon, Hradec Králové 2006. 

Kalendárium, 28. duben 1906

V sobotu 28. dubna 1906 se narodil Kurt Gödel, matematik rakouského původu, který se stal jedním z nejvýznamnějších logiků všech dob.

V intelektuálním prostředí postsecesní Vídně vytvořil své průlomové dílo – objevil a formuloval dva teorémy o neúplnosti: Z prvního plyne, že žádný formální systém nemůže být zároveň úplný a bezesporný a z druhého, že bezespornost formálního systému nelze uvnitř tohoto systému dokázat. Oba teorémy se opírají o důkaz existence nerozhodnutelné věty, která je prostředky systému formulovatelná, ale nedá se dokázat prostředky tohoto systému. Nepatří do množiny dokazatelných vět, jejichž pravdivost může být důkazem prokázána – je nedokazatelná. Protože ale sama o sobě tvrdí, že je nedokazatelná, tvrdí pravdu a je proto pravdivá. Je případem věty, která se dá prostředky systému formulovat, ale nikoli dokázat a v tomto smyslu je pak systém neúplný: Nedají se v něm dokázat všechny pravdivé věty, které se v něm dají formulovat. K důkazu vět Gödel rozvinul nebo zcela nově vyvinul několik matematických postupů či technik. Například tzv. Gödelovo číslování, které je unikátním kódovacím systémem, který umožňuje jednoznačný převod mezi formulemi a čísly. Kódování spolu se zavedením rekurzívních funkcí „převádí logiku na aritmetiku“ a některé části Gödelova důkazu připomínají to, čemu dnes říkáme programovací jazyk počítačů (podobný jazyku Lisp). (Srovnatelný je zde „převod geometrie na aritmetiku“, který provedl v 17. století René Descartes a který je dnes znám jako analytická geometrie).

Další inovací je zvláštní použití Cantorovy diagonální metody, která je jednou ze základních technik teorie množin. Další technikou spojenou s Cantorovou metodou je postup využívající paradoxy jako regulérní matematicko-logické prostředky, které v logice hrají podobnou roli jako Möbiova páska nebo Kleinova láhev v topologii. Gödelovy věty položily pevné základy matematické logice, teorii důkazu v matematice, teorii výpočetní složitosti, programování počítačů a základům matematiky skrze teorii množin. A právě rozvinutí teorie množin věnoval Gödel největší úsilí v 30. létech, kdy se úspěšně pokusil prokázat nezávislost axiomu výběru na ostatních axiomech teorie množin a jen částečně úspěšně o prokázání téhož u hypotézy kontinua. Zdravotní problémy a nešťastné události v Evropě způsobily změnu v zaměření výzkumu a první léta v Americe se věnoval filozofii matematiky. Nejvýznamnějšími z tohoto období jsou dvě práce věnující se Russellově matematické logice a Cantorovu problému kontinua. 

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Kurt_Gödel

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Kurt_Gödel

Kalendárium, 28. duben 1981

V úterý 28.  dubna 1981 dosáhl ve 12.14 Rafi Berkovich v kabině letounu F-16A block 5, číslo 112, dávkou z kanónu sestřelu syrského vrtulníku Mil Mi-8. Jednalo se tak o první sestřel nejenom na letounu F-16 v izraelském letectvu, ale i o první sestřel na tomto typu vůbec. Později téhož dne v 17.29 přidal Dov "Dudi" Yoffe v kabině F-16A block 5, číslo 126, další sestřel Mi-8, tentokrát však pomocí rakety AIM-9L Sidewinder.

Bojový účet „šestnáctek“ tak byl úspěšně otevřen!

Kalendárium, 28. duben 1942

V úterý 28. dubna 1942 odjel z Honingtonu pod velením F/Lt. H. Jaffeho po železnici a lodí hlavní sled 311. československé bombabrdovací perutě směrem na leteckou základnu RAF Albergrove v hrabství Antrim v Severním Irsku. Začalo tím stěhování československé bombardovací perutě z podřízenosti Bomber Command pod Coastal Command. Ve skupině byla i skupina dílenských mechaniků a pomocný personál peruti. Ve stejný den ráno odletěl v KX○Q (Z1090) velitel „A“ letky S/Ldr J. Šejbl s navigátorem F/O K. Bečvářem na rekognoskaci vzdušné trasy i nové letištní plochy. Následující den vyrazila na cestu skupina F/O S. G. Graingera a F/O J. Kroha, kterou tvořilo šestnáct různých  technických vozidel.

