Moravské Vindousy

Jeskyně Balcarka

Tak se se čtrnáctidenním zpožděním vracím k dalšímu výletu po jeskyních. Už to pomalu vypadalo, že poslední výlet nestihneme o prázdninách, ale nakonec se zadařilo. V pátek 21. srpna 2009 jsem si vzal dovolenou, že budeme balit na dovolenou, ale vše jsme zvládli o den dřív, proto jsme ještě den před odjezem do Jizerských hor vyrazili na malý výlet do další z jeskyní Moravského krasu. Klárce se v nich strašně moc líbí, tak jsme byli zvědaví, co řekne na Balcarku :-)

Protože jsme ale vyrazili až k polednímu, rozhodli jsme se nejdřív zajet někam na oběd. A kam jinam by člověk měl v krasu jet na jídlo, než do Jedovnic do restaurace Olšovec, která proslula "kapitalistickýma porcema za socialistické peníze". Kapitalistické porce zůstaly, ale cena se už také zkapitalizovala :-) Pamatuji si ještě doby, kdy tam fungoval minipivovar, ale ta doba je už dávno pryč. Jak jsme se dozvědeli, tak hospoda změnila majitele. Bohužel zmizela i minivarna, která po přerušení vaření piva fungovala aspoň jako dekorace. Také se změnil kuchař a nabídka. Evka ocenila rozšířenou nabídku pizzy a já s hořkostí na srdci oplakal, že už nenabízejí vynikající smažené olomoucké tvarůžky s opečenýma paprikovýma bramborama.
Evka neodolala pizze a já si dal kančí guláš. Klárka ukusovala nám oběma :-) Pro malé děti tam měli i krabici hraček, tužek na malovaní apod., což jsme ocenili. Také výzdoba se změnila. Jak jsem psal, tak varna zmizela, ale místo toho se tam objevily vitrínky s legendárními "angličáky". Mnohé ze starých kousků si můžete i zakoupit. Docela jsme koukali na ty nablýskaný autíčka, obzvlášť série autíček, jako třeba hasičských vozů, stály opravdu za to.
Po jídle jsme se vydali směrem na Ostrov u Macochy do jeskyně Balcarka. Trošku jsme se oblíkli, Klárce dali premiérově úplně novou sportovní bundu a vyrazili na prohlídku.
Musíme říct, že Balcarka byla opravdu nádherná. Co se týká cesty, tak se šlo dosti úzkejma cestičkama dolů, pak zase nahoru, bylo to dost náročné. Co se týká krápníkové výzdoby, tak Balcarka patří asi mezi nejbohatěji vyzdobené jeskyně Moravského krasu. Zatímco v předešlých jeskyních se jednalo spíš o velké dómy, kde byla výzdoba, tak v Balcarce na vás vykukovaly krápníky z kdejakého zákoutí, které byly i pěkně nasvíceny, takže to vypadalo všechno moc pěkně. Tentokráte jsem měl z práce půjčenou zrcadlovku, takže zase byly pěkné fotky. Klárce se tam také moc líbilo, i když tentokrát jsme ji nechali celou prohlídku v krosničce.
Z Balcarky jsme vyrazili domů, ale vzali jsme to "zkratkou" přes Rudice, řekli jsme si, že se s Klárkou stavíme podívat na Rudické propadání. Nejdřív jsme se ale přímo v Rudicích stavili ve větrném mlýnu. Nakonec jsme šli i dovnitř. Součástí byla i výstava o speleologickém výzkumu Rudického propadání i s fotkama a plánkem propadání. Vůbec jsem netušil o jak velký a členitý komplex se jedná.
S Klárkou jsme pak sešli k propadání, ale docela nám to trvalo, protože Klárka musela po cestě všechno pořádně prozkoumat. Také jsme narazili na několik horolezců, a tak se klárka koukala jak lezou po skále. Přímo k propadání Klárka sešla úplně sama, jen jsem ji jistil za ruku, protože to bylo přeci jen strmé klesání. U samotného propadání byl docela velký opar. Klárka po kládě přešla s Evkou na druhou stranu a zdolaly jeden z místních velkých kamenů, ze kterého mi pak zamávaly.

