Kalendárium, 30. května 1962

Ve středu 30. května 1962 poprvé vzlétl letoun Suchoj Su-15 (T-58D-1) pilotovaný hlavním zkušebním pilotem OKB Suchoje Vladimirem S Iljušinem. Jednalo se o sovětský těžký přepadový stíhací letoun uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci, jehož hlavním úkolem byla obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka. Letoun výrazně vycházel z konstrukce Su-9 a Su-11, od nichž převzal delta křídla a ocasní plochy a v podstatě i podvozek.

Asi nejvíce se tento letoun vryl do paměti díky známému incidentu s dopravním letounem Boeing 747-300 Korean Air Lines 1. září 1983 nad ostrovem Sachalin.

Letoun byl zařazen do systému Protivzdušné obrany Sovětského svazu od roku 1965. A za svou dlouhou službu si připsal hned několik ostrých zásahů proti narušiteli.

K prvnímu incidentu zřejmě došlo 11. září 1975, kdy dvojice pilotů Su-15 od 62. IAP (1. IAD PVO) I. V. Koposov a V. K. Sikorskij dovedli k přistání na letišti Bielbek letoun C-47 řeckého letectva.

Ve středu 21. října téhož roku dovedl pilot Su-15 od 166. IAP (34. VA) k přistání na letišti Leninakan v Arménii americký letoun U-8.

Ve čtvrtek 21. června 1973 přinutila trojice pilotů Su-15 od 976. IAP (15. IAK PVO) k přistání na letišti Nasosnyj v Azerbajdžánské SSR letoun Aero Commander patřící IIAF.

Ve čtvrtek 17. října 1974 sestřelil pilot 62. IAP PVO nad Černým mořem ve výšce 13000 metrů raketou R-98T špionážní balón.

V období od 11. 8 do 14. 9. 1975 si piloti Su-15 připsali sestřely minimálně pěti dalších špionážních balónů.

V pátek 25. června 1976 se nad území Sovětského svazu zatoulal finský letoun Cessna-150K, OH-CBX, který byl pilotem Su-15 Vdovinem přinucen k přistání.

Ve čtvrtek 20. dubna 1978 došlo k prvnímu vážnějšímu incidentu sovětských letounů Su-15TM s dopravním letounem korejského dopravce Korean Air Lines. V ten den Boeing 707-321BA-H registračního označení HL429 zabloudil nad území Sovětského svazu. Proti narušiteli vzlétl hotovostní Su-15TM, pilotovaný A. I. Bosovem od 431. IAP PVO ze základny Afrikanda v Archangelské oblasti. Kpt. Bosov letoun dostihl a poté dostal rozkaz přinutit narušitele přistát na sovětském letišti. Jihokorejská osádka však jeho příkazy ignorovala a tak byl vydán rozkaz k jeho sestřelení. Naštěstí došlo jen k poškození letounu a tomu se nakonec podařilo šťastně přistát na zamrzlé jezero Korpijärvi, 5km JZ od Louchi nedaleko Murmanska.

V neděli 23. prosince 1979 zasahoval Su-15 od 156. IAP PVO, když přinutil k přistání na silnici 121km Z od Mary v Turkmenistánu iránskou Cessnu 185.

Někdy v období 1975 - 1980 si pilot Su-15TM Zaikin od 636. IAP připsal sestřel špionážního balónu nad Kramatorskem.

V roce 1981 sestřelil pilot Su-15 N. V. Rachimov od 156. IAP další špionážní balón.

V sobotu 18. července 1981 došlo k poměrně známému incidentu, kdy pilot Su-15TM kpt. Valentin A. Kuljapin od 166. IAP (34. VA) ve vzdušném prostoru nad Armenskou SSR taranem zničil Canadair CL-44.

V létě 1981 pak ještě pilot Su-15 Kondakov od 156. IAP PVO přinutil k přistání iránský letoun.

Ve čtvrtek 1. září 1983 pak došlo k nejznámějšímu incidentu, kdy pilot Su-15TM, červená 17, mjr. Genadij N. Osipovič sestřelil nad ostrovem Sachalin dopravní letoun Boeing 747-230, HL-7442, letecké společnosti Korean Air Lines.

