Kalendárium, 27. červen 1920

V neděli 27. června 1920 se ve městě Luhansk v Doněcké gubernii narodil Aleksandr Ignatjevič Molodčij (Александр Игнатьевич Молодчий). Dvojnásobný hrdina Sovětského svazu, bombardovací pilot na letounech SB, DB-3, DB-3F, Jer-2, Il-4 a B-25, jehož osádka během Velké vlastenecké války získala pět vzdušných vítězství.

V roce 1935 ukončil 7 tříd školy a Vorošilovgradský aeroklub v Luhansku, kde byl následně i zaměstnán. Do armády vstoupil v prosinci 1937 a v listopadu 1939 ukončil Vorošilovgradskou vojenskou leteckou školu pilotů, kde létal na letounech SB. Následně sloužil u 51. SBAP a 100. DBAP, kde létal na letounech DB-3 a DB-3M (Il-4). Od června 1941 sloužil jako zástupce velitele 420. DBAP, který byl vyzbrojen letouny Jer-2. S tímto plukem se od srpna 1941 zapojil do Velké vlastenecké války. Už 22. října 1941 mu byl udělen první titul Hrdina Sovětského svazu. Od ledna 1942 sloužil u 748. APDD, který byl v srpnu 1942 přejmenován na 2. GAPDD. Dne 22. srpna 1942 se účastnil náletu na Berlín. Osádku letounu tvořili: pilot A. I Molodčij, šturman S. I. Kulikov, střelec A. I. Vasiljev a střelec-radista A. F. Panfilov. Druhou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu obdržel 31. prosince 1942 za úspěšné splnění 145 bojových letů z toho 131 v noci. Aleksandr I. Molodčij byl prvním dvojnásobným Hrdinou SSSR, který titul získal jako žijící příslušník. Před ním se dvojnásobnými hrdiny stali S. P Suprun a B. F. Safonov, ale oba posmrtně. V té době jeho osádku tvořili šturman P. G. Matosov, střelec-radista G. P. Tkačenko a střelec A. I. Vasiljev. Dne 3. listopadu 1943 byl a úspěšné absolvování 265 bojových letů, z toho 241 v noci, navržen na třetí titul Hrdiny Sovvětského svazu, ale ten mu nebyl udělen. Další návrh byl podán 13. května 1944, ale obdržel Řád Lenina. Od června 1944 do konce války pak sloužil jako pilot-inspektor techniky pilotáže i 1. GADDD.

Celkově a dobu Velké vlastenecké války absolvoval 311 bojových letů, z toho 287 v noci. Na letounech Jer-2, Il-4 a B-25 provedl mnoho bombardovacích misí proti pozemním cílům v hlubokém týlu nepřítele. Ve vzdušných soubojích jeho osádka sestřelila 5 stíhačů nepřítele a sami byli dvakrát sestřeleni. 

Po válce létal na letounech Tu-4, Tu-16 a Tu-95. Jeho jméno nese i jeden z ruských dálkových strategických bombardérů s měnitelnou geometrií křídel Tu-160, konkrétně stroj RF-94106.

Prameny:

[1] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0 

[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Молодчий,_Александр_Игнатьевич

[3] http://www.warheroes.ru/

Kalendárium, 26. červen 1885

Ve pátek 26. června 1885 se v Praze narodil významný geometr a matematik František Kadeřávek.

Narozen: 26. června 1885 v Praze 

Zemřel: 9. února 1961 v Praze

Po maturitě (1902) na reálce v Ječné ulici v Praze zahájil  František Kadeřávek studia na strojním odboru České vysoké škole technické v Praze. Rozsah učiva probíraného na technice neuspokojoval zcela Kadeřávkovy požadavky, a tak se ještě mimo to věnoval podrobněji matematice, stereotomii, elektrodynamice a jiným předmětům. V letech 1905-07 byl posluchačem i Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studoval odborné matematické předměty u profesora K. Petra a profesora J. Sobotky. V roce 1908 dosáhl aprobace pro vyučování  matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách. V té době již dva roky působil jako asistent deskriptivní geometrie u profesora K. Pelze na české technice v Praze. Vedle asistentských povinností navíc v roce 1909 suploval deskriptivní geometrii pro stavební obor za nemocného profesora V. Jarolímka. Toto suplování se protáhlo do Jarolímkova odchodu do důchodu a pak až do Kadeřávkova jmenování profesorem. V roce 1910 byl František Kadeřávek promován doktorem technických věd (disertační práce O zvláštní zborcené ploše) a o dva roky později (1912) se na technice habilitoval pro obor syntetické geometrie. Uznáním jeho práce byl návrh na místo mimořádného profesora deskriptivní geometrie na České vysoké škole technické v Praze, kterým byl jmenován v roce 1917. A v roce 1920 byl pak ustanoven řádným profesorem a stal se přednostou Ústavu deskriptivní geometrie a stereotomie. Mimo techniku František Kadeřávek ještě přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze.