Když jsme si všechno pěkně prohlídli, tak jsme se vydali po stejné trase zpět. V Rudicích se nám Klárka hned rozeběhla k dětskému hřišti, ale nakonec jsme ji ukecali, že se tam zastavovat nebudeme. Hřiště bylo v dost dezolátním stavu a ty houpačky jsme s ní nechtěli riskovat.

I když jsme původně plánovali jen využít všech tří slev a stavit se ve Sloupsko-šošůvské jeskyni, Kateřinské jeskyni a jeskyni Balcarka, tak po tom, jak se ty výlety Klárce strašně moc líbily, tak koketujeme s tím, že ještě v září bysme při hezkém počasí vyrazili i do Punkevních jeskyní, včetně projížďky na lodičkách. To by se jí podle nás mohlo opravdu moc líbit. Tak uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne.

Kateřinská jeskyně

Včera bylo nádherné počasí, a tak jsme se s Klárkou a Evkou rozhodli realizovat druhou ze tří plánovaných návštěv v Moravském krasu. Za svůj cíl jsme si zvolili tentokráte Kateřinskou jeskyni. Plán byl jednoduchý, vyrazíme dopoledne, stavíme se v jeskyni, pak se naobědváme a odpoledne vyrazíme na projížďku po okolí.

Po ránu jsme se tedy pořádně posilnili, sbalili si všechny věci, složili vozík do auta, kola přimontovali na střechu a vyrazili přes Lipůvku a Blansko k hotelu Skalní mlýn. Spodní parkoviště bylo již plné, a tak jsme parkovali na horním, které bylo hned v sousedství našeho cíle - Kateřinské jeskyně. Já jsem skočil zjistit, kdy je nejbližší prohlídka a protože byla zhruba za dvacet minut, tak jsem rovnou koupil lístky, ulovil další razítka do našeho sešitku a šel se oblíct k autu za Klárkou a Evkou. Přeci jen průměrná teplota v jeskyních je celoročně kolem sedmi osmi stupňů. Prohlídka trvá zhruba 40 minut, a tak jsme nechtěli nic nechat náhodě. Když jsme před vstupem viděli některé odvážlivce jen v tričku, šortkách a sandálech, trochu mně jich až bylo líto.