K asi poslednímu incidentu s účastí letounu Su-15 došlo 9. září 1990, kdy sovětský pilot přinutil k přistání iránský lehký sportovní letoun.

Куляпин Валентин Адександрович

Kuljapin, Valentin Aleksandrovič

Осипович Геннадий Николаевич

Osipovič, Gennadij N.

Suchoj Su-15TM na kterém Gennadij N. Osipovič sestřelil jihokorejský Boeing 747-230B HL-7442.

Prameny:

[1] Gordon, Yefim – Komissarov, Dmitrii: Soviet Air Defence Aviation 1945–1991, Hikoki Publications Ltd, 2012.

[2] Gordon, Jefim – Komissarov, Dmitrij: Sovětské letectvo protivzdušné obrany v letech 1945-1991, Naše vojsko, Praha, 2017.

[3] Котлобовский, Александр В. – Сейдов, Игорь: Горячее небо "холодной войны", in Мир Авиации, №2 (10) 1995 - №2 (12) 1996.

[4] Марковский, Виктор Юрьевич – Приходченко, Игорь Владимирович: Истребитель-перехватчик Су-15. Граница на замке!, Серия: Война и мы. Авиаколлекция, Эксмо, 2015 г.

[5] Павлов, Виктор: Классика второго поколения, истребитель-перехватчик СУ-15, Авиация и Время, № 1, 2003.

[6] Сеидов, Игорь: На южных рубежах «холодной войны» (Очерки истории 17-й дивизии ПВО), Авиация и Время, №3, 2000.

[7] Вишневский, Александр - Кулачкин, Валерий - Плунский Павел:Перехватчик Су-15, Крылья Родины, № 7, 1999.

[8] Жирохов, М. А. – Котлобовский, А. В.: Иду на таран! Последний довод "сталинских соколов", Яуза – Эксмо, 2007.

...

Kalendárium, 30. - 31. 5. 1942

Operace Millenium, první „tisícový“ nálet RAF na Kolín nad Rýnem v noci na 31. 5. 1942

První „tisícovkou“ byla operace Millenium, což byl nálet na Kolín nad Rýnem v noci z 30. na 31. května 1942.*) Kolín byl jedním z největších měst v Německu, v té době měl kolem 700 tisíc obyvatel. Britové nasadili celkem 1047 letounů, z toho 602 typu Vickers Wellington, 131 Handley Page Halifax, 88 Short Stirling, 79 Handley Page Hampden, 73 Avro Lancaster, 46 Avro Manchester a 28 letounů typu Armstrong Whitworth Whitley.†) Celý útok měl proběhnout za pouhých 90 minut, za které měly být na cíl svrženy pumy z cirka tisícovky bombardérů, letících ve třech vlnách. (Vedle zkrácení doby průletu strojů nad cílem bylo další podstatnou změnou taktiky soustředění celého svazu bombardérů do „proudu“ — tzv. bomber stream — který měl proniknout po předem naplánované trase pokud možno co nejmenším počtem „boxů“ německého obranného systému Himmelbett.) Ve městě byly určeny tři zaměřovací body, jejichž označení padákovými světlicemi a zápalnými pumami bylo úkolem strojů první vlny, kterou tvořily Wellingtony a Stirlingy z 3. a 1. skupiny (Group) RAF. Podle vyhodnocení (mj. radiová hlášení, poletová hlášení osádek, analýza fotografií „cílové oblasti“ pořízených při odhozu pum) na „primární cíl“, tedy na Kolín, pumy shodilo 868 letounů. Celková tonáž pum byla 1455 tn (anglická „tuna“ je 2240 liber — přibližně 1016 kg, Američany je označovaná jako „long ton“), tedy „našich“ přibližně 1478 tun, asi dvě třetiny z toho byly pumy zápalné.‡) Ztráty RAF činily 41 letounů (včetně jednoho, který krátce po vzletu nouzově přistál na moři): 29 Wellingtonů, 4 Manchestery, 3 Halifaxy, 2 Stirlingy, 1 Hampden, 1 Lancaster a 1 Whitley, tedy 3,92 % nasazených strojů. (Celkem bylo ten den letouny Bomber Command provedeno 1096 operačních vzletů při ztrátě 43 letounů, tj. 3,92 procenta.)