František Kadeřávek byl jedním z několika významných českých geometrů na přelomu 19. a 20 století. Jeho práce se zabývají projektivní geometrií kuželoseček a kvadrik, geometrickými příbuznostmi, zborcenými plochami, křivkami a plochami součtovými, teorií osvětlování a dalšími oblastmi deskriptivní geometrie. V roce 1929-30 vydal společně s J. Klímou a J. Kounovským dvoudílnou učebnici Deskriptivní geometrie. Mimo to je František Kadeřávek autorem knih Perspektiva, příručka pro architekty, malíře a přátele umění (1922), Relief, příručka pro sochaře a architekty (1925) a Geometrie a umění v dobách minulých (1935). František Kadeřávek se věnoval se i historické práci, zajímal se zejména o historii pražské techniky. Práce z této oblasti už však nedokončil. 

Literatura:

1. Šedesát let profesora dr Františka Kadeřávka. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 71 (1946), str. D94-96.

2. Menšík, M.: Prof. Ing. Dr techn. František Kadeřávek sedmdesátníkem. Matematika ve škole. 5 (1955), str. 498-500.

3. Kepr, B.: Sedmdesát pět let profesora Františka Kadeřávka. Časopis pro pěstování matematiky. 80 (1960), str. 384-385.

4. Kepr, B.: Zemřel profesor František Kadeřávek, nositel Řádu republiky. Časopis pro pěstování matematiky. 87 (1962), 113-114.

5. Havlíček, K.: Prof. Dr. František Kadeřávek zemřel. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 6 (1961), str. 231-234.

6. Kepr, B.: Vzpomínáme na profesora Kadeřávka. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 11 (1966), str. 40.

7. Balada, F.: Sedmdesátépáté výročí narozenin prof. inž. Dr. Františka Kadeřávka nositele Řádu republiky. Matematika ve škole. 11 (1960-61), str. 248-250.

8. Drábek, K.: Sté výročí narození profesora Františka Kadeřávka. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 30 (1985), str. 290-292. 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

https://web.math.muni.cz/biografie/ 

Kalendárium, 26. červen 1944

V sobotu 26. června 1944 se osm slovenských stíhaček Bf 109G náležejících k takzvané Pohotovostné letke pokusilo zaútočit na svaz amerických bombardérů směřující nad Bratislavu. Pohotovostná letka tou dobou operovala z Piešťan a operačně podléhala německé 8. Jagddivision ve Vídni. Slovenští letci při prvním útoku na bombardéry jeden B-24 sestřelili a další dva B-24 a jeden B-17 poškodili. Následně se ale museli utkat se stíhacím doprovodem. Mustangy od 52. FG a Lightningy od 82. FG nad slovenskými Messerschmitty jasně dominovaly. Při bojích bylo ztraceno či poškozeno celkem sedm slovenských stíhaček, přičemž tři letci padli a další byl zraněn. Pohotovostná letka jako bojeschopná jednotka přestala prakticky existovat.

Po osmé hodině oznámil německý vysílač Donausender přílet mohutného bombardovacího svazu z jihu, který tvořilo 654 těžkých čtyřmotorových bombardovacích letounů B-24 Liberátor a  B-17 Flying Fortress. jejich doprovod tvořilo 217 stíhacích letounů P-51 Mustang, P-38 Lightning a P-47 Thunderbolt. Část útočného svazu zaútočilo na závody Manfred-Weiss v maďarském Györu. Nad Novými Zámkami změnily letouny 15. USAAF směr letu na západ a zamířili k Bratislavě. Jejich cílem bylo bombardování rafinerie dislokované v blízkosti Vídně. Německá protivzdušná obrana proti nim vyslala celkem 203 stíhačů z nichž se 186 dostalo do přímého bojového střetu s Američany. V 8.30 vzlétlo do vzduchu i třicet Bf 109 od 101. stíhací skupiny maďarského královského letectva. Její piloti si připsali pět sestřelů: mjr. A. Heppes - 2x B-24, rtm. L. Buday - 1x B-24, npor. P. Irányi - 1x P-38 a rtn. P. Takacs - 1x P-51. 

Po vyhodnocení vzdušné situace a zjištění, že nepřátelské bombardovací svazy směřují do vzdušného prostoru Bratislavy, dostala skupina osmi stíhacích letounů na letišti v Piešťanech rozkaz k okamžitému startu. V 8.40 vzlétla z letištní plochy skupina osmi Bf 109G-6, jejíž bojovou úlohou bylo hlídkovat a vyčkávat v oblasti Bratislavy ve výšce 7 000 m, kde se měli spojit s 13 německými stíhačkami Bf 109 a 40 letouny Bf 110. Němečtí letci nedorazili, zatímco americký bombardovací svaz už byl nad Bratislavou. Rozpoutala se letecká bitva a slovenským letcům se podařilo několik letounů zasáhnout. Rtl. Gustav Lang sestřelil jeden bombardér B-24H-10-DO, s. no. 41-28674. Rtk. Rudolf Božík poškodil jeden bombardovací letoun B-17 a po jednom B-24 poškodili rtk. Stefan Jambor a npor. let. Juraj Puškár. Slovenští letci však neměli šanci vzdorovat mohutné přesile doprovodných stíhačů od 15. USAAF.    