Přivítala nás půvabná mladá průvodkyně a hnusný starý průvodce, který nám kontroloval lístky. Byl příjemný jak "vosina v prdeli", a tak jsem si říkali, že se máme na co těšit. Naštěstí se ale "uklidil" úplně na konec našeho procesí a celou dobu se nám věnovala mladá průvodkyně.
Kateřinská jeskyně je co do délky trasy ze všech zpřístupněných jeskyní nejkratší, zato se tam nachází největší podzemní dóm ve střední Evropě. Také výzdoba tu není tak velká, jako třeba ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, které jsme navštívili posledně, některé stropy se propadly, a tak o svou výzdobu přišly a teď se tam teprve tvoří nové. Nejzajímavější částí, co se výzdoby týká, je asi Bambusový lesík tvořený vzácnými, několik metrů vysokými hůlkovými stalagmity a také barevně nasvícený útvar Čarodějnice, který se dostal do znaku jeskyně.
Vynikající akustika dómu je příležitostně využívána pro pěvecké a hudební koncerty. I nám průvodkyně poskytla příležitost seznámit se s touto akustikou a pustila nám kus z Verdiho opery Nabuco. Bohužel Klárka měla včera nějakou upovídanou náladu, takže všem návštěvníkům zpestřovala silný hudební zážitek svými komentáři a těmi nás obšťastňovala v podstatě celou prohlídku. Párkrát na nás nalétl nějaký netopýr, neboť tato jeskyně jim slouží jako zimoviště a mnozí tam zůstávají po celý rok.
Snad jediným záporem byl počet návštěvníků, na to jak často tam byly prohlídky, že jsme se tam navzájem míjeli, tak mohli ten počet nějakým způsobem omezit. A ještě jedna věc, foťák. Našeho milovaného Nikona jsme poslali tento týden na opravu, když nám ho Klárka na Šumavě tak pěkně poházela po zemi a místo něj jsme oprášili náš malý kompakt Nikon. Ten má však dost slabý blesk, takše fotky jsou docela nic moc. Možná jsme si spíš měli vzít starého Pentaxe a fotit na klasický kinofilm.
Když jsme vylezli z jeskyně, uvítalo nás docela velké teplo a dusno. U auta jsme se převlíkli do cyklo, zapřáhli vozík a vyrazili ke Skalnímu mlýnu na oběd. Rozhodli jsme se poobědvat v Udírně pod kaštanem a to byla veliká, veliká chyba. Za prvé nevím proč udírna, neboť tam neměli vůbec nic uzeného, jen opékaný párek, párek v rohlíku a nějaké smaženiny. Evka se rozhodla pro smažák a já se blbec přidal.... Hranolky byly mírně připálené, sýr mírně nedodělaný a aby porce asi vypadala velká, tvořilo čtvrtinu talíře nakládané zelí. Škoda, že jsem si blbec nedal toho buřta. K pití jsme si dali nějakou černou brču podivné chuti. Takže nejlíp na tom nakonec byla Klárka, které jsme cestou koupili bio Boloňské špagety a nechali je Klárce ohřát. Také se to tam kolem nás hemžilo vosama, které se hodlaly na našem hnusném obědě přiživit. Takže jsme ten oběd zkrátili na nutné minimum a raději vyrazili na kola.
Naplánovali jsme okruh po čtyřech z pěti jeskyní, které jsou v Moravském krasu pro lidi zpřístupněny. Nejdříve jsme vyrazili k Punkevní jeskyni, od ní jsme pokračovali dál po červené do Sloupu. Cesta tam byla docela příjemná, jelo se hlubokým údolím. Cesta však místy byla v dost špatném stavu, bylo vidět, že nedávné přívalové deště řádily i tam. Klárka nám naštěstí brzo usnula, a tak jsme nasadili naše výletnické tempo a pokračovali v cestě. Původně jsme plánovali, že ještě před Sloupem zahneme doprava směrem na Ostrov u Macochy, ale nakonec jsme se vydali do Sloupu k jeskyni a odtud pokračovali do Šošůvky.
To jsme ale ještě nevěděli co nás čeká. Ještě ve Sloupu se začala cesta "zvedat k nebesům". Sloup plynule přešel v Šošůvku, ale kopec nekončil a nekončil. Zatímco Klárka spokojeně spinkala, tak já jsem potil krev, ale nakonec jsme to všichni zvládli a vyjeli až na kopec. Ze Šošůvky jsme pak pokračovali po "červené" polňačce do Holštějnu, ale na hrad jsme nejeli, pokračovali jsme dál po silnici do Ostrova u Macochy. Tam jsme se zajeli podívat k jeskyni Balcarka, která je poslední v našem seznamu návštěv. Do jeskyně se ale vydáme někdy koncem prázdnin. Ještě to chce k prohlídce naplánovat zase nějakou okružní trasu na kolo nebo pěšky. Dole pod jeskyní jsme se posilnili všichni tři broskví a vyrazili na Macochu. To jsme se ale museli vrátit zpět do Ostrova, vyšlápnout si další "infarktový kopec" ke kostelu a po zelené pokračovat na Macochu. Na konci Ostrova jsme se ještě krátce zastavili u větrného mlýna. Na Macoše jsme si dali větší pauzu. Já se posilnil pivem, Evka pitem a Klárka zase kolem nás skotačila, pořád utíkala k vyhlídce do Macochy nebo k dřevěným zajícům u chaty.
Z Macochy už nás čekalo jen několik kilometrů cesty pořád z kopce. Na tento závěrečný sjezd jsme si přepřáhli vozík a Evka dovezla Klárku až k autu. Tam jsme naložili vozík a kola a vyrazili domů. Jestli je na těchto výletech něco opravdu otravné, tak snad pouze to nakládání a vykládání kol.

Výlet se myslím moc vydařil a těšíme se na poslední z naplánovaných prázdninových výletů po jeskyních.
Dneska bylo počasí také pěkné, tak jsme si dali další takřka třicetikilometrový okruh kolem Tišnova, tentokrát se sedačkou. Ale o tom třeba někdy přístě :-)

Evian Roller Babies

Sloupsko-šošůvské jeskyně

Minulý víkend jsme si naplánovali, že vyrazíme s Klárkou do Moravského krasu do jeskyní. Chtěli jsme vyzkoušet, jak se jí bude v úzkých uličkách a ve tmě líbit :-) Počasí nám ale naše plány pořád oddalovalo. Přeci jen v době přívalových dešťů není zrovna nejšťastnější plánovat si výlet do přírody. No a ve dnech tropických veder jsme dali přednost bazénu. Nakonec jsme vyrazili až v neděli.