I když ztráty 311. československé bombardovací perutě byly cca 1,8 %, tedy relativně málo ve srovnání s ostatními perutěmi Bomber Command RAF, z hlediska nedostatku československého leteckého personálu bylo rozhodnuto o převelení jednotky do podřízenosti Coastal Command, kde se dalo očekávat, že ztráty budou nižší.

Jako první,  v neděli 26. dubna, odlétla letounem na novou základnu ubytovací skupina - F/Lt A. H. Food, DFC s F/Lt Arnoštěm Fantlem, MBE a osmi muži. 

Konečně ve čtvrtek 30. dubna se odlepila naposledy od travnatého wrethamského letiště skupina patnácti těžce naložených Wellingtonů.

[1] Pajer, Miloslav: Wellingtony nad Biskají, Svět křídel 1998. 

[2] Vančata, Pavel: 311 (Czechoslovak) Squadron, Mushroom Model Magazine Special No. 7110, Mushroom Model Publications, 2013.

Kalendárium, 24. duben 1915

   24. dubna se každoročně připomíná začátek arménské genocidy z roku 1915, kdy bylo odvezeno do zadržovacího tábora okolo 250 arménských intelektuálů.

   Arménská genocida je pak souhrnné označení pro vyvražďování přibližně 1,5 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918. Podle některých názorů jde o první jednoznačnou historicky zaznamenanou genocidu v dějinách.

   V pondělí 2. listopadu 1914 se Osmanská říše zapojila na straně centrálních mocností do první světové války. Krátce na to v lednu 1915 se turecká III. armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě u Šarikamiše poražena. Arméni byli neoprávněně obviněni z toho, že byli příčinou turecké porážky. Vládní strana Jednota a pokrok („mladoturci“) začala připravovat genocidu, jakou Arménie nepamatovala. Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly, tzv. čete. Tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií směrem ke koncentračnímu táboru v Aleppu. Většina z nich tento transport, při drastických podmínkách, které panovaly (hlad, žízeň, nemoci), nepřežila. Ti, kteří měli větší předpoklady k přežití (mladí muži), byli odvedeni opodál a popraveni. Významní lidé byli popraveni ještě před vydáním příkazu k deportaci. Ti, kteří přežili přesun do Aleppa, byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora Dajr az-Zaur v Mezopotámii a pokud i to přežili, vyhnali je do pouště, kde neměli nejmenší šanci, nebo je zaživa upálili. V Dajr az-Zaur byl na památku obětem genocidy vystavěn křesťanský památník. V září 2014 byl tento památník poničen radikálními muslimskými stoupenci Islámského státu.

   Není náhoda, že nacisté zvolili při přípravě židovského holokaustu ten arménský. Základní cíl je stejný a prostředky také. Turci zřídili 25 koncentračních táborů a vymysleli pochody smrti. Když v září 1915 poslal turecký ministr vnitra instrukce na téma, co dělat s Armény, znělo to skoro doslova jako rozkazy, které byly později vydávány jednotkám SS.

   Heinrich Himmler: „Jejich existence musí být ukončena, je nezbytné přijmout jakkoliv tvrdá opatření, nesmí být brán ohled na věk či pohlaví ani na jakékoliv morální zábrany.“

   Turci také spočítali, kolik Arménů se vejde do „dobytčáku“. Bylo jich přesně 90, stejný počet vězňů vozily dobytčáky i ve Třetí říši. V Syrské poušti jsou komplexy podzemích jeskyní. Turci do nich napřed Armény nahnali, pak u vstupů rozdělali ohně a následný kouř a popel postupně všechny v jeskyních udusily. Byly to primitivní, první plynové komory.

   Arménská genocida roku 1915 byla první genocidou dvacátého století. Turecko však i nadále striktně odmítá veškerá obvinění z masového vyvraždění cca 1.500.000 Arménů během první světové války a zůstává extrémně citlivým na jakoukoli kritiku ze strany Západu v otázce arménské genocidy.

   Faktem však zůstává, že arménská genocida již byla uznána mnoha státy. Jako první v r. 1965 uznala tuto genocidu Uruguay, za ní následovalo Sovětský svaz / Rusko, Francie, Itálie, Německo, Holandsko, Belgie, Polsko, Litva, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Řecko, Kypr, Libanon, Kanada, Chile, Argentina a též 49 států USA. Vlády USA a Velké Británie odmítají uznat masakry Arménů za genocidu, především s ohledem na Turecko jako významného člena NATO a regionálního spojence. Arménská genocida byla též uznána Evropským parlamentem, Vatikánem, Světovou radou církví a Konferencí evropských církví.