Npor. Juraje Puškára na stroji Bf 106 G-6 W.Nr. 161720 „bílá 3“ byl sestřelen u Brestovan Mustangy.

Rtk. Gustáv Lang na stroji Bf 106 G-6 W.Nr. 161713 „bílá 10“ byl smrtelně zraněn střelbou Mustanga a poté nad zemí doražen dvěma Lightningy od 82nd FG, 15th USAAF z Itálie u obce Miloslavov.

Rtk. Štefana Jambora na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161723 „bílá 4“ napadla velká přesila amerických stíhačů. Zasažený Š. Jambor vyskočil na padáku a jeho osud je dodnes zahalený tajemstvím.

Zvk. Jozefa Štaudera na Bf 109 G-6 W. Nr. 161728 „bílá 2“ sestřelili Mustangy. Josefu Štauderovi se podařilo nouzově přistát 100 m severně od mohyly M. R. Štefánika u obce Most u Bratislavy. Pilot vyvázl bez zranění.

Rtk. Štefan Ocvirk na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161741 „bílá 5“ po prostřelení hydrauliky od dvojice amerických Mustangů přistál na břicho na letišti v Piešťanech v 9.36 hod. Pilot nezraněn.

Zvk. Pavol Zeleňák na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“ byl sestřelen americkými Lightningy. Utrpěl těžké poranění na hlavě a rukách. Nouzově přistál za letištěm u obce Brunovce. 

Rtk. Rudolf Božík na stroji Bf 109 W.Nr. 161742 „bílá 7“ si odskočil až na Moravu, když se dozvěděl jak nad letištěm Lightningy honí Pavola Zeleňáka. Přistál v 9.50 hod.

Jedině čat. Karol Geletko na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161718 „bílá 8“ přistál s nepoškozeným strojem.

Letka 13 - Pohotovostná letka slovenských vzdušných zbraní přestala po tomto souboji fakticky existovat.

Rudolf Božík, jeden z aktérů souboje 26. června 1944.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W. Nr. 161728 „bílá 2“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W. Nr. 161728 „bílá 2“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 106 G-6 W.Nr. 161720 „bílá 3“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161741 „bílá 5“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161741 „bílá 5“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“.

Prameny:

[1] Bursa, Stanislav: Známi i zabudnití letci z 26. 6. 1944, in Letectví + Kosmonautika, No. 15-16, 2000.

[2] Krajči, Milan: Massacre dans le ciel slovaque, in Aéro Journal, Histoire de l'Aviation, No. 05, 1999. 

[3] Kudlička, Bohumír – Souffan, Many: 26 juin 1944, Lundi noir pour la chasse slovaque, in Air Magazine, No. 1, Mars / Avril 2001. 

[4] Rajlich, Jiří: Za Boha a národ, Stíhací esa slovenských Vzdušných zbraní ve 2. světové válce, Svět křídel, Cheb 2006. 

[5] Rajlich, Jiří - Boshniakov, Stephan - Mandjukov, Petko: Slovakian and Bulgarian Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 58, Osprey Publishing, February 25 2004. 

[6] Rajlich, Jiří - Sehnal, Jiří: Slovenští letci 1939-1945, Vyd. Kolínské noviny 1991.

[7] Rajninec, Juraj: Skaza pohotovostnej letky, in Aero Plastic Kits Revue, No. 01, 1991.

[8] Šumichrast, Peter: Hotovostný roj stíhacích lietadiel Messerschmitt Bf 109 a pohotovostná letka 13 Slovenských vzdušných zbraní (august 1943 - 26. jún 1944), in Vojenská historia, No. 02, 1997.

[9] Šumichrast, Peter – Klabník, Viliam: Slovenské letectvo 1939-1944, 2. svazok, Magnet-Press 2000. 

[10] http://www.vrtulnik.cz/

[11] https://www.valka.cz/

[12] https://www.fronta.cz/

Kalendárium, 25. červen 1846

Ve čtvrtek 25. června 1846 se v Pardubicích narodil významný geometr a matematik Vincenc Jerolímek.