A výlet se opravdu vydařil. Vybírali jsme si ze tří možností - Sloupsko-šošůvské jeskyně, jeskyně Balcarka a Kateřinská jeskyně. Letos nám totiž končí platnost slevové knížky z Cestovní knihy, a tak jsme chtěli využít volných vstupenek. Nakonec vyhrála prvně jmenované jeskyně.
Vyrazili jsme přes Lipůvku, Černou Horu, Rájec Jestřebí do Sloupu. Bohužel to tam byla samá objížďka, proto jsme se zpátky rozhodli jet přes Blansko.
Sloupsko-šošůvské jeskyně mají nejdelší prohlídkovou trasu v České republice, ale my se rozhodli využít slevu pro kratší okruh. I ten je dlouhý takřka kilometr a trvá celou hodinu.
Klárka nás ale strašně mile překvapila. Moc se jí v jeskyni líbilo. Pořád se mi vykláněla přes rameno z krosničky. Koukala všude kolem a spokojeně pokřikovala. Bylo to samé "to to jéé, to to jéé" :-) Také jsme ji na rovných úsecích vyndali z krosničky a ona si spokojeně ťapkala sama. Když jsme prošli celou první část a měli se oddělit od té skupiny, která měla zaplacenou celou trasu, rozhodli jsme se ukecat průvodce, jestli bysme mohli jít s nima, když se to Klárce tak strašně moc líbí a vůbec se netváří být unavená. Vzhledem k tomu, že díky slevovým kupónům jsme měli vstupenky úplně zadarmo, tak jsme si říkali, že by to mělo být jedno... a také bylo. Průvodce nás vzal s sebou, takže Klárinka si během svého prvního výletu do jeskyně užila rovnou nejdelší okruh v České republice. Šošůvská část jeskyní není tak mohutná jako Sloupská, zato je mnohem víc "zdobená" krápníky. Celý výlet stál opravdu za to, a proto se už těšíme, až s Klárkou vyrazíme i do zbývajících dvou jeskyní, kam máme slevové lístky. Proč toho nevyužít.
Po prohlídce jsme ještě chvilku zůstali před vstupem do jeskyně a tam se občerstvili. Klárka tam spokojeně pobíhala a skamarádila se tam s jednou malou holčičkou, kterou pořád "zvala", ať si k ní přisedne :-)
Pokud se chystáte do krasu, tak si určitě nenechte Sloupsko-šošůvské jeskyně ujít, opravdu stojí za to. Také pro nás bylo docela velkým překvapením, když jsme se dozvěděli, že do Punkevních jeskyní nemáte v sezóně bez předchozího zamluvení v podstatě šanci se dostat. Prý se objednává tak 14 dní dopředu. Že je v Punkevkách narváno jsem věděl, ale že je to tak hodně, to ne. Je pravda, že poslední mé tři návštěvy v této jeskyni byly vždy někdy v květnu před sezónou, takže jsme se tam dostali bez problémů. Prý tam ale mají na každý den zhruba 100 lístků, které prodávají vždy od rána od osmi, další už jsou jen pro předem nahlášené návštěvníky.

Vodo, vodo, studená jsi

Minulý týden lze nejlépe popsat slovy klasika: "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným". Tropická vedra se střídala s přívalovými dešti. Nicméně těch teplých dnů jsme se rozhodli využít ke koupání, ať si Klárka pěkně užije vodu. V úterý jsme se rozhodli vyrazit na koupaliště do Brna. Rozhodovali jsme se mezi Riviérou na břehu řeky Svratky a Dobrákem "v centru" Brna. Nakonec vyhrál Dobrák, snad i proto, že se tam nedávno otevřelo úplně nové hřistě pro děti.