   V roce 2015 bylo přijato usnesení zahraničního výboru Sněmovny České republiky, které označilo hromadné vyvražďování Arménů za genocidu. Při státní návštěvě Arménie v roce 2016 se prezident Miloš Zeman vyslovil pro uznání genocidy Arménů českým parlamentem. Oficiálně Česko uznalo genocidu Arménů v dubnu 2017, kdy parlament přijal příslušné usnesení.

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Armenian_Genocide
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Arménská_genocida

 

edit: Sat 25 Apr 2020 01:05:43 PM CEST

Bílé růži ze Stalingradu

Pro nové číslo časopisu Centurion - sběratelská edice, tentokrát věnovaný ženám ve válečných konfliktech jsem s kolegou Brzkovským nachystal článek o „Bílé růži ze Stalingradu“ - Lídii Vladimirovně Litvjak.

Hnízdo

Jeden záběr z pátečního cyklovýletu za proutkama na pomlázku ;-)

Kalendárium, 21. duben 1918

Při pronásledování poručíka Wilfreda Maye z 209. perutě RAF se v neděli 21. dubna 1918 za von Richthofenův Fokker Dr.I, serial 425/17, dostává další pilot na Sopwith Camelu, kapitán A. Roy Brown od téže peruti. Chce pomoci kolegovi v tísni a zahajuje palbu na trojplošník Rudého barona, který přechází do střemhlavého letu, aby se roztříštil o povrch louky v údolí řeky Sommy, nedaleko cihelny, jejíž objekty dodnes stojí při silnici spojující osady Bray a Corbie.

Kdo byl jeho skutečným přemožitelem? Jak již bylo uvedeno, zásluhy o sestřelení Rudého barona se přičítaly kapitánu Brownovi. Leč on nebyl jediný, kdo na červeně zbarvený trojplošník 21. dubna 1917 pálil. Vzájemné pronásledování všech tří letounů se totiž odehrávalo v tak malé výšce, že německý letoun bylo možno účinně ostřelovat i ze země. A australští vojáci na březích Sommy tak činili a někteří byli i přesvědčeni, že Rudý baron byl sestřelen jejich palbou. Některé prameny připisují jeho sestřel Cedric Bassett Popkinovi z australské 24th Machine Gun Company, či dalšímu australanovi Willy John "Snowy" Evansovi z 53rd Battery, 14th Field Artillery Brigade, respektive Robertu Buiemu z téže 53rd Battery. 

V roce 1969 se rozhodl vnésti jasno do celé záležitosti americký major J. O'Dwyer, záložní důstojník USAF, sám aktivní pilot a letecký akrobat. Požádal o spolupráci tým lékařů, patologů a kardiochirurgů, a shromáždil všechna dostupná hlášení o leteckém souboji mezi Mayem, Richthofenem a Brownem. Porovnáním a rozborem původního hlášení, které Brown nadiktoval ihned po návratu z letu, a jeho pozdějších publikací dospěl major O'Dwyer k názoru, že Brownovo tvrzení o sestřelu odporuje jeho líčení o pohybu letounů a principům balistiky. Jestliže v prvním hlášení Brown uvádí, že střílel po červeném trojplošníku, který "šel dolů po vertikále", neznamená to ještě, že Brown byl skutečnou příčinou konce Rudého barona. Detailním rozborem pohybu obou letounů O'Dwyer dokázal, že ač Brown po Richthofenovi střílel, jeho palba se o pár sekund opozdila, takže to nemohla být střela z jeho kulometu, která Richthofenovi prostřelila srdce. Právě polohu střelného kanálu této jediné osudné střely pokládá O'Dwyer za rozhodující důkaz proti Brownovi. Všichni vojenští lékaři, kteří ohledávali tělo se shodli na tom, že dráha střely vedla zezadu dopředu a zprava doleva. Rudý baron byl tedy zasažen do pravé poloviny zad na úrovni devátého žebra a střela vyšla z těla na prsou v blízkosti levé prsní bradavky. Zranění vedlo do dvou sekund ke smrti. Jestliže kapitán Brown ve své publikaci, uveřejněné na přelomu let 1927/28, uvádí, že poté co dávka střel šla podél a do trupu červeného trojplošníku, se jeho pilot otočil a ohlédl, nemohla to být ani jedna z těchto střel, jež by ukončila jeho život. Nemůžete zkrátka udělat takový pohyb s dírou ráže 0.30 v plících a srdci, tvrdí MUDr. Joseph P. Shea, kardiochirurg nemocnice sv. Vincenta v Bridgeportu, stát Connecticut, jeden z lékařských expertů, jehož si O'Dwyer zvolil jako odborného konsultanta.