Narozen: 25. června 1846 v Pardubicích 

Zemřel: 14. prosince 1921 v Praze

Vincenc Jarolímek se narodil v Pardubicích, kde byl jeho otec Vincenc Jarolímek učitelem na hlavní škole a později na reálce. Nižší reálkou prošel v Pardubicích a poté pokračoval ve studiu na vyšší reálce v Kutné Hoře a v Písku. V roce 1863 se stal posluchačem na pražské technice, kde studoval strojnictví. Pod vlivem svého profesora Gustava Schmida opustil nakrátko matematiku a věnoval se strojnictví. V roce 1867 nastoupil  jako praktikant do Ringhofferovy strojnické továrny na Smíchově. Láska k matematice a náklonnost k učitelskému povolání však už o rok později převládly a Vincenc Jarolímek přijal místo asistenta deskriptivní geometrie na reálce v Písku. V roce 1869 se tam stává suplentem a čtyři roky nato skutečným profesorem. Rok 1891 znamenal pro Jarolímka jmenování na místo ředitele na reálce v Hradci Králové, odkud v roce 1893 přešel na reálku v Karlíně a v roce 1895 na reálku v Praze na Ječné ulici. V roce 1904 byl povolán na Moravu, aby se stal po J. Slavíkovi zemským školním inspektorem. Současně pak od roku 1905 působil na České vysoké škole technické v Brně, kde se habilitoval pro syntetickou geometrii. V roce 1907 vyvstala na pražské technice potřeba nové stolice pro deskriptivní geometrii. Vincenc Jarolímek byl jmenován řádným profesorem a jeho působiště se přesunulo z Moravy do Čech, kde ostatně daný předmět od roku 1906 suploval. Zde setrval až do roku 1915, kdy odešel do penze.

Z mnoha spolků v nichž se Vincenc Jarolímek aktivně angažoval lze jmenovat následující: dopisující člen České akademie, člen Jednoty českých matematiků a fyziků nebo mimořádný člen Královské české společnosti nauk.

Vincenc Jarolímek je autorem učebnic Deskriptivní geometrie pro vyšší školy reálné (1875) a dále učebnic geometrie pro různé třídy reálných škol. Společně s B. Procházkou  vydal v roce 1909 učebnici Deskriptivní geometrie pro vysoké školy technické. Nákladem České matice technické vyšly rovněž čtyři svazky spisu Základové geometrie polohy v rovině a v prostoru. 

Literatura:

1. Sobotka, J.: Vincenc Jarolímek. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 45 (1916), str. 439-449.

2. Sobotka, J.: Posmrtná vzpomínka na Vincence Jarolímka. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 51 (1922), str. 67-68.

3. Kounovský, J.: Stoleté jubileum tří vynikajících geometrů českého vysokého učení technického v Praze. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 71 (1946), str. D52-57.

4. Folta, J: Přínos Vincence Jarolímka pro vyučování geometrie na českých středních školách. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 4 (1959), str. 618-627.

5. Folta, J.: Historická poznámka k učebnicím deskriptivní geometrie Vincence Jarolímka. Matematika ve škole. 8 (1958), str. 165-172.

6. Ottův slovník naučný, sv. XIII, str. 87-88 a sv. XXVIII, str. 696-697. 

Autor: Jaroslav Folta, Andrea Lukášová, Pavel Šišma 

https://web.math.muni.cz/biografie/

Kalendárium, 25. červen 1942

Piloti 402. IAP se vracejí z bojového letu, v pozadí letoun jakovlev Jak-9T, 1944.

Ve středu 25. června 1941 začalo na základě příkazu НКО СССР № 0044 v Moskevském vojenském okruhu na letišti Čkalovskaja formování 402. stíhacího leteckého pluku (402-й истребительный Севастопольский Краснознаменный ордена Суворова авиационный полк), sestávajícího z tří eskadril vyzbrojených letouny MiG-3. Jednalo se o nejúspěšnější sovětský stíhací letecký pluk co do počtu sestřelů ve vzduchu a letounů zničených na zemi - 810 zničených nepřátelských letounů (591 nepřátelských letounů zničených ve vzdušných soubojích, 219 nepřátelských letounů zničených na zemi). 

Svůj první sestřel pluk získal 2. července 1941, kdy zvěno vedené K. A Gruzděvem sestřelilo nepřátelský letoun Junkers Ju 88 v oblasti stanice Idrica. 

Velitelé pluku:

25.06.1941 — 11.07.1941 p/p Stěfanovskij Petr Michajlovič

15.07.1941 — 19.11.1941 m-r Gruzděv Konstantin Afanasjevič

19.11.1941 — __.07.1942 m-r Lysenko Ivan Petrovič

05.07.1942 — __.12.1942 k-n Koceba Grigorij Andrejevič (+)

__.12.1942 — 29.04.1943 m-r papkov Vladimir Vasiljevič (+)

29.04.1943 — 16.07.1943 m-r Nikoljenkov Dmitrij Jefremovič

01.09.1943 — 10.08.1944 m-r, p/p Jeremin Aleksej Ustinovič

25.11.1944 — __.__.1946 m-r, p/p Rubachin, anatolij Jermolajevič

Pluk sloužil postupně v sestavě:

Severozápadního frontu (57. SAD / VVS 34. VA / 239. IAD, 6. VA),

Severokavkazského frontu (265. IAD, 3. IAK, 4. VA), 

Jižního frontu (265. IAD, 3. IAK, 8. VA), 

4. ukrajinského frontu (265. IAD, 3. IAK, 8. VA), 

3. běloruského frontu (265. IAD, 3. IAK, 1. VA), 

1. běloruského frontu (265. IAD, 3. IAK, 16. VA).