I když se mi to ze začátku moc nezamlouvalo, tak vstupné nakonec vyřešili docela rozumným způsobem. Samotný vstup do areálu stojí 50,- korun. V areálu je malý kruhový bazén s dětským hradem uprostřed. Pokud chcete do dětského hřiště, musíte si připlatit tuším 80,- Kč a pokud chcete do velkého bazénu tak 50,- Kč, pokud chcete jít jak na hřiště tak do bazénu, tak si lze koupit kombinovanou vstupenku za 100,-. Ano není to nejmíň, ale 150,- za celý den je v podstatě normální cena.
Zklamáním pro mě byla teplota vody. A protože já mám na teplotu vody velké nároky, tak nakonec do velkého bazénu šla jen Evka a vzala tam i Klárku. Ale voda tam byla opravdu hodně studená, takže Klárce se tam také moc nelíbilo. Asi je, co se týká vody, po mně :-)
Samotné koupaliště je děleno na tři bazény. První je v podstatě dětské brouzdaliště s obrovským nafukovacím hradem uprostřed. Druhý bazén je rozdělen na hřiště pro vodní míčové sporty a poslední největší bazén je klasický plavecký. Škoda jen, že byl demontován tobogán, který tam kdysi býval.
Rozložili jsme se pod jeden velký strom, ať je Klárka chráněna od přímého slunce. Až na malý pokus Evky vzít Klárku do většího bazénu, si Klárka hrála v malém kruhovém brouzdališti. Potkali jsme tam i naši cvičitelku z dětského plavání z Filie.
Také jsme si šli s Klárkou zahrát na to nové dětské hřiště. Je tam několik nafukovacích atrakcí, pět trampolín, a napříč velký lanový prolízací hrad. Také si tam člověk může zaskákat na závěsných lanech.
Příjemné i bylo, že nejmenší děti mají vstup zdarma a rodiče jako doprovod nic neplatí.
Ve středu a v pátek jsme se pak rozhodli vyrazit na koupaliště doma v Tišnově. Zde jsem věděl, že je tam hodně studená voda, tak jsem měl obavy co na to Klárka. Z hygienických důvodů se dětské brouzdaliště každý den napouští znova, a tak je tam také voda docela studená a Klárce se to moc nelíbilo. Pokaždé, když jsme ji namočili, tak se začala sápat ven z bazénku. Ve velkém bazénu se jí také vůbec nelíbilo. Zato já jsem překonal sám sebe a dokonce dvakrát jsem okusil ledovou vodu velkého bazénu.
V pátek jsme pak zvolili jinou taktiku, ráno jsme zašli do hraček, že Klárce koupíme dětský plovací kruh, co má v sobě takovou tu sedačku, aby dítě nepropadlo. Při té příležitosti jsme jí ale nakonec koupili i mlýnek a lehátko s Krtečkem.
V pátek to už ale bylo jiné. Sice se Klárce ze začátku moc nechtělo do vody a kdyz už tam byla, tak se často celá třásla. Ale jakmile si začala hrát, tak na studenou vodu najednou nějak zapomněla. Obzvláště se jí líbilo, když jsem ji vozil na lehátku s Krtečkem. Navíc se tam objevila další dvě stejná lehátka a Klárka tak získala dvě nové kamarádky - Terezku a Denisku. Obě holčičky byly starší, a tak se o Klárku i pěkně staraly. Jeden chlapeček jí také půjčil nafukovací žirafu, či co to vlastně bylo za zvíře, a Klárce se to moc líbilo. Krom toho tam měla i sestřenku Beátku, se kterou si také hrála.
Voda ve velkém bazénu byla sice pořád studená, ale přeci jen o něco teplejší než ve středu, a tak jsem se dokonce čtyřikrát přemohl do vody vlézt :-) Což považuju za obzvlášť dobrý výkon, vzhledem k tomu, jak bytostně nesnáším studenou vodu. Nakonec ale musím konstatovat, že voda v tišnovském bazénu byla o něco teplejší než na Dobráku.
Doufejme že nám letošní léto připraví ještě několik teplých dní a budeme moci s Klárkou zase vyrazit za vodou. Uvidíme, jak to bude s koupáním v Jižních Čechách, kam tento víkend vyrážíme na dovolenou.