Neznamená to, že by Brown byl lhář. Naopak, jeho další líčení dává klíč k záhadě. Poté se zachvěl a jeho tělo v kokpitu skleslo, uvádí Brown. Je-li tedy tento popis přesný (a proč by nebyl), musel být von Richthofen zasažen až v tomto okamžiku a vzhledem k natočení těla při ohlédnutí a vzhledem k poloze letounu, zasažen ze země! Vyděšen proudem střel z Brownova kulometu, který se náhle začal kolem něho valit, se instinktivně ohlédl, aby si upřesnil polohu nového protivníka a přitom byl zasažen. Kdo byl tím čarostřelcem? Pravděpodobně někdo z australských pěšáků.

Manfred von Richthofen

Manfred von Richthofen

Arthur Roy "Brownie" Brown DSC & Bar

Fokker Dr. I 1/48 - 425/17, Rittmeister M. Freiherr von Richthofen, JG 1, Cappy, Francie, duben 1918.

Sopwith Camel B7270, na němž v dubnu 1918 vzlétal u 209. perutě RAF z letiště Bertangles Capt. A. Brown. Brown 21. 4. 1918 na tomto stroji získal potvrzený sestřel Manfreda von Richthofena.

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Manfred_von_Richthofen

[2] http://www.militaria.cz/cz/clanky/mrozoviny/legenda-zvana-rudy-baron.html

[3] ...

Kalendárium, 20. duben 1913

V neděli 20. dubna 1913 se ve městě Oranienbaum v Sankt-Petěrburské gubernii (nyní Lomonosov, Leningradská oblast) narodil Georgij Dmitrijevič Kostylev / Георгий Дмитриевич Костылев, jedno z nejúspěšnějších sovětských leteckých es Velké vlastenecké války.

V roce 1930 ukončil devítiletou školu, o tři roky poději ukončil Školu pilotů OSOVIACHIMu v Leningradu a v květnu 1934 Centrální letecko-instruktorskou školu OSOVIACHIMu v Tušinu. Poté pracoval jako instruktor-letec v aeroklubu závodu № 1. Od 20. dubna 1934 sloužil jako pilot v Leteckém ústavu Civilního letectva. V listopadu 1936 nastoupil jako isntruktor-letec Centrálního aeroklubu imeni Čkalova v Moskvě, kde připravil okolo 40 budoucích pilotů. Od prosince 1938 vstoupil do řad vojenského námořnictva a sloužil v sestavě 5. IAP VVS KBF jako pilot, starší pilot a velitel zvěna.

Účastnil se Sovětsko-finské války od 1. prosince 1939 do 12. března 1940 v sestavě 5. IAP VVS KBF, spadajícího pod 61. IABR. Létal na letounech I-16, ale žádného vzdušného vítěství nedosáhl. 

Od 22. července 1941 se Georgij Kostylev aktivně účastnil Velké vlastenecké války v řadách 5. IAP který byl k 18. lednu  1942 přejmenován na 3. GIAP KBF. Létal na letounech Polikarpov I-16, Mikojan-Gurevič MiG-3, Lavočkin LaGG-3 a Hawker Hurricane. Ve čtvrtek 5. února 1942 byl sestřelen ve vzdušném souboji a musel opustit se zraněnou rukou svůj letoun na padáku. Do dubna 1942 velitel zvěna 3. GIAP gardový st. lt.  G. D. Kostylev absolvoval 233 bojových letů, účastnil se 59 vzdušných soubojů v nichž sestřelil 1 letoun samostatně a 25 ve spoluúčasti. V nagradnom listě se píše o jednom jistém sestřelu a 26 sestřelech ve spoluúčasti. Za tyto úspěchy mu byla od 23. října 1942 udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 654) a Řád Lenina. Od 10. října 1942 sloužil jako velitel  12. OKIAE KBF, kde létal na letounech MiG-3 a I-16. Od neděle 24. ledna 1943 byl opět i 3. GIAP KBF, kde zazstával funkci velitele 3. eskadrily a létal na letounech Lavočkin LaGG-3. od 20. dubna téhož roku pak létal u 4. GIAP KBF na letounech Lavočkin La-5. V květnu byl povýšen do hodnosti gardového kapitána a ustanoven velitelem 3. eskadrily. Od 25. srpna 1943 sloužil jako starší inspektor-pilot Bojového výcvikového oddělení Velitelství vojenského letectva KBF. Poté se k 23. červnu 1944 opět vrací k 4. GIAP KBF ve funkci pomocníka velitele po letecké přípravě a vzdušném boji. Od 15. listopadu 1944 nastoupil ve stejné funkci k 3. GIAP, který byl tou dobou vyzbrojen letouny Lavočkin La-5 a La-7. Dne 16. ledna 1945 byl povýšen do hodnosti gardového majora.