Letouny na kterých létali piloti pluku:

21 - MiG-3, 52 - Jak-1, 17 - Jak-9, 11 - Jak-3

Letecká esa, která létala s 402. IAP:

Abdrašitov, Šamil Manusypovič / Абдрашитов Шамиль Манусыпович 18+0

Aleksejenko, Konstantin Stěpanovič / Алексеенко Константин Степанович 12+0

Ananenkov, Pert Charitonovič / Ананенков Петр Харитонович 1+8

Aščaulov, Dmitrij Nikolajevič / Ащаулов Дмитрий Николаевич 20+2

Babenko, Michail Afanasjevič / Бабенко Михаил Афанасьевич 7+0 +1 Balon

Bachčivaddži, Grigorij Jakovlevič / Бахчиванджи Григорий Яковлевич 2+3

Balašov, Georgij Sergejevič / Балашов Георгий Сергеевич 19+0

Baulin, Nikolaj Petrovič / Баулин Николай Петрович 6+0

Bylov, Ivan Fedorovič / Былов Иван Федорович 5+0

Čulajev, Ananij Ivanovič / Чулаев Ананий Иванович 5+0

Čunosov, Michail Jegorovič / Чуносов Михаил Егорович 7+0

Dechtjarenko, Andrej Nikolajevič / Дехтяренко Андрей Николаевич 11+5

Dudin, Nikolaj DMitrijevič / Дугин Николай Дмитриевич 16+0

Gavrilin, Pavel Fedorovič / Гаврилин Павел Федорович 22+1

Gončarov, Viktor Ivanovič / Гончаров Виктор Иванович 6+5

Gorin, Aleksej Iljič / Горин Алексей Ильич 13+0

Gradusov, Aleksandr Dmitrijevič / Градусов Александр Дмитриевич 7+0

Gruzděv, Konstantin Afanasjevič / Груздев Константин Афанасьевич 9+6

Gvozzděv, Vasilij Maksimovič / Гвоздев Василий Максимович 7+3

Christinin, Nikolaj Markovič / Христинин Николай Маркович 5+0

Išchanov, Rant Išchanovič / Ишханов Рант Ишханович 13+0

Ivanov, Aleksandr Lukič / Иванов Александр Лукич 5+0

Jefremov, Vasilij Vasiljevič / Ефремов Василий Васильевич 7+0

Jegorovič, Vladimir Aleksejevič / Егорович Владимир Алексеевич 22+0

Jeremin, Aleksej Ustinovič / Еремин Алексей Устинович 17+1

Jermochin, Valentin Grigorjevič / Ермохин Валентин Григорьевич 9+0

Kalaraš, Dmitrij Leontjevič / Калараш Дмитрий Леонтьевич 11+6

Kobzev, Nikolaj Leonťjevič / Кобзев Николай Леонтьевич 3+8

Konotov, Ivan Antonovič / Конотоп Иван Антонович 6+0

Konukojev, Nazir Titujevič / Конукоев Назир Титуевич 14+0

Kornijenko, Fedor Nikiforovič / Корниенко Федор Никифорович 6+3

Krasnov, Nikolaj Fedorovič / Краснов Николай Федорович 41+1

Krivjakov, Nikolaj Kuzmič / Кривяков Николай Кузьмич 4+3

Kružalin, Ivan Terenťjevič / Кружалин Иван Терентьевич 9+0

Kulikov, Viktor Nikolajevič / Куликов Виктор Николаевич 11+0

Lichobabin, Ivan Dmitrijevič / Лихобабин Иван Дмитриевич 32+7

Lomonosov, Vasilij Romanovič / Ломоносов Василий Романович 6+0

Makarov, Oleg Pavlovič / Макаров Олег Павлович 12+0

Manukjan, Akon Balabekovič / Манукян Акоп Балабекович 26+0

Merkulov, Valentin Borisovič / Меркулов Валентин Борисович 6+0

Mošin, Aleksandr Fedorovič / Мошин Александр Федорович 6+3

Nikišin, Aleksej Ivanovič / Никишин Алексей Иванович 9+1

Novikov, Georgij Kuzmič / Новиков Георгий Кузьмич 7+0

Pavluškin, Nikolaj Sazonovič / Павлушкин Николай Сазонович 15+0

Pivovarov, Michail Jevdokimovič / Пивоваров Михаил Евдокимович 40+1

Pletjuchin, Aleksandr Vladimirovič / Плетюхин Александр Владимирович 2+3

Podburthyj, Konstantin Vjačeslavovič / Подбуртный Константин Вячеславович 8+0