Odpolední pohoda

Gymnastka Klárka

Když jsme viděli, jak se Klárka vždycky vydovádí na hřišti na skluzavce, řekli jsme si, že bychom jí mohli menší provedení pořídít i domů, když už se blížil den dětí. Tak jsme vyhledali skluzavku, která se nám líbila nejvíc, samozřejmě jsme ji ukázali i Klárce, aby si ji odsouhlasila a po internetu ji objednali. Bohužel se nějak protáhlo datum dodání, takže místo ke dni dětí je dostala až se čtrnáctidenním zpožděním.
Říkali jsme si, jak dlouho jí to vydrží, ale skluzavka je pro ni zatím oblíbenou "hračkou". Navíc hned na začátku zjistila, že se dá skluzavka používat nejen ke klouzání, ale její madla ve výšce jednoho metru se i výborně hodí na gymnastické cviky. Tak na nich začala Klárka s oblibou předcvičovat, jak ukazuje přiložená fotka. Zez ačátku jsme si říkali, jestli to pro ni není moc nebezpečné, ale ona si na těch držadlech počíná tak zkušeně, že už se bát vůbec nemusíme.

Stránky Air Aces dosáhly další mety

V chaosu posledních dní jsem si nějak nevšiml, že mé stránky Air Aces slavily malé kulatiny. V sobotu 6. června 2009 v 19:20:43 navštívil tyto stránky dvoustý tisící návštěvník od ledna 2000, kdy jsem spustil counter. S několika měsíční prolukou, kdy counter díky mé chybě v kódu nefungoval korektně. Jubilejní návštěvník přišel z IP adresy 93.103.57.32.
Když to člověk zprůměruje na měsíce, tak to číslo nijak oslnivé není, ale na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jsou to stránky pro docela malou skupinu "bláznů", jako jsem já, tak to považuji za úspěch.
Podle měsíčních přehledů IP na stránku přistupují uživatelé zhruba ze 60 až 70 států světa :-) A i podle e-mailů, které mi chodí, lze usuzovat, že se stránky opravdu líbí a díky nim se mi podařilo navázat kontakty s předními historiky světa na danou problematiku.

Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem

Název: Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem (Nález trosek P-51B Mustang u Brna-Slatiny)
Sestavil: Ivo Koukola
Vydavatel: Brko, 1. rozšířené vydání, 2008
Počet stran: 199
ISBN: 978-80-254-2846-7
Cena: 280 Kč (http://obchod.boudamuseum.com/)

Skoro na minutu přesně po 64 letech, které uplynuly od smrti 2/Lt Williama L. Kigginse, bylo v sobotu 11. října 2008 v Brně-Slatině bývalým příslušníkem 310. perutě RAF Emilem Bočkem pokřtěno rozšířené vydání knihy Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem.
Kniha se zabývá především okolnostmi smrti jediného příslušníka USAAF, 2/Lt Williama L. Kigginse, pilota 308. FS, 31. FG, 15. USAAF, jenž padl nad územím Brna. Po úvodních kapitolách o hloubkových náletech nad Moravou, vzpomínkách pamětníků, se podrobně seznámíte s historií unikátního nálezu trosek letounu P-51B Mustang, s/n 43-24854 „Miss Betty“, na poli nedaleko nového terminálu letiště Brno-Tuřany. Publikace se však věnuje i dalším událostem letecké války nad oblastí Brna a potažmo Jižní Moravou v letech 1944–1945. Můžete se dočíst podrobnosti o sestřelení Mustangu P-51B u Boskoštejna, P-51C u Blučiny, či ztrátě bombardéru B-24 Liberator u Tišnova.
Editorem sborníku je Ivo Koukola a dále do něj přispěli renomovaní autoři, jako např. Jan Mahr, Vlastimil Schildberger st., Jan Břečka a Vlastimil Schildberger ml. Oproti původnímu vydání je doplněn např. o kapitolu o spojeneckých náletech na Brno a obětech hloubkařů na železnici, předání kosterních pozůstatků pilota americkým úřadům v lednu 2008 a především o velké množství snímků, včetně desítek dosud nikdy nepublikovaných dobových fotografií.
Celá publikace je navíc vytištěna na velmi kvalitním tuhém křídovém papíru, takže působí velice příjemně. Pokud se zajímáte nejen o historii leteckých soubojů, ale především o leteckou archeologii, nezbývá mi, než tuto publikaci vřele doporučit.

Jan Šafařík
publikováno v Revi č. 75, květen 2009