Následky útoku nebyly přehlédnutelné — podle poválečného vyhodnocení, včetně využití německých dokumentů, bylo 3330 budov zcela zničeno, 2090 těžce poškozeno a 7420 poškozeno lehce. Pětina z toho byly průmyslové či obchodu sloužící objekty. Třicet šest velkých místních firem po náletu zcela zastavilo produkci, u dalších 70 poklesla na úroveň 50-20 % výroby před náletem, v 222 pak bylo zaznamenáno snížení do 50 procent. Počet obětí je vyčíslen na 486 mrtvých a 5027 raněných.††) Podle úředních záznamů přišlo o střechu nad hlavou 45 132 lidí, odhady uváděly že město následně opustilo 135-150 tisíc obyvatel.

*) Název operace Millenium bývá někdy mylně vztahován na všechny tři „tisícové“ nálety RAF v květnu a červnu 1942, ale ve skutečnosti označoval pouze první z nich. Souhrnné kódové označení pro tyto operace znělo Arabian Nights.

†) Bomber Command v té době ještě nedisponovalo takovým počtem letounů, takže se uvažovalo o nasazení strojů i z Coastal Command a Training Command (předběžně se počítalo, na základě vyjádření C-in-C Coastal Command, kterým v té době byl Sir Philip Joubert de la Ferté, s 250 letouny ze squadron Pobřežního velitelství; Training Command přislíbilo nasazení 50 letounů, ovšem po kontrole výstroje a technického stavu letounů musel být tento počet radikálně snížen — Training Command se sice také náletu zúčastnilo, ovšem pouze čtyřmi stroji). K nasazení strojů Coastal Command ovšem z důvodu nesouhlasu Admirality nakonec nedošlo (Coastal Command sice formálně bylo součástí RAF — a jen na RAF bylo zajistit provoz, zásobování či doplňování osádek u Coastal Command —, ale operačně spadalo pod námořnictvo), takže Bomber Command muselo sehnat stroje jinde. Nakonec byly nasazeny prakticky všechny dosažitelné stroje z OTU (Operation Training Units; jednotky spadající pod Bomber Command, kde probíhala poslední fáze výcviku před nasazením k bojovým jednotkám). Pro ilustraci je možné uvést, že i když se původně počítalo že v posádkách letounů OTU budou jako velitelé pouze zkušení operační piloti (mnozí letci po odlétání operačního turnusu sloužili jako instruktoři), tak 49 z 257 strojů 91 (OTU) Group letělo pilotováno muži kteří ještě nedokončili operační výcvik v OTU.

1 Group — 156

3 Group — 222

4 Group — 147

5 Group — 153

91 (OTU) Group — 257

92 (OTU) Group — 108

Flying Training Command — 4

································

Celkem: 1047

Tedy operační jednotky 678 letounů a výcvikové jednotky 369 letounů.

‡) Celková tonáž svržených pum (1455 tn) byla do té doby rekordní, ale jak byly postupně z výzbroje Bomber Command dvoumotorové letouny vytlačovány čtyřmotorovými typy (Stirling, Halifax a Lancaster), začala výrazně růst hmotnost pum svržených na cíl. Kupříkladu v noci z 18. na 19. listopadu 1943 bylo při náletu na Berlín svrženo 1575 tn pum (z toho 50,29 % pum trhavých), přičemž při tomto náletu bylo nasazeno jen 444 bombardérů (440 Lancasterů a 4 dvoumotorová Mosquita). Při této operaci bylo ztraceno 9 Lancasterů, tedy 2,03 procenta nasazených letounů.

††) Jiné prameny udávají 469 mrtvých (včetně 58 vojáků, převážně z jednotek flaku).

Prameny:

[1] Algernon: „Tisícový“ nálet, operace „Millenium“, operace „Arabian Nights“, Fronta.cz, https://www.fronta.cz/dotaz/tisicovy-nalet-operace-millenium

Kalendárium, 30. květen 1942

V sobotu 30. května 1942 byl pohřešován po boji nad Barentsovým mořem legendární sovětský stíhač podplukovník Boris Feoktisovič Safonov. Do své smrti v ledovém moři podnikl 234 bojových letů, dosáhl 25 sestřelů (20+5, z toho tři pravděpodobné) na stíhačkách I-16, Hurricane a P-40E. Stal se Hrdinou SSSR (16. 9. 1941 - № 533, podruhé in memoriam 14. 6. 1942), celkem třikrát obdržel britské vyznamenání DFC. Díky spolupráci s britskými letci ze 151. wingu v SSSR se stal velmi známým i ve spojeneckých zemích.