Prošakov, Afanasij Grigorjevič / Прошаков Афанасий Григорьевич 2+3 +1 balon

Putivko, Pavel Iljič / Путивко Павел Ильич 5+3

Radčikov, Ivan Danilovič / Радчиков Иван Данилович 12+0

Rubachin, Anatolij Jermolajevič / Рубахин Анатолий Ермолаевич 19+0

Sidorenko, Ivan Jevstafjevič / Сидоренко Иван Евстафьевич 5+0

Smirnov, Aleksej Ivanovič / Смирнов Алексей Иванович 9+0

Smolnikov, Viktor Konstantinovič / Смольников Виктор Константинович 9+3

Suškov, Nikolaj Petrovič / Сушков Николай Петрович 4+1

Šardakov, Igor Aleksandrovič / Шардаков Игорь Александрович 16+2

Špunjakov, Sergej Pavlovič / Шпуняков Сергей Павлович 16+0

Timošek, Vasilij Petrovič / Тимошек Василий Петрович 6+0

Uvarov, Vasilij Lavrenťjevič / Уваров Василий Лаврентьевич 3+5

Varlygin, Konstantin Vladimirovič / Варлыгин Константин Владимирович 9+0

Volkov, Aleksej Andrejevič / Волков Алексей Андреевич 19+6

Zamko, Aleksandr Nikolajevič / Замно Александр Николаевич 7+0

Zazajev, Anatolij Vasiljevič / Зазаев Анатолий Васильевич 6+3

Ziborov, Vasilij Michajlovič / Зиборов Василий Михайлович 20+1

Krasnov Nikolaj Fjodorovič, 42 [41+1] sestřelů.

Pivovarov Michail Jevdokimovič, 41 [40+1] sestřelů. 

Anukljan Akon Balabekovič, 26 [26+0] sestřelů.

Rubachin Anatolij Jermolajevič, 19 [19+0] sestřelů.

Boris Ivanovič Ugrjumov (2+0 sestřelů) a Rant Išchanovič Išchanov (13+0 sestřelů).

Piloti 402. IAP, zleva: N. Konukojev, Lazarev, S. Špunjakov, A. Rubachin, V. Jegorovič, R. Išchanov, N. Dugin, Petrovich a O. Makarov.

Jakovlev Jak-3, pilot Rant Išchanovič Išchanov (13+0 sestřelů), 402. IAP.

Jakovlev Jak-3 Valentina Grigorjeviče Jermochina, 402. IAP.

Jakovlev Jak-3 Valentina Grigorjeviče Jermochina, 402. IAP.

Jakovlev Jak-3 GeorgijeSergejeviče Balašova, 402. IAP.

Jakovlev Jak-3, Valentin Grigorjevič Jermochin, 402. IAP, jaro 1945.

Jakovlev Jak-3, 402. IAP, Německo, jaro 1945.

Jakovlev Jak-3, Georgij Sergejevič Balašov, 402. IAP, jaro 1945.

Prameny a literatura:

[1] Анохин, Владимир Александрович - Быков, Михаил Юрьевич: Все истребительные авиаполки Сталина. Первая полная энциклопедия, Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014.

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[3] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г. 

[4] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014.

[5] Масликов Владимир Семенович: Крылья Победы, 402-й истребительный авиационный полк особого назначения, «Русское авиационное общество» (РУСАВИА), Москва 2006. ISBN 5-900078-48-3

[6] 402-й истребительный авиационный полк, Википедия—свободная энциклопедия, https://ru.wikipedia.org/wiki/402-й_истребительный_авиационный_полк

[7] 402-й истребительный Севастопольский Краснознаменный ордена Суворова авиационный полк, http://allaces.ru/sssr/struct/p/iap402.php

[8] Быков, Михаил Юрьевич & колектив авторов: Советские летчики-истребители 1936-1953, Электронная картотека, http://sovpilots.ru/.

Kalendárium, 23. červen 1942

   Při akci Ramrod 23 zahynul první velitel československého stíhacího wingu, Wing Commander Alois Vašátko.