Od února 1945 byl poslán na Vyšší důstojnické kurzy námořního letectva do města Mozdoku, kde ho také zastihl konec války.

Během Velké vlastenecké války absolvoval celkem 418 bojových letů, účastnil se celkem 112 vzdušných soubojů ve kterých podle nejnovějších výzkumů získal celkem 43 sestřelů, z toho 10 samostatných a 33 ve spoluúčasti. Objevují se ale i další cifry: 9+34, 10+35, 20+34, 12+34, 41+13, 22+34, 43+3 či 7+29.

Seznam sesřelů:

15.07.1941 1/3  Me 110

22.07.1941 1/4  Ju 88

22.07.1941 1/4  Ju 88

22.07.1941 1/4  Me 110

23.07.1941 1  Ju 88

25.07.1941 1/2  Ju 88

31.07.1941 1/3  Me 109

01.08.1941 1/3  Me 109

01.08.1941 1/3  He 112

11.09.1941 1/3  Hs 126

11.09.1941 1/3  Ju 88

11.09.1941 1/2  Me 109

21.09.1941 1/3  He 111

21.09.1941 1/5  Ju 88

16.10.1941 1/3  Ju 88

02.11.1941 1/3  Blenheim

03.12.1941 1/2  Fokker D-21

18.12.1941 1/4  Ju 88

18.12.1941 1/4  Ju 88

21.01.1942 1/2  Me 109

12.03.1942 1/3  Me 109

13.03.1942 1/3  Me 109

13.03.1942 1/3  Me 109

14.03.1942 1/3  Ju 88

14.03.1942 1/3  Ju 88

16.03.1942 1/4  Me 109

16.03.1942 1/4  Hs 126

17.08.1942 1/6  Fokker D-21

17.08.1942 1/6  Fokker D-21

18.08.1942 1/8  Me 109

18.08.1942 1/8  Me 109

26.08.1942 1  Caproni

26.09.1942 1  Me 109

28.09.1942 1  Ju 88

29.09.1942 1/3  Ju 88

29.09.1942 1  Me 109

29.09.1942 1  Me 109

29.09.1942 1/2  Me 109

21.04.1943 1  Fiat

22.05.1943 1/2  Fw 190

23.05.1943 1  Me 109

02.06.1943 1  Fw 190

04.08.1944 1  Fw 190

Seznam vyznamenání:

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu,  № 654 (23. 10. 1942)

2x Řád Lenina (21. 10. 1942, 23. 10. 1942)

2x Řád rudého praporu (21. 04. 1940, 1942)

medaile... 

Georgij Dmitrijevič Kostylev / Георгий Дмитриевич Костылев.

Gardový kapitán A. F. Mjasnikov, gardový kapitán G. D. Kostylev a kolisař pluku Isakovič s letounem Jakovlev Jak-1.

Lavočkin LaGG-3, 'červená 35', na kterém s největší pravděpodobností létal Georgij Dmitrijevič Kostylev.

Hawker Hurricane, gardový kapitán Georgij Dmitrijevič Kostylev, 3. GIAP VVS KBF, oblast Sinjavno, 1942.

Lavočkin La-5, Georgij Dmitrijevič Kostylev. 

Prameny:

[1] Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г., ISBN   978-5-699-30919-1.

[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014.

[4] Цапов Иван Иванович - Конев Владимир Николаевич - Мясников Юрий Александрович: Гвардейцы Балтики крылатой, Исторический очерк боевого пути 1-й гвардейской Краснознаменной Выборгской истребительной авиационной  дивизии ВВС ДКБФ (1941-1945 гг.), OOO Дельта НБ, Москва, 2006, ISBN 5-900824-09-8."