Narodil se 26. srpna 1916 v Siňavinu v Tuské oblasti. Stal se legendárním velitelem 2. gardového stíhacího leteckého pluku Letectva severního loďstva, jehož jméno je nerozlučně spjato s heroickou obranou strategicky důležitého přístavu Murmansk.

Ačkoliv byl ve své době všeobecně považován za nejúspěšnějšího žijícího sovětského stíhacího pilota, přesný počet jeho úspěchů není zcela jasný. V minulosti se uváděly cifry od 25 do 41, včetně skupinových (nejčastěji 25+14, 20+6, 22+3, ...) Podle nejnovějších průzkumů dochovaných archivních dokumentu je mu připisováno 20 samostatných sestřelů a 5 ve spoluúčasti.

Při svém posledním 234. bojovém letu se v čele čtyřčlenného roje stíhaček Curtiss P-40E Kittyhawk od 2. GIAP-SF utkal při ochraně konvoje PQ-16 s nacistickými bombardéry Ju 88 v doprovodu Bf 109. V tvrdém a nepřehledném boji postupně rádiem nahlásil tři sestřely bombardovacích Ju-88 od II./KG30. Poté se rádio odmlčelo. Podle jedné z verzí byl jeho stroj zasažen palbou střelce z Ju 88, podle jiné se stal obětí doprovodného Bf 109F od JG 5, nevylučovala se ani porucha motoru jeho letounu P-40E. Každopádně skončil v ledových vodách Barentsova moře, které jeho tělo nikdy nevydalo.

Д а т а Противник Место падения самолёта или проведения воздушного боя

24.06.1941 1 Хе-111 губа Большая Волоковая

27.06.1941 1 Хш-126 (в гр. 1/3) севернее посёлка Титовка

16.07.1941 1 Хш-126 Ура-губа

17.07.1941 1 Ю-87 западнее посёлка Мурмаши

18.07.1941 1 Ю-88 восточнее аэродрома Ваенга

25.07.1941 1 Ю-88 Цып-Наволок

05.08.1941 1 Ме-109 аэродром Ваенга (предположительно)

06.08.1941 1 Ю-88 острова Малый Олений - Териберкой (предположительно)

09.08.1941 1 Ю-88 юго-восточнее озера Кядел-Явр

23.08.1941 1 Ю-88 озеро Куырк-Явр

26.08.1941 3 Ю-88 (в гр. 3/9) Ваенга - Луостари

27.08.1941 1 Хш-126 Ура-губа

02.09.1941 1 Ме-109 (в гр. 1/6) Мурманск

09.09.1941 1 Ю-87 западнее озера Ура-Губское

15.09.1941 1 Ме-110 Западная Лица

15.09.1941 1 Хш-126 озеро Куырк-Явр

15.09.1941 1 Ю-87 озеро Куырк-Явр

17.12.1941 1 Ме-109 южнее Лопаткина губа

31.12.1941 1 Хе-111 северо-западнее острова Кильдин (предположительно)

17.05.1942 1 Ю-88 Мурманск

30.05.1942 3 Ю-88 * Конвой PQ-16

Prameny:

[1] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сталинские соколы, НПП Дельта, Москва, 1997.

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[3] Maslov, Mikhail: Polikarpov I-15, I-16 and I-153 Aces, Aircraft of the Aces 95, Osprey Publishing, May 2010.

[4] Mellinger, George: Soviet Lend-Lease Fighter Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 74, Osprey Publishing, November 28 2006.

[5] Рыбин, Юрий: «Драться как Сафонов!», или закрепление пройденного, in История Авиации, №№ 26-29.

[6] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0

[7] Жирохов, Михаил Александрович: Асы над тундрой Воздушная война в Заполярье 1941-1944 годы, Серия На линии фронта. Правда о войне, Издательство Центрполиграф, 2011. ISBN: 978-5-227-02906-5

...