   Šestatřicet Spitfirů 310., 312. a 313. squadrony večer 23. června 1942 doprovázelo šest Bostonů k náletu na letiště Morlaix. Němci se pokusili letcům RAF odříznout cestu vysláním 29 Focke-Wulfů Fw 190 z Gruppe III Jagdgeschwader 2 k Anglii; na pomoc Čechoslovákům přispěchaly Spitfiry 19. squadrony. Bohužel, již při prvním střetnutí se Vašátkův Spitfire srazil s jedním z útočících Fw 190. Zatímco německý pilot stihl ze stroje vyskočit a byl zachráněn, W/Cdr Alois Vašátko se ve svém osobním Spitfiru zřítil do moře asi deset kilometrů od anglického pobřeží. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Alois VašátkoAutor: Michal Rak

   Narodil se 25. srpna 1908 v Čelákovicích u Prahy. V roce 1927 odmaturoval na Učitelském ústavu v Hradci Králové a pak učil v Litoměřicích. Roku 1928 narukoval do armády k dělostřelectvu. Rozhodl se pro kariéru profesionálního vojáka a v letech 1929-1931 prodělal Vojenskou akademii v Hranicích. Poté sloužil u Dělostřeleckých pluků č. 54 a 7. V roce 1935 byl zařazen do kurzu leteckých pozorovatelů zbraní ve VLU v Prostějově. Působil poté u Leteckého pluku 2 v Olomouci, kde také koncem roku 1936 přešel od dělostřelectva k letectvu. V letech 1937-1938 prodělal pilotní výcvik a stal se velitelem 14. pozorovací letky, vyzbrojené dvojplošníky Letov Š-328. Zde sloužil až do osudného 15. 3. 1939.

   V červenci 1939 uprchl z vlasti a přes Polsko se dostal do Francie. Přeškoloval se V Chartres, ale výcvik dokončil až po zahájení německé ofenzívy 11. 5. 1940, kdy byl přidělen k GC I/5, vyzbrojené americkými stíhačkami Curtiss Hawk H.75. během pěti týdnů na frontě nalétal 52 operačních hodin, sestřelil 12 letounů jistě a dva pravděpodobně a stal se tak nejúspěšnějším čs. stíhačem ve Francii. Zároveň je pátý mezi esy Armée de ľAir.

   První dvě potvrzené vítězství si Vašátko připsal 17. 5. 1940, když se sedm Curtissů Hawk od GC I/5 utkalo nad frontou s osmi Messerschmitty Bf 109E. Francouzským stíhačům se bez vlastních ztrát podařilo dvě stodevítky sestřelit. Vítězství si rozdělilo všech sedm pilotů.

   Již následujícího dne si Vašátko odnesl tři vítězství. Devět Curtissů napadlo nad Soissons formaci jednadvaceti bombardérů Heinkel He 111 od jednotky II./KG 55. První He 111 sestřelil Vašátko ve spolupráci s J. Accartem. Další He 111 padl za oběť Vašátkovi a čtyřem francouzským stíhačům v prostoru Laon-Soissons. Poslední německý bombardér sestřelil roj ve složení Vašátko, Peřina, Accart, Rey východně od Soissons. Po boji nárokovali Francouzi celkem 8 sestřelů, ale ztratili dosud nejúspěšnějšího stíhače F. Morela. Měl tehdy na svém kontě 10 jistých sestřelů a dva pravděpodobné.

Další vítězství si mohl připsat 25. 5. 1940. Nejprve pět členů roje skoncovalo s pozorovacím Hs 126 od jednotky 2.(H)/14, ale vzápětí museli bojovat s doprovodem stodevítek. Vašátko společně s D. Penzinim se dostal do týla jednomu Bf 109 a zasáhl ho. Neviděl však jeho dopad a byl z toho jen pravděpodobný sestřel. Den poté sestřelil jeden bombardér He 111 od útvaru I./KG 55, ale obranná palba zasáhla jeho Curtiss a několik střepin ho zranili v obličeji. Musel se pak několik dní léčit.

   Další vítězství si tak připsal 3. 6. 1940, kdy se podílel na sestřelení pozorovacího HS 126. Dne 7. 6. 1940 se příslušníci GC I/5 dostali do boje s malými skupinkami bombardovacích He 111 a Ju 88. Na pravděpodobném sestřelu He 111 se podílel i Vašátko.

   Dne 8. 6. 1940 se devět pilotů GC I/5 utkalo mezi Rouenem a Les Andelys s patnácti Junkersy Ju 87R-1 od útvaru II./StG 2. Piloti překazili jejich bombardování a dostali se s nimi do souboje. Vašátko pronásledoval trojici Stuk a jednu z nich sestřelil v plamenech. Pak vypálil na druhou, ale v tom mu došla munice. Téměř současně se však objevilo dvanáct stíhacích Messerschmittů Bf 110C od útvaru I./ZG 26 a zaútočilo na Francouze. Čtyři němečtí stíhači si za cíl vybrali Vašátka, ze kterého si udělali cvičný terč. Do jeho letounu bubnovaly zásahy, jeden granát ustřelil žebra motorového válce, poté uletěl celý motorový kryt. Z Vašátka se ale vyklubal moc těžký soupeř a Němci zanechali pronásledování. Český pilot si mohl oddechnout. Doletěl zpět do Evreux, kde havaroval. V jeho stíhačce napočítali 4 kanónové a 26 kulometných zásahů, většinu v pancéřovém plátu za sedačkou. Vašátko ale vyvázl nezraněn.