[5] Mellinger, George: LaGG & Lavochkin Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 56, Osprey Publishing, November 21 2003.

[6] Michulec, Robert: Stalinowskie Sokoly, serija Kampanie lotnicze, Nr. 7, A.J.Press 1995.

[7] Morgan, Hugh: Soviet Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 15, Osprey Publishing, October 15 1997.

[8] Наши бои, рассказ Героя Советского Союза балтийского летчика-истребителя Г. Костылева, in Авиация и Космонавтика, №05 (149), 2008.

[9] Polák, Tomáš – Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999.

[10] Šedivý, Miloš - Dymič, Valerij: Triumf a tragédie, Sovětští stíhací letci v bojích II. světové války, Svět křídel 2001.

[11] Šmýra, František - Veštšík, Miloš: Pod Značkou La, 2. část, in Aero Plastic Kits Revue, č. 33, 1995.

[12] Абрамов, Александр: Красные соколы, Лучшие Асы России, 1914 - 1953 гг., http://airaces.narod.ru/, http://www.aces.boom.ru/.

[13] Авиаторы Второй мировой, http://allaces.ru/.

[14] Костылев Георгий Дмитриевич, 20. 4. 1913 - 30. 11. 1960, Герой Советского Союза, http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=2678.

Kalendárium, 20. duben 1941

Marmaduke Thomas St. John “Pat” Pattle.

V neděli  20. dubna 1941 padl ve vzdušném boji nad Řeckem S/Ldr. Marmaduke „Pat“ Pattle, DFC & Bar (* 3. 7. 1914, Jižní Afrika). Podle dokumentů nalezených teprve nedávno měl tento stíhač RAF na kontě celkem 52 (z toho ve spolupráci 2) zničených letadel jistě, 9 (z toho 1 ve spolupráci) pravděpodobně, 6 poškozených (z toho 2 ve spolupráci) a 5 letounů zničených na zemi. Tento výkon nesnižuje ani fakt, že drtivou většinu svých úspěchů vybojoval proti italskému letectvu.

S/Ldr. Marmaduke „Pat“ Pattle byl tím pádem velmi pravděpodobně nejúspěšnějším stíhačem západních spojenců celé druhé světové války.

Marmaduke Thomas St. John Pattle se narodil 3. července 1914 v Butterworthu, městě nedaleko jihovýchodního pobřeží Jižní Afriky.V roce 1932 si podal přihlášku k jihoafrickému královskému letectvu SAAF. Pohovor pro přijetí k SAAF proběhl v roce 1933, po něm byl ale Pattle odmítnut. V červnu 1936 pak započal svůj letecký výcvik u britské RAF, která aktivně rekrutovala piloty ze zemí Commonwealthu. Jeho první operační jednotkou stala 80. peruť umístěná na základně RAF Kenley, jež byla vyzbrojena stroji Gloster Gladiator Mk.I. Zde ale setrval jen krátkou dobu, než byl převelen na základnu RAF Debden v Essexu. V dubnu 1938 pak Pattle prošel křtem ohněm, když byla jeho peruť nasazena v Egyptě. Zde letouny RAF prováděly útoky na pozice rebelů, jež povstali proti britské koloniální nadvládě. Když v září 1939 vypukla 2. sv. válka, Pattle již sloužil v pozici velitele letky.

V červnu 1940 do války vstoupila Itálie, a britské síly v severní Africe náhle čelily italské armádě. 80. peruť se nicméně do akce dostala až v srpnu, když byla odeslána na frontu jako náhrada 33. perutě, odeslané do zázemí k doplnění stavů a odpočinku. Letka "B" pod Pattleovým velením byla dislokována v Sidi Barrani nedaleko libyjských hranic, a 4. srpna 1940 se Pattle poprvé střetl s letouny nepřítele. Hned ve svém prvním vzdušném boji získal první sestřel, když poslal k zemi italský bitevní letoun Breda Ba.65 a vzápětí i dvojplošnou stíhačku Fiat CR.42. Po krátkém odpočinku a přezbrojení na vylepšené Gladiatory Mk.II byla 80. peruť odeslána do Athén, kde měla asistovat při obraně Řecka proti Italům. Do konce roku 1940 si Pattle nárokoval 14 sestřelů včetně množství pravděpodobných a sdílených sestřelů, stejně jako poškozených nepřátelských strojů.

Na konci ledna 1941 byl v boji zabit velitel 80. perutě, major William Hickey, Pattle přebírá velení nad celou perutí. V únoru 1941 byl Pattle vyznamenán Záslužným leteckým křížem (Distinguished Flying Cross, DFC), a jen o týden později byla jeho peruť přezbrojena na stíhačky Hawker Hurricane. Pattle se s novými stroji sžil rychle, a hned během prvního letu na Hurricanu sestřelil stíhačku G.50. V březnu získal Pattle ke svému kříži DFC stužku, byl povýšen na majora a bylo mu svěřeno velení nad 33. perutí RAF, která rovněž operovala nad Egejským mořem.

V dubnu 1941 začala nad Řeckem operovat Luftwaffe. Pattle neustále podával vynikající výkony, ačkoliv byl neustálým bojem extrémně vyčerpán a ještě k tomu navíc onemocněl - 19. dubna během jediného dne poslal k zemi šest nepřátelských strojů samostatně a jeden ve spoluúčasti, další dva letouny sestřelil pravděpodobně.

Devatenáctého dubna se začaly britské síly z Řecka stahovat. Pattle, trpící horečkami, hned následující den ráno sestřelil další tři letouny nepřítele, pak ale ulehl na lůžko, kde se třásl horečkou pod přikrývkami. Když se ale večer rozezněl poplach, jak se k základně blížily bombardéry Osy, Pattle se i přes svůj špatný zdravotní stav vypotácel z ubikací, vyškrábal se do kokpitu svého Hurricanu, a ignoroval přitom výkřiky svých podřízených, kteří se snažili mu ve vzletu zabránit. Zatímco německé těžké stíhačky Messerschmitt Bf 110 svými kulomety a kanóny ničily zaparkované letouny a letištní zařízení, Pattle vzlétnul a vedl poslední zbytky 33. a 80. perutě do boje. Posledních patnáct Hurricanů (v jednom z nich seděl i později světoznámý spisovatel Roald Dahl) se tak postavilo zhruba devadesáti nepřátelským letounům. Po vypuknutí zuřivé vzdušné bitvy nad Eleusinským zálivem Pattle podle všeho dokázal i přes svůj zdravotní stav sestřelit jeden letoun Bf 109 a jeden Bf 110, pak ale byl jeho Hurricane napaden dvojicí stíhaček Bf 110, zatímco se Pattle snažil pomoci jinému Hurricanu. Jimmy "Kettle" Kettlewell, jeden z Pattleových spolubojovníků, později vypověděl, že viděl jeden Hurricane, jak se řítí k hladině moře v plamenech a s pilotem zhrouceným v kabině, zatímco dva letouny Bf 110 jej pronásledovaly a pokračovaly v palbě. Kettlewell jednu z těžkých stíhaček sestřelil, pak byl ale sám sestřelen a utrpěl zranění. Ten den bylo ztraceno pět Hurricanů, a historici se domnívají, že hořící Hurricane, který byl spatřen Kettlewellem, patřil právě Pattleovi. Tělo ani vrak nebyly nikdy nalezeny.

Marmaduke Thomas St. John “Pat” Pattle.

Velitel 33. perutě RAF Squadron Leader Marmaduke Thomas St. John “Pat” Pattle  a adjutant perutě  Flight Lieutenant George Rumsey stojí před letounem Hawker Hurricane na základně Larissa, Thessaly, Řecko, březen–duben 1941.

Letoun Gloster Gladiator Mk.I, L8011, 80. peruť RAF, na kterém v období konec 1939 - květen 1940 létal v Egyptě Marmaduke Thomas St. John “Pat” Pattle.

Letoun Gloster Gladiator Mk.II, N5832, 80. peruť RAF, na kterém v období prosinec 1941 - květen 1942 létal v Řecku Marmaduke Thomas St. John “Pat” Pattle.

Letoun Hawker Hurricane Mk.I, V7419, 33. peruť RAF, Larissa, Thessaly, Řecko, březen–duben 1941.

Seznam sestřelů:

Datum	Čas	#	Typ	Výsledek
1940
04.08.1940	17:15-19:15	1	Ba.65	zničen
04.08.1940	17:15-19:15	1	CR.42	zničen
08.08.1940	18:00-19:10	1	CR.42	zničen
08.08.1940	18:00-19:10	1	CR.42	zničen
15.09.1940	13:00	1	S.79	poškozen
19.11.1940	14:10	1	CR.42	zničen
19.11.1940	14:10	1	CR.42	zničen
29.11.1940		½	S.79	poškozen ve spol.
29.11.1940		½	S.79	poškozen ve spol.
02.12.1940	11:00	1	Ro.37	zničen
02.12.1940	14:30	1	Ro.37	zničen
04.12.1940		1	CR.42	zničen
04.12.1940		1	CR.42	zničen
04.12.1940		1	CR.42	zničen
04.12.1940		1	CR.42	pravěpodobně zničen
04.12.1940		1	CR.42	pravěpodobně zničen
20.12.1940	10:40	1	S.79	zničen
20.12.1940	10:40	1	S.81	zničen
21.12.1940	10:30	1	BR.20	pravěpodobně zničen
21.12.1940	10:30	1	CR.42	zničen
1941
28.01.1941	14:20	⅓	Z.1007	zničen ve spol.
28.01.1941	14:20	½	BR.20	pravděp. zničen ve spol
09.02.1941	10:30-12:40	1	CR.42	zničen
10.02.1941	dopoledne	1	Z.1007	poškozen
10.02.1941	p.m.	1	BR.20	poškozen
20.02.1941	14:45	1	G.50	zničen
27.02.1941	16:00	1	CR.42	zničen
28.02.1941	15:30-16:30	1	BR.20	zničen
28.02.1941	15:30-16:30	1	BR.20	zničen
28.02.1941	p.m.	1	CR.42	zničen
28.02.1941	p.m.	1	CR.42	zničen
28.02.1941	p.m.	1	CR.42	pravěpodobně zničen
04.03.1941	15:00	1	G.50	zničen
04.03.1941	15:00	1	G.50	zničen
04.03.1941	15:00	1	G.50	zničen
04.03.1941	15:00	1	CR.42	pravěpodobně zničen
23.03.1941		1	G.50	zničen
23.03.1941		1	G.50	pravěpodobně zničen
23.03.1941		1	G.50	zničen na zemi
23.03.1941		1	G.50	zničen na zemi
23.03.1941		1	G.50	zničen na zemi
06.04.1941	p.m.	1	Bf 109	zničen
06.04.1941	p.m.	1	Bf 109	zničen
07.04.1941	p.m.	1	Do 17	zničen
08.04.1941		1	e/a	zničen na zemi
08.04.1941		1	e/a	zničen na zemi
09.04.1941	a.m.	1	Do 17	zničen
10.04.1941	p.m.	1	Bf 110	zničen
10.04.1941	p.m.	1	Bf 109	zničen
11.04.1941	ráno	1	Ju 88	zničen
11.04.1941	ráno	1	He 111	zničen
12.04.1941	p.m.	1	Do 17	zničen
12.04.1941	p.m.	1	S.79	zničen
12.04.1941	p.m.	1	Bf 109	poškozen
14.04.1941	7:10	1	Bf 109	zničen
14.04.1941	8:43	1	Ju 88	zničen
14.04.1941	10:04	1	Bf 110	zničen
14.04.1941	13:08	1	S.79	zničen
14.04.1941	17:40	1	Ju 88	zničen
19.04.1941	6:35	1	Ju 88	zničen
19.04.1941	6:35	1	Ju 88	zničen
19.04.1941	6:35	1	Ju 88	pravděpodobně zničen
19.04.1941	09:20 –	⅓	Hs126	zničen ve spol.
19.04.1941	09:20 –	1	Bf 109	zničen
19.04.1941	09:20 –	1	Bf 109	zničen
19.04.1941	14:50 –	1	Ju 88	zničen
19.04.1941	18:20	1	Bf 109	zničen
19.04.1941	18:20	1	Bf 109	pravděpodobně zničen
20.04.1941	14:00	1	Bf 109	zničen
20.04.1941	14:00	1	Bf 109	zničen
20.04.1941	15:41	1	Ju 88	zničen
20.04.1941	p.m.	1	Bf 110	zničen

Prameny:

[1] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.

[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999.

[3] Gustavsson, Håkan: Biplane Fighter Aces from the Second World War, http://surfcity.kund.dalnet.se/aces.htm.

[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Pat_Pattle

[5] https://warthunder.com/cz/news/1208--cz

[6] https://www.fronta.cz/kalendar/padl-s-ldr-m-pattle

edit: Mon 20 Apr 2020 09:36:07 PM CEST