Fedora 13 „Goddard“

Včera, v úterý 25. května 2010, spatřila světlo světa nová verze operačního systému Fedora s pořadovým číslem 13 a označená „Goddard“.
Pokud se nebojíte rozšířit si obzory a chcete vidět, že to jde i bez Windows a peněz, tak vám doporučuju si vyzkoušet tento operační systém, třeba jako LiveCD.
Ano, asi nejpopulárnější distribucí je Ubuntu, ale já sám jsem vyrůstal na Red Hatu, ze kterého Fedora vzešla a jsem s touto distribucí nadmíru spokojen, takže bych neměnil. Navíc s každou novou verzí je OS čím dál tím přívětivější. Co se mně fakt líbí je, že z instalačního DVD mám hned na výběr ze tří grafických prostředí (KDE, Gnome a XFCE). Na začátku si stačí dát chvíli práci s výběrem programů a služeb, které chcete nainstalovat, pak jen kliknout a po nějakém čase máte na počítači plně funkční operační systém se stovkami a stovkami všech možných i nemožných programů.
Přechod na novou verzi je také velice milá záležitost, stačí jen na příkazový řádek zadat příkaz 'preupgrade', párkrát kliknout a za nějakou tu hodinku máte systém v nejnovější verzi. Zrovna včera jsem přešel tímto způsobem v práci na F13 a vše prošlo bez jediného zaváhání.
Neříkám, že se problémy nevyskytují, někdy je holt potřeba se s něčím poprat, ale je pravda, že novější verze jsou čím dál víc vychytanější a myslím, že tato distribuce by si určitě zasloužila více pozornosti :-)

Blahopřejný telegram prezidenta Medveděva

„Blahopřejeme Vám k zisku zlaté medaile v hokeji.“
„STOP!“
„Zemní plyn.“
„STOP!“
„Ropa.“
„STOP!“

Myšlenka dne

Serou Vás Vaše děti?
Volte Paroubka a pokazíte jim celý život!!!

Kohoutovický aquapark

V pátek opět pršelo, a tak nám nezbylo než vymyslet náhradní program za plavbu parníkem po přehradě. Řešení bylo nasnadě. V Kohoutovicích byl v polovině dubna otevřen nový aquapark a my jsme měli v úmyslu ho co nejdříve navštívit. Deštivý den byl pro bazén jako stvořený.

Po několika minutách hledání jsme aquapark našli. Ceny se nám nezdály zas až tak vysoké, navíc Klárka měla vstup zadarmo. Rozhodli jsme se zůstat 1,5 hodiny a ukázalo se, že pro začátek je to možná moc. Klárka totiž do studenější vody nevleze, takže byla pořád v brouzdališti nebo ve vířivce. Někdo u ní musel zůstat, tak jsme se s Honzou střídali. Jen jednou s náma byla v divoké řece, kde nás vodní proud unášel pořád dokola, to se jí líbilo. Ale za chvíli drkotala zubama a hrnula se do brouzdaliště. Po nějaké době se nám podařilo ji přemluvit, aby šla s taťkou na tobogán, že pojedou pomalu a já se na ně budu dívat. Tak tam byla taky jen jednou, protože voda je tam studená. Honza byl na tobogánu šestkrát, já ani jednou, protože jsem to nehodlala riskovat. A neriskovala jsem ani trysky a vířivku, protože ten vodní proud se mi zdál na bubnování do břicha měsíc před porodem dost silný. Jinak je ale aquapark fajn.

Je tam 25 m bazén, rekreační bazén s chrliči vody, vodními tryskami a divokou řekou, 90 m tobogán, vířivka, dětské brouzdaliště, pára a mokrý bar. Dále se v areálu ještě nachází sauna, posilovna, masáže a střešní bazén.

Co je však dle našeho názoru nedostačující, je kapacita baru. Jsou tam jen dva stolečky a jídlo typu párek v rohlíku. Hodil by se větší prostor. Naštěstí v okolí aquaparku je dost restaurací, v jedné z nich jsme si dali oběd a jeli jsme domů.

Více o aquaparku najdete zde.

Soudný den Jiřího Paroubka

Předevčírem jsem dostal od kamaráda jeden moc pěknej e-mail a musím říct, že už dlouho jsem se tak od srdce nezasmál. Věřím, že všichni, co mají smysl pro humor, určitě tento příspěvek ocení. Voličům ČSSD se to ale určitě líbit nebude. Ale slovy klasika: Proletáři všech zemí vyližte si prdel!

Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl. Ukázalo se, že to byla mrtvice a protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu, a tak zemřel.
Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal: "Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš, tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty, a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi." "To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."
"Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost."
"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!" "Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr. Odvedl Paroubka k výtahu a jeli stále dolů, až do Pekla.
Brána Pekel se otevřela a Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a Plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici oroseného piva a kotletku. "Dej si jedno, Jirko!" "Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Paroubek. "Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje." Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co mají socani rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků, prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních činitelů, zavedení majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý důsledný boj s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů. Všichni si to skvěle užívají a dřív, než si to Paroubek uvědomí, je den pryč.Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.
"Tak a teď je čas na návštěvu Nebe", a otvírá mu bránu. A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech, než o jídle, o penězích a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě. "No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali," říká si Paroubek.
Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost." Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo úžasné, a tak - ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla."
Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otevírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou. Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: "Já tomu vůbec nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně." Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne, "Jo holenku, včera to byla jen volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!"

Nové fotky

Jelikož má Evka zase strašně moc krásné bříško, rozhodli jsme se všichni zajít do fotoateliéru a nechat si udělat nějaké společné fotografie. Výsledek naleznete zde.
Tentokrát jsme vyměnili fotoateliér D.A. Foto za FOTO Smékal a myslím, že jsme vůbec neprohloupili :-)

Střílet na policejní eskortu, to ANO, udeřit politika, to v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ

Události posledních dnů nějak nemůžu pochopit... Předně jsem proti jakémukoliv násilí, nejen během předvolební kampaně , ale jak se říká... „kdo seje déšť, někdy může sklízet bouři“...
Všichni jsme asi sledovali, jak 10. listopadu 2009 přepadla paní Tauchenová se zbraní v ruce policejní eskortu, na kterou i vystřelila a dopomohla k útěku svému manželovi, který byl nepravomocně odsouzen za vykrádání trezorů pomocí výbušniny. Za tento čin byla koncem dubna odsouzena pouhou podmínkou.
Podnapilý nespokojený člověk uhodí na předvolebním mítinku Bohuslava Sobotku z ČSSD do hlavy... a ejhle, tomuto člověku hrozí až několik let vězení a co víc, bude se to řešit ve zkráceném řízení.
Oba dva činy, jsou trestné, oba by měly být potrestány, jen nějak nechápu ten nepoměr!
Asi tím chtějí naši politici lidem vzkázat: „Vzít si do ruky střelnou zbraň, přepadnout policejní eskortu a vystřelit na ni je v pořádku, hrozí vám tak nanejvýš nějaka podmínka... ale běda vám, běda vám, jestli na nás, všemohoucí, vševědoucí, .... politiky jen vztáhnete prstík. Půjdete do vězení na několik let a došlápnem si na vás ve zkráceném řízení...
Miliardové úniky, brutální vraždy, to nic, na to máme dost času, rok, dva, nebo deset... však soudy a soudci musí z něčeho žít...
Ale vztáhněte na nás politiky prstíček, to si na vás došlápnem, hned, teď!“

Tak lidi, co je pro vás víc společensky nebezpečné, když ozbrojená žena se zbraní v ruce začne střílet po policejní eskortě, která převází jejího odsouzeného muže, aby mu dopomohla k útěku nebo úder pěstí podnapilého muže.

Mr. Bean se vtělil do svého Avataru

Podle posledních informací se Mr. Bean přestěhoval na Pandoru v systému Alpha Centauri B-4. Zvláštním přenosem se dostal do svého avatara a zůstává na Pandoře jako jeden z Na'vi

Naše první keška

Tak jsme dneska absolvovali první geocaching a vybrali jsme si na to dvě „kešky“ na Květnici. Jak jsme se ke geocachingu dostali ani pořádně nevím. Někdy před rokem nebo dvěma jsem se poprvé o tomto pojmu dozvěděl od Drasťáka, když jsem se s ním náhodou potkal o prázdninách v našem oblíbeném čínském bistru na Veveří. Až teprve tak před měsícem jsem se k otázce GPS vrátil a začal o ní opravdu reálněji uvažovat. Ale říkal jsem si, že budu šetřit rodinný rozpočet, navíc Evka se k tomu stavěla dost odmítavě. Nakonec to byla ona, kdo za mnou přišel s tím, že jestli si ji budu kupovat, tak ať ji koupím před naší dovolenou v Jizerských horách, kde bysme ji mohli použít. Že prý se už koukala na web a našla tam hodně „pokladů“ a že by Klárku mohlo bavit je hledat.
Takže bylo rozhodnuto, já kontaktoval pár přátel, kteří se geocachingem zabývají, aby mi poradili s výběrem GPS a večer jsme udělali rodinnou radu a rozhodli se pořídit si Garmin Dakota 20. Hned jsme ji objednali přes internet a já ji v pondělí šel vyzvednout. Prvotní nadšení však bylo vystřídáno velkým zklamáním. Najednou nám přišlo všechno složité, nevěděli jsme co a jak, jak na GPS, jak na geocaching. Přiložený manuál byl jen tak na dvě věci. Naštěstí nám zase pomohli přátelé. Nakonec jsme se domluvili s kamarádkou Jitkou Plesníkovou, která se geocachingu věnuje a shodou okolností jela v neděli do Tišnova, že se u nás staví a dá nám malou instruktáž. Mezi tím jsme pokračovali v samostudiu přes internet. Ale Jitčina krátká návštěva nám hodně pomohla. Poradila nám, co jsme potřebovali, dala pár dobrých rad...
A tak jsme hned na odpoledne naplánovali první výlet za „poklady“. Klárka se moc těšila, doma si furt dávala GPSku na krk a že vyrazíme hledat. Na http://www.geocaching.com/ jsme si našel dvě kešky na Květnici. První jsou Barytové štoly a druhá je Velká skála. Tak jsme se sbalili a vyrazili. Zprvu šla Klárka po svých, ale cestou se příliš kochala, takže jsme byli nuceni její loudavé tempo vyřešit přesunem do krosničky. Vzhledem k tomu, že Evka je už v osmém měsíci těhotenství, byli jsme nuceni tomu přizpůsobit rychlost chůze. Evka nasadila roboticky monotonní tempo a takto jsme vyfuněli do kopce. Při samotném zdolávání vrcholu Květnice jsme si říkali, jestli jsme kvůli Evce neměli zvolit něco víc odpočinkového, ale to jsme ještě netušili, že to nejtěžší nás teprve ještě čeká, neboť první keška se nacházela na skále na svahu Květnice a cesta k ní byla dost strmá. Ani mně se s Klárkou na zádech nešlo nejlíp a Evka s tím bříškem také musela být opatrná. Po vydatných deštích předchozích dnů to totiž leckde mohlo podklouznout. Naštěští jsme to zvládli. Na samotnou skálu jsem pro jistotu vylezl jen já. Kešku jsem našel bez problému, a tak jsem ji nafotil, zapsal se do deníčku, zase ji zabalil a schoval do skalního výklenku. Jinak místo to bylo nádhedné. Hned pode mnou byl lom ve svahu Dřínová a do dálky se člověk koukal směrem na Štěpánovice. Klárka se mezitím spřátelila s jedním šnečkem, co šel zrovna okolo, a měla neodbytnou touhu ho pořád šťourat do očiček.
Pak jsme se vydali zpět na vrchol Květnice s tím, že ještě přejdeme na Velkou Skálu. Tam už byla cesta příjemná a ne moc náročná. Zde se nám však kešku najít nepodařilo. Nejdřív jsem ji snad půl hodiny hledal já, pak jsem se vystřídal s Evkou, ale ani ona ji nenašla. Klárka si spokojeně lezla po skalách a odmítala naši pomoc. Tak jsem ji nechal lézt samotnou a jen z bezpečné vzdálenosti ji kontroloval a obdivoval, s jakou zručností se po těch skalách pohybuje.
Doma jsme se pak na webu dozvěděli, že keška se ztratila, ale že ji den před naší návštěvou autor obnovil... podle mě ji však zase někdo obratem šlohnul... Tento víkend se v Tišnově konala mineralogická burza, a tak celé město bylo obleženo šutrology, mnozí z nich vzali Květnici útokem i s kladívkem. Navíc kolem místa, kde se keška měla nacházet, to bylo dost rozorané, takže i když je v krabičce zpravidla lísteček, který vysvětluje , o co se jedná, a tak ať to případní nechtění nálezci zase dají na stejné místo, tak někdo asi neodolal si to vzit domů... Smůla... Po nějakém čase se tam zkusíme vrátit znova.
Jelikož jsme ale vyrazili až později odpoledne, tak k Velké Skále jsme došli až kolem šesté hodiny. Proto jsme se po neúspěšném hledání vydali na cestu domů s malou zastávkou u dědy a babičky.
Myslím, že první výlet se vydařil, i když, co se týká pokladů, to byl jen poloviční úspěch. Každopádně nás to všechny opravdu chytlo a už se moc těšíme na další výlety. Klárka má turistiku ráda v podstatě od narození a myslím si, že díky tomu, že se ji snažíme dělat nenásilnou, tak ji to i baví. Když se k tomu používá ta kouzelná skříňka na krku, tak to je pro ni zase o něco zajímavější. Díky těm keškám se navíc člověk podívá i na místa, kam by ho asi ani nikdy nenapadlo zajít, což je podle mě velká výhoda geocachingu. Navíc se dá podle jednotlivých kešek procházet celé okruhy, kdy člověk může luštit různé šifry, které mu pak dají souřadnice dalšího místa, takže to může být další zábava, při které člověk potrénuje i šedou kůru mozkovou.
Už se moc těším až začneme plánovat Jizerky. Mezitím můžeme procestovat Tišnov a přilehlé kolonie. Docela se už těším až někdy budeme hledat poklady i na Hořicku.