   Dne 10. 6. 1940 se Němcům pomstil, když ráno sestřelil jeden Ju 88 a odpoledne jeden He 111. Další tři Heinkely ještě poškodil. Poslední vítězství ve Francii si připsal 12. 6. 1940. Trojice Vašátko, Rouguette, Penzini skoncovala u Dommartinu s pozorovacím Hs 126. Poslední boj zde ale zažil 15. 6. 1940, když se utkal s trojicí Do 17. Žádné vítězství ale nezaznamenal.

   Dne 20. 6. 1940 se nejúspěšnější stíhací jednotka Armée de ľAir, skupina GC I/5 (85 jistých a 26 pravděpodobných sestřelů) přesunula do severní Afriky. Čs. letci jednotku opustili 5. 7. 1940 a odpluli do Anglie. Vašátko zde byl přijat do RAF a stal se jedním ze zakládajících členů 312. čs. stíhací perutě RAF. Dne 8. 10. 1940 se Vašátko s J. Stehlíkem a D. E. Gillamem podílel na prvním vítězství 312. perutě. Piloti startovali z letiště Speke u Liverpoolu a okamžitě spatřili průzkumný Junkers Ju 88A-1 M7+DK od útvaru 2./KGr 806. Během jedenácti minut byla celá akce hotová a piloti již dávali hlášení. Šlo pravděpodobně o nejrychlejší sestřel v historii Fighter Command. Dne 11. 10. 1940 se pak podílel na sestřelu bombardéru Dornier Do 17Z.

   Vašátko se ale projevil jako velmi schopný důstojník a respektovaný velitel. Proto byl 17. 11. 1940 jmenován velitelem letky B 312. perutě. Dne 29. 5. 1941 se peruť stala součást Kenleyského křídla a účastnila se akcí nad okupovanou Francií a Belgií. Dnem 5. 6. 1941 se Vašátko stal velitelem celé 312. perutě. Dne 9. 7. 1941 se mu během operace Circus 41 podařilo jednu stodevítku poškodit a druhou pravděpodobně sestřelit.

   Vašátko byl velkým zastáncem vzniku Čs. stíhacího křídla, které by bylo složeno z čs. perutí čísel 310., 312. a 313. Této své vizi věnoval velké úsilí a dostávalo se mu podpory z různých vyšších míst. Nakonec se jeho snaha vyplatila, dne 3. 5. 1942 byl Vašátko povýšen do hodnosti Wing Commander a stal se prvním velitelem národního stíhacího křídla.

   Křest ohněm prodělalo křídlo 3. 6. 1942. Naši piloti doprovázeli formaci Bostonů nad doky v Cherbourgu. Nad cílem na ně zaútočilo několik Fw 190 od jednotky III./JG 2. Po boji nárokovali Češi 1 jistý sestřel, 2 pravděpodobné a 4 poškozené Fw 190. Jeden pravděpodobný sestřel si připsal i Vašátko, ale křídlo ztratilo tři piloty, kteří byli zajati.

   Osudovou se pro Vašátka stala akce 23. 6. 1942. Bostony tentokrát útočili na letiště v Morlaix. Němci ale tentokrát na formaci RAF zaútočili skoro až nad anglickým pobřežím. Vašátko ihned vydal rozkaz chránit bombardéry, otočil svůj Spitfire Mk.VB s imatrikulací AV proti nepříteli a v tu chvíli se to stalo. Snad za to mohla jeho oční vada, dalekozrakost,kterou skrýval, ale během pravotočivé stoupavé zatáčky vrazil do břicha Fw 190A-3, který pilotoval Wilhelm Reuschling od 7./JG 2. Oba stroje se zřítili do moře. Zatímco Němec vyskočil a byl zachráněn, Vašátka stáhl jeho zničený stroj s sebou do hlubin. Čs. letectvo tak přišlo¨o vynikajícího letce, důstojníka a organizátora.

   Vašátko obdržel mnoho vysokých spojeneckých vyznamenání. Třikrát Čs. válečný kříž, dvakrát Čs. medaili Za chrabrost, Čs. medaili Za zásluhy, Řád MRŠ III.tř., francouzský řád Légion ďHonneur (ve stupni Chevalier), Croix de Guerre se sedmi palmami, dvěma stříbrnými a jednou zlatou hvězdou. Britové mu v den jeho smrti udělili vysoké vyznamenání DFC – Záslužný letecký kříž, dále Defence či War Medal. Dne 8. 3. 1991 byl Vašátko povýšen na generálmajora in memoriam.

[1] Rak, Michal: Alois Vašátko, https://www.valka.cz/1214-Alois-Vasatko.

Edit: Tue 23 Jun 2020 09:58:45 PM